2 VSOL 159/2012-B-109
KSBR 38 INS 1442/2008 2 VSOL 159/2012-B-109

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka MORAVOLESK, a.s., identifikační číslo: 005 44 001, se sídlem Brno, Životského 4, PSČ 618 00, zastoupeného Mgr. Zbyňkem Babíkem, advokátem, se sídlem Brno, Kozí 4, PSČ 602 00, o schválení konečné zprávy a vyúčtování odměny a výdajů insolvenčního správce, rozhodl o odvolání věřitelů 1) Miroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem Brno, Životského 44/4, PSČ 618 00, 2) Ing. Lubomíra anonymizovano , anonymizovano , bytem Brno, Durďákova 49, PSČ 613 00, ze dne 12.1.2012 proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. prosince 2011, č.j. KSBR 38 INS 1442/2008-B-94,

t a k t o:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. prosince 2011, č.j. KSBR 38 INS 1442/2008-B-94 se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Brně schválil konečnou zprávu a vyúčtování insolvenčního správce s tím, že odměna insolvenčního správce činí 266.820,89 Kč (k tomuto nároku činí daň z přidané hodnoty 53.364,18 Kč) a jeho hotové výdaje spočívající v cestovném činí 64.816,90 Kč (k tomuto nároku činí daň z přidané hodnoty 12.963,38 Kč).

Podle odůvodnění dne 22.6.2011 předložil insolvenční správce Mgr. Antonín Šimeček (dále jen správce ) konečnou zprávu a vyúčtování odměny a výdajů. Soud ji přezkoumal postupem dle ust. § 304 odst. 1 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen též IZ ), uvědomil o ní účastníky řízení a současně je poučil o tom, že do 15 dnů od zveřejnění konečné zprávy v insolvenčním rejstříku mohou proti ní podat námitky. Dle konečné zprávy veškeré příjmy majetkové podstaty činily 10.888.086,62 Kč, dosud uhrazené výdaje představující náklady na údržbu a správu podstaty činí 4.305.381,61 Kč, zajištěným věřitelům již byla vyplacena celková částka 5.170.305,92 Kč a dosud nebyly uhrazeny výdaje v celkové výši 7.279.571,76 Kč. Správce vyúčtoval svou odměnu, která spolu s daní z přidané hodnoty činí 320.185,07 Kč, své hotové výdaje představující cestovné, které spolu s daní z přidané hodnoty činí 77.780,28 Kč. Dle správce zbývá po uhrazení nákladů na údržbu a správu podstaty a nároků zajištěných věřitelů v majetkové podstatě částka ve výši 1.412.399,09 Kč, z níž budou uhrazeny odměna a hotové výdaje správce a dále dosud neuhrazené náklady spojené s udržováním a správou podstaty v celkové výši 62.114,48 Kč. Částka 952.319,26 Kč pak bude použita na poměrné uspokojení pohledávek za majetkovou podstatou v celkové výši 454.335,-Kč a pohledávek jim na roveň postavených v celkové výši 6.685.342,-Kč. Ke konečné zprávě správce připojil souhlas dvou členů věřitelského výboru s náklady spojenými s udržováním a správou podstaty a s hotovými výdaji správce. Proti konečné zprávě podali včasné a shodné námitky dlužník a věřitel č. 91 Miroslav Švehla, který současně jedná i za dlužníka jakožto předseda představenstva, obdobné námitky vznesl rovněž věřitel č. 93 Ing. Lubomír Kytler. Navrhli odmítnutí konečné zprávy a uložit správci po úplném zpeněžení majetkové podstaty za odpovídající ceny, předložit konečnou zprávu novou . Dle nich je konečná zpráva nesprávná a neúplná, nevyplývá z ní, co která položka vlastně znamená a které položky soupisu majetkové podstaty vlastně obsahuje . Zejména u movitých věcí, označených v konečné zprávě jako dopravní prostředky, drobné vybavení, stroje, šatony a kovový šrot , je tu pochybnost, zda již byly prodány, včetně veškerých movitých věcí tvořící majetkovou podstatu. Zvlášť zmínili 5 kusů nových brousicích sestav, které byly určeny na vývoz do Pákistánu, dle jejich názoru činila jejich cena přibližně 25 mil. Kč a i v době finanční krize se daly prodat do zahraničí za cenu minimálně 15 mil. Kč. Dále zmínili šatony , které bylo možno prodat za přibližně 4 mil. Kč, zatímco dle konečné zprávy byly zpeněženy za 227.811,-Kč. Rovněž cena za budovy a pozemky tvořící výrobní areál je neadekvátní, podhodnocená, a že dražba těchto nemovitostí proběhla nestandardním způsobem. Správce ve vyjádření k námitkám odkázal na svá dřívější vyjádření a uvedl, že Miroslav Švehla (jakožto předseda představenstva dlužníka) měl pověření správce ke zpeněžování majetkové podstaty a byl pověřen zejména vyhledáním kupce na strojní linky k broušení kamenů. V průběhu roku 2009 se mu to nepodařilo, stejně jako v předchozích letech. Miroslav Švehla byl seznámen s cenami, za které se movité věci z majetkové podstaty prodávaly, proto neobstojí jeho námitka, že mu není nic známo o dosažení výnosu ze zpeněžení, dotyčný neuplatnil své právo nahlížet do účetnictví a seznamovat se s průběhem zpeněžování. Dále uvedl, že jednotlivé kroky při zpeněžování významnějších položek odsouhlasil předem věřitelský výbor, který rovněž správce zavazoval svými pokyny a určoval i prodejní ceny, neboť členové věřitelského výboru jsou současně zajištěnými věřiteli. K jednotlivým námitkám k movitým věcem a k nemovitostem správce uvedl, že nemovitosti byly prodávány ve veřejně dražbě vždy nejvyšší nabídce s výjimkou silnice, která byla se souhlasem zajištěného věřitele, věřitelského výboru a soudu prodána obci Lipová-lázně. Při jednání o konečné zprávě dne 10.11.2011 konkretizoval Miroslav Švehla námitku týkající se pochybností o zpeněžení poukazem na položku odlučovač stříbra . Správce uvedl, že má k dispozici jednotlivé kupní smlouvy s přílohami obsahujícími podrobný seznam zpeněžovaného majetku. Přítomní členové věřitelského výboru potvrdili, že v rámci šetření stížností zjistili, že veškerý prodej probíhal transparentně a nebylo možné jej z důvodu předpokládaných nákladů spojených s údržbou a pojištěním majetku odkládat. Rovněž uvedli, že správce postupoval s náležitou odbornou péčí, v jeho činnosti nebyly zjištěny žádné nedostatky. S ohledem na přetrvávající pochybnosti Miroslava anonymizovano o zpeněžení veškerého majetku odročil soud jednání o projednání konečné zprávy a uložil správci, aby dotyčnému předložil veškeré kupní smlouvy včetně příloh a aby o tom následně soud informoval. Podáním doručeným dne 25.11.2011 sdělil správce, že dne 23.11.2011 se Miroslav Švehla spolu s právním zástupcem dlužníka dostavili, byly jim předloženy seznamy zpeněženého majetku spolu s příslušnými kupními smlouvami. Podáním doručeným soudu 20.12.2011 sdělil Miroslav Švehla, že na svých námitkách trvá a že zpochybňuje rovněž kupní smlouvu uzavřenou se společností Cricco s.r.o., na jejímž základě byla prodána většina movitých věcí dlužníka za cenu 70.000,-Kč +DPH . Při jednání dne 22.12.2011, jehož se žádný z namítajících nezúčastnil, znovu správce potvrdil, že byl zpeněžen veškerý majetek z majetkové podstaty, rovněž přítomný člen věřitelského výboru potvrdil, že vše bylo zpeněženo, prodej proběhl transparentně se snahou o dosažení co nejvyšší kupní ceny. Soud po projednání konečné zprávy dospěl k závěru, že námitky vznesené proti ní nejsou důvodné. Již v průběhu řízení vznesli shora jmenovaní námitky proti způsobu zpeněžování, proti výši cen a v rámci dohlédací činnosti správce soud o průběhu zpeněžování majetku a o potížích s tím souvisejících průběžně ústně informoval. Soud proto nemá pochybnosti o tom, že byl zpeněžen veškerý majetek zapsaný v soupise konkursní podstaty. K položce odlučovač stříbra správce při jednání dne 22. 12. 2011 uvedl, že dne 23. 11. 2011 předložil M. Švehlovi kupní smlouvu se společností Cricco s.r.o. spolu s přílohou, v níž byla obsažena i tato položka. Pokud namítající zpochybňovali výši cen, za něž byl majetek prodán, soud přisvědčil tvrzení správce, že v dané době nebylo možno majetek prodat výhodněji, vyšší cenu žádný ze zájemců nenabídl. Soud proto konečnou zprávu dle § 304 odst. 4 písm. a) IZ schválil, neboť námitky neshledal důvodnými.

Proti tomuto usnesení podali včasná odvolání Miroslav Švehla a Ing. Lubomír Kytler. Shodně namítli, že soud se s jejich námitkami v podstatě nevypořádal. Soud sice uvedl, že nemá pochybnosti o prodeji veškerého sepsaného majetku, avšak již neuvádí, z čeho tento jeho závěr vychází a zda si nechal předložit veškeré smlouvy. Při svých závěrech vycházel z tvrzení správce, kterému nekriticky důvěřoval. To je patrné i v případě položky odlučovač stříbra , kdy soud neměl ohledně jeho prodeje žádný doklad, spokojil se s tvrzením správce. Soud tak naprosto rezignoval na svou kontrolní funkci a své rozhodnutí nezaložil na nezpochybnitelných důkazech. Shora uvedenou položku odvolatelé uvádí jen jako příklad, jsou přesvědčeni, že doložen není žádný prodej. Miroslav Švehla dále namítal, že při jednání se správcem dne 23.11.2011 mu byla předložena kupní smlouva se společností Cricco s.r.o., ovšem smlouva žádné přílohy neobsahovala. Navíc dle něj je kupní smlouva neurčitá a neplatná, nelze z ní zjistit, jaké věci byly prodány. Dále mu správce předložil seznam majetku, tvořící majetkovou podstatu, v níž byly psány ručně poznámky, rozhodně se nejednalo o přílohu uvedené kupní smlouvy. Z tohoto hlediska je proto napadené usnesení naprosto nepřezkoumatelné a nesprávné. Soud si dále neprověřil, zda bylo možno majetek prodat výhodněji, i zde rezignoval na svou kontrolní funkci. Dle pokynu soudu by měl správce doložit, jaké kroky učinil k tomu, aby prodal co nejvýhodněji, zda prodej inzeroval, zda si majetek nechal znalecky ocenit. Nic takového soud po správci nepožadoval. Proto jeho závěr, že nebylo možné prodat výhodněji je rovněž nepodložený. O zbývajících námitkách proti konečné zprávě se soud v napadeném usnesení ani nezmínil. Především se nezabýval námitkou, co která položka v konečné zprávě vlastně znamená a které položky soupisu majetkové podstaty vlastně obsahuje. V této souvislosti bylo namítáno, že správce předložil v průběhu řízení soupis majetkové podstaty, který obsahoval na cca 40 stranách celou řadu položek, přičemž každá z nich měla svou hodnotu a bylo možno ji prodat zvlášť. Proto měly být jednotlivé položky i ceny dosažené zpeněžením samostatně konkretizovány i v konečné zprávě, aby bylo možno prověřit, zda bylo vše skutečně zpeněženo. Některé věci správce dokonce označil chybně, například šatony . V neposlední řadě odvolatelé namítli, že pokud nebylo možno prodat nemovitý majetek v danou dobu za výhodnou cenu, pak měl správce se zpeněžením vyčkat, až se objeví zájemce s výhodnější nabídkou a po té teprve uskutečnit dražbu, anebo mohl rozprodat nemovitosti, tvořící výrobní areál dlužníka, po částech. Ani s touto námitkou se soud dostatečně nevypořádal. Soud se rovněž nevypořádal s námitkou, že v konečné zprávě není specifikováno, o co se jedná v případě položky kovový šrot , co bylo prodáno do šrotu a jak bylo naloženo s počítačovým vybavením (sešrotovaných strojů), které měly vysokou hodnotu a bylo možné ho prodat samostatně za velmi dobrou cenu. Správce do kolonky stroje zařadil také část šatonů, které prodal za 360.000,-Kč. Šatony přitom nemají se stroji nic společného. Část šatonů pak správce uváděl jako samostatnou položku. Ze všech těchto důvodů odvolatelé navrhli, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Správce v písemném vyjádření uvedl, že se k těmto opakujícím námitkám již vyjádřil v průběhu řízení a byly vyvráceny. Odvolatelé odmítají přijmout realitu, že vše bylo zpeněženo za nejlepší ceny v daném místě a čase. M. Švehla byl se stavem zpeněžení při jejich schůzce seznámen. Členové věřitelského výboru aktivně způsob zpeněžování sledovali a odsouhlasili jak výnosy, tak náklady při hospodaření s majetkovou podstatou. Zpeněžování významným položek (např. nemovitostí, linky na broušení kamenů) věřitelský výbor odsouhlasil předem a zavazoval správce svými pokyny. Zejména podání M. anonymizovano způsobuje pouze průtahy v konkursním řízení, přitom bývalí zaměstnanci dlužníka, kteří již několik měsíců před prohlášením konkursu nedostali mzdy (M. Švehla byl ředitel), žádají jejich proplacení. Navrhl potvrzení napadeného usnesení z důvodů jeho věcné správnosti.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a oprávněnými osobami, neboť odvolatelé jsou věřiteli, kteří nebyli úspěšní s námitkami proti konečné zprávě (§ 304 odst. 5 poslední věta IZ), odvolací soud přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 206, § 212, § 212a odst. 1, 2, 3 a 5 o.s.ř., a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Odvolací soud nejprve konstatuje, že vydání napadeného usnesení o schválení konečné zprávy předcházel postup souladný s ust. § 302 a násl. IZ. Insolvenční správce po zpeněžení majetkové podstaty, kdy tvrdí, že vše bylo zpeněženo, předložil soudu prvního stupně konečnou zprávu s náležitostmi dle § 302 odst. 2 IZ spojenou s vyúčtováním své odměny a výdajů, soud o předložení konečné zprávy a možnosti podat proti ní námitky uvědomil účastníky vyhláškou dle § 304 odst. 2 IZ a k projednání konečné zprávy nařídil ústní jednání, k němuž předvolal zvlášť insolvenčního správce, dlužníka, odvolatele, kteří podali proti konečné zprávě námitky a věřitelský výbor. Konečná zpráva a námitky byly projednány při 2 jednáních a poté bylo vydáno napadené usnesení.

Výhrady odvolatelů se koncentrují do námitek, že konečná zpráva neobsahuje údaje prokazující, že byl zpeněžen veškerý majetek, proto je nesrozumitelná a nedostatečná, neboť z ní například není zřejmé:-kolik bylo zapsáno do soupisu dopravních prostředků (automobilů) a za jakou částku byly prodány,-co je obsaženo pod pojmem drobné vybavení, stroje,-kolik bylo zapsáno ks šatonů a za jakou částku a v jakém množství byly prodány,-že kovový šrot nebyl v soupise sepsán,-jak bylo naloženo s počítačovým vybavením strojů, jež měly být dány do šrotu,-zda bylo prodáno 5ks brousících sestav (určených do Pákistánu a měly hodnotu cca 25 mil Kč) a zda byl prodán odlučovač stříbra .

Na základě obsahu spisu soudu prvního stupně je nutno především stručně shrnout, že usnesením soudu prvního stupně ze dne 2.12.2008 (A-57), byl mj., zjištěn úpadek dlužníka, ustaven insolvenčním správcem Mgr. Antonín Šimeček; usnesením ze dne 27.2.2009 (B-21) byl na majetek dlužníka prohlášen konkurs. Insolvenční správce po ustanovení do své funkce podával soudu pravidelné zprávy o své činnosti, předložil soupis majetkové podstaty (B-15), který ve dvou případech aktualizoval (B-30, B-58). Do soupisu majetku byl sepsán nemovitý majetek (pozemky, včetně stavební pozemků, jiné stavby, včetně 4 rodinných domů), movité věci (stroje, přístroje, zařízení, dopravní prostředky, zásoby, nedokončenou výrobu, drobný hmotný majetek), přičemž převážná část movitých věcí byla specifikována v přílohách č. 1-7 soupisu (obsahujících značné množství položek), dále správce sepsal peněžní prostředky, které měl dlužník v pokladně či na účtech ke dni úpadku a to ve výši 548.980,-Kč, 1.350 EUR a 1.025,98 USD.

Ze zpráv správce, doložených zápisů z věřitelského výboru, žádostí správce a souhlasu soudu (formou usnesení) vyplývá, že správce nemovitosti zpeněžoval v dražbě, vyjma jednoho pozemku; movitý majetek zpeněžoval převážně mimo dražbu přímým prodejem. Dne 22.6.2011 správce předložil konečnou zprávu s tím, že veškerý majetek byl zpeněžen. V konečné zprávě správce vyložil, jaké byly příjmy majetkové podstaty za období ode dne zjištění úpadku do prohlášení konkursu: 1. finanční prostředky ke dni zjištění úpadku 466.100,55 Kč, 2. za prodej movitých věcí a to drobného vybavení-23.800,-Kč, šatonů-568.842,92 Kč, 3. úhrada pohledávek 399.000,-Kč, 4. bankovní úroky 14,79 Kč, celkem příjmy 1.457.758,26 Kč. Příjmy za období po konkursu činily: 1. prodejem nemovitostí 5.686.550,-Kč, 2. prodejem movitých věcí (a to dopravních prostředků 140.000,-Kč, drobného vybavení 75.866,-Kč, strojů 2.801.000,-Kč, šatonů 227.811,-Kč, kovového šrotu 359.827,-Kč), 3. vymožením pohledávky 6.191,-Kč, 4. vrácený soudní poplatek 2.000,-Kč, 5. vratka finančních prostředků z České spořitelny, a.s. 108.062,44 Kč, 6. úroky a kurzový rozdíl 23.020,92 Kč, celkem 9.430.328,36 Kč, přičemž celkové příjmy za obě období činily 10.888.086,62 Kč. Dále správce rozepsal výdaje majetkové podstaty za obě období (po rozhodnutí o úpadku a po prohlášení konkursu) ať již se jedná o hotové výdaje správce, náklady se správou podstaty, daně, pojistné, pracovněprávní nároky zaměstnanců, nároky Úřadu práce Brno-město, odměna členům věřitelského výboru, celkem výdaje (či nároky) ve výši 11.584.953,37 Kč, z toho uhrazené nároky ve výši 4.305.381,61 Kč, neuhrazené 7.279.571,76 Kč, s tím, že v majetkové podstatě zůstala po úhradě pohledávek zajištěných věřitelů (5.170.305,92 Kč) částka ve výši 1.412.399,09 Kč. Správce provedl rovněž propočet své odměny 320.185,07 Kč včetně DPH, která rovněž nebyla doposud uhrazena. V souladu s ust. § 305 IZ správce učinil návrh též na rozvrh zbývající částky 1.412.399,09 Kč a to dle ust. § 297 IZ.

Z hlediska ustanovení § 302 IZ správcem předložená konečná správa v dané věci (jež obecně plní funkci závěrečného účtu správce po zpeněžení veškerého majetku) splňuje všechny potřebné náležitosti, je přehledná a pro odvolací soud je zcela srozumitelná, stejně jako pro soud prvního stupně. V tomto směru je nutno ke vzneseným námitkám odvolatelů uvést, že nelze po správci vyžadovat, aby do konečné zprávy zapsal každou jednotlivou položku (zejména movité věci-stroje, přístroje, dopravní prostředky, vybavení kanceláří, dílen, nářadí, materiál, zásoby apod.) a za jakou finanční částku a komu byla prodána, neboť v takovém případě by konečná zpráva byla vskutku nepřehledná a nesplňovala by svůj účel, ke kterému je určena. K tomu totiž slouží soupis majetkové podstaty a je na správci, aby v případě dotazů soudu, věřitelů (zejména věřitelského výboru), případně i dlužníka byl schopen vyložit (a doložit-smlouvou, fakturou), kdy, komu a za kolik byly jednotlivé věci z majetkové podstaty prodány. Rovněž není opodstatněná námitka, že správce v konečné zprávě podřadil šatony pod stroje, neboť spolu se stroji je zařadil mezi prodané movité věci.

Pokud jde o nemovitý majetek, v tomto směru ani odvolatelé nevznesli pochybnosti, že by nebyl všechen zpeněžen. Namítají však cenu, za jakou byly zpeněženy, zejména pokud se týká výrobního areálu. Na řadu dalších námitek, týkajících se prodeje movitých věcí a drobného (byť početného) majetku správce

Mgr. Antonín Šimeček zcela konkrétně reagoval, zejména pokud se týče vozidel (byly sepsány 4, z tohoto dvě byly prodány za celkovou částku 140.000,-Kč, 2 dány do šrotu), 5 ks brousících sestav, které byly prodány společnosti Cricco, s.r.o. kupní smlouvou ze dne 16.2.2010, odlučovač stříbra , který byl prodán stejné společnosti smlouvou ze dne 22.2.2010, 6 starých brusných souprav bylo dáno do šrotu atd.

Nicméně jelikož si soud prvního stupně od správce nevyžádal listiny prokazující zpeněžení veškerého majetku, a potud je odvolací námitka odvolatelů důvodná, uložil odvolací soud správci, aby předložil úplný soupis majetkové podstaty a v něm vyznačil, kdy, která položka a za jakou cenu a komu byla prodána, dále aby doložil znalecké posudky, kupní smlouvy, včetně příloh, případně další listiny, prokazující zpeněžení veškerého majetku. Správce však tento pokyn bezezbytku nesplnil. Odvolacímu soudu sice předložil řadu kupních smluv, faktur, znalecké posudky, příjmové pokladní doklady, soupis majetkové podstaty, včetně jednotlivých doplnění, avšak nepřipojil k němu všechny přílohy č. 1-7 se všemi potřebnými poznámkami (případně s náležitým vysvětlením) tak, aby mohly být jednotlivé položky v dalších listinách dohledány. Dále nedoložil avízované dražební protokoly, nedoložil všechny faktury (např. k prodeji šrotu byly dle názoru odvolacího soudu doloženy jen dvě na 38.346,-Kč a na 31.445,-Kč, zatímco dle konečné zprávy mělo být prodáno kovového šrotu za 359.827,-Kč.), ke kupní smlouvě ze dne 22.2.2010 se společností Cricco, s.r.o., jejímž předmětem bylo velké množství souboru movitých věcí (za 84.000,-Kč, zřejmě včetně odlučovače stříbra) nedoložil všechny přílohy, např. inventarizaci drobného nehmotného majetku a hmotného majetku ke dni 4.4.2009 , v další příloze této smlouvy (která je současně přílohou č. 7 soupisu) jsou ručně psány poznámky svědčící o tom, že řada zde uvedených položek mohla být prodána již dříve či jindy a někomu jinému atd. Pokud správce v předložené části soupisu majetku učinil poznámky ohledně jejich zpeněžení, často je nebylo možno přečíst a bez bližšího vysvětlení správce k jednotlivým prodejům movitého majetku (kdy kupní cena byla správcem zřejmě fakturována bez sepisu písemné smlouvy) nebylo možno tyto věci v soupise dohledat. Stejně tak nebylo možno z předložených dokladů bez bližšího vysvětlení správce zjistit, jaké množství (ks, váha či počet) jednotlivých druhů šatonů bylo sepsáno, aby bylo možno prověřit, zda byly všechny prodány. U některých kupních smluv nesouhlasí počet strojů či nářadí ani kupní cena s předloženou fakturou (jen například dle smlouvy ze dne 29.5.2009 se společností BC MORAVA, s.r.o. byly prodány fréza FGU40 a pila BOMAR za cenu včetně DPH 190.400, nicméně faktura č. 290007 ze dne 8.6.2009 je na frézku FGU40 za 71.400,-Kč). V neposlední řadě nebylo dáno odvolatelům ani soudu ze strany správce vysvětlení a není to seznatelné ani z dosud doloženého soupisu, které movité a neprodejné věci (kromě dvou nákladních vozidel) byly správcem zařazeny pod položku šrot, neboť taková položka v soupise není uvedena. Stejně tak odvolací soud nenalezl v soupise majetku pohledávky (byť dlužník avizoval své pohledávky v seznamu majetku u podání č.l. A-21), které byly správcem dle konečné zprávy do majetkové podstaty vymoženy. V neposlední řadě by měl správce vysvětlit rozdíl mezi výší finančních prostředků dlužníka (v hotovosti či na účtech) ke dni úpadku jak jsou uvedeny v soupisu ze dne 11.2.2009 pod bodem 3., oproti tomu jak jsou tyto prostředky ke dni úpadku uvedeny v konečné zprávě ze dne 10.6.2011. Správce se rovněž dosud nevyjádřil, zda a které stroje byly vybaveny počítačovou technikou a jak s ní bylo naloženo.

Ze všech shora uvedených důvodů je nutno přisvědčit odvolatelům, že soud prvního stupně neměl ke svým závěrům dostatek podkladů a jeho rozhodnutí tak spočívá na nedostatečném skutkovém zjištění, které bude nutno v dalším řízení doplnit. Dále je třeba přisvědčit odvolatelům i v tom, že se všemi jejich námitkami se soud prvního stupně bezezbytku nevypořádal, když vycházel jen z tvrzení správce.

Proto odvolacímu soudu nezbylo než postupovat dle ust. § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. a napadené usnesení zrušit a dle ust. § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V dalším řízení bude na správci, aby podklady ke konečné zprávě doplnil a předložil soudu soupis, včetně doplnění a příloh 1-7 s přehledným a náležitým výkladem, jak je nastíněn shora a dále, aby doložil všechny listiny týkající se prodeje. Teprve poté bude možno, aby soud konečnou zprávu znovu s odvolateli, správcem a věřitelským výborem projednal a rozhodl o ni.

Na adresu odvolatelů (kteří jsou či byli statutárními orgány dlužníka) je třeba uvést, že pro urychlení tohoto řízení (s ohledem na množství položek movitých věcí a skutečnost, že dlužník dluží svým bývalým zaměstnancům mzdy) nic dle názoru odvolacího soudu nebrání tomu, aby se opět mimosoudně sešli se správcem, případně i s věřitelským výborem a zajištěnými věřiteli a aby veškeré nesrovnalosti společným nahlédnutím do listin správce odstranili; k tomuto jednání je ovšem třeba přistupovat reálně a objektivně a to ve všech směrech.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, odvolatelům a věřitelskému výboru se však také doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 29. listopadu 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu