2 VSOL 163/2011-A-45
KSBR 40 INS 3937/2010 2 VSOL 163/2011-A-45

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Poláška a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka Antonína Habána, bytem Radňoves 3, 594 51 Křižanov, IČ: 64 41 90 53, o insolvenčním návrhu věřitele Československé obchodní banky, a.s., se sídlem Radlická 333/150, 150 57 Praha 5, IČ: 00 00 13 50, rozhodl o odvolání věřitele proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14.2.2011, č.j. KSBR 40 INS 3937/2010-A-32,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e m ě n í tak, že insolvenční návrh věřitele s e n e o d m í t á.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh věřitele ze dne 14.4.2010 (výrok I.), dlužníku nepřiznal náhradu nákladů řízení (výrok II.) a dále rozhodl, že se věřiteli vrací záloha na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč (výrok III.).

Na odůvodnění uvedl, že ačkoliv věřitel v insolvenčním návrhu podrobně uvedl okolnosti osvědčující jeho oprávnění podat insolvenční návrh, k rozhodujícím skutečnostem, svědčícím o úpadku dlužníka, neuvedl žádné konkrétní okolnosti. Uvedl pouze to, že dlužník má další splatné závazky minimálně vůči společnosti FKK spol. s r.o., IČ: 60 77 70 95, v jejíž prospěch je vedena exekuce, a dále vůči České spořitelně, a.s. a Komerční bance, a.s. Věřitel tak pouze v obecné rovině uvedl subjekty, o kterých se domnívá, že jsou dlužníkovými věřiteli. Zcela pak podle soudu prvního stupně absentuje jakýkoliv konkrétní a rozhodující údaj (popis), že dlužník není schopen své závazky platit. Proto postupoval podle ust. § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) a insolvenční návrh odmítl, když použití ust. § 43 o.s.ř. (odstranění vad návrhu) insolvenční zákon vylučuje. Závěrem s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.5.2010, sen. zn. 29 NSČR 22/2009-A-21 poznamenal, že pokud jde o povahu lhůty k odmítnutí insolvenčního návrhu dle § 128 odst. 1 IZ, jde o lhůtu pořádkovou, se kterou se nepojí žádné zvláštní následky.

Proti tomuto usnesení podal věřitel odvolání. Tvrdil, že v rámci zákonem mu daných možností požadované náležitosti návrhu dostatečně splnil. Oprávněnost zahájení řízení podle věřitele potvrdil další průběh řízení, neboť v návrhu označení další věřitelé dlužníka (FKK spol. s r.o. a Komerční banka, a.s.) soudu písemně potvrdili existenci svých splatných, vysokých a od r. 2007, resp. 2009 nehrazených pohledávek za dlužníkem. Naopak dlužník řádně nepředložil požadovaný seznam závazků dle § 104 IZ. Dále namítal, že odmítnutí návrhu, učiněné po deseti měsících od zahájení řízení, neodpovídá dikci § 128 odst. 1 IZ a není ani v souladu s judikaturou, na kterou se v této rovině soud prvního stupně odvolává. Věřitel dále konstatoval, že s ohledem na postup dlužníka v řízení, který volí pasivní obranu s odvoláním na svůj špatný zdravotní stav, rozumí tomu, že se procesní situace zdá být obtížnější. Tato okolnost však nemůže být důvodem pro vyřešení situace odmítnutím návrhu. Navrhl, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že insolvenční návrh se neodmítá.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou včas, přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Insolvenční řízení bylo zahájeno insolvenčním návrhem věřitele dne 15.4.2010, jímž se tento domáhal zjištění úpadku dlužníka Antonína Habána a jako způsob řešení úpadku navrhoval prohlášení konkursu. V návrhu věřitel stručně vylíčil důvody vzniku jeho tvrzené pohledávky za dlužníkem ve výši 375 tis. Kč splatné od 22.5.2009. Dále uvedl, že podle Centrálního registru úvěrů a informací věřitele má dlužník i další věřitele se splatnými a dlouhodobě nehrazenými pohledávkami, k nimž patří zřejmě i Komerční banka, a.s. s pohledávkou z titulu poskytnutí bankovních služeb a z titulu neplněného ručitelského závazku za nesplacený úvěr a společnost FKK spol. s r.o., IČ: 60 77 70 95 s pohledávkou ve výši 467.015,13 Kč s příslušenstvím, což vyplývá z exekučního příkazu o provedení exekuce vydaného Exekutorským úřadem Kroměříž pod č.j. 122 Ex 683/08-17 ze dne 22.1.2009. Věřitel tvrdil, že dlužník své závazky, plynoucí mu z úvěru poskytnutého navrhujícím věřitelem, není dlouhodobě schopen hradit. Z uvedeného věřitel dovozoval, že lze mít za prokázané, že jsou splněny všechny předpoklady ohledně platební neschopnosti ve smyslu ust. § 3 odst. 1 IZ.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. Podle odstavce 2 se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některého ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný nebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Insolvenční návrh musí kromě náležitostí dle § 103 odst. 1 IZ (obecné náležitosti podání dle § 42 odst. 4 o.s.ř., označení dlužníka a navrhujícího věřitele), dále v souladu s ust. § 103 odst. 2 IZ obsahovat vylíčení rozhodujících skutečností, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh (tvrzení o splatné pohledávce navrhujícího věřitele za dlužníkem), i skutečností, které osvědčují úpadek dlužníka. V přezkoumávané věci soud prvního stupně shledal, že insolvenční návrh obsahuje nedostatečné vylíčení rozhodujících skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka.

Odvolací soud má za to, že i při posuzování náležitostí věřitelského návrhu lze vyjít se závěrů formulovaných Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 27.1.2010, sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS ČR pod č. 88 v roce 2010, byť je dovolací soud formuloval výslovně pouze pro insolvenční návrh dlužníka, který není podnikatelem. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě platební neschopnosti, se i u věřitelských návrhů rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů, kteří vůči němu mají pohledávky, jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit.

I věřitelský insolvenční návrh tedy musí obsahovat takové konkrétní údaje, které v případě jejich osvědčení mohou být podkladem pro závěr o naplnění všech znaků úpadku dle § 3 IZ. V přezkoumávané věci byl insolvenční návrh podán pro úpadek ve formě platební neschopnosti dle ust. § 3 odst. 1 IZ. Z obsahu návrhu, jak byl reprodukován shora, podle odvolacího soudu zcela nepochybně vyplývají údaje o existenci více věřitelů dlužníka. Kromě navrhujícího věřitele samotného byla v návrhu za dalšího věřitele řádně označena společnost FKK spol. s r.o. s pohledávkou ve výši 467.015,13 Kč, která je vymáhána exekučně, o čemž svědčí exekuční příkaz Exekutorského úřadu Kroměříž ze dne 22.1.2009, č.j. 122 Ex

683/08-17. Z uvedeného vyplývá, že podle navrhujícího věřitele má dlužník více věřitelů (přinejmenším navrhujícího věřitele a FKK spol. s r.o.), jejichž pohledávky jsou déle než 30 dnů po splatnosti a dlužník je nehradí déle než 3 měsíce po splatnosti (u pohledávky FKK spol. s r.o. to vyplývá již ze spisové značky exekučního řízení, z níž lze dovodit, že tato pohledávka musela být splatná již v roce 2008). Tyto věřitelem uvedené údaje zakládají domněnku neschopnosti dlužníka hradit splatné závazky (§ 3 odst. 1 písm. c/ a odst. 2 písm. b/ IZ) a vyvracejí závěr soudu prvního stupně, že v návrhu chybí jakýkoliv konkrétní a rozhodující údaj, že dlužník není schopen své závazky platit. Věřiteli nelze vytýkat, že se pouze domnívá, že označený další věřitel má za dlužníkem splatnou pohledávku. Pochopitelně není vyloučeno, že pohledávka označené společnosti již mohla být uhrazena. Z logiky věci plyne, že najisto může v tomto směru navrhující věřitel tvrdit pouze údaje o své pohledávce, u pohledávek dalších označených věřitelů se vždy může jednat pouze o pravděpodobný údaj, jehož správnost bude prověřena v průběhu řízení a zpravidla bude určující pro závěr, zda je možno insolvenčnímu návrhu vyhovět. To však nic nemění na tom, že věřitelem uváděné údaje plně postačují k vylíčení rozhodujících skutečností v míře, která činí návrh projednatelným.

Ze všech uvedených důvodů dospívá odvolací soud k závěru, že insolvenční návrh věřitele obsahuje vylíčení rozhodujících tvrzení v rozsahu, který by-v případě jejich prokázání či osvědčení-postačoval k závěru o úpadku dlužníka pro platební neschopnost. Insolvenční návrh věřitele je tedy projednatelný. Proto odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že insolvenční návrh se neodmítá.

Nad rámec uvedeného považuje odvolací soud za potřebné vyjádřit se k poslední odvolací námitce věřitele. Odvolací soud pokládá za správný názor Nejvyššího soudu, zformulovaný a odůvodněný v usnesení ze dne 20.5.2010, sen. zn. 29 NSČR 22/2009, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 26 v roce 2011, že lhůta stanovená insolvenčnímu soudu k odmítnutí insolvenčního návrhu v ust. § 128 odst. 1 IZ je lhůtou pořádkovou, z čehož plyne, že důsledkem jejího zmeškání není to, že by insolvenční soud již nemohl insolvenční návrh, shledá-li jej vadným, odmítnout. Přesto nelze považovat postup soudu prvního stupně, který ke zkoumání náležitostí insolvenčního návrhu přistoupil až po uplynutí téměř deseti měsíců od jeho podání, poté, co vyzval dlužníka k vyjádření k návrhu, navrhujícímu věřiteli uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení a požádal označené věřitele o sdělení, zda mají za dlužníkem pohledávku, za správný. Z ust. § 128 odst. 1 IZ jednoznačně plyne, že náležitosti insolvenčního návrhu posuzuje insolvenční soud okamžitě po podání návrhu, v úvodní fázi řízení. Pokud návrh ve stanovené lhůtě neodmítne a přistoupí k dalším úkonům, lze mít za to, že návrh posoudil jako projednatelný. Odvolací soud přisvědčuje odvolateli, že odmítnutí návrhu s tak velkým časovým odstupem se v projednávané věci i s ohledem na dosavadní průběh řízení a postup dlužníka v něm (srov. jeho opakované žádosti o prodloužení lhůty k písemnému vyjádření a předložení požadovaných seznamů) jeví jako úporná snaha insolvenčního soudu vyřešit věc co možná nejjednodušším způsobem, aniž by bral na zřetel zásady insolvenčního řízení, zejména zásadu uvedenou v § 5 písm. a) IZ.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 31. května 2011

Za správnost vyhotovení: Mgr. Milan Polášek v.r. Jana Fuksíková předseda senátu