2 VSOL 174/2011-P224-8
KSBR 26 INS 5914/2010 2 VSOL 174/2011-P224-8

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Heleny Myškové a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Anny Hradilové v insolvenční věci dlužníka Compass DKD Czech s.r.o., se sídlem Minská 302/58, 616 00 Brno, Žabovřesky, identifikační číslo 26 96 38 92, o přihlášce pohledávky věřitele Tim Marovis S.R.L., se sídlem N. Balescu 1, Dumbravita, reg. č. 12741598, Rumunsko, zastoupeného JUDr. Ing. Richardem Myslilem, advokátem se sídlem Národní 32, 110 00 Praha 1, rozhodl o odvolání věřitele proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3.1.2011, č. j. KSBR 26 INS 5914/2010-P224-2, ve znění usnesení ze dne 27.1.2011, č. j. KSBR 26 INS 5914/2010-P224-4,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e m ě n í tak, že přihláška pohledávky věřitele Tim Marovis S.R.L. se n e o d m í t á.

Odůvodnění: V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Brně odmítl přihlášku pohledávky věřitele Tim Marovis S.R.L., N. Balescu 1, Dumbravita, reg. č. 12741598, Rumunsko (výrok I.) a uvědomil jej o tom, že právní mocí usnesení končí jeho účast v insolvenčním řízení (výrok II.). Usnesením ze dne 27.1.2011 opravil odůvodnění tohoto usnesení v nesprávném označení věřitele.

V důvodech usnesení soud prvního stupně uvedl, že usnesením ze dne 21.9.2010, č. j. KSBR 26 INS 5914/2010-A-28 zjistil úpadek dlužníka, vyzval věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve lhůtě 30 dnů ode dne zveřejnění rozhodnutí o úpadku v insolvenčním rejstříku a současně věřitele poučil, že k opožděně podaným přihláškám soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují. Toto usnesení bylo v insolvenčním rejstříku zveřejněno dne 21.9.2010. Posledním dnem lhůty stanovené pro přihlášení pohledávek byl 21.10.2010. Věřitel Tim Marovis S.R.L. podal přihlášku pohledávky k poštovní přepravě dne 2.12.2010. Doručena byla soudu dne 3.12.2010, a proto se jedná o přihlášku opožděnou, kterou je nutno odmítnout dle ust. § 185 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ). S ohledem na skutečnost, že věřitel má sídlo v členském státě Evropské unie, soud také zkoumal, zda je známým věřitelem ve smyslu § 430 odst. 1 IZ. Uzavřel, že z obsahu spisu (insolvenčního návrhu, sdělení dlužníka) nevyplynulo, že Tim Marovis S.R.L. je dlužníkovým věřitelem. Proto tomuto věřiteli nebylo zvlášť doručováno rozhodnutí o úpadku a výzva k podávání přihlášek. Bylo na něm, aby přihlášku podal ve lhůtě určené v usnesení o úpadku.

Proti tomuto rozhodnutí podal odvolání věřitel Tim Marovis S.R.L. (dále jen odvolatel ). Tvrdil, že je známým zahraničním věřitelem dlužníka ve smyslu § 430 IZ a nařízení 1346/2006. Proto mu měla být doručena výzva, od které by běžela lhůta pro přihlášení pohledávky. Namítal, že k přihlášce předložil patřičné doklady o provedené přepravě, včetně dokladu o doručení faktury, kterou vyúčtoval dlužníkovi cenu provedené přepravy. Dále existuje i zcela nesporná objednávka a přepravní list. Těmito doklady se však soud prvního stupně nezabýval. Odvolatel nemůže být trestán za to, že dlužník nevedl řádně účetnictví. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a vrátil věc Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení a přezkoumání pohledávky.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud, který dovodil včasnost, přípustnost a projednatelnost podaného odvolání, přezkoumal napadené usnesení a řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že napadené usnesení je třeba změnit.

V přezkoumávané věci bylo insolvenční řízení zahájeno insolvenčním návrhem věřitele TOM-SPED, s.r.o. dne 31.5.2010. Usnesením ze dne 3.6.2010 vyzval soud prvního stupně dlužníka k vyjádření se k insolvenčním návrhům věřitelů TOM-SPED, s.r.o. a SENTRANS s.r.o. a usneseními ze dne 18.6.2010 a 7.7.2010 k vyjádření se k insolvenčním návrhům dalších věřitelů JIRSA TRANS, s.r.o. a CTJ, a.s. Podáními doručenými soudu dne 21.6.2010 a 25.6.2010 vzali věřitelé TOM-SPED, s.r.o. a SENTRANS s.r.o. své insolvenční návrhy zpět. Usnesením ze dne 21.9.2010, č. j. KSBR 26 INS 5914/2010-A-28 rozhodl soud prvního stupně o úpadku dlužníka a insolvenční správkyní dlužníka ustanovil Mgr. Romanu Andělovou. Současně byli věřitelé dlužníka, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, vyzváni, aby tak učinili ve lhůtě 30 dnů ode dne zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku. Poučeni byli o tom, že k později podaným přihláškám soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky nebudou v insolvenčním řízení uspokojeny. Toto usnesení bylo v insolvenčním rejstříku zveřejněno dne 21.9.2010. Ze zprávy insolvenční správkyně ze dne 4.10.2010 dále vyplývá, že insolvenční správkyně vyzvala dlužníka k předložení seznamů dle ust. § 104 IZ a k předložení účetních a obchodních knih. Dlužník se však ve stanovený den nedostavil do sídla správkyně a nepředal jí účetnictví, obchodní a účetní knihy. Šetřením v sídle dlužníka správkyně zjistila, že dlužník se ve svém sídle déle jak půl roku nenachází. Také v další zprávě ze dne 22.11.2010 správkyně zopakovala, že dlužník jí přes výzvu nepředal požadované doklady. Dne 22.11.2010 se konalo přezkumné jednání a první schůze věřitelů, na které se dlužník nedostavil. Přitom předvolání k těmto jednáním bylo dlužníkovi doručeno (zvláštním způsobem) dne 1.10.2010. Usnesením ze dne 26.11.2010, č. j. KSBR 26 INS 5914/2010-B-29 prohlásil soud prvního stupně na majetek dlužníka konkurs. Dlužník se nedostavil ani k výslechu dne 2.2.2010, který nařídil soud prvního stupně za účelem zjištění majetkových poměrů dlužníka, k podání prohlášení o majetku dlužníka, k předložení seznamu jeho majetku a sdělení informací nutných pro insolvenční řízení. Nezúčastnil se ani dalšího přezkumného jednání, které se konalo dne 2.2.2011, a nevyjádřil se ani k seznamu přihlášených pohledávek.

Z přihlášky pohledávky věřitele číslo 219, číslo přihlášky 224, odvolací soud zjistil, že věřitel Tim Marovis S.R.L. si do insolvenčního řízení přihlásil pohledávku za dlužníkem ve výši 38.265,-Kč, jejímž důvodem vzniku je přepravní smlouva ze dne 7.5.2009. K přihlášce pohledávky doložil (kromě jiného) kopii objednávky, CMR list, fakturu, doklad o doručení faktury. Přihláška byla podána k poštovní přepravě dne 2.12.2010 a Krajskému soudu v Brně byla doručena dne 3.12.2010.

Podle ust. § 136 odst. 2, písm. d) IZ, insolvenční soud v rozhodnutí o úpadku vyzve věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve stanovené lhůtě a poučí je o následcích jejího zmeškání. Dle odstavce 3, lhůta k přihlášení pohledávek stanovená v rozhodnutí nesmí být kratší 30 dnů a delší 2 měsíců.

Podle ust. § 173 odst. 1 IZ, věřitelé podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží,a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují.

Podle ust. § 430 odst.1, odst. 2 a odst. 3 IZ, známé věřitele dlužníka, kteří mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, vyrozumí insolvenční soud neprodleně o zahájení insolvenčního řízení a o vydání rozhodnutí o úpadku. Povinnost vyrozumět známé věřitele podle odstavce 1 splní insolvenční soud tím, že jim zvlášť doručí rozhodnutí, kterým se oznamuje zahájení insolvenčního řízení, a rozhodnutí o úpadku nebo jeho zkrácené znění. Známým věřitelům podle odstavce 1 insolvenční soud zvlášť doručí i výzvu k podávání přihlášek pohledávek.

Podle článku 39 nařízení Rady (ES) č. 1346/2000, každý věřitel včetně správce daně a orgánů sociálního zabezpečení, který má své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v jiném členském státě než státě, který zahájil řízení, má právo písemně přihlásit pohledávky v úpadkovém řízení.

Podle článku 40, bod 1,2 nařízení Rady (ES) č. 1346/2000, jakmile je v některém členském státě zahájeno úpadkové řízení, příslušný soud tohoto státu nebo jmenovaný správce podstaty neprodleně informují známé věřitele, kteří mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v jiných členských státech. Tyto informace předané prostřednictvím individuálních oznámení obsahují zejména lhůty, sankce za nedodržení těchto lhůt, subjekt nebo orgán, u kterého se přihlašují pohledávky a jiná stanovená opatření. Toto oznámení rovněž informuje o tom, zda věřitelé, jejichž pohledávky jsou přednostní nebo zajištěné věcným právem, musí své pohledávky přihlásit.

Z ust. § 185 IZ vyplývá, že jestliže v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné, a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

V rovině právního posouzení věci je třeba zejména uvést, že úprava obsažená v § 430 odst. 1 IZ předpokládá, že známí věřitelé dlužníka, kteří mají své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v některém z členských států Evropské unie s výjimkou Dánska, budou insolvenčním soudem vyrozuměni o zahájení insolvenčního řízení a o vydání rozhodnutí o úpadku zvláštním doručením těchto rozhodnutí (§ 430 odst. 1 a 2 IZ) a že jim bude zvlášť doručena i výzva k podávání přihlášek. V této části vychází insolvenční zákon z komunitárního práva, konkrétně z přímo aplikovatelného nařízení Rady (ES) č. 1346/2000 ze dne 29.5.2000, o úpadkovém řízení. Čl. 40 odst. 1 tohoto nařízení stanoví povinnost informovat o zahájení řízení známého věřitele, který má své obvyklé místo pobytu, bydliště nebo sídlo v jiném členském státě Evropské unie. Jde-li tedy o známého věřitele, nelze než dospět k takovému výkladu § 430 odst. 3 IZ, že tomuto věřiteli počíná běžet lhůta k podání přihlášky pohledávek až ode dne, kdy mu výzva byla doručena zvlášť.

Pojem známý věřitel , vůči kterému má insolvenční soud zvláštní povinnosti dle ust. § 430 IZ, není v zákoně ani dosavadní judikaturou vyšších soudů definován. Nepochybně se však jedná o věřitele dlužníka s místem pobytu, bydlištěm či sídlem v členském státě EU s výjimkou Dánska, který je insolvenčnímu soudu znám bez ohledu na způsob, jak se o jeho existenci insolvenční soud dověděl. Typicky jeho existence vyjde v řízení najevo v souvislosti s plněním povinností, které zákon ukládá dlužníku (§ 104 odst.1, písm. b/, § 136 odst. 2, písm. h/ IZ) nebo s výkonem činnosti insolvenčního správce. Zákon nestanoví časový limit, do jehož uplynutí musí existence známého věřitele vyjít v řízení najevo tak, aby soudu vznikly povinnosti dle ust. § 430 IZ. Logicky by tímto časovým horizontem mělo být uplynutí lhůty pro přihlašování pohledávek tak, aby byl zachován princip právní jistoty účastníků řízení a rovněž naplněn jeho smysl a účel, včetně rychlého a hospodárného projednání věci. Proti tomuto argumentu však stojí nejen právo věřitelů s místem pobytu, bydlištěm nebo sídlem v jiném členském státě, než ve kterém bylo zahájeno úpadkové řízení, přihlásit své pohledávky (na úrovni evropského práva garantované čl. 39 nařízení), ale i obecný princip spravedlivosti soudního řízení, který je rozveden v definici zásad insolvenčního řízení dle ust. § 5 IZ. Jestliže se tedy princip přihlašování pohledávek věřitelů nejpozději ve lhůtě stanovené v rozhodnutí o úpadku ocitne v rozporu se zásadou spravedlivého insolvenčního řízení, pak musí ustoupit ve prospěch principu, který prosazuje Nejvyšší soud (srovnej R 25/2009), totiž že dokud není známým zahraničním věřitelům doručena zvlášť výzva k doručení přihlášek, nepočne jim běžet lhůta k jejich přihlášení; jakékoliv jiné okolnosti nejsou právně významné.

V poměrech přezkoumávané věci vyšla najevo existence odvolatele jako věřitele dlužníka až dne 3.12.2010 (dojitím přihlášky pohledávky soudu). Tedy po uplynutí lhůty k podání přihlášek pohledávek stanovené v rozhodnutí o úpadku (21.10.2010). Do té doby nebylo soudu známo, že odvolatel je věřitelem dlužníka. V této souvislosti vyhodnotil odvolací soud jako rozhodné v zásadě dvě skutečnosti. Jednak to, že dlužník, ač byl soudem i insolvenční správkyní vyzván k předložení seznamu svých závazků včetně řádného označení věřitelů, svou povinnost nesplnil. Nedostavil se ani k nařízenému výslechu. Svým jednáním tak neumožnil soudu zjistit informace o jeho závazcích a věřitelích. Pokud by dlužník dostál svým povinnostem a poskytl v tomto smyslu správné a přesné údaje (včetně věřitelů zahraničních), mohl je soud ihned využít ke splnění povinnosti stanovené v § 430 IZ, tj. oznámit zahájení insolvenčního řízení těmto zahraničním věřitelům (doručit jim vyhlášku o zahájení insolvenčního řízení zvlášť). Dále nelze odhlédnout od toho, že odvolatel ke své přihlášce pohledávky předložil věrohodné doklady, z nichž lze usuzovat na pravdivost tvrzení uvedených v přihlášce (vykonání mezinárodní přepravy pro dlužníka). Tyto doklady by měl dlužník ve svém účetnictví rovněž evidovat. Podle § 8 odst. 1 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, v platném znění, jsou totiž účetní jednotky povinny vést účetnictví správné, úplné, průkazné, srozumitelné, přehledné a způsobem zaručujícím trvalost účetních záznamů. Odvolací soud se ztotožňuje s argumentací odvolatele, že nemůže být trestán za to, že dlužník nevedl řádně účetnictví. Nepředložení seznamu závazků s uvedením věřitelů dlužníka, a nepředložení účetních a obchodních knih dlužníka by nemělo jít k tíži odvolatele.

Lze tedy uzavřít, že existence odvolatele, který sídlí v jiném členském státě EU (Rumunsko), objektivně nemohla vyjít najevo do konce uplynutí lhůty k přihlašování pohledávek a v důsledku těchto okolností odvolatel nemohl zjistit zahájení insolvenčního řízení jinak, než z insolvenčního rejstříku, který je jako informační systém veřejné správy České republiky veden v českém jazyce. S ohledem na tyto skutečnosti a stav, ve kterém se insolvenční řízení nacházelo ke dni podání přihlášky pohledávky odvolatele, dospěl odvolací soud k závěru, že právní jistota účastníků tohoto řízení nebude oslabena, když přihlášku pohledávky odvolatele neposoudí jako opožděnou a připustí, aby uspokojení přihlášené pohledávky bylo předmětem tohoto insolvenčního řízení. V opačném případě by odvolateli, který nemá rovnou příležitost účinně využít informací zveřejněných v insolvenčním rejstříku, bylo upřeno jeho právo přihlásit se se svou pohledávkou do insolvenčního řízení. Tento výklad ust. § 173 odst. 1 IZ ve vztahu k ust. § 430 IZ je v daných skutkových okolnostech podle názoru odvolacího soudu nejen eurokonformní a v souladu s čl. 39 a 40 nařízení, ale je také v souladu se zásadami insolvenčního řízení dle ust. § 5 IZ, které odrážejí obecný princip spravedlivého procesu v tomto typu soudního řízení.

Z uvedených důvodů odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že přihláška věřitele Tim Marovis S.R.L. se neodmítá (§ 220 odst. 3 o.s.ř.).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 31. března 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková, v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu