2 VSOL 176/2013-A-13
KSOS 31 INS 31743/2012 2 VSOL 176/2013-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Libuše Urbancové, rodné číslo 565709/1374, identifikační číslo 41046862, bytem a místem podnikání Nová Skotňa 149, 738 01 Staré Město, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 1.2.2013, č. j. KSOS 31 INS 31743/2012-A-7,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužnici, aby ve lhůtě sedmi dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V důvodech usnesení uvedl, že insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 14.12.2012 se dlužnice domáhala rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na majetek dlužnice. V návrhu uvedla, že byla podnikatelkou, v současnosti nepodniká, provozování živnosti přerušila a je zaměstnána. Dále uvedla, že má více věřitelů, vůči kterým má splatné závazky po dobu delší 30 dnů a závazky není schopna plnit. Celková výše závazků činí 2.502.068,33 Kč. Majetek dlužnice tvoří movité věci a nemovitosti. Z insolvenčního návrhu ani z jeho příloh nevyplývá, že by dlužnice měla pohotové finanční prostředky. Z návrhu a ze seznamu majetku soud zjistil, že dlužnice vlastní běžné vybavení domácnosti a starší osobní automobil. Z návrhu dlužnice a z výpisu z katastru nemovitostí vzal soud za osvědčené,

že dlužnice disponuje nemovitým majetkem, který je zapsán v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Frýdek-Místek. Jedná se o parc. č. 564/3, orná půda, zapsanou na LV č. 688 pro k. ú. Horní Soběšovice, obec Soběšovice, a na nemovitosti vázne zástavní právo exekutorské k zajištění pohledávky 200.000 Kč ve prospěch Ing. Petra Vaněčka. Dále o podíl ve výši 1/4 na nemovitostech zapsaných na LV č. 481 pro k. ú. Horní Soběšovice, obec Soběšovice, parc. č. 546/12, kdy na podílu vázne zástavní právo exekutorské k zajištění pohledávky ve výši 200.000 Kč s příslušenstvím a nákladů soudního řízení ve prospěch Ing. Petra Vaněčka. Dále o nemovitosti ve společném jmění manželů zapsané na LV č. 178, k. ú. Staré Město u Frýdku-Místku, rodinný dům č. p. 149 stojící na parc. č. 2218, parc. č. 2217/4, parc. č. 2218, kdy na této nemovitosti vázne více zástavních práv, např. zástavní právo smluvní k zajištění pohledávky ve výši 1.500.000 Kč ve prospěch Wüstenrot hypoteční banky, a.s. Dále zástavní právo z rozhodnutí správního orgánu k zajištění daňových pohledávek v celkové výši 943.223 Kč ve prospěch Finančního úřadu ve Frýdku-Místku. V případě prohlášení konkursu na majetek dlužnice není soudu zřejmé, zda by výtěžek zpeněžení postačoval k úhradě nákladů insolvenčního řízení. Předně se ze zpeněžené nemovitosti bude uspokojovat zajištěný věřitel dle § 298 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ) a teprve v případě, že zajištěný věřitel bude uspokojen v plné výši, budou se hradit i pohledávky dle § 305 odst. 2 IZ, mezi něž patří přednostně hotové výdaje a odměna insolvenčního správce. Vzhledem k tomu, že soud nemá v této počáteční fázi řízení dostatek informací o hodnotě podílu na nemovitostech a o reálné zpeněžitelnosti nemovitostí považuje soud za nezbytné uložit dlužnici zálohu na náklady insolvenčního řízení, jejímž účelem je umožnit výkon činnosti insolvenčního správce v období krátce po rozhodnutí o úpadku a překlenout nedostatek finančních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení do doby, než bude možné zpeněžit alespoň část majetkové podstaty. S přihlédnutím k výši obvyklých nutných počátečních výdajů insolvenčního správce uložil soud dlužnici zálohu ve výši 50.000 Kč.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Předně namítala, že z § 108 odst. 2 IZ vyplývá, že soud může stanovit zálohu také v nižší částce, případně ji nemusí stanovit vůbec. Dále uvedla, že ukončila podnikání, je vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání a jejím jediným příjmem je podpora v nezaměstnanosti 3.397 Kč. Do platební neschopnosti se dostala z důvodu druhotné platební neschopnosti. Jelikož nemá žádné finanční prostředky, není v jejích možnostech zaplatit zálohu v rozsahu požadovaném soudem. Navíc má nemovitý majetek, který lze zpeněžit a část výtěžku z prodeje použít na zaplacení nákladů insolvenčního řízení. Vzhledem k existenci nemovitého majetku vysoké hodnoty lze tedy předpokládat, že závazky včetně nákladů řízení budou uhrazeny po zpeněžení majetku. Tyto skutečnosti soud prvního stupně při svém rozhodování nezohlednil. Navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a rozhodl tak, že dlužnice není povinna zálohu platit.

Podle § 7 odst. 1 IZ, se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Podle § 108 odst. 1 a 2 IZ, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50. 000 Kč.

Předně je nutné uvést, že zjištění o majetkové situaci dlužnice, uvedená v odůvodnění napadeného usnesení, jsou správná a odvolací soud na ně pro stručnost odkazuje. Ostatně plynou z údajů uvedených v insolvenčním návrhu, včetně připojeného seznamu majetku, a dlužnice je ani nezpochybňuje.

Odvolací soud se ztotožňuje s názorem soudu prvního stupně, že v této věci je třeba dlužnici uložit povinnost k úhradě zálohy z důvodu pokrytí počátečních nákladů insolvenčního řízení. Je sice skutečností, že dlužnice má majetek v podobě staršího osobního automobilu a nemovitostí, jejichž hodnotu dlužnice v seznamu majetku uvedla v celkové výši 3.200.000 Kč. Dlužnice tedy není nemajetná a lze předpokládat, že v insolvenčním řízení získá insolvenční správce prostředky zpeněžením uvedeného majetku dlužnice. To však neznamená, že pouhá existence uvedeného majetku zbavuje dlužnici povinnosti uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Jak soud prvního stupně správně uvedl, v dané fázi řízení nelze s jistotou odhadnout hodnotu předmětných nemovitostí, z nichž jsou některé ve společném jmění manželů, jež bude nutno vypořádat. V důsledku tohoto postupu může být oddálen jejich prodej. Ačkoliv dlužnice uvedla hodnotu nemovitostí, jedná se o její odhad, když nemovitosti nejsou znalecky oceněny. V posuzované věci je podstatné, že účelem zálohy je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce od zjištění úpadku a překlenout nedostatek pohotových finančních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení do doby, než bude možné zpeněžit majetkovou podstatu. Odvolací soud se tedy shoduje se soudem prvního stupně v tom, že s ohledem na skutečnost, že v této počáteční fázi řízení nemá soud dostatek informací o hodnotě nemovitostí patřících dlužnici a o jejich reálně zpeněžitelnosti, je záloha na náklady insolvenčního řízení potřebná. Za tyto náklady insolvenčního řízení lze považovat hotové výdaje vynaložené na pořízení soupisu majetkové podstaty, její správu a náklady na zpeněžování, mezi něž patří především cestovné, náklady na ocenění majetkové podstaty, správní poplatky, inzerce, účetní služby.

Dlužnici je nutno přisvědčit, že soud může uložit insolvenčnímu navrhovateli zálohu v nižší než maximální výši. To však nemění ničeho na správnosti postupu soudu prvního stupně v této věci. Shodně se soudem prvního stupně považuje odvolací soud zálohu ve výši 50.000 Kč za přiměřenou okolnostem dané věci.

Podle § 98 odst. 1 IZ byla dlužnice povinna podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděla nebo při náležité pečlivosti měla dozvědět o svém úpadku. Povinností dlužnice bylo podat insolvenční návrh v dostatečném časovém předstihu před tím, než se ocitla v situaci, když již nemá finanční prostředky ani na zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Důvodem pro neuložení povinnosti k zaplacení zálohy tedy nemůže být skutečnost, že dlužnice nemá dostatek finančních prostředků k její úhradě. Je zcela na dlužnici, bude-li trvat na věcném projednání insolvenčního návrhu, jakým způsobem si prostředky k úhradě zálohy opatří.

Ze všech výše uvedených důvodů je usnesení soudu prvního stupně věcně správné, proto je odvolací soud podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 22. března 2013

Za správnost vyhotovení : JUDr. Helena Myšková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu