2 VSOL 153/2015-A-19
KSBR 52 INS 28485/2014 2 VSOL 153/2015-A-19

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Vojtěcha Brhla a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Ivany anonymizovano , anonymizovano , bytem J. Jabůrkové 1427, Otrokovice, PSČ 765 02, adresa pro doručování: Havlíčkova 1279, Otrokovice, PSČ 765 02, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 52 INS 28485/2014-A-13 ze dne 15.1.2015,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužnici, aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet soudu specifikovaný ve výroku nebo v hotovosti na pokladně soudu. V důvodech rozhodnutí uvedl, že dlužnice podala insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, kterým se domáhala rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Dlužnice v insolvenčním návrhu uvedla, že má závazky z podnikání vůči věřitelům Okresní správě sociálního zabezpečení a Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky. Na výzvu soudu, zda jí byl udělen souhlas těchto věřitelů s oddlužením, uvedla, že věřitel Okresní správa sociálního zabezpečení jí souhlas neudělila. Dlužnice tak má prokazatelně nezajištěný dluh z podnikání a současně netvrdí ani nedokládá, že věřitel, vůči němuž má tento závazek, souhlasí s řešením jejího úpadku oddlužením. Dlužnice tak není osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, její návrh na povolení oddlužení bude odmítnut a současně bude rozhodnuto o způsobu řešení úpadku dlužnice konkursem. Soud proto uložil dlužnici povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč podle ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ).

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Uvedla, že nesouhlasí se zálohou na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, když její dluh u Okresní správy sociálního zabezpečení ve výši 9.176 Kč bude postupně umořován jejím přítelem Jiřím Výletem formou měsíčních splátek. Z tohoto důvodu nejsou dány skutečnosti, ze kterých by bylo možno usuzovat na dluhy bránící řešení úpadku oddlužením. Navrhla, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a bylo vyhověno jejímu návrhu na povolení úpadku formou splátkového kalendáře.

Podle § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužnice podala u soudu prvního stupně dne 21.10.2014 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení (na předepsaném formuláři), kterým se domáhala rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu uvedla, že má 19 věřitelů, vůči nimž má 22 závazků v celkové výši 907.301 Kč, své závazky specifikovala co do označení věřitele, výše a splatnosti závazku, jako závazky z podnikání označila nezajištěné závazky vůči věřitelům Okresní správa sociálního zabezpečení ve Zlíně a Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky. K návrhu doložila seznam závazků, ve kterém označila shodné závazky jako v návrhu, splatnost závazků uvedla v období let 2010, 2011, 2012, 2013, 2014 a 2015. Ve vztahu ke svému majetku v návrhu uvedla, že vlastní toliko movité věci představující běžné vybavení domácnosti, osobní automobil a mobilní telefon. V připojeném seznamu majetku uvedla shodný majetek v odhadované hodnotě celkem 14.200 Kč. Na výzvu soudu (usnesení č. j. KSBR 52 INS 28485/2014-A-11 ze dne 30.10.2014), aby sdělila, zda jí byly uděleny souhlasy věřitelů, kteří mají za ní pohledávky z podnikání, s řešením jejího úpadku oddlužením, dlužnice podáním doručeným soudu dne 6.11.2014 sdělila, že Okresní správa sociálního zabezpečení podala nesouhlas, a proto požádala opětovně s tím, že odpověď bude doručena soudu.

Podle § 108 odst. 1 a odst. 2 věty prvé IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Podle § 389 odst. 1 písm. b) IZ, dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání.

Podle § 389 odst. 2 IZ, dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Podle § 397 odst. 1 IZ, nedojde-li ke zpětvzetí návrhu na povolení oddlužení ani jeho odmítnutí nebo zamítnutí, insolvenční soud oddlužení povolí. V pochybnostech o tom, zda dlužník je oprávněn podat návrh na povolení oddlužení, insolvenční soud oddlužení povolí a tuto otázku prozkoumá v průběhu schůze věřitelů svolané k projednání způsobu oddlužení a hlasování o jeho přijetí. Insolvenční soud oddlužení nepovolí do doby, než mu dlužník předloží seznam majetku a seznam závazků. Rozhodnutí o povolení oddlužení se doručuje dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání proti němu není přípustné.

Podle § 390 odst. 3 IZ, návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne rozhodnutím, které doručí dlužníku, osobě, která takový návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání může podat pouze osoba, která takový návrh podala.

Podle § 396 IZ, v případě, že soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Na základě zjištění učiněných z insolvenčního návrhu dlužnice a jeho příloh odvolací soud shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že dlužnice má nejméně jeden nezajištěný závazek z podnikání, jehož věřitel nesouhlasí s tím, aby jeho pohledávka byla řešena v oddlužení, a proto dlužnice nesplňuje podmínky, které by jí umožnily i přesto, že má závazek z podnikání, řešit její úpadek oddlužením (§ 389 odst. 2 písm. a/ IZ). Dlužnice proto není osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, což je skutečností odůvodňující odmítnutí jejího návrhu na povolení oddlužení podle ustanovení § 390 odst. 3 IZ a rozhodnutí o způsobu řešení jejího úpadku konkursem podle ustanovení § 396 IZ.

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je pak odůvodněno zejména v těch případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura majetku dlužníka je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky (hotovost nebo prostředky na účtech) k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. Je tomu tak proto, že v konkursu na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře, jako v praxi převažující formy oddlužení, nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se z majetkové podstaty.

Na základě údajů uvedených v insolvenčním návrhu a seznamu majetku je nutno dospět k závěru, že dlužnice nemá k dispozici žádné pohotové finanční prostředky, vlastní toliko movité věci nepatrné hodnoty. V této fázi insolvenčního řízení nelze uzavřít, zda vůbec a za jakou hodnotu bude tento majetek dlužnice zpeněžen, a proto k němu při stanovení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení odvolací soud nepřihlédl.

Soud prvního stupně proto postupoval zcela správně, pokud uložil dlužnici podle ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2 IZ povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, přičemž tuto výši shledal odvolací soud zcela přiměřenou, a to s ohledem na výši odměny insolvenčního správce při způsobu řešení úpadku konkursem, která činí nejméně 45.000 Kč (bez DPH), a nutnost hradit hotové výdaje insolvenčního správce (vyhláška č. 313/2007 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

S ohledem na všechny tyto skutečnosti odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně jako ve výroku věcně správné podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku, dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 26. srpna 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu