2 VSOL 165/2015-P22-8
KSOS 37 INS 20291/2014 2 VSOL 165/2015-P22-8

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojtěcha Brhla a soudců JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka-manželů: Luděk anonymizovano , anonymizovano , bytem Hradecká 15, 747 41 Hradec nad Moravicí-Žimrovice a Miluše anonymizovano , nar. 10.1.1974, bytem Nákladní 1030/43, 746 01 Opava-Předměstí, korespondenční adresa: Hradecká 15, 747 41 Hradec nad Moravicí, o přihlášce pohledávky věřitele č. 20): CLEAR FINANCE s.r.o. se sídlem Londýnská 674/55, 120 00 Praha 2-Vinohrady, IČ: 28490428 (P22), zastoupeného Mgr. Martinem Strakou, advokátem se sídlem Londýnská 674/55, 120 21 Praha 2-Vinohrady, o odvolání věřitele č. 20) CLEAR FINANCE s.r.o. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. ledna 2015, č.j. KSOS 37 INS 20291/2014-P22-3

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. ledna 2015, č.j. KSOS 37 INS 20291/2014-P22-3 se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Krajský soud v insolvenční věci dlužníka (pod pojmem dlužník se zde rozumí manželé Luděk anonymizovano a Miluše anonymizovano , neboť podle § 394a odst. 3 IZ jsou manželé ve věci společného oddlužení manželů považováni za jediného dlužníka) označeným usnesením přihlášku pohledávky P22 věřitele č. 20) CLEAR FINANCE s.r.o. (dále jen věřitel ) jako opožděnou odmítl a vyslovil, že právní mocí tohoto usnesení jeho účast v insolvenčním řízení končí.

Proti tomuto usnesení podal věřitel odvolání a namítal, že soud prvního stupně dospěl na základě provedených důkazů k nesprávným skutkovým zjištěním a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; tvrdil tak odvolací důvody uvedené v ustanovení § 205 odst. 2 písm. e) a g) o.s.ř. Nesouhlasil se soudem prvního stupně, že přihláška pohledávky věřitele byla přihlášena opožděně, neboť usnesení o úpadku bylo v insolvenčním rejstříku zveřejněno dne 20.10.2014, a byť lhůta k podání přihlášek do insolvenčního řízení uplynula 19.11.2014 a přihláška věřitele byla podána k předpravě prostřednictvím datové schránky dne 20.11.2014, namítal, že dle dodejky k datové zprávě, kterou byla přihláška do insolvenčního řízení podána soudu, je zřejmé, že přihláška byla doručena dne 20.11.2014 v 00:04:13 hod. Doplnění přihlášky bylo následně dodáno do datové schránky Krajského soudu v Ostravě dne 20.11.2014 v 01:01:37 hod. Přihláška pohledávky věřitele tedy byla do datové schránky Krajského soudu podána pouze 4 minuty po uplynutí lhůty k podávání přihlášek. K tomuto pozdnímu podání přihlášky pohledávky do insolvenčního řízení došlo z důvodu technické závady na straně odvolatele spočívající ve výpadku internetu. Věřitel v této souvislosti odkazoval na nález Ústavního soudu České republiky ze dne 20.8.2014, sp.zn. I.ÚS 892/14, ve kterém soud judikoval následující: Ústavní soud poznamenává, že technickými problémy s doručováním elektronickou poštou se nedávno zabýval v nálezu sp. zn. II. ÚS 2560/13 ze dne 20.5.2014, posuzujícím situaci, kdy opravný prostředek byl odeslán v 23:38 poslední den lhůty, avšak příslušnému soudu došel až v 0:26 následujícího dne a byl odmítnut jako opožděný. Ústavní soud v citovaném nálezu však dovodil: "31. ... s ohledem na stále se prohlubující elektronizaci justice, která se ponejvíce projevuje právě v oblasti doručování, je třeba akcentovat materiální prvek a vyzdvihnout smysl doručování jako takový, a tím tedy i zachování lhůty v případech, kdy tato lhůta po formální a technické stránce již vypršela. Smysl tohoto materiálního rozměru doručování je přitom třeba chápat jako preferenci věcného, meritorního vyřízení (posouzení) věci před jejím ryze procesním skončením tam, kde tomu povaha věci vysloveně nebrání (kupř. v případě lhůty určené podle hodin by to možné nebylo). Tato premisa je potom zpřítomněním ustanovení čl. 90 Ústavy, podle kterého jsou soudy primárně povolány k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům, a současně tím v posledku sleduje cíl, aby se ze soudnictví nestalo pouhé "vyřizovačství", tj. upřednostňuje snahu o pokud možno věcné zhodnocení problému po právní anebo faktické stránce, tak, aby bylo ochraně práv (nejen základních) učiněno zadost. 32. Expressis verbis, včasným doručením v této rovině pak nutno rozumět situaci, kdy úkon účastníka, byť učiněný ve formě elektronického podání prostřednictvím e-mailové schránky, třebaže dojde soudu několik minut po půlnoci dne následujícího po dni, jehož uplynutím příslušná lhůta vypršela, byl ve skutečnosti učiněn před jejím uplynutím, tj. kdy e-mail byl odeslán nejpozději ve 23:59 posledního dne lhůty. Tento důraz totiž souvisí se skutečností, že soud se s takovým procesním úkonem beztak zpravidla neseznamuje dříve než na začátku své pracovní (úřední) doby, a proto distinkce, zda k doručení příslušného podání (vlastně jeho dodání do dispozice soudu) došlo těsně před půlnocí posledního dne lhůty, anebo pár hodin nebo dokonce jen několik minut po půlnoci následujícího dne, nemá žádné faktické materiální důsledky. Ostatně, jak dal Ústavní soud najevo ve svém nálezu sp. zn. II. ÚS 335/12 ze dne 15.8.2013, "rozumně nelze předpokládat, že by se v noci běžně do datové schránky soudu přihlašovala osoba, která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k dodanému dokumentu" (bod 15). Stejně tak tedy nelze rozumně předpokládat, že by se právě v noci dne následujícího po uplynutí lhůty běžně do informačního systému (klienta, resp. aplikace) e-mailových schránek soudu přihlašoval pracovník soudu za účelem dalšího nakládání se spisem či snad soudce nebo jeho asistent za účelem provedení dalšího úkonu ve věci." Podle názoru Ústavního soudu právě citovaný nález, kterým je vázán (čl. 89 odst. 2 Ústavy), plně dopadá i na nyní projednávaný případ. ( ). Patrně z důvodů technických problémů s připojením k síti internet však odpor ve lhůtě nedošel okresnímu soudu. Stalo se tak až při jeho opakovaném odeslání stěžovatelem 27 minut po uplynutí osmidenní lhůty. To je však zcela v intencích právě citovaného nálezu, tedy "několik minut po půlnoci dne následujícího po dni, jehož uplynutím příslušná lhůta vypršela". Ústavní soud nepominul, že v nyní posuzovaném případě, na rozdíl od situace v nálezu sp. zn. II. ÚS 2560/13 ze dne 20.5.2014, stěžovatel přiznává, že technická chyba byla patrně na straně jeho právního zástupce. Ústavní soud však tento rozdíl nepovažuje za zásadní. V nálezu sp. zn. II. ÚS 2560/13 ze dne 20.5.2014 nebylo totiž postaveno na jisto, i když to stěžovatel tvrdil, že technická chyba byla na straně přijímajícího soudu a tato okolnost tedy nebyla nosným důvodem tohoto nálezu. Nakonec nebylo by spravedlivé, aby stěžovatel, který přizná technickou závadu na své straně, byl v horším postavení než stěžovatel, který bude tvrdit technickou závadu na straně přijímajícího orgánu, aniž by to prokázal. Z uvedeného nálezu Ústavního soudu plyne, že v obdobných případech je nutno klást důraz zejména na tzv. materiální rozměr doručování, jehož smyslem je důraz na preferenci věcného, meritorního vyřízení (posouzení) věci před jejím ryze procesním skončením tam, kde tomu povaha věci vysloveně nebrání (např. v případě lhůty určené podle hodin). Ve výše uvedeném případě byl obhájcem podán odpor proti trestnímu příkazu 27 minut po uplynutí zákonem stanovené lhůty a Ústavní dospěl k názoru, že takové podání je třeba posuzovat jako včasné. V případě, že by byla přihláška pohledávky věřitelem podána před půlnocí dne 19.11.2014 k přepravě prostřednictvím pošty, lhůta k podání by byla sice formálně zachována, avšak soud by s takovou přihláškou seznámil nejdříve po jejím doručení, ke kterému by jistě nedošlo dříve než za dva dny, tedy cca 21.11.2014. V předmětném případě podal věřitel přihlášku pohledávky soudu 4 minuty po půlnoci, ke zpracování této přihlášky za strany došlo nejdříve dne po počátku pracovní doby soudu dne 20.11.2014, stejně jako by tomu bylo v případě, pokud by byla přihláška podána pár minut před půlnocí. Věřitel má za to, že na daný případ dopadá výše uvedený nález Ústavního soudu České republiky ze dne 20.8.2014, sp.zn. I.ÚS 892/14 a přihlášku věřitele je možno posoudit jako včasně podanou. K důkazu navrhl spis Krajského soudu v Ostravě, sp.zn. KSOS 37 INS 20291/2014 a dodejku k přihlášce pohledávky. Vzhledem k výše uvedenému věřitel navrhl, aby odvolací soud usnesení krajského soudu zrušil.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb., změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Insolvenční návrh dlužník podal soudu dne 25.2.2014, proto s ohledem na přechodná ustanovení tohoto zákona je třeba věc posoudit podle zákona č. 182/2006 Sb. ve znění účinném od 1.1.2014 (dále jen IZ ).

Podle ustanovení § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje. V dané věci se proto přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb. (dále jen o.s.ř.).

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání věřitele není důvodné.

Podle ustanovení § 57 odst. 3 o.s.ř. lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit.

Podle ustanovení § 173 odst. 1 věty prvé a druhé IZ věřitelé podávají přihlášky pohledávek u insolvenčního soudu od zahájení insolvenčního řízení až do uplynutí lhůty stanovené rozhodnutím o úpadku. K přihláškám, které jsou podány později, insolvenční soud nepřihlíží a takto uplatněné pohledávky se v insolvenčním řízení neuspokojují.

Podle ustanovení § 185 IZ jestliže v průběhu insolvenčního řízení nastala skutečnost, na základě které se podle tohoto zákona k přihlášce pohledávky nebo k přihlášené pohledávce nepřihlíží, insolvenční soud odmítne přihlášku rozhodnutím, proti kterému je odvolání přípustné a které se doručuje zvlášť přihlášenému věřiteli, dlužníku a insolvenčnímu správci; odvolání proti němu může podat jen přihlášený věřitel. Právní mocí takového rozhodnutí účast tohoto věřitele v insolvenčním řízení končí; o tom insolvenční soud přihlášeného věřitele uvědomí ve výroku rozhodnutí.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že dlužník podal u soudu prvního stupně dne 24.7.2014 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, vyhláškou téhož dne insolvenční soud oznámil, že insolvenčním návrhem insolvenčního navrhovatele bylo zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužníka, vyhláška byla zveřejněna v insolvenčním rejstříku dne 24.7.2014 v 11:24 hodin, tímto okamžikem nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení a soud vyzval věřitele dlužníka, kteří chtějí své pohledávky uplatnit v insolvenčním řízení, aby podali přihlášku pohledávky se specifikovanými náležitostmi. Usnesením č.j. 37 INS 20291/2014-A12 ze dne 20.10.2014, které bylo dne 20.10.2014 v 11:46 hod. zveřejněno v insolvenčním rejstříku, byl zjištěn úpadek dlužníka. Ve výroku č. V. usnesení o úpadku byli věřitelé vyzváni, aby ve lhůtě 30 dnů od zveřejnění rozhodnutí v insolvenčním rejstříku přihlásili své pohledávky s poučením, že k později podaným přihláškám nebude insolvenční soud přihlížet a tyto pohledávky nebudou v insolvenčním řízení uspokojeny. Lhůta k přihlášení pohledávek tedy uplynula v souladu s výrokem V. tohoto usnesení dne 19.11.2014.

Z obsahu spisu rovněž vyplývá, že věřitel podal dne 20.11.2014 přihlášku pohledávky v celkové výši 19.983 Kč evidovanou pod číslem P22. Přihláška byla podána prostřednictvím datové schránky, přičemž dle záznamu o ověření elektronického podání byla odeslána dne 20.11.2014 v 00:04:12 hod. Dalším podáním věřitel opravil výši pohledávky na 45.402,23 Kč (k původní jistině nově připočetl úrok a úrok z prodlení ve výši 25.418,95 Kč). Toto podání odeslal prostřednictvím datové schránky dne 20.11.2014 v 01:01:02 hod.

Je nepochybné, že lhůta pro podání přihlášky uplynula 19.11.2014, ostatně ani věřitel tuto skutečnost nezpochybňuje. Jde o lhůtu procesní, což znamená, k jejímu zachování v souladu s ustanovením § 57 odst. 3 o. s. ř. postačí, je-li přihláška posledního dne lhůty odevzdána orgánu, který má povinnost písemnost doručit insolvenčnímu soudu (usnesení Nejvyššího soudu KSBR 38 INS 735/2008, 29 NSČR 4/2008-P11, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod č. 25/2009).

Rovněž se nezpochybňuje, že věřitel podal přihlášku pohledávky prostřednictvím systému datových schránek až dne 20.11.2014, tedy po uplynutí této lhůty. Sice tvrdil, že úkon učinil velmi krátce (několik minut) po jejím uplynutí (což vyplývá z obsahu spisu), to ale nemůže být důvodem pro vyvrácení uvedeného závěru. Lhůta uplyne pevně daným okamžikem spojeným s koncem posledního dne lhůty a na závěru, že byla zmeškána, nic nezmění to, že úkon byl učiněn pouze několik minut po jejím uplynutí.

Odvolací soud se na rozdíl od věřitele domnívá, že citovaný nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 892/14 ze dne 20.8.2014 na danou věc nedopadá. Ústavní soud v něm totiž uvedl, že včasným doručením nutno rozumět situaci, kdy úkon účastníka, byť učiněný ve formě elektronického podání prostřednictvím e-mailové schránky, třebaže dojde soudu několik minut po půlnoci dne následujícího po dni, jehož uplynutím příslušná lhůta vypršela, byl ve skutečnosti učiněn před jejím uplynutím, tj. kdy e-mail byl odeslán nejpozději ve 23:59 posledního dne lhůty. Znamená to, že aby bylo možné přihlédnout k opožděně podanému úkonu, nepostačuje, že úkon došel soudu krátce po uplynutí lhůty, ale rovněž musel být učiněn ještě před uplynutím lhůty. Ve věci projednávané u Ústavního soudu přihlédl Ústavní soud k tomu, že z hlavičky emailu vyplývalo, že podání, které nakonec došlo soudu, bylo opakováním podání prvního, které účastník původně odeslal ještě před uplynutím lhůty (Ústavní soud rovněž uvedl, že hlavička emailu sice není nezvratným důkazem o tom, že původní email byl skutečně odeslán, ale odeslání nebylo v řízení před okresním soudem nijak zpochybněno).

Ústavní soud tedy neshledal (jak tvrdí věřitel), že bylo-li podání (odpor proti trestnímu příkazu) podáno 27 minut po uplynutí zákonem stanovené lhůty, je nutné jej považovat za včasné, ale to, že podání je nutné za včasné považovat v případě, že úkon, který byl podán krátce po uplynutí lhůty, byl podán již před jejím uplynutím a toliko z důvodů technické závady (lhostejno zda na straně soudu či účastníka, který úkon učinil) k jeho včasnému doručení nedošlo.

Věřitel sice tvrdil, že přihlášku podal opožděně z důvodu technické závady na své straně spočívající ve výpadku internetu, ale ani netvrdil, že by datovou zprávu odeslal nejpozději ve 23:59 posledního dne lhůty. Rovněž existenci závady nijak nedoložil, a to ani tak potencionálně zpochybnitelným důkazem, jakým byla hlavička mailu ve věci projednávané Ústavním soudem.

Věřitel, který předal přihlášku pohledávky k přepravě prostřednictvím datové schránky až dne 20.11.2014, tak učinil opožděně. Přihláška věřitele tedy byla podána po lhůtě stanovené v rozhodnutí o úpadku a ve smyslu § 173 IZ k ní nelze přihlížet. Zákonným důsledkem toho, že se k přihlášce pohledávky nepřihlíží, je dle § 185 IZ odmítnutí přihlášky.

Z těchto důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci a věřiteli se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 24. července 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Vojtěch Brhel v.r. Renáta Hrubá předseda senátu