2 VSOL 176/2011-P228-7
KSBR 26 INS 5914/2010 2 VSOL 176/2011-P228-7

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Heleny Myškové a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužníka Compass DKD Czech s.r.o., se sídlem Minská 302/58, 616 00 Brno, Žabovřesky, identifikační číslo 26 96 38 92, o přihlášce pohledávky věřitele Zoltána anonymizovano , anonymizovano , bytem Jesenského 18, 941 10 Tvrdošovce, Slovenská republika, identifikační číslo 11 72 94 31, rozhodl o odvolání věřitele proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2.2.2011, č. j. KSBR 26 INS 5914/2010-P228-2, takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e m ě n í tak, že přihláška pohledávky věřitele Zoltána anonymizovano se n e o d m í t á.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Brně odmítl přihlášku pohledávky věřitele Zoltána anonymizovano (výrok I.) a uvědomil jej o tom, že právní mocí usnesení končí jeho účast v insolvenčním řízení (výrok II.).

V důvodech usnesení soud prvního stupně uvedl, že usnesením ze dne 21.9.2010, č. j. KSBR 26 INS 5914/2010-A-28 zjistil úpadek dlužníka, vyzval věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve lhůtě 30 dnů ode dne zveřejnění rozhodnutí o úpadku v insolvenčním rejstříku a současně věřitele poučil, že k opožděně podaným přihláškám soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují. Toto usnesení bylo v insolvenčním rejstříku zveřejněno dne 21.9.2010. Posledním dnem lhůty stanovené pro přihlášení pohledávek byl 21.10.2010. Věřitel Zoltán anonymizovano podal přihlášku pohledávky k poštovní přepravě dne 24.1.2011. Doručena byla soudu dne 26.1.2011, a proto se jedná o přihlášku opožděnou, kterou je nutno odmítnout dle ust. § 185 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ). S ohledem na skutečnost, že věřitel má sídlo v členském státě Evropské unie, soud také zkoumal, zda je známým věřitelem ve smyslu § 430 odst. 1 IZ. Uzavřel, že z obsahu spisu (insolvenčního návrhu, sdělení dlužníka) nevyplynulo, že Zoltán anonymizovano je dlužníkovým věřitelem. Proto tomuto věřiteli nebylo zvlášť doručováno rozhodnutí o úpadku a výzva k podávání přihlášek. Bylo na něm, aby přihlášku podal ve lhůtě určené v usnesení o úpadku.

Proti tomuto rozhodnutí podal odvolání věřitel Zoltán anonymizovano (dále jen odvolatel ). Neztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že z obsahu spisu nevyplynulo, že odvolatel je věřitelem dlužníka. Tvrdil, že je známým zahraničním věřitelem dlužníka a soud měl vůči němu postupovat dle § 430 IZ . Dále uvedl, že k přihlášce pohledávky doložil důkazy o tom, že provedl pro dlužníka na základě jeho objednávky přepravu. Poznamenal, že tvrzené pohledávky za dlužníkem odvolatel eviduje ve svém účetnictví a také dlužník by měl doložené doklady vést v účetnictví. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a vrátil věc Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud, který dovodil včasnost, přípustnost a projednatelnost podaného odvolání, přezkoumal napadené usnesení a řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že napadené usnesení je třeba změnit.

V přezkoumávané věci bylo insolvenční řízení zahájeno insolvenčním návrhem věřitele TOM-SPED, s.r.o. dne 31.5.2010. Usnesením ze dne 3.6.2010 vyzval soud prvního stupně dlužníka k vyjádření se k insolvenčním návrhům věřitelů TOM-SPED, s.r.o. a SENTRANS s.r.o. a usneseními ze dne 18.6.2010 a 7.7.2010 k vyjádření se k insolvenčním návrhům dalších věřitelů JIRSA TRANS, s.r.o. a CTJ, a.s. Podáními doručenými soudu dne 21.6.2010 a 25.6.2010 vzali věřitelé TOM-SPED, s.r.o. a SENTRANS s.r.o. své insolvenční návrhy zpět. Usnesením ze dne 21.9.2010, č. j. KSBR 26 INS 5914/2010-A-28 rozhodl soud prvního stupně o úpadku dlužníka a insolvenční správkyní dlužníka ustanovil Mgr. Romanu Andělovou. Současně byli věřitelé dlužníka, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, vyzváni, aby tak učinili ve lhůtě 30 dnů ode dne zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku. Poučeni byli o tom, že k později podaným přihláškám soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky nebudou v insolvenčním řízení uspokojeny. Toto usnesení bylo v insolvenčním rejstříku zveřejněno dne 21.9.2010. Ze zprávy insolvenční správkyně ze dne 4.10.2010 dále vyplývá, že insolvenční správkyně vyzvala dlužníka k předložení seznamů dle ust. § 104 IZ a k předložení účetních a obchodních knih. Dlužník se však ve stanovený den nedostavil do sídla správkyně a nepředal jí účetnictví, obchodní a účetní knihy. Šetřením v sídle dlužníka správkyně zjistila, že dlužník se ve svém sídle déle jak půl roku nenachází. Také v další zprávě ze dne 22.11.2010 správkyně zopakovala, že dlužník jí přes výzvu nepředal požadované doklady. Dne 22.11.2010 se konalo přezkumné jednání a první schůze věřitelů, na které se dlužník nedostavil. Přitom předvolání k těmto jednáním bylo dlužníkovi doručeno (zvláštním způsobem) dne 1.10.2010. Usnesením ze dne 26.11.2010, č. j. KSBR 26 INS 5914/2010-B-29 prohlásil soud prvního stupně na majetek dlužníka konkurs. Dlužník se nedostavil ani k výslechu dne 2.2.2010, který nařídil soud prvního stupně za účelem zjištění majetkových poměrů dlužníka, k podání prohlášení o majetku dlužníka, k předložení seznamu jeho majetku a sdělení informací nutných pro insolvenční řízení. Nezúčastnil se ani dalšího přezkumného jednání, které se konalo dne 2.2.2011, a nevyjádřil se ani k seznamu přihlášených pohledávek.

Z přihlášky pohledávky věřitele číslo 223, číslo přihlášky 228, odvolací soud zjistil, že věřitel Zoltán anonymizovano si do insolvenčního řízení přihlásil tři pohledávky za dlužníkem v celkové výši 118.611,-Kč, jejichž důvodem vzniku jsou přepravní služby. K přihlášce pohledávky doložil (kromě jiného) kopii objednávek, CMR listy, faktury, výzvu k zaplacení pohledávky. Přihláška byla podána k poštovní přepravě dne 24.1.2011 a Krajskému soudu v Brně byla doručena dne 26.1.2011.

Podle ust. § 136 odst. 2, písm. d) IZ, insolvenční soud v rozhodnutí o úpadku vyzve věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve stanovené lhůtě a poučí je o následcích jejího zmeškání. Dle odstavce 3, lhůta k přihlášení pohledávek stanovená v rozhodnutí nesmí být kratší 30 dnů a delší 2 měsíců.

Podle ust. § 173 odst. 1 IZ, věřitelé podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží,a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují.

Podle ust. § 430 odst.1, odst. 2 a odst. 3 IZ, známé věřitele dlužníka, kteří mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, vyrozumí insolvenční soud neprodleně o zahájení insolvenčního řízení a o vydání rozhodnutí o úpadku. Povinnost vyrozumět známé věřitele podle odstavce 1 splní insolvenční soud tím, že jim zvlášť doručí rozhodnutí, kterým se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, a rozhodnutí o úpadku nebo jeho zkrácené znění. Známým věřitelům podle odstavce 1 insolvenční soud zvlášť doručí i výzvu k podávání přihlášek pohledávek.

Podle článku 39 nařízení Rady (ES) č. 1346/2000, každý věřitel včetně správce daně a orgánů sociálního zabezpečení, který má své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v jiném členském státě než státě, který zahájil řízení, má právo písemně přihlásit pohledávky v úpadkovém řízení.

Podle článku 40, bod 1,2 nařízení Rady (ES) č. 1346/2000, jakmile je v některém členském státě zahájeno úpadkové řízení, příslušný soud tohoto státu nebo jmenovaný správce podstaty neprodleně informují známé věřitele, kteří mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v jiných členských státech. Tyto informace předané prostřednictvím individuálních oznámení obsahují zejména lhůty, sankce za nedodržení těchto lhůt, subjekt nebo orgán, u kterého se přihlašují pohledávky a jiná stanovená opatření. Toto oznámení rovněž informuje o tom, zda věřitelé, jejichž pohledávky jsou přednostní nebo zajištěné věcným právem, musí své pohledávky přihlásit.

Z ust. § 185 IZ vyplývá, že jestliže v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné, a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

V rovině právního posouzení věci je třeba zejména uvést, že úprava obsažená v § 430 odst. 1 IZ předpokládá, že známí věřitelé dlužníka, kteří mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, budou insolvenčním soudem vyrozuměni o zahájení insolvenčního řízení a o vydání rozhodnutí o úpadku zvláštním doručením těchto rozhodnutí (§ 430 odst. 1 a 2 IZ) a že jim bude zvlášť doručena i výzva k podávání přihlášek. V této části vychází insolvenční zákon z komunitárního práva, konkrétně z přímo aplikovatelného nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29.5.2000, o úpadkovém řízení. Čl. 40 odst. 1 tohoto nařízení stanoví povinnost informovat o zahájení řízení známého věřitele, který má své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v jiném členském státě Evropské unie. Jde-li tedy o známého věřitele, nelze než dospět k takovému výkladu § 430 odst. 3 IZ, že tomuto věřiteli počíná běžet lhůta k podání přihlášky pohledávek až ode dne, kdy mu výzva byla doručena zvlášť.

Pojem známý věřitel , vůči kterému má insolvenční soud zvláštní povinnosti dle ust. § 430 IZ, není v zákoně ani dosavadní judikaturou vyšších soudů definován. Nepochybně se však jedná o věřitele dlužníka s místem pobytu, bydlištěm či sídlem v členském státě EU s výjimkou Dánska, který je insolvenčnímu soudu znám bez ohledu na způsob, jak se o jeho existenci insolvenční soud dověděl. Typicky jeho existence vyjde v řízení najevo v souvislosti s plněním povinností, které zákon ukládá dlužníku (§ 104 odst.1, písm. b/, § 136 odst. 2, písm. h/ IZ) nebo s výkonem činnosti insolvenčního správce. Zákon nestanoví časový limit, do jehož uplynutí musí existence známého věřitele vyjít v řízení najevo tak, aby soudu vznikly povinnosti dle ust. § 430 IZ. Logicky by tímto časovým horizontem mělo být uplynutí lhůty pro přihlašování pohledávek tak, aby byl zachován princip právní jistoty účastníků řízení a rovněž naplněn jeho smysl a účel, včetně rychlého a hospodárného projednání věci. Proti tomuto argumentu však stojí nejen právo věřitelů s místem pobytu, bydlištěm nebo sídlem v jiném členském státě, než ve kterém bylo zahájeno úpadkové řízení, přihlásit své pohledávky (na úrovni evropského práva garantované čl. 39 nařízení), ale i obecný princip spravedlivosti soudního řízení, který je rozveden v definici zásad insolvenčního řízení dle ust. § 5 IZ. Jestliže se tedy princip přihlašování pohledávek věřitelů nejpozději ve lhůtě stanovené v rozhodnutí o úpadku ocitne v rozporu se zásadou spravedlivého insolvenčního řízení, pak musí ustoupit ve prospěch principu, který prosazuje Nejvyšší soud (srovnej R 25/2009), totiž že dokud není známým zahraničním věřitelům doručena zvlášť výzva k doručení přihlášek, nepočne jim běžet lhůta k jejich přihlášení; jakékoliv jiné okolnosti nejsou právně významné.

V poměrech přezkoumávané věci vyšla najevo existence odvolatele jako věřitele dlužníka až dne 26.1.2011 (dojitím přihlášky pohledávky soudu). Tedy po uplynutí lhůty k podání přihlášek pohledávek stanovené v rozhodnutí o úpadku (21.10.2010). Do té doby nebylo soudu známo, že odvolatel je věřitelem dlužníka. V této souvislosti vyhodnotil odvolací soud jako rozhodné v zásadě dvě skutečnosti. Jednak to, že dlužník, ač byl soudem i insolvenční správkyní vyzván k předložení seznamu svých závazků včetně řádného označení věřitelů, svou povinnost nesplnil. Nedostavil se ani k nařízenému výslechu. Svým jednáním tak neumožnil soudu zjistit informace o jeho závazcích a věřitelích. Pokud by dlužník dostál svým povinnostem a poskytl v tomto smyslu správné a přesné údaje (včetně věřitelů zahraničních), mohl je soud ihned využít ke splnění povinnosti stanovené v § 430 IZ, tj. oznámit zahájení insolvenčního řízení těmto zahraničním věřitelům (doručit jim vyhlášku o zahájení insolvenčního řízení zvlášť). Dále nelze odhlédnout od toho, že odvolatel ke své přihlášce pohledávky předložil věrohodné doklady, z nichž lze usuzovat na pravdivost tvrzení uvedených v přihlášce (vykonání mezinárodní přepravy pro dlužníka). Tyto doklady by měl dlužník ve svém účetnictví rovněž evidovat. Podle § 8 odst. 1 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, v platném znění, jsou totiž účetní jednotky povinny vést účetnictví správné, úplné, průkazné, srozumitelné, přehledné a způsobem zaručujícím trvalost účetních záznamů. Odvolatel nemůže být trestán za to, že dlužník nevedl řádně účetnictví. Nepředložení seznamu závazků s uvedením věřitelů dlužníka, a nepředložení účetních a obchodních knih dlužníka by nemělo jít k tíži odvolatele.

Lze tedy uzavřít, že existence odvolatele, který sídlí v jiném členském státě EU (Slovenská republika), objektivně nemohla vyjít najevo do konce uplynutí lhůty k přihlašování pohledávek a v důsledku těchto okolností odvolatel nemohl zjistit zahájení insolvenčního řízení jinak, než z insolvenčního rejstříku, který je jako informační systém veřejné správy České republiky veden v českém jazyce. S ohledem na tyto skutečnosti a stav, ve kterém se insolvenční řízení nacházelo ke dni podání přihlášky pohledávky odvolatele, dospěl odvolací soud k závěru, že právní jistota účastníků tohoto řízení nebude oslabena, když přihlášku pohledávky odvolatele neposoudí jako opožděnou a připustí, aby uspokojení přihlášené pohledávky bylo předmětem tohoto insolvenčního řízení. V opačném případě by odvolateli, který nemá rovnou příležitost účinně využít informací zveřejněných v insolvenčním rejstříku, bylo upřeno jeho právo přihlásit se se svou pohledávkou do insolvenčního řízení. Tento výklad ust. § 173 odst. 1 IZ ve vztahu k ust. § 430 IZ je v daných skutkových okolnostech podle názoru odvolacího soudu nejen eurokonformní a v souladu s čl. 39 a 40 nařízení, ale je také v souladu se zásadami insolvenčního řízení dle ust. § 5 IZ, které odrážejí obecný princip spravedlivého procesu v tomto typu soudního řízení.

Z uvedených důvodů odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že přihláška věřitele Zoltána anonymizovano se neodmítá (§ 220 odst. 3 o.s.ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 31. března 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu