2 VSOL 169/2014-B-51
KSOS 34 INS 7751/2009 2 VSOL 169/2014-B-51

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Vojtěcha Brhla v insolvenční věci dlužníka Leopolda Fojtíka, rodné číslo 530909/173, Jarní 99, 735 14 Orlová-Poruba, o splnění oddlužení a osvobození dlužníka od placení pohledávek, rozhodl o odvolání věřitelů a) CETELEM ČR, a.s., se sídlem Karla Engliše 5/3208, 150 00 Praha 5, identifikační číslo 250 85 689, b) Československé obchodní banky, a.s., se sídlem Radlická 333/150, 150 57 Praha 5, identifikační číslo 000 01 350, adresa pro doručování Československá obchodní banka, a.s., Roztylská 1860/1-zpracování vymáhání spotřebního financování, Praha 4 a c) SMART Capital, a.s., se sídlem Hněvotínská 241/52, 779 00 Olomouc, identifikační číslo 268 65 297, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5.12.2013, č. j. KSOS 34 INS 7751/2009-B-31,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se ve výrocích VI. a VII. p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesení Krajský soud v Ostravě vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníka dle schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře (výrok I.), určil odměnu insolvenční správkyně Mgr. Zdeňky Novákové ve výši 32.415 Kč včetně DPH (výrok II.), přiznal jí náhradu hotových výdajů ve výši 6.483 Kč včetně DPH (výrok III.), insolvenční správkyni uložil po právní moci usnesení vyplatit k rukám dlužníka případné deponované srážky (výrok IV.), zprostil insolvenční správkyni Mgr. Zdeňku Novákovou funkce (výrok V.), osvobodil dlužníka od placení pohledávek věřitelů, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo, a věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit (výrok VI.), rozhodl, že osvobození se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu (výrok VII.) a že označeným plátcům příjmu dlužníka zaniká povinnost provádět srážky z příjmu dlužníka k rukám insolvenčního správce (výrok VIII.).

V odůvodnění svého rozhodnutí soud prvního stupně zrekapituloval průběh dosavadního řízení s důrazem na skutečnost, že podle zprávy insolvenčního správce ze dne 28.2.2013 došlo v průběhu února 2013 ke 100% uhrazení přihlášených a zjištěných pohledávek věřitelů. Proto vzal na vědomí splnění oddlužení. Dále s odkazem na ust. § 414 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ), uzavřel, že o osvobození od placení pohledávek požádal dlužník podáním ze dne 1.3.2013, v němž sdělil, že uhradil přihlášeným věřitelům do insolvenčního řízení dle splátkového kalendáře 100 % zjištěných pohledávek. Ve věci proběhlo dne 15.10.2013 slyšení za účasti dlužníka i insolvenčního správce. Na základě popsaných skutečností soud dlužníka osvobodil od placení pohledávek věřitelů.

Proti tomuto usnesení, výslovně proti rozhodnutí o osvobození dlužníka od pohledávek, se odvolali věřitelé CETELEM ČR, a. s., Československá obchodní banka, a.s. a SMART Capital, a.s. Věřitel CETELEM ČR, a. s. namítal, že neobdržel 100% plnění přihlášené pohledávky a nebylo ani dodrženo pětileté plnění splátkového kalendáře. Jeho pohledávka byla zjištěna ve výši 41.530 Kč, ke dni 9.12.2013 bylo uhrazeno 35.524,34 Kč. Podle telefonického sdělení insolvenční správkyně toto nastalo chybou při přechodu na jiný výpočet měsíčních splátek a žádný z věřitelů neobdržel 100 % své zjištěné pohledávky. Navrhl, aby splátkový kalendář pokračoval i nadále a odvolací soud výrok VI. usnesení zrušil.

Československá obchodní banka, a. s. tvrdila, že Krajský soud v Ostravě rozhodl usnesením ze dne 5.12.2013 předčasně, neboť věřiteli evidovanému pod P1 nebyla dosud v rámci oddlužení formou splátkového kalendáře uhrazena pohledávka ve výši 100 %. Přihlásil svou pohledávku ve výši 48.712,47 Kč, dosud bylo provedeno a zaúčtováno plnění pouze ve výši 41.669,18 Kč, což činí 85,54 %.

SMART Capital, a.s. rovněž namítal, že jeho přihlášená a zjištěná pohledávka nebyla 100% uspokojena. Pohledávka byla přihlášena a zjištěna ve výši 22.270 Kč. Ke dni podání odvolání věřitel obdržel v rámci splátkového kalendáře částku 19.046,85 Kč. Podle písemného sdělení insolvenční správkyně ze dne 18.12.2013 toto nastalo chybou při přechodu na jiný výpočet měsíčních splátek a žádný z věřitelů neobdržel 100 % své zjištěné pohledávky. Navrhl, aby odvolací soud usnesení ve výroku VI. a VII. zrušil a splátkový kalendář nadále pokračoval až do 100% uhrazení přihlášených a zjištěných pohledávek věřitelů.

Insolvenční správkyně Mgr. Zdeňka Nováková ve svém vyjádření k odvolání věřitelů sdělila, že kontrolou dosavadního průběhu oddlužení za období od března 2010 do února 2013 (36 měsíců) bylo zjištěno, že při přechodu na evidenci průběhu oddlužení ZOPO od ledna 2011 došlo k systémové matematické chybě a ve prospěch věřitelů byly jako uhrazené (a mezi věřitele rozdělené) započteny i příjmy dlužníka, které však fakticky byly v předchozím období vyplaceny na výživné rozvedené manželky. Je tedy pravdou, že k 28.2.2013 bylo věřitelům fakticky vyplaceno přibližně 85,53 % z celkového objemu přihlášených pohledávek a k doplacení do výše 100 % zbývá uhradit ve prospěch věřitelů přibližně částku 75.394 Kč. Jako nejvhodnější řešení se jeví pokračovat ve splátkovém kalendáři do doby doplacení přihlášených pohledávek věřitelů do výše 100 %, případně do doby dovršení 60 kalendářních měsíců oddlužení.

S přihlédnutím k době zahájení insolvenčního řízení (6.11.2009) je na danou věc uplatnitelný insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014. S účinností od tohoto data byl insolvenční zákon změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle článku II. zákona č. 294/2013 Sb. platí zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném od nabytí účinnosti tohoto zákona, i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Podle ust. § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. V dané věci se přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání byla podána oprávněnými osobami a včas a obsahují způsobilý odvolací důvod ve smyslu ust. § 205 odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř., přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v rozsahu výroku VI. a VII., jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 3 a 5 o.s.ř.), a dospěl k níže uvedeným závěrům.

Soud prvního stupně učinil ve věci správná zjištění z dosavadního průběhu řízení, dále ze zprávy insolvenční správkyně ze dne 28.2.2013 a z návrhu dlužníka na osvobození od placení pohledávek ze dne 1.3.2013. Ve vztahu ke slyšení dlužníka ze dne 15.10.2013 lze pouze doplnit, že z protokolu o tomto jednání plyne, že kromě dlužníka se jednání zúčastnila i insolvenční správkyně Mgr. Zdeňka Nováková, která sdělila, že byly uspokojeny všechny přihlášené pohledávky v plné výši a dlužník rovněž řádně hradil paušální splátky na odměnu a hotové výdaje správce.

Z hlediska úvah odvolacího soudu je zcela zásadní skutečností to, že soudem prvního stupně zjištěný skutkový stav věci nebyl v souladu se stavem faktickým. Tvrzení všech odvolatelů, že jim nebylo uhrazeno 100 % zjištěných pohledávek, potvrdila v průběhu odvolacího řízení sama insolvenční správkyně Mgr. Zdeňka Nováková. Sdělila rovněž, že k datu 28.2.2013 bylo věřitelům vyplaceno přibližně 85,53 % z celkového objemu přihlášených pohledávek a k doplacení do výše 100 % zbývá uhradit ve prospěch věřitelů přibližně částku 75.394 Kč. Vzniklou situaci vysvětlovala insolvenční správkyně tím, že z důvodu přechodu na evidenci průběhu oddlužení od ledna 2011 došlo k systémové matematické chybě a ve prospěch věřitelů byly jako uhrazené započteny i příjmy dlužníka, které však byly dříve vyplaceny na výživné rozvedené manželky. V řízení tak byla nastolena otázka, jak naložit s pohledávkami věřitelů, které nebyly v režimu oddlužení uspokojeny dle schváleného splátkového kalendáře (ačkoliv být uspokojeny mohly) a insolvenční soud přesto rozhodl o osvobození dlužníka od placení pohledávek.

Při řešení úpadku oddlužením plněním splátkového kalendáře se ve vztahu k nezajištěným věřitelům dlužníka prosazuje jako základní princip pravidlo formulované v ust. § 398 odst. 3 věta první IZ, podle něhož je povinností dlužníka po dobu pěti let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Maximální výše částky, kterou dlužník splatí svým věřitelům, je omezena výší jejich zjištěných pohledávek. Oddlužení má v konečném výsledku vést k tomu, že insolvenční soud přizná dlužníku osvobození od placení zbytku dluhů (§ 414 IZ), čímž se tato část závazků dlužníka ocitá v režimu tzv. naturálních obligací.

V posuzované věci nelze pominout dále skutečnost, že soud prvního stupně ve výroku I. napadeného usnesení vzal na vědomí splnění splátkového kalendáře. Proti tomuto rozhodnutí se žádný věřitel neodvolal, což ani nemohl, neboť ust. § 413 IZ odvolání proti tomuto usnesení výslovně vylučuje. Přitom právní mocí tohoto rozhodnutí insolvenční řízení končí. Proto po jeho doručení účastníkům již není možné v řízení pokračovat.

Podmínkou pro osvobození dlužníka od placení pohledávek ve smyslu § 414 je jednak návrh dlužníka, v rozhodné době (do 31.12.2013) slyšení dlužníka a zejména splnění povinností dlužníka podle schváleného způsobu oddlužení. V dané věci dlužník o osvobození od placení pohledávek požádal, jeho slyšení proběhlo i za účasti insolvenční správkyně, tedy byly splněny formální předpoklady pro osvobození dlužníka od placení pohledávek. Stěžejní námitkou všech odvolatelů byla jejich výhrada, že v průběhu splátkového kalendáře nebylo zaplaceno plných 100 % závazků dlužníka. Dlužník však nemá povinnost zaplatit 100 % závazků a rozhodnutí o osvobození dlužníka se vydává po skončení insolvenčního řízení. Přitom se retrospektivně zkoumá jednání dlužníka v insolvenčním řízení a neosvobození dlužníka je sankcí za porušení jeho povinnosti. V posuzované věci však dlužník žádnou svou povinnost neporušil. Neplnil sice splátkový kalendář plných 60 měsíců, avšak to ani nemusel, pokud by splatil závazky ve výši 100 % dříve. To, že se tak nestalo, nebylo zaviněno dlužníkem (jeho pochybením), ale insolvenční správkyní. Jestliže dlužník splnil řádně a včas všechny své povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení (a o tom byl dlužník v dané věci insolvenční správkyní utvrzen), oprávněně očekával, že jej insolvenční soud osvobodí od placení pohledávek podle ust. § 414 IZ. Toto rozhodnutí je totiž pro každého dlužníka rozhodnutím zásadním.

Protože v dané věci dlužník nezavinil, že nezajištěným věřitelům nebylo uhrazeno 100 % jejich pohledávek, vedl odvolací soud své úvahy také v tom smyslu, zda nebyly naplněny podmínky dané ust. § 415 IZ, podle kterého může insolvenční soud přiznat dlužníku osvobození od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení v rozsahu, ve kterém dosud nebyly uspokojeny, i když vyšlo najevo, že hodnota plnění, které při splnění oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, je nižší než 30 % jejich pohledávek, nebo že nedosahuje nejnižší hodnotu plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli. Podle mínění odvolacího soudu však nelze ust. § 415 IZ v dané věci aplikovat, neboť toto ustanovení míří na situace, kdy nezajištění věřitelé obdrží méně než 30 % jejich pohledávek, nikoliv na situaci, kdy dlužník plní splátkový kalendář méně než pět let (v dané věci 36 měsíců). Úprava obsažená v § 415 IZ je výjimkou podmíněnou okolnostmi, které dlužník nezavinil a které nastaly v průběhu již schváleného oddlužení, avšak ustanovení o výjimce nelze vykládat rozšiřujícím způsobem a lze je aplikovat pouze v případech, pro něž byla výjimka konstruována (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23.9.2008, sp. zn. 29 Cdo 2287/2008, uveřejněný pod číslem 67/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Na základě výše uvedených zjištění a úvah dospěl odvolací soud k závěru, že v posuzované věci nelze rozhodnout o nepřiznání osvobození dlužníka, protože dlužník by byl postižen za pochybení insolvenční správkyně a ve svém důsledku i insolvenčního soudu. Nelze odhlédnout také od toho, že od podání zprávy ze dne 28.2.2013, v níž správkyně navrhla osvobození dlužníka od placení pohledávek z důvodu jejich 100% úhrady, do dne slyšení dlužníka u soudu prvního stupně (15.10.2013) uběhlo více než sedm měsíců a tuto dobu považuje odvolací soud za dostatečnou k tomu, aby si správkyně svá tvrzení ověřila a případně uvedla na správnou míru. Pokud příčinou stavu, kdy se odvolatelům nedostalo v průběhu plnění splátkovým kalendářem 100% uspokojení jejich pohledávek, byl výlučně nesprávný postup insolvenční správkyně či insolvenčního soudu, lze uvažovat o tom, že chybějícího plnění by se mohli věřitelé domoci jako náhrady škody.

Ze všech uvedených důvodů odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v napadených výrocích VI. a VII. potvrdil podle ust. § 219 o.s.ř. jako věcně správné.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Dlužníku, insolvenční správkyni, věřitelskému orgánu a odvolatelům se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 30. září 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu