2 VSOL 179/2012-A-40
KSBR 39 INS 7700/2011 2 VSOL 179/2012-A-40

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka KUDU s.r.o., se sídlem Heinrichova 196/8, 602 00 Brno, identifikační číslo 269 81 262, zastoupeného Mgr. Pavlem Pravdou, advokátem, se sídlem Vodičkova 703/37, 110 00 Praha 1, o insolvenčním návrhu věřitelů a) C-IQ s.r.o., se sídlem Milady Horákové 7, 602 00 Brno, identifikační číslo 255 39 906, zastoupeného JUDr. Lukášem Kučerou, advokátem, se sídlem Bašty 413/2, 602 00 Brno, b) BONAR PRO s.r.o., se sídlem Olomoucká 260/12, 618 00 Brno, identifikační číslo 255 01 283, zastoupeného JUDr. Jiřím Jančou, advokátem, se sídlem Jeřábkova 5, 602 00 Brno, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21.2.2012, č. j. KSBR 39 INS 7700/2011-A-22,

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21.2.2012, č. j. KSBR 39 INS 7700/2011-A-22, kterým byl zjištěn úpadek dlužníka KUDU s.r.o. a insolvenčním správcem byla ustanovena Advokátní kancelář Jindra-Šebesta a spol., veřejná obchodní společnost, se mění tak, že insolvenční návrhy věřitelů a) C-IQ s.r.o. ze dne 8.4.2011 a b) BONAR PRO s.r.o. ze dne 16.9.2011 se z a m í t a j í.

II. Ve vztahu mezi věřiteli a) a b) na jedné straně a dlužníkem na straně druhé nemá žádný z těchto účastníků právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odůvodnění: V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Brně zjistil úpadek dlužníka KUDU s.r.o. (výrok I.), insolvenčním správcem ustanovil Advokátní kancelář Jindra-Šebesta a spol., veřejnou obchodní společnost (výrok II.), vyzval věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve lhůtě 30 dnů od zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku (výrok III.) a neprodleně sdělili insolvenčnímu správci, jaká zajišťovací práva uplatní na dlužníkových věcech, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových hodnotách (výrok IV.), vyzval osoby, které mají závazky vůči dlužníkovi, aby napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale insolvenčnímu správci (výrok V.), nařídil přezkumné jednání na den 16.4.2012 ( výrok VI.), současně na tento den svolal první schůzi věřitelů a vymezil program jejího jednání (výrok VII.), dlužníkovi uložil ve lhůtě 15 dnů od zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku sestavit a odevzdat insolvenčnímu správci seznamy svého majetku a závazků (výrok VIII.), insolvenčnímu správci uložil předložit soudu nejpozději 16 dnů před termínem prvního přezkumného jednání seznam přihlášených pohledávek (výrok IX.) a nejpozději 4 dny před termínem schůze věřitelů zprávu o své dosavadní činnosti (výrok X.) a vyslovil, že účinky tohoto rozhodnutí nastávají okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (výrok XI.).

Soud prvního stupně vzal za osvědčené pohledávky obou navrhujících věřitelů. K pohledávce věřitele a) uvedl, že smlouvou o nájmu věcí movitých ze dne 2.2.2010, která splňuje náležitosti nájemní smlouvy dle § 663 občanského zákoníku, si věřitel a) a dlužník dohodli v článku V. smluvní pokutu ve výši 3.000.000,-Kč pro případ nenaplnění faktické realizace smluvního vztahu sjednaného smlouvou jakýmkoliv způsobem, včetně znemožnění vydání věcí, jejich nepřevzetí a jejich neužívání. Dlužník zpochybnil platnost smlouvy v dubnu 2011 a v následujícím měsíci sdělil soudu, že k jejímu uzavření došlo. Tedy i dlužník ji v současné době považuje za řádně uzavřenou. Ke smlouvě o výpůjčce ze dne 8.2.2010 uzavřené mezi Bio Vendor-Lékařská technika, spol. s r.o. a dlužníkem uvedl, že tato smlouva a smlouva o nájmu movitých věcí se shodují minimálně v rozsahu dialyzačního přístroje č. 50085 v počtu 8 kusů. Dlužník žádným způsobem existenci smlouvy o výpůjčce nezpochybnil. Proto dospěl soud k závěru, že dlužník porušil smlouvu o nájmu movitých věcí, neboť několik dní po jejím uzavření uzavřel smlouvu o výpůjčce na stejný nebo obdobný předmět a tím zcela nepochybně znemožnil realizaci smlouvy o nájmu movitých věcí a věřitel a) byl oprávněn vyúčtovat dlužníkovi smluvní pokutu. Dále soud uvedl, že na listině označené jako Převzetí smluv ze dne 23.8.2010 potvrdila společnost FRESENIUS MEDICAL CARE Česká republika, s.r.o., že převzala od dlužníka mimo jiné texty smluv označených v insolvenčním návrhu. V čestném prohlášení ze dne 25.11.2010 jednatel označené společnosti potvrdil, že kopie smluv mezi věřitelem a) a dlužníkem převzal od třetí osoby na základě podepsaného protokolu o předání smluv ze strany paní Marie Konečné. Proto má soud za osvědčenou i existenci pohledávky věřitele a) za dlužníkem z titulu smluvní pokuty dle článku VII. smlouvy o nájmu movitých věcí. Pohledávka věřitele b) byla podle soudu prvního stupně osvědčena smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 31.12.2010, plnou mocí ze dne 3.10.2010 a čestného prohlášení Ing. Vladimíra Vaška ze dne 16.10.2011, podle něhož již v polovině roku 2010 zástupci dlužníka před třetími osobami potvrdili existenci svého neuhrazeného závazku vůči Pavlu Netouškovi z titulu zastupování dlužníka ve věci provozu hemodialýzy v Nemocnici v Boskovicích. Zastupování dlužníka jmenovaným potvrzuje také trestní oznámení dlužníka, který navíc nedoložil soudu ani doklad o písemném vypovězení plné moci zmíněné v trestním oznámení. Dlužník svá tvrzení o bezplatnosti zastupování dlužníka Pavlem Netouškem žádným způsobem nedoložil. Na závěru o doložení pohledávky věřitele b) za dlužníkem nemůže nic změnit ani fakt, že výše pohledávky není jasně dána. Pro potřeby úpadkového řízení není rozhodující výše pohledávky věřitele. Tento aspekt bude hodnocen až v případném přezkumu jednotlivých pohledávek insolvenčním správcem po rozhodnutí o úpadku dlužníka. Soud prvního stupně uzavřel, že dlužník má více věřitelů se splatnými pohledávkami. Majetek uvedený v jeho podání ze dne 27.6.2011 nepokrývá svou hodnotou pohledávku věřitele a) za dlužníkem. Minimálně pohledávka tohoto věřitele je více jak 3 měsíce po splatnosti a představuje podstatnou část závazků dlužníka. Ostatní závazky dlužníka jsou v porovnání s tímto závazkem nepatrné. Dlužník je tedy v úpadku ve formě insolvence i předlužení.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Předně tvrdil, že věřiteli a) nevznikl nárok na smluvní pokutu dle článku V. písm. g) smlouvy o nájmu ze dne 2.2.2010, když věřitel se nikdy nestal vlastníkem předmětu nájmu, a dále proto, že nikdy nevyzval dlužníka k odstranění nečinnosti, tj. převzetí předmětu nájmu, čímž nesplnil ani formální podmínky pro uplatnění smluvní pokuty. Samotným uzavřením smlouvy o výpůjčce se společností Bio Vendor-Lékařská technika, spol. s r.o. neporušil dlužník žádný závazek ze smlouvy o nájmu věcí movitých. Věřitel a) nebyl nikdy vlastníkem movitých věcí, které byly předmětem pronájmu, a dodávku těchto věcí si ani u dodavatele FRESENIUS MEDICAL CARE ČR, s.r.o. neobjednal. Tuto skutečnost jednoznačně potvrzuje čestné prohlášení ze dne 25.11.2010. Nadto předání předmětu nájmu dlužníkovi ani žádným způsobem nenabídl a podle poskytnuté informace nebyl předpoklad, že se vlastníkem předmětu nájmu stane. Přitom dlužník nutně potřeboval věci dodat. Svědčí to o tom, že věřitel a) neměl v úmyslu svůj závazek ze smlouvy od počátku splnit. Tímto svým jednáním a zamlčením podstatných skutečností při uzavírání smlouvy uvedl dlužníka v omyl. Přitom věděl, že na včasném dodání přístrojového vybavení pro hemodialyzační centrum záviselo vydání příslušného povolení pro provozování hemodialýzy a též uzavření smlouvy se Všeobecnou zdravotní pojišťovnou. Jednání věřitele je bezpochyby v rozporu s dobrými mravy. Podstatnou skutečností je i to, že na základě smlouvy o výpůjčce nikdy nedošlo k dodání přístrojového vybavení, jak mylně tvrdil věřitel. Místním šetřením Krajského úřadu Jihomoravského kraje dne 19.2.2010 bylo pouze ověřeno věcné vybavení pro poskytování zdravotní péče v rozsahu vnitřního lékařství-nefrologie, a to výslovně bez poskytování hemodialýzy . K rozšíření rozsahu poskytované péče došlo až na základě rozhodnutí ze dne 7.4.2010. Smlouva o výpůjčce nikdy nebyla naplněna a formálně byla ukončena dohodou ze dne 13.12.2010. Spornost této pohledávky dokládá i to, že věřitel vystavil na pohledávku fakturu, avšak dle rozvahy ke dni 31.12.2010 pohledávku neeviduje v účetnictví. Dále dlužník tvrdil, že věřiteli a) nevznikl ani nárok na smluvní pokutu dle článku VII. smlouvy o nájmu. K tomu uvedl, že v této smlouvě i ve Výhradní kupní smlouvě ze dne 3.2.2010 se zavázaly strany nezveřejňovat některé informace ze smluv nebo ve vztahu k těmto smlouvám bez předchozího svolení druhé strany. Věřitel a) a KORU plus s.r.o., která byla pověřena výkonem práv a povinností plynoucích z Výhradní kupní smlouvy, dokládají svá tvrzení o porušení závazku mlčenlivosti dlužníkem potvrzením o převzetí smluv ze dne 23.8.2010. Podpis na tomto převzetí smluv však není podpisem statutárního orgánu dlužníka, což je možno ověřit porovnáním podpisového vzoru jednatelky, který je založen ve Sbírce listin obchodního rejstříku. Tvrdil, že společnosti FRESENIUS MEDICAL CARE ČR, s.r.o. ani žádnému jinému subjektu žádné dokumenty nepředal a neporušil závazek mlčenlivosti. Z předloženého potvrzení o převzetí smluv nelze v žádném případě dovodit, že dokumenty byly předány dlužníkem, nebo že by dlužník porušil jakékoliv jiné povinnosti vyplývající pro něj ze smlouvy o nájmu nebo z Výhradní kupní smlouvy. Věřitel vystavil na pohledávku fakturu, tato pohledávka však není dle rozvahy ke konci roku 2010 evidována v jeho účetnictví. Dále dlužník tvrdil, že pohledávka věřitele b) je zcela smyšlená. Pavel Netoušek sice zastupoval dlužníka na základě plné moci ze dne 3.5.2010 při jednání na Krajském úřadě Jihomoravského kraje ve věci týkající se hemodialýzy Boskovice, avšak zastupování bylo sjednáno bezúplatně a dlužník vypověděl plnou moc dne 15.11.2010. Pavel Netoušek pro dlužníka žádnou konzultační a poradenskou činnost v období prosinec 2009 až prosinec 2010 při realizaci projektu hemodialýzy v Boskovicích nevykonával. Skutečnosti uvedené v prohlášení Ing. Vladimíra Vaška ze dne 16.10.2011 jsou velmi obecné a nezakládají se zcela na pravdě. Mezi dlužníkem, věřitelem a) a FRESENIUS MEDICAL CARE-ČR, s.r.o. proběhlo pouze jedno jednání za přítomnosti Ing. Vaška. Jeho předmětem však nebylo zahájení a realizace projektu hemodialýzy, ale jednání o možnostech provozu hemodialýzy do budoucna za podpory dalších subjektů, popřípadě o vstupu dalších investorů do projektu. Přitom se obecně hovořilo i o případné odměně zainteresovaných subjektů. Pavel Netoušek vůči dlužníkovi žádné své nároky v průběhu roku 2010 nevznášel. Dále dlužník namítal, že není v platební neschopnosti a pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení jsou sporné. Zdůraznil, že nemá závazky po splatnosti vůči státu, orgánům státní správy, zaměstnancům a obchodním partnerům. Navrhl napadené usnesení zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalším uřízení.

V průběhu odvolacího řízení dlužník doplnil své odvolání podáním ze dne 10.4.2012 a vyjádřením u odvolacího jednání. Zopakoval svou dosavadní argumentaci, přičemž zdůraznil, že není pravdou, že dlužník v době podpisu smlouvy o nájmu věděl, že věřitel a) není vlastníkem předmětu nájmu. Toto své tvrzení věřitel nijak nedoložil. K tvrzení, že v okamžiku uzavření smlouvy měl věřitel dodávku předjednanou a že dlužník uzavíral smlouvu s vědomím, že přístroje jsou objednány, uvedl, že dle sdělení FRESENIUS MEDICAL CARE-ČR, s.r.o. nebyla tato společnost ke dni uzavření smlouvy o nájmu s věřitelem a) ve smluvním vztahu. Korespondence ze dne 5.5.2010 pouze dokládá, že věřitel požádal o cenovou nabídku na předmět nájmu až dne 5.5.2010. Do té doby neučinil žádné kroky k nabytí vlastnictví předmětných věcí. Obstarání přístrojového vybavení u jiného subjektu bylo důsledkem nedodání předmětu nájmu věřitelem a). Výzvou ze dne 17.5.2010 nevytýkal věřitel dlužníkovi nečinnost ve smyslu článku V. písm. g) smlouvy o nájmu. Dále dlužník tvrdil, že nemá žádné věřitele s pohledávkami po splatnosti a nebylo tomu tak ani v minulosti. Společnost je mírně ziskovým podnikem, který své závazky plní včas a řádně. Navrhující věřitelé postavili své insolvenční návrhy pouze na nedoložených tvrzeních. Setrval na tom, že smlouva o nájmu movitých věcí je neplatná, neboť věřitel a) se prohlásil za vlastníka věcí, ačkoli jím nebyl. Jelikož uvedl dlužníka v omyl, dopustil se protiprávního jednání. Smluvní pokuta ve výši 3.000.000,-Kč nebyla splatná, když věřitel a) neadresoval dlužníkovi žádnou výzvu ve smyslu příslušného ujednání o smluvní pokutě. Se svou tvrzenou pohledávkou na smluvních pokutách se měl obrátit na nalézací soud. Podpis jednatelky dlužníka na předávacím protokole dlužník zpochybňuje a soud prvního stupně měl k okolnostem předání listin vyslechnout svědky. Pokud jde o pohledávku věřitele b), dlužník nepopírá existenci plné moci, avšak popírá jakoukoliv ústní smlouvu, v níž by byla sjednána pro Pavla Netouška odměna. V neposlední řadě dlužník uvedl, že rozhodující soudce věc nezvládl a nerozhodl v souladu s právními předpisy. Odvolací soud by měl přihlédnout také k osobě rozhodujícího soudce a k jeho mediálnímu obrazu.

Věřitel a) se zcela ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, které považoval za správné, mající oporu v provedeném dokazování. Zejména odkázal na listiny doložené k insolvenčnímu návrhu a zveřejněné v insolvenčním rejstříku na č.l. A-3 a dále na podání ze dne 7.6.2011, včetně příloh. Uvedl, že již samotné uzavření smlouvy mezi dlužníkem a společností Bio Vendor-Lékařská technika, spol. s.r.o. způsobuje znemožnění realizace smlouvy o nájmu. Poukázal také na listiny prokazující smluvní vztah mezi dlužníkem a Bio Vendor-Lékařská technika, spol. s.r.o. (smlouvu o výpůjčce ze dne 11.2.2010, kupní smlouvu ze dne 22.3.2010, dohodu ze dne 13.12.2010 o ukončení kupní smlouvy a smlouvy o výpůjčce a kupní smlouvu ze dne 26.2.2010). Movité věci tvořící předmět smlouvy o nájmu se ve větší části shodují s předmětem výpůjčky dle smlouvy o výpůjčce ze dne 9.2.2010. K tvrzení dlužníka, že neměl v úmyslu svůj závazek ze smlouvy o nájmu movitých věcí splnit od počátku, odkázal na své podání ze dne 7.6.2011, stranu 4. Uvedl, že veškeré předložené listiny svědčí o tom, že smlouvu o nájmu uzavřel dlužník s vědomím, že přístroje jsou teprve objednány, neboť zakázku takového rozsahu nelze realizovat bez toho, aby bylo zřejmé, že přístroje budou s jistotou provozovány. FRESENIUS MEDICAL CARE ČR, s.r.o. vybavila hemodialyzační středisko, což dokládá potvrzení ze dne 15.6.2010. Kroky činěné věřitelem k faktickému naplnění jeho závazku ze smlouvy o nájmu dokládá i e-mailová korespondence. Zásadní je odpověď ze dne 6.5.2010, že veškeré poptávané přístroje jsou již v Boskovicích přes měsíc nainstalovány na základě smlouvy uzavřené mezi dlužníkem a FRESENIUS MEDICAL CARE ČR, s.r.o. V rozporu s dobrými mravy jednal tedy dlužník, který vstupoval do smluvních vztahů s jinými subjekty, přestože měl uzavřenou platnou smlouvu s věřitelem. Nesouhlasil ani s tvrzením dlužníka, že nebyly splněny formální podmínky pro uplatnění smluvní pokuty. Věřitel dlužníku vytýkal nenaplnění faktické realizace smluvního závazku ze smlouvy o nájmu výzvou ze dne 17.5.2010. Dlužník měl možnost ve lhůtě 30 dnů napravit to, k čemu se smluvně zavázal. V návaznosti na běh 30 denní lhůty k odstranění nedostatků byla stanovena i splatnost smluvní pokuty. Zdůraznil, že smluvní pokuty se zúčtovávají až v době jejich úhrady. Obranu dlužníka spočívající ve zpochybnění pravosti podpisu jednatelky považoval za účelovou s tím, že dlužník měl možnost ji uplatnit dříve, nikoliv až nově v rámci podaného odvolání. Z důvodu zpřístupnění smluv dalšímu subjektu, kdy není pochyb, že tyto listiny předal dlužník (přímo nebo prostřednictvím třetí osoby) bez předchozího písemného svolení věřitele, došlo k naplnění podmínky pro uplatnění smluvní pokuty ve výši 1.000.000,-Kč. Navrhl napadené usnesení potvrdit.

U jednání odvolacího soudu právní zástupce věřitele a) doplnil, že nelze souhlasit s argumentací dlužníka, že uzavření smlouvy o výpůjčce neznamená porušení smlouvy o nájmu. Dlužník v průběhu řízení (po změně právního zástupce) změnil svou obranu, když původně tvrdil neplatnost celé smlouvy o nájmu, posléze se soustředil na zpochybňování jednotlivých jejích ujednání. Dlužníkovi bylo známo, že předmětné movité věci nemůže mít věřitel v držení, zejména s ohledem na jejich specifický charakter. Dlužník jednal také v rozporu s kupní smlouvou ze dne 26.2.2010. Skutečnost, že si dlužník vybavil prostory věcmi získanými nikoliv od věřitele prokazují fotografie objektu. Tvrzené pohledávky věřitele a) jsou po právu, stejně tak byla prokázána i pohledávka Pavla Netouška za dlužníkem.

Právní zástupce věřitele b) u jednání odvolacího soudu uvedl, že existence pohledávky tohoto věřitele byla prokázána a její výše není pro dané řízení podstatná. Z charakteru činnosti, kterou Pavel Netoušek pro dlužníka vykonával, je zřejmé, že se muselo jednat o činnost úplatnou. Skutkové a právní závěry soudu prvního stupně jsou zcela správné. Navrhl napadené usnesení potvrdit.

Podle ust. § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ ) se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Po zjištění, že odvolání je včasné, podané osobu k tomuto úkonu oprávněnou, a že obsahuje odvolací důvod dle § 205 odst. 2, písm. e) a g) o.s.ř., přezkoumal odvolací soud usnesení soudu prvního stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 2 a 5 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka je důvodné.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ). Podle odstavce 2, se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné

části svých peněžitých závazků nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle ust. § 136 odst. 1 IZ, insolvenční sod vydá rozhodnutí o úpadku, je-li osvědčením nebo dokazováním zjištěno, že dlužník je v úpadku nebo, že mu úpadek hrozí.

Podle ust. § 136 odst. 2 písm. b) IZ, musí rozhodnutí o úpadku obsahovat výrok, jímž insolvenční soud ustanovuje insolvenčního správce.

Po stránce skutkové lze předně uvést, že soud prvního stupně učinil správná zjištění z listin, které v průběhu řízení předložili navrhující věřitelé a dlužník. V zájmu stručnosti proto odvolací soud odkazuje na tato zjištění rozvedená v odůvodnění napadeného usnesení.

V návaznosti na odvolací námitky a v rovině úvah právního hodnocení věci odvolací soud doplnil dokazování listinami, jak jsou specifikovány v protokole o jednání před odvolacím soudem ze dne 26.4.2012. Pokud jde o toto dokazování, je třeba uvést, že dlužník v průběhu celého řízení zpochybňoval pohledávky obou navrhujících věřitelů. Z ust. § 141 odst. 2 IZ však jednoznačně plyne, že v případě, kdy je úpadek dlužníka osvědčen i bez pohledávky navrhujícího věřitele, není v odvolacím řízení zjištěný nedostatek aktivní legitimace důvodem ke zrušení rozhodnutí o úpadku. Odvolací soud proto nejdříve posuzoval, zda úpadek dlužníka nedokládají pohledávky jiných věřitelů, jejichž existence vyšla v řízení najevo (§ 86 IZ). Provedl tedy k důkazu přihlášky pohledávek všech věřitelů, kteří se v insolvenčním řízení přihlásili se svými pohledávkami za dlužníkem (celkem 6 věřitelů se 7 přihláškami pohledávek), a to nejen samotnými přihláškami pohledávek, ale i listinami, které jednotliví věřitelé ke svým přihláškám doložili.

Z přihlášky pohledávky č. 1 odvolací soud zjistil, že věřitel C-IQ s.r.o. přihlásil svou pohledávku za dlužníkem v celkové výši 6.756.274,52 Kč. Pohledávka č. 1 činí 3.390.650,96 Kč, z toho 3.000.000,-Kč smluvní pokuta z důvodu porušení čl. V. písm. g) smlouvy o nájmu věcí movitých ze dne 2.2.2010, splatná dne 18.6.2010, zbytek úrok z prodlení. Pohledávka č. 2 činí 2.270.954,52 Kč, z toho 2.000.000,-Kč smluvní pokuta z důvodu porušení čl. V. písm. b) smlouvy o nájmu věcí movitých ze dne 2.2.2010, splatná dne 24.5.2010, zbytek úrok z prodlení. Pohledávka č. 3 činí 1.094.669,04 Kč, z toho 1.000.000,-Kč smluvní pokuta z důvodu porušení čl. VII. smlouvy o nájmu věcí movitých ze dne 2.2.2010, splatná dne 2.12.2010, zbytek úrok z prodlení. Součástí přihlášky jsou listiny totožné s těmi, které věřitel doložil ke svému insolvenčnímu návrhu.

Z přihlášky pohledávky č. 2 vyplývá, že věřitel KORU plus, s.r.o. přihlásil svou pohledávku za dlužníkem v celkové výši 4.429.102,74 Kč. Pohledávka č. 1 činí 1.076.226,03 Kč, z toho 1.000.000,-Kč smluvní pokuta z důvodu porušení čl. IX. Výhradní kupní smlouvy ze dne 3.2.2010, splatná dne 26.2.2011, zbytek úrok z prodlení. Pohledávka č. 2 činí 3.152.876,71 Kč, z toho 3.000.000,-Kč smluvní pokuta z důvodu porušení čl. VI. Výhradní kupní smlouvy ze dne 3.2.2010, splatná dne 25.6.2011, zbytek úrok z prodlení. Pohledávka č. 3 činí 200.000,-Kč na smluvní pokutě z důvodu porušení čl. II. Výhradní kupní smlouvy ze dne 3.2.2010, nesplatná. K přihlášce pohledávky doložil věřitel přílohy specifikované v seznamu příloh (celkem 12 příloh).

Z přihlášky pohledávky č. 3 vyplývá, že věřitel BONAR PRO s.r.o. přihlásil svou pohledávku za dlužníkem ve výši 420.000,-Kč, splatnou dne 10.1.2011, z titulu neuhrazené odměny za konzultační a poradenskou činnost za rok 2009 a 2010 na realizaci provozu hemodialýzy v Boskovicích. K přihlášce pohledávky doložil fakturu č. FV01001156 ze dne 31.12.2010 a výpis z obchodního rejstříku.

Z přihlášky pohledávky č. 4 odvolací soud zjistil, že věřitel KALEB, s.r.o. přihlásil svou pohledávku za dlužníkem ve výši 3.600,-Kč, splatnou dne 20.2.2012, za ekonomické a účetní poradenství. K přihlášce pohledávky doložil fakturu č. 120100014 ze dne 13.2.2012 a výpis z obchodního rejstříku.

Z přihlášky pohledávky č. 5 vyplývá, že věřitel Finanční úřad Brno I přihlásil svou pohledávku za dlužníkem v celkové výši 419.710,-Kč. Pohledávka č. 1 činí 359.860,-Kč, jedná se o daňovou povinnost za rok 2011, pohledávka není splatná. Pohledávka č. 2 činí 59.850,-Kč, jedná se o daňovou povinnost za období od 1.1.2012 do 20.2.2012, pohledávka není splatná. Podáním ze dne 29.3.2012 vzal věřitel pohledávku č. 5 zpět.

Z přihlášky pohledávky č. 6 odvolací soud zjistil, že věřitel Finanční úřad Brno I přihlásil svou pohledávku za dlužníkem ve výši 987,-Kč, splatnou dne 20.2.2012, platební výměr na úrok z prodlení ze dne 1.3.2012. Podáním ze dne 29.3.2012 vzal věřitel tuto pohledávku zpět.

Z přihlášky pohledávky č. 7 odvolací soud zjistil, že věřitelka Milada Konečná přihlásila svou pohledávku za dlužníkem v celkové výši 4.952.261,-Kč z titulu rámcové smlouvy o půjčce ze dne 31.12.2010. Jedná se o 27 dílčích půjček, jejich splatnost byla sjednána do 31.12.2014. K přihlášce pohledávky doložila věřitelka přílohy specifikované v seznamu příloh (celkem 5 příloh).

Po vyhodnocení listin doložených k přihláškám pohledávek věřitelů KORU plus, s.r.o., KALEB, s.r.o., Finančního úřadu Brno I a Milady Konečné dospěl odvolací soud k závěru, že žádný z těchto věřitelů nedoložil listinami připojenými k přihlášce pohledávky svou pohledávku za dlužníkem, která by byla ke dni rozhodnutí o úpadku dlužníka (21.2.2012) po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti.

Pohledávka Finančního úřadu Brno I v celkové výši 419.710,-Kč z titulu daňové povinnosti nebyla dle údajů v přihlášce pohledávky č. 5 ze dne 19.3.2012 splatná, pohledávka téhož věřitele z platebního výměru na úrok z prodlení ze dne 1.3.2012 (přihláška pohledávky č. 6) byla splatná dne 20.2.2012. Obě tyto přihlášky pohledávek vzal věřitel Finanční úřad Brno I zpět podáním ze dne 29.3.2012. Pohledávka věřitelky Milady Konečné v celkové výši 4.952.261,-Kč z titulu rámcové smlouvy o půjčce ze dne 31.12.2010 je jedinou pohledávkou, kterou dlužník uznává. Její splatnost však byla sjednána až dne 31.12.2014. Pohledávka věřitele KALEB, s.r.o. za ekonomické a účetní poradenství ve výši 3.600,-Kč byla splatná dne 20.2.2012. Nadto dlužník tuto pohledávku neuznává a pouhá faktura č. 120100014 ze dne 13.2.2012 její existenci nedokládá.

Pokud jde o pohledávku věřitele KORU plus, s.r.o. v celkové výši 4.429.102,74 Kč z titulu smluvních pokut za porušení Výhradní kupní smlouvy ze dne 3.2.2010, nutno uvést, že dílčí pohledávka č. 3 ve výši 200.000,-Kč ke dni podání přihlášky (9.3.2012) nebyla splatná, splatnost pohledávky č. 1 ve výši 1.000.000,-Kč nastala dne 26.2.2011 a pohledávky č. 2 ve výši 3.000.000,-Kč dne 25.6.2011. Ke své přihlášce pohledávky věřitel připojil (kromě jiných listin) Výhradní kupní smlouvu ze dne 3.2.2010, pověření výkonu práv a povinností ze dne 8.12.2010, oznámení o pověření výkonu práv a povinností ze dne 8.12.2010, dopis ze dne 12.12.2010, výzvu k zaplacení smluvní pokuty ve výši 1.000.000,-Kč ze dne 26.1.2011, daňový doklad č. 110101 ze dne 26.1.2011, dopis ze dne 18.4.2011, výzvu k zaplacení smluvní pokuty ve výši 3.000.000,-Kč ze dne 25.5.2011, daňový doklad č. 110503 ze dne 25.5.2011. Proti pohledávkám tohoto věřitele vznesl dlužník řadu námitek, které soustředil do tvrzení o nedoložení aktivní legitimace věřitele k podání přihlášky pohledávky, o neporušení Výhradní kupní smlouvy ze strany dlužníka s tím, že dlužníku nebyl nikdy dodán předmět nájmu dle smlouvy o nájmu věcí movitých, pro který měl dlužník odebírat spotřební materiál právě podle Výhradní kupní smlouvy. Dále namítal nedostatek formálních podmínek pro uplatnění smluvní pokuty a nedoložení vzniku tvrzené škody. Ve vztahu ke smluvní pokutě 1.000.000,-Kč dlužník tvrdil, že podpis na Převzetí smluv ze dne 23.8.2010 není podpisem jednatelky dlužníka. Po posouzení tvrzení věřitele KORU plus, s.r.o. a dlužníka a po vyhodnocení jimi předložených listin dospěl odvolací soud k závěru, že pohledávky věřitele přihlášené jako dílčí pohledávka č. 1 a 2 jsou sporné, a proto nedoložené. K prokázání těchto pohledávek by bylo třeba provádět dokazování (včetně výslechu svědků), k čemuž však není insolvenční soud při rozhodování o úpadku dlužníka povolán. K nepochybnému zjištění pravosti, výše a pořadí pohledávek věřitelů dochází až při přezkoumání přihlášených pohledávek, přičemž podmínky, za nichž je pohledávka zjištěna, jsou vymezeny v ust. § 201 odst. 1 a 2 IZ.

Dále se odvolací soud zabýval pohledávkami navrhujících věřitelů. Věřitel a) C-IQ s.r.o. tvrdil v insolvenčním návrhu svou pohledávku za dlužníkem z titulu smluvních pokut za porušení smlouvy o nájmu movitých věcí ze dne 2.2.2010, a to ve výši 3.000.000,-Kč, splatnou dne 18.6.2010, když dlužník vybavil pracoviště hemodialyzačního centra v Boskovicích přístroji od jiného subjektu a ve výši

1.000.000,-Kč, splatnou dne 15.11.2010, když dlužník porušil povinnost mlčenlivosti a předal veškeré písemnosti ke smlouvě společnosti FRESENIUS MEDICAL CARE ČR s.r.o. Dlužník pohledávku popíral a svou obranu založil na tvrzení, že smlouva o nájmu movitých věcí ze dne 2.2.2010 i Výhradní kupní smlouva ze dne 3.2.2010 jsou absolutně neplatné z důvodu omylu, ve který uvedl dlužníka věřitel a) svým prohlášením, že věřitel je vlastníkem věcí tvořících předmět nájmu. Ve vztahu ke smluvní pokutě 3.000.000,-Kč namítal neexistenci podmínek pro uplatnění nároku, když věřitel a) neadresoval dlužníkovi žádnou výzvu ve smyslu ujednání o této smluvní pokutě. Ve vztahu ke smluvní pokutě ve výši 1.000.000,-Kč zpochybnil podpis jednatelky dlužníka na Převzetí smluv ze dne 23.8.2010. Pro posouzení existence pohledávky tvrzené věřitelem a) jsou zásadní zjištění učiněná ze smlouvy o nájmu ze dne 2.2.2010 a dopisu dlužníka ze dne 28.4.2011.

Smlouva o nájmu věcí movitých byla uzavřena dne 2.2.2010 mezi věřitelem a) jako pronajímatelem a dlužníkem jako nájemcem. V článku I. smlouvy prohlásil pronajímatel, že je vlastníkem souboru movitých věcí tvořících základ vybavení dialyzačního pracoviště, jak jsou tyto věci podrobně specifikovány v následném přehledu. V článku V., bod g) smlouvy si strany sjednaly ve prospěch pronajímatele právo na smluvní pokutu ve výši 3.000.000,-Kč v případě, že nájemce způsobí nenaplnění faktické realizace smluvního závazku sjednaného smlouvou, tj. jakýmkoli způsobem neumožní dodání věcí, případně je nepřevezme a nebude v místě nájmu tyto věci užívat. Splatnost smluvní pokuty byla sjednána do 30 dnů co nečinná strana byla oprávněnou stranou vyzvána k takové realizaci smluvního závazku a vytýkanou nečinnost v této době neodstranila. V článku VII. smlouvy se smluvní strany zavázaly považovat za důvěrné veškeré informace ze smlouvy nebo ve vztahu k ní s tím, že nesmějí používat či zveřejňovat tyto informace bez předchozího písemného svolení druhé strany. Porušením tohoto ustanovení vzniká druhé straně nárok na smluvní pokutu 1.000.000,-Kč splatnou do 5 dnů od výzvy k jejímu zaplacení.

Z dopisu právního zástupce dlužníka ze dne 28.4.2011 adresovaného věřiteli a) se podává, že dlužník sdělil věřiteli, že smlouvu o nájmu věcí movitých ze dne 2.2.2010 považuje za absolutně neplatnou dle ust. § 39 občanského zákoníku pro nedovolenost předmětu nájmu. Uvedl, že smlouva nemohla být platně uzavřena, protože věřitel se ve smlouvě prohlásil za vlastníka věcí tvořících předmět nájmu, přestože nepochybně věděl, že vlastníkem není. Tímto jednáním uvedl dlužníka v omyl a proto se dlužník dovolává neplatnosti této smlouvy v souladu s ust. § 49a občanského zákoníku.

Rozhodným v této věci, jak správně vystihl dlužník, bylo posouzení toho, zda smlouva o nájmu věcí movitých ze dne 2.2.2010 byla uzavřena jako právní úkon platný či nikoliv. Odvolací soud se ztotožňuje s názorem dlužníka, že dlužník byl uveden věřitelem a) v omyl, a to údajem, který byl uveden v článku I. smlouvy o nájmu ze dne 2.2.2010. V řízení bylo prokázáno a věřitel a) tuto skutečnost také potvrdil, že jeho tvrzení o vlastnictví předmětu nájmu nebylo pravdivé. Přitom je nutno zdůraznit, že okolnost vlastnictví pronajímaných věcí je skutečností, která byla rozhodující pro uskutečnění právního úkonu ze strany dlužníka. Tento omyl je tedy nutno kvalifikovat jako omyl právně významný. Jestliže tedy v textu smlouvy o nájmu věřitel a) výslovně prohlásil, že je vlastníkem věcí, ačkoli jím ve skutečnosti nebyl, je smlouva o nájmu neplatná podle ust. § 49a občanského zákoníku. Dlužník se relativní neplatnosti právního úkonu dovolal dopisem ze dne 28.4.2011. Skutečnost, že dlužník v tomto dopise namítal současně neplatnost absolutní i relativní, je nerozhodná. Podstatné je to, že dopis ze dne 28.4.2011 byl doručen věřiteli a), což tento věřitel soudu prvního stupně výslovně potvrdil, a že dlužník v něm vytkl konkrétní vadu právního úkonu (nepravdivé prohlášení o vlastnictví věcí). Odvolací soud nesdílí názor věřitele a), že dlužníkovi muselo být známo, že předmětné movité věci nemůže mít věřitel v držení, a to s ohledem na jejich specifický charakter. K tomu nutno doplnit, že ve smyslu ust. § 49a občanského zákoníku není osoba, která se omylu dovolává, zbavena povinnosti podle okolností konkrétního případu, si sama zajistit odpovídající míru objektivních informací o okolnostech, které považuje za rozhodné pro uskutečnění právního úkonu. Nelze připustit, aby se omylu dovolávala osoba, která zanedbala povinnost přesvědčit se o pravém stavu věcí a bez příčiny se nechala mylně ovlivnit případnými dojmy, náznaky řešení, respektive hypotézami o vlastnostech předmětu zamýšleného právního úkonu (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1251/2002). V přezkoumávané věci je však takovou okolností výslovné prohlášení věřitele a) o vlastnictví předmětu smlouvy. Jestliže tento věřitel v textu smlouvy výslovně garantoval své vlastnické právo k movitým věcem (nikoliv nemovitostem, u nichž lze vlastnictví a právní titul jeho nabytí zjistit v katastru nemovitostí), nelze považovat za zanedbání obvyklé míry obezřetnosti to, že dlužník nepřistoupil k dalšímu ověření této pro uzavření smlouvy podstatné otázky. Je tedy možno shrnout, že na základě neplatné smlouvy o nájmu věcí movitých nemohl věřiteli a) vzniknou nárok na smluvní pokutu za tvrzené porušení povinností dle článku V., bod g) a článku VII. smlouvy.

Pouze pro úplnost odvolací soud podotýká, že i pokud by smlouvu o nájmu ze dne 2.2.2010 vyhodnotil jako smlouvu platnou (což neučinil), setrval by na svém závěru o nedoložení pohledávek věřitele a) za dlužníkem z titulu smluvních pokut z důvodu jejich spornosti. To proto, že tyto pohledávky dlužník popírá a vznesl proti nim celou řadu námitek (zejména nedostatek formálních podmínek pro uplatnění smluvní pokuty, ve vztahu ke smluvní pokutě 1.000.000,-Kč dlužník tvrdil, že podpis na Převzetí smluv ze dne 23.8.2010 není podpisem jeho jednatelky). K prokázání pohledávek by bylo třeba provádět obsáhlé dokazování (včetně výslechu svědků, znaleckého posudku ke zjištění pravosti podpisu). Povaha řízení o insolvenčním návrhu však vylučuje provádění dokazování ke zjištění existence pohledávky insolvenčního navrhovatele či jiného věřitele vůči dlužníku (srovnej závěry Nejvyššího soudu formulované v jeho usnesení ze dne 23.10.2008, sp. zn. KSOS 34 INS 556/2008, 3 VSOL 115/2008-A). V této souvislosti nelze pominout neopodstatněnost námitky věřitele a), že dlužník zpochybnil pravost podpisu své jednatelky na listině ze dne 23.8.2010 až v odvolacím řízení, a jedná se proto o novou skutečnost. Při projednání insolvenčního návrhu věřitele a rozhodnutí o tomto návrhu je totiž přiměřené uplatnění ustanovení občanského soudního řádu o koncentraci řízení vyloučeno (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29.4.2010, sp. zn. 38 INS 4935/2008, 29 NSČR 30/2009).

Konečně ve vztahu k pohledávce věřitele b) dospěl odvolací soud k závěru, že pohledávka tvrzená tímto věřitelem je nedoložená. Věřitel b) tvrdil svou pohledávku za dlužníkem z titulu smlouvy o konzultační a poradenské činnosti při realizaci projektu hemodialýzy v Nemocnici v Boskovicích, která svědčila původně Pavlu Netouškovi. Tvrdil, že odměna za uvedenou činnost byla sjednána v částce 30.000,-Kč měsíčně a výše pohledávky činí 420.000,-Kč, včetně DPH. Dlužník tvrdil, že v případě této pohledávky jde zřejmě o omyl, neboť dlužník si u věřitele b) žádnou činnost či službu neobjednal a s Pavlem Netouškem nebyla sjednána žádná odměna. Po vyhodnocení těchto tvrzení věřitele a dlužníka a současně i s ohledem na obsah předložených listin dospěl odvolací soud, že pro účely insolvenčního řízení nelze mít pohledávku tvrzenou věřitelem b) za osvědčenou. Věřitel sice doložil smlouvu o postoupení pohledávky uzavřenou dne 31.12.2010 s postupitelem Pavlem Netouškem, která splňuje podstatné náležitosti smlouvy o postoupení pohledávky dle ust. § 524 občanského zákoníku, avšak dohoda dlužníka a Pavla Netouška o sjednání odměny za konzultační a poradenskou činnost při realizaci projektu hemodialýzy v Nemocnici v Boskovicích prokázána nebyla. Na existenci ujednání o odměně rozhodně není možno usuzovat z plné moci ze dne 3.5.2010, z trestního oznámení ze dne 21.9.2011, z čestného prohlášení Pavla Netouška, případně z čestného prohlášení Ing. Vladimíra Vaška ze dne 16.10.2011.

Na základě výše uvedených zjištění a závěrů lze uzavřít, že na rozdíl od soudu prvního stupně, který vyhodnotil pohledávky obou navrhujících věřitelů jako doložené, sdílí odvolací soud přesvědčení, že věřitelé a) a b) svou splatnou pohledávku za dlužníkem nedoložili. Splatné pohledávky za dlužníkem nedoložili ani další přihlášení věřitelé. Proto nelze dospět k závěru, že dlužník má více (nejméně dva) věřitelů (§ 3 odst. 1, písm. a/ IZ), vůči nimž má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1, písm. b/ IZ). Za této situace bylo nadbytečné zabývat se hodnocením dalšího znaku úpadku, kterým je platební neschopnost dlužníka (§ 3 odst. 1, písm. c/ IZ), jak to činil soud prvního stupně. Jelikož dlužník KUDU s.r.o. nenaplňuje současně (kumulativně) všechny znaky úpadku uvedené v ust. § 3 odst. 1 IZ, není úpadek tohoto dlužníka dán. Proto odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle ust. § 220 odst. 1, písm. b) o.s.ř. změnil tak, že insolvenční návrhy věřitelů a) a b) zamítl.

Protože odvolací soud změnil rozhodnutí soudu prvního stupně, rozhodl nejen o nákladech odvolacího řízení, ale i o nákladech řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o.s.ř.). O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. V řízení před soudem prvního stupně i v řízení odvolacím byl úspěšný dlužník, který by proto měl právo na náhradu nákladů řízení. Tohoto svého práva se však vzdal. Proto rozhodl odvolací soud tak, že ve vztahu mezi navrhujícími věřiteli na jedné straně a dlužníkem na straně druhé nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

P o u č e n í : Proti výroku I. tohoto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení prostřednictvím Krajského soudu v Brně k Nejvyššímu soudu ČR v Brně.

Proti výroku II. tohoto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto rozhodnutí je vykonatelné a jeho účinky nastávají dnem, kdy nabude právní moci. Právní mocí tohoto rozhodnutí insolvenční řízení končí (§ 158 odst. 3 a 5 IZ).

V Olomouci dne 3. května 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu