2 VSOL 170/2013-A-15
KSBR 37 INS 26855/2012 2 VSOL 170/2013-A-15

USNESENÍ

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Evy Horváthové, rodné číslo 596222/6523, Ostrovánky 75, 696 31 Bukovany u Hodonína, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 4.2.2013, č. j. KSBR 37 INS 26855/2012-A-9,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že dlužnici se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč neukládá.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužnici povinnost zaplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci usnesení zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. V důvodech tohoto rozhodnutí uvedl, že postupoval podle § 108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ), neboť dospěl k závěru, že způsobem řešení úpadku dlužnice bude konkurs, nikoliv oddlužení. S poukazem na ust. § 393, § 391 odst. 2, § 396 odst. 1, § 398 odst. 1 až 3 a 5 IZ uvedl, že dlužnice uvedla v insolvenčním návrhu spojeném s návrhem na povolení oddlužení v bodě 06, že navrhuje povolit oddlužení formou nepatrného konkursu, v bodě 07 uvedla, že nenavrhuje způsob oddlužení. V bodě 09 popisuje okolnosti, dle nichž lze usuzovat na výši hodnoty plnění, které obdrží nezajištění věřitelé při oddlužení plněním splátkového kalendáře. V bodě 15 dlužnice navrhla, aby soud stanovil nižší než zákonem určené splátky, a to ve výši 2.200 Kč. Závazky označila v celkové výši 458.426,49 Kč s tím, že všechny jsou zajištěné zástavním právem k ideální jedné polovině nemovitosti ve vlastnictví dlužnice. Soud dlužnici vyzval usnesením ze dne 9.11.2012 k doplnění insolvenčního návrhu a návrhu na povolení oddlužení v naznačených směrech, toto usnesení bylo dlužnici doručeno 13.11.2012. V podání ze dne 15.11.2012 dlužnice sdělila, že v rámci fyzických osob nepodnikatelů lze hovořit o oddlužení nebo o tzv. nepatrném konkursu. Na výzvu soudu dlužnice nedoložila příjem za měsíce září a říjen 2012. Návrh na povolení oddlužení je tedy neurčitý, když není zřejmé, zda a případně jaký způsob oddlužení dlužnice navrhuje a zda vůbec jako způsob řešení svého úpadku navrhuje oddlužení. Formulář insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení obsahuje zcela rozporné skutečnosti a není zřejmé, jaké rozhodnutí dlužnice žádá (zda oddlužení formou plnění splátkového kalendáře, pro něž uvádí výpočet uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů a k němuž dlužnice rovněž požádala o snížení zákonem stanovených srážek, nebo oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty, či zda navrhuje řešení úpadku konkursem, což je zcela jiný, nesanační způsob řešení úpadku). Přes výzvu soudu nebyly k návrhu na povolení oddlužení připojeny všechny zákonné přílohy (listiny dokládající příjem dlužnice za poslední tři roky, resp. za poslední měsíce). Proto soud návrh na povolení oddlužení podle ust. § 393 odst. 3 IZ odmítl.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Tvrdila, že splňuje předpoklady pro povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře a že úhrada pohledávek probíhá po dobu 60 měsíců výhradně prostřednictvím splátek dle schváleného splátkového kalendáře. Poukázala na skutečnost, že podle vyhlášky č. 313/2007 Sb. činí odměna insolvenčního správce 750 Kč měsíčně a náhrada hotových výdajů 150 Kč měsíčně. Není zřejmé, za co by správce měl být odměňován v období od zveřejnění usnesení o schválení oddlužení. Po dlužníkovi nelze spravedlivě požadovat, aby insolvenční správce byl odměněn i za období, kdy žádnou činnost nevykonává. Ohledně hotových výdajů správce má za to, že prokazatelně vynaložené náklady lze uhradit v rámci splátkového kalendáře a není důvod pro to, aby je dlužnice hradila mimo. Dále uvedla, že zásadním předpokladem pro povolení oddlužení je schopnost dlužníka splatit svým nezajištěným věřitelům nejméně 30% jejich pohledávek za dobu pěti let, což dlužnice splňuje. V projednávané věci lze spíše očekávat povolení oddlužení ve formě plnění splátkového kalendáře. Své příjmy dlužnice osvědčila potvrzením o příjmu za poslední tři roky a v současné době má dostatečné příjmy pro navrhovaný způsob oddlužení. V návrhu na povolení oddlužení navrhla povolení oddlužení formou nepatrného konkursu pouze jako jednu z možných variant pro rozhodování soudu. V žádném případě tento způsob nenavrhovala jako způsob oddlužení. Nesprávnost napadeného rozhodnutí spatřovala i ve stanovení výše zálohy. Vzhledem k situaci dlužnice považuje za adekvátní zálohu ve výši 5.000 Kč. Dále uvedla, že její dluhy nepocházejí z podnikání, nevznikly jako součást podnikání, jedná se o její osobní dluhy. Zdůraznila, že nesleduje jakýkoliv nepoctivý záměr. Postupovala přesně podle doporučení publikovaného na internetových stránkách Ministerstva spravedlnosti. Shrnula, že vyhověla požadavkům na formální zpracování návrhu na povolení oddlužení, její poměry odůvodňují naplnění předpokladů oddlužení plněním splátkového kalendáře, a také snížení zálohy na náklady insolvenčního řízení či její rozpuštění formou splátek insolvenčnímu správci. Navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil, věc vrátil k opětovnému posouzení Krajskému soudu v Brně a dále rozhodl tak, že dlužnici se povinnost uhradit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč neukládá.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a oprávněnou osobou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k níže uvedeným závěrům.

Z odůvodnění napadeného usnesení vyplývá, že soud prvního stupně považoval insolvenční návrh dlužnice za řádný návrh, naproti tomu její návrh na povolení oddlužení považoval za vadný. O tom svědčí zejména skutečnost, že dlužnici vyzval usnesením ze dne 9.11.2012 k doplnění návrhu na povolení oddlužení. Požadoval po dlužnici vysvětlit rozpor mezi skutečnostmi uvedenými v seznamu majetku s tím, že současná hodnota nemovitého majetku dle dlužnice činí 245.830 Kč a dle znaleckého posudku na dlužnici připadá podíl v částce 410.000 Kč. Dále uložil dlužnici předložit listiny dokládající údaje o příjmech za měsíce červen, srpen, září a říjen 2012, sdělit, kdy očekává ukončení pracovní neschopnosti, k jednotlivým závazkům sdělit, zda a kdy začala závazky vůči věřitelům splácet, kdy přestala závazky vůči věřitelům splácet a z jakého důvodu, uvést jejich původní výši, výši jednotlivých původně stanovených měsíčních splátek, sdělit, kolik na jednotlivé závazky uhradila a jakým způsobem s finančními prostředky od věřitelů naložila, co za tyto prostředky pořídila.

Podle ust. § 393 odst. 1 IZ, neobsahuje-li návrh na povolení oddlužení všechny náležitosti nebo je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud usnesením vyzve osobu, která jej podala, k jeho opravě nebo doplnění v určené lhůtě, která nesmí být delší než 7 dnů. Současně ji poučí, jak má opravu nebo doplnění provést. Podle odstavce 2, se podle odstavce 1 postupuje i tehdy, nejsou-li k návrhu na povolení oddlužení připojeny zákonem požadované přílohy nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti. Dle odstavce 3, návrh na povolení oddlužení insolvenční soud odmítne, není-li přes jeho výzvu řádně doplněn a v řízení o něm nelze pro tento nedostatek pokračovat nebo nejsou-li k němu přes jeho výzvu připojeny zákonem požadované přílohy anebo neobsahují-li tyto přílohy přes jeho výzvu stanovené náležitosti.

Podle ust. § 396 odst. 1 IZ, jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Náležitosti návrhu na povolení oddlužení a jeho povinné přílohy, včetně jejich náležitostí jsou v ust. § 391 a § 392 IZ vymezeny tak, aby soudu poskytly dostatečný podklad pro rozhodnutí o tom, zda jdou dány podmínky pro povolení oddlužení, a aby umožnily věřitelům, popř. soudu, kvalifikovaně posoudit, kterým ze způsobů stanovených v ust. § 398 IZ má být oddlužení provedeno. Proto zákon stanoví jako podmínku projednatelnosti návrhu na povolení oddlužení i předložení jeho řádných předepsaných příloh a s nesplněním tohoto požadavku přes výzvu soudu spojuje následek spočívající v odmítnutí návrhu.

Dále je nutno uvést, že není vyloučeno, aby insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu požadoval po dlužníkovi jako navrhovateli zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení i v případě, že se dlužník současně domáhá povolení oddlužení. Potřeba složení zálohy na náklady insolvenčního řízení vyvstane zejména v situaci, kdy by v případě rozhodnutí o úpadku dlužníka byl návrh na povolení oddlužení zamítnut nebo odmítnut a dle § 396 odst. 1 IZ bylo rozhodnuto o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

V posuzované věci odvolací soud předně nespatřuje vadu návrhu na povolení oddlužení v tom, že dlužnice uvedla v seznamu majetku hodnotu nemovitého majetku ve výši 245.830 Kč, přičemž z doloženého znaleckého posudku plyne, že na podíl dlužnice k nemovitosti připadá částka 410.000 Kč. Dlužnice totiž ve svém podání ze dne 15.11.2012 vysvětlila, že částka uvedená v seznamu majetku byla pouze jejím odhadem pro nemovitost, a to bez ceny pozemku. Vadou není podle názoru odvolacího soudu ani rozporné uvedení údajů v bodě 06 a 08 formulářového návrhu (návrh na povolení oddlužení formou nepatrného konkursu a způsob oddlužení nenavržen). Od návrhu na řešení oddlužení nepatrným konkursem lze podle odvolacího soudu odhlédnout již z toho důvodu, že nepatrný konkurs není formou oddlužení. Přitom dlužnice nenavrhuje, aby její úpadek byl řešen nepatrným konkursem, ale aby nepatrným konkursem bylo řešeno její oddlužení, což není v souladu s insolvenčním zákonem. Návrhem dlužníka na způsob oddlužení přitom nejsou věřitelé ani insolvenční soud vázán a o způsobu řešení rozhoduje schůze věřitelů. Nemůže jít tedy o vadu, pro kterou by nebylo možno pokračovat v řízení (§ 393 odst. 3 IZ).

Další vady vytýkané dlužnici soudem prvního stupně se týkaly příloh návrhu na povolení oddlužení. Soud totiž vyzval dlužnici k doložení příjmů za období červenec až říjen 2012. V reakci na výzvu dlužnice v podání ze dne 15.11.2012 uvedla, že pracovní neschopnost ukončila v říjnu, a listiny dokládající její příjem za 7-10/2012 přikládá jako přílohu vyjádření. Tyto doklady však ve skutečnosti soudu nezaslala. Ze spisu vyplývá, že dlužnice doložila potvrzení zaměstnavatele o příjmech za roky 2010 a 2011. Dále doložila výplatní lístky za leden až srpen 2012.

V červenci a srpnu 2012 měla mzdu nulovou, což odpovídá jejímu tvrzení v bodě 10 návrhu, že poslední dva měsíce byla v pracovní neschopnosti. Toho si byl soud prvního stupně zjevně vědom, neboť dlužnici upozornil, že příjmy může doložit také výpisem z nemocenských dávek. Ve vazbě na ust. § 392 odst. 1 písm. b) IZ (dle kterého musí být k návrhu doloženy listiny dokládající údaje o příjmech dlužníka za poslední tři roky) nelze v přezkoumávané věci uzavřít, že dlužnice nedoložila příjmy za poslední tři roky ve smyslu uvedeného ustanovení. Ve skutečnosti nedoložila příjmy za několik měsíců bezprostředně předcházejících podání insolvenčního návrhu. V této skutečnosti nespatřuje odvolací soud důvod pro odmítnutí návrhu na povolení oddlužení.

Dále dospěl odvolací soud k závěru, že požadavek soudu prvního stupně vtělený do jeho výzvy ze dne 9.11.2012, aby se dlužnice podrobně vyjádřila ke všem otázkám v naznačených směrech, měla ve věci své opodstatnění. Jedná se totiž o jeden ze způsobů, jak může soud získat dostatečný podklad k posouzení poctivosti záměru dlužníka, jež sleduje návrhem na povolení oddlužení. Soud prvního stupně tedy nepochybil, pokud při zkoumání podmínek dle ust. § 395 odst. 1 písm. a) IZ vyžadoval od dlužnice údaje o tom, k jakému účelu použila finanční prostředky, které jí poskytli věřitelé, o tom, kdy závazky přestala plnit a z jakého důvodu apod. V tomto směru však soud prvního stupně dlužnici ve svém usnesení ze dne 9.11.2012 nesprávně poučil o následcích nesplnění posledně uvedených povinností. Poučovací část tohoto usnesení byla formulována tak, že návrh na povolení oddlužení soud odmítne, není-li přes jeho výzvu řádně doplněn a v řízení o něm nelze pro tento nedostatek pokračovat nebo nejsou-li k němu přes jeho výzvu připojeny zákonem požadované přílohy anebo neobsahují-li tyto přílohy přes jeho výzvu stanovené náležitosti (§ 393 odst. 3 IZ) . Jelikož podle odvolacího soudu návrh dlužnice na povolení oddlužení i k němu připojené přílohy obsahovaly stanovené náležitosti (§ 391 a § 392 odst. 1, 2 a 3 IZ), důsledkem nesplnění povinností uložených dlužnici za účelem posouzení poctivosti záměru dlužnice nemohlo být odmítnutí návrhu na povolení oddlužení postupem podle § 393 odst. 3 IZ.

Na základě všech výše uvedených zjištění a v rovině naznačených úvah nesdílí odvolací soud závěr soudu prvního stupně, že návrh na povolení oddlužení bude nutno pro jeho vady (včetně vad příloh) odmítnout postupem podle ust. § 393 odst. 3 IZ. Odvolací soud považuje návrh na povolení oddlužení za řádný, a proto nevidí důvod ukládat dlužnici povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč s ohledem na očekáváný způsob řešení úpadku dlužnice konkursem.

Za této situace postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že dlužnici se záloha na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč neukládá.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 19. března 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Olga Chlebková předsedkyně senátu