2 VSOL 163/2012-A-13
KSBR 32 INS 146/2012 2 VSOL 163/2012-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužnice Kateřiny anonymizovano , anonymizovano , bytem Novoměstská 948, 593 01 Bystřice nad Pernštejnem, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o odvolání dlužnice, doručeném dne 7.2.2012, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23.1.2012, č.j. KSBR 32 INS 146/2012-A-8,

takto:

Usnesení insolvenčního soudu se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně (dále též jen insolvenční soud či soud ) uložil dlužnici, aby ve lhůtě 5 dnů od jeho právní moci zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč na označený účet.

Na odůvodnění uvedl, že dne 4.1.2012 byl soudu doručen insolvenční návrh dlužnice spojený s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Z návrhu vyplývá, že dlužnice má příjem 3.200,-Kč měsíčně (podpora v nezaměstnanosti), 4.628,-Kč na příspěvku na bydlení a 4.800,-Kč měsíčně ze smlouvy o důchodu. Příspěvek na bydlení nelze postihnout výkonem rozhodnutí a k příjmu ze smlouvy o důchodu nelze přihlížet, pro její značnou neurčitost, proto je jediným postižitelným příjmem dlužnice podpora v nezaměstnanosti. Nezabavitelná částka příjmu dlužnice dosahuje 11.683,-Kč a přesahuje její skutečný příjem, z něhož pro účely splátek v insolvenčním řízení nelze zabavit žádnou částku. Případný úpadek dlužnice není řešitelný povolením oddlužení, neboť nezajištění věřitelé dlužnice by neobdrželi hodnotu plnění přesahující 30 % jejich pohledávek. Proto nelze návrhu na povolení oddlužení vyhovět a jediným v úvahu přicházejícím způsobem řešení úpadku dlužnice je konkurs (§ 395 odst. 1, písm. b/ IZ). Dále soud uvedl, že účelem zálohy je zajistit prostředky pro počáteční výkon funkce insolvenčního správce, případně úhrady jeho odměny a hotových výdajů insolvenčního správce. Výši odměny soud s přihlédnutím k § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., která při konkursu činí 45.000,-Kč. Stav majetku dlužnice a důvody této situace nejsou pro uložení zálohy rozhodné, neboť dlužník je svoji situaci povinen řešit odpovědně, již ve stádiu, kdy má dostatek prostředků, alespoň na náklady insolvenčního řízení. V závěru odůvodnění soud uzavřel, že ani v případě spojení řízení s manželem dlužnice, jak navrhuje, nelze důvodně předpokládat, že nezajištění věřitelé by v případě povolení oddlužení ve společném řízení obdrželi plnění přesahující hodnotu 30 % jejich pohledávek, neboť z listin předložených dlužnicí a jejím manželem (sp. zn. KSBR 32 INS 145/2012) vyplývá, že ani tak by nebyli schopni uhradit částku nákladů insolvenčního správce.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání, ve kterém namítala, že insolvenční soud nezdůvodnil v čem spatřuje neurčitost smlouvy o důchodu a z tohoto pohledu je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné. Právě to, že soud nepřihlédl k příjmu ze smlouvy o důchodu a nespojil projednání jejího insolvenčního návrhu s projednáním insolvenčního návrhu jejího manžela Daniela anonymizovano , vedlo k tomu, že soud dovodil řešení jejího úpadku prohlášením konkursu. Dlužnice setrvala na svém názoru, že její úpadek a úpadek jejího manžela je řešitelný oddlužením ve společném řízení a uložení povinnosti zaplatit zálohu 50.000,-Kč je nedůvodné. Proto se dlužnice v odvolacím řízení domáhala zrušení napadeného usnesení a vrácení věci zpět insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

Podle ust. § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) v platném znění (dále též jen IZ ), se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále též jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že v daném případě je třeba napadené usnesení zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle ust. § 108 odst. 1 a 2 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Údaje o žádosti dlužnice o řešení jejího úpadku společně s úpadkem manžela oddlužením plněním splátkového kalendáře, o příjmech dlužnice a počtu jí vyživovaných osob, uvedené v napadeném usnesení, jsou správné a odpovídají obsahu insolvenčního návrhu (po jeho doplnění). Dále z návrhu (včetně jeho příloh) vyplývá, že dlužnice má šestnáct vykonatelných a nevykonatelných závazků vůči jedenácti nezajištěným věřitelům v celkové výši 741.022,-Kč, všechny tyto závazky jsou součástí společného jmění dlužnice a jejího manžela. Je nemajetná, vlastní pouze základní vybavení domácnosti v nulové hodnotě. K návrhu dlužnice připojila smlouvu o důchodu podle § 842 občanského zákoníku, uzavřenou dne 28.12.2011 mezi ní, jejím manželem Danielem anonymizovano a Vierou anonymizovano jako poskytovatelem , podle které se poskytovatel zavazuje dlužníkovi platit peněžitý důchod pravidelně každý měsíc částkou 4.800,-Kč na účet insolvenčního správce, přičemž uvedená částka bude sloužit výhradně k úhradě splátek na základě pravomocně schváleného oddlužení dlužníka splátkovým kalendářem (viz článek II. smlouvy).

Odvolací soud souhlasí s odvolací námitkou dlužnice, podle které je závěr insolvenčního soudu o neurčitosti smlouvy o důchodu nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů, protože soud neuvádí, v čem spatřuje její neurčitost. Vzhledem k tomu je nepřezkoumatelný i závěr soudu, že případný úpadek dlužnice a jejího manžela (tj. úpadek jejich domácnosti ) není řešitelný oddlužením. Navíc soud nezdůvodňuje ani svůj závěr, podle něhož by ani při společném řešení úpadku dlužnice a její manžel nebyli schopni ze svých příjmů uhradit ani náklady insolvenčního správce (v odůvodnění napadeného usnesení neuvedl nic konkrétního o výši příjmu manžela dlužnice a od toho se odvíjející výši zabavitelné částky pro účely splátek při oddlužení plněním splátkového kalendáře v případě společného řešení úpadku obou manželů).

Pokud dlužnice v návrhu tvrdí, že příjem jejího manžela činí 12.000,-Kč měsíčně, podle propočtu odvolacího soudu by bylo možno pro účel splátek z tohoto příjmu pro účel oddlužení strhnout 210,-Kč měsíčně (dlužnice a její manžel mají vyživovací povinnost ke třem dětem, § 298 odst. 3 IZ, § 278 o.s.ř.). V průběhu trvání schváleného oddlužení ve společném řízení by tak bylo možno ze společného příjmu dlužnice a jejího manžela strhnout pro účely splátek celkem 12.600,-Kč. Z příjmu ze smlouvy o důchodu (pokud by byla platná) by na účely splátek bylo v průběhu pěti let trvání oddlužení uhrazeno 288.000,-Kč. Přitom 30 % hodnoty pohledávek nezajištěných věřitelů činí 222.306,60 Kč, včetně nákladů na odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce, plátce DPH, ve výši 64.800,-Kč, činí minimální částka, které by ze všech svých příjmů museli být dlužnice a její manžel schopni uhradit, 287.106,60 Kč.

Protože nelze možnost řešení úpadku dlužnice a jejího manžela oddlužením ve společném řízení jednoznačně vyloučit z důvodu dle § 395 odst. 1, písm. b) IZ, je důvod, proč je smlouva o důchodu neurčitá a nelze k ní přihlížet, právně významný pro závěr o přípustnosti oddlužení dlužnice a jejího manžela splátkovým kalendářem (§ 395 odst. 1, písm. b/, § 396 IZ).

Protože posouzení platnosti smlouvy o důchodu a od toho se odvíjející výše příjmů dlužnice a jejího manžela pro účely splátek v oddlužení při spojeném řízení je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, odvolací soud podle § 219a odst. 1, písm. b) o.s.ř. napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V této souvislosti odvolací soud poukazuje na judikatorně přijímaný názor, podle něhož nepoctivost, sledovaná návrhem na povolení oddlužení, ve vztahu ke zdrojům prostředků na úhradu splátek, je dovozována v situaci, kdy by celé břemeno splátek nesly třetí osoby (viz usnesení Vrchní soudu v Olomouci ze dne 25.1.2011, sp.zn. KSOS 38 INS 14250/2010, 3 VSOL 11/2011). V této věci, v případě platné smlouvy o důchodu, by však šlo o skutkově odlišnou situaci, kdy dlužnice a její manžel by zřejmě byli schopni ze svého příjmu ve společném jmění hradit alespoň minimální část splátek ze zdrojů manžela dlužnice dle § 206 odst. 1, písm. i) IZ. Vzhledem ke svému (nepřezkoumatelnému) závěru o neplatnosti smlouvy o důchodu, soud ani nehodnotil vztah dlužnice, jejího manžela a osoby, která se zavázala prostředky ze smlouvy o důchodu poskytnout, ani příjmovou situaci této osoby. Zejména v případě prostředků, poskytovaných nejbližšími příbuznými dlužníka (pomoc v rodině), nelze podle odvolacího soudu a priori vyloučit poctivost záměru sledovaného návrhem na povolení oddlužení, i když by převážná část splátek byla hrazena z jiných zdrojů než z výdělečné činnosti dlužníka (v tomto případě manžela dlužnice). Navíc pro závěr o poctivosti návrhu na oddlužení v případě, kdy se na plnění splátkového kalendáře podílejí třetí osoby, je z hlediska spravedlivosti insolvenčního řízení dle § 5, písm. a) IZ, třeba posuzovat také celkovou majetkovou situaci dlužníka (dlužnice a jejího manžela). V této věci, jak vyplývá insolvenčního návrhu dlužnice a jejího manžela, jsou ona i její manžel zcela nemajetní. Proto nelze vyloučit, že povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře ve společném řízení by bylo dobrodiním (zákonodárce) nejen pro dlužnici a jejího manžela, ale bylo by ekonomicky výhodné i pro jejich nezajištěné věřitele, kteří by se v reálném časovém horizontu domohli plnění alespoň části svých pohledávek.

V dalším řízení insolvenční soud opětovně posoudí smlouvu o důchodu a pokud dospěje k závěru o její neurčitosti, důvody, pro které je smlouva neurčitá vymezí v odůvodnění nového rozhodnutí o uložení zálohy. V opačném případě vyhodnotí, zda k příjmu dlužnice a jejího manžela z této smlouvy lze přihlížet z hledisek dle ustanovení § 395 odst. 1, písm. a) IZ, jak naznačeny shora. V kladném případě bude třeba dlužnici vyzvat k doplnění údajů o jejích příjmech a příjmech jejího manžela v době od ledna 2012 dosud. Po posouzení přípustnosti návrhu na povolení oddlužení z hledisek dle § 395 odst. 1, písm. a) a b) IZ, insolvenční soud opětovně vysloví svůj závěr o tom, zda případný úpadek dlužnice a jejího manžela je či není řešitelný oddlužení plněním splátkového kalendáře ve společném řízení a od toho se odvíjející závěr, zda prostředky ke krytí nákladů insolvenčního řízení je třeba zajistit zálohou.

V této souvislosti však odvolací soud uvádí, že je mu z úřední činnosti známo, že v insolvenčním řízení zahájeném návrhem manžela dlužnice rozhodl jiný senát odvolacího soudu dne 26. dubna 2012 usnesením č.j. KSBR 32 INS 145/2012, 1 VSOL 162/2012-A-13 tak, že potvrdil usnesení insolvenčního soudu, kterým bylo manželu dlužnice Danielu anonymizovano uloženo zaplatit zálohu 50.000,-Kč na náklady insolvenčního řízení. v jeho odůvodnění se přitom vypořádal s určitostí smlouvy o důchodu, která byla uzavřena dne 28.12.2012 mezi dlužnicí, jejím manželem Danielem anonymizovano a Vierou anonymizovano . V případě, že manžel dlužnice zálohu na náklady insolvenčního řízení uhradí, je proto na insolvenčním soudu, aby opětovně posoudil, vzhledem k závěru odvolacího soudu o určitosti smlouvy o důchodu v odůvodnění usnesení ze dne 26. dubna 2012, č.j. KSBR 32 INS 145/2012, 1 VSOL 162/2012-A-13 a závěru o poctivosti návrhu na povolení oddlužení, jak zdůvodněn shora, zda dlužnice a její manžel splňují podmínky pro řešení jejich úpadků ve spojeném řízení, v němž jim bude povoleno oddlužení společně plněním splátkového kalendáře. V případě, že manžel dlužnice zálohu na náklady insolvenčního řízení neuhradí a insolvenční řízení o jeho návrhu bude zastaveno (a v případě, že po jeho ukončení manžel dlužnice opětovně nepodá nový insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení), bude insolvenční soud při posuzování splnění podmínky dle § 395 odst. 1, písm. b) IZ pro povolení oddlužení dlužnice vycházet z úvahy, že manžel dlužnice s návrhem na povolení jejího oddlužení vyslovil souhlas, čímž souhlasil i s tím, aby pro úhradu závazků dlužnice (spadajících do společného jmění dlužnice a jejího manžela) byly použity i společné prostředky, tedy i jemu vyplacený příjem z pracovního poměru.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 27. dubna 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu