2 VSOL 17/2014-A-10
KSBR 32 INS 31726/2013 2 VSOL 17/2014-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Michala anonymizovano , anonymizovano , bytem Chomýž 22, PSČ 768 61, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 32 INS 31726/2013-A-4 ze dne 12.11.2013,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh. V důvodech rozhodnutí uvedl, že dlužník se svým návrhem domáhal rozhodnutí o úpadku a jeho řešení oddlužením, a to plněním splátkového kalendáře. Dlužník v návrhu uvedl, že má sedm věřitelů, jejichž pohledávky není schopen hradit po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, věřitele v návrhu řádně neoznačil. Insolvenční návrh dlužníka tak neobsahuje dostatečné vylíčení rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek dlužníka, a to tvrzení plurality věřitelů, tvrzení skutečností, že peněžité závazky dlužníka jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a skutečností, že tyto závazky dlužník není schopen plnit. Dlužník tak předložil insolvenčnímu soudu zásadně neprojednatelný insolvenční návrh, který soud podle ustanovení § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (insolvenční zákon, dále jen IZ ) odmítl.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Uvedl, že v příloze přikládá dokumenty, které dokazují, že je více jak 30 dnů v prodlení s plněním svých závazků. K odvolání připojil listiny dokládající jeho úpadek.

S účinností od 1.1.2014 byl zákon č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle článku II. přechodných ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb. ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je proto insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ).

Podle § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekucí se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

S účinností od 1.1.2014 byl zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, změněn zákonem č. 293/2013 Sb., byť odvolací řízení bylo zahájeno před 1.1.2014, s ohledem na shora uvedená přechodná ustanovení a ustanovení § 7 IZ je rozhodným zněním pro přiměřené použití občanský soudní řád (dále jen o.s.ř. ), ve znění účinném od 1.1.2014. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 103 odst. 1 věty první a odst. 2 IZ, insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. V insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle § 3 odst. 1 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ).

Podle § 3 odst. 2 IZ, má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že dlužník podal u soudu prvního stupně dne 11.11.2013 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení (na předepsaném formuláři), kterým se domáhal rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V popisu rozhodujících skutečností osvědčujících jeho úpadek (bod 06 návrhu) uvedl, že v současné době má sedm věřitelů, se splácením je v prodlení o více jak 30 dnů, splátky všech závazků převyšují jeho příjem, nemá na splácení všech pohledávek. Splňuje tak podmínky stanovené v ustanovení § 3 IZ a je v úpadku. V popisu závazků (bod 18 návrhu) dlužník uvedl sedm závazků tak, že u každého z nich označil neúplným názvem věřitele jako právnickou osobu, uvedl právní důvod a výši závazku. Jako přílohu k návrhu dlužník doložil pouze výpis z evidence rejstříku trestů fyzických osob.

Na základě shora uvedených zjištění odvolací soud zcela přisvědčuje správnému závěru soudu prvního stupně, že je dán důvod k odmítnutí insolvenčního návrhu dlužníka podle ustanovení § 128 odst. 2 lZ, když insolvenční návrh dlužníka je vadný (neprojednatelný), a proto nelze pokračovat v insolvenčním řízení.

U dlužníka, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1 písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2 písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2 písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2 písm. c/ IZ). K tomu viz například usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008 ze dne 27.1.2010

(publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod poř. č. 88/2010).

V přezkoumávané věci odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že dlužník v insolvenčním návrhu neuvedl dostatečné skutečnosti osvědčující jeho úpadek. Z tvrzení v insolvenčním návrhu je sice zřejmé, že dlužník má více věřitelů (§ 3 odst. 1 písm. a/ IZ), avšak není zřejmé, zda vůči těmto věřitelům má závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a že tyto závazky není schopen plnit (§ 3 odst. 1 písm. b/ a písm. c/ IZ). Navíc dlužník své věřitele v insolvenčním návrhu řádně neoznačil, když uvedl pouze jejich neúplný název, bez uvedení jejich sídla a identifikačního čísla. Pouhé obecné tvrzení, že splátky všech závazků převyšují příjem dlužníka, a proto je v úpadku, konkrétním tvrzením o skutečnostech osvědčujících úpadek dlužníka není.

Soud prvního stupně proto postupoval zcela správně, pokud insolvenční návrh dlužníka podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ odmítl.

Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 20. února 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu