2 VSOL 15/2011-A-14
KSBR 24 INS 8110/2010 2 VSOL 15/2011-A-14

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Poláška a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Radky Panáčkové v insolvenční věci dlužnice Renaty anonymizovano , anonymizovano , bytem Pavlovská 27, 623 00 Brno, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16.8.2010, č.j. KSBR 24 INS 8110/2010-A-6,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že dlužnici se u k l á d á povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení na účet nebo v hotovosti do pokladny Krajského soudu v Brně-pracoviště Husova 15.

Odůvodnění: V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně vyzval dlužnici, aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V důvodech usnesení uvedl, že dlužnice podala dne 20.7.2010 u soudu prvního stupně insolvenční návrh, kterým se domáhala rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení. Dlužnice v návrhu uvedla, že se uchází o práci v pohostinství, přičemž v současné době je vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání. K tomu, po výzvě soudu ke sdělení současného příjmu, doložila potvrzení Úřadu práce Brno-město o vzetí do evidence. Podle soudu prvního stupně příjmy dlužnice nepostačují k tomu, aby při schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře byly pohledávky nezajištěných věřitelů uspokojeny minimálně 30 %. Úpadek dlužnice tak nelze řešit oddlužením a jediným možným způsobem řešení úpadku dlužnice je konkurs. Soud prvního stupně uložil dlužnici zálohu v maximální výši, neboť jak z obsahu spisu zjistil, je to nutné ke krytí budoucích nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Navíc nelze požadovat, aby výdaje byly hrazeny insolvenčním správcem z jeho vlastních zdrojů a následně pak z rozpočtových prostředků soudu.

Proti tomuto rozhodnutí podala dlužnice odvolání. V něm uvedla, že nesouhlasí se stanovenou zálohou na náklady insolvenčního řízení, navíc jí není zřejmé, z jakého důvodu jí soud zálohu uložil. Dle jejího názoru by záloha měla být ukládána jen výjimečně, přičemž v jejím případě jde o částku, která je pro ni likvidační . Dále uvedla, že od 1.9.2010 bude zaměstnána u Ing. Karla Šmerka, jako asistentka s dohodnutou měsíční hrubou mzdou ve výši 12.000,-Kč. Navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil, neboť se domnívá, že jsou u ní dány podmínky pro povolení oddlužení.

Podle ust. § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ) se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Podle ust. § 108 odst. 1 a 2 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě stanovil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Podle ust. § 395 odst. 1 IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr nebo za b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30% jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle ust. § 398 odst. 3 IZ při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu 5 let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník prostřednictvím insolvenčního správce mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

V přezkoumávané věci se dlužnice insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení domáhala rozhodnutí o úpadku a jako způsob oddlužení navrhla plnění splátkového kalendáře. Dlužnice v návrhu označila 11 věřitelů vůči nimž má závazky ve výši 454.940,41,-Kč, z nichž minimálně dva jsou od roku 2008 vymáhány exekucí. Dále v návrhu tvrdila, že se uchází o práci v pohostinství, kde lze předpokládat měsíční příjem cca 10-12.000,-Kč hrubého, od ledna 2010 je vedena v evidenci ÚP Brno a v jejím majetku jsou čtyři movité věci (vybavení domácnosti).

Insolvenční návrh dlužnice obsahuje náležitosti tohoto návrhu dle § 103 odst. 2 IZ a proto lze zkoumat, zda bude možno zajistit krytí nákladů insolvenčního řízení jinak než zálohou. Soud prvního stupně dovodil, že nikoli, neboť dlužnice nemá žádný příjem, proto nelze předpokládat oddlužení splátkovým kalendářem.

Dlužnice v odvolání tvrdila novou skutečnost, která má vliv na závěr o potřebě složení zálohy na krytí nákladů tohoto řízení, když uvedla, že od 1.9.2010 nastoupí do zaměstnání. Usnesením ze dne 7.9.2010, č.j. KSBR 24 INS 8110/2010-A-8 byla dlužnice vyzvána mj. k doložení tvrzení, že od 1.9.2010 bude zaměstnána a současně k doložení výše jejího příjmu ze zaměstnání. K výzvě soudu dlužnice předložila kopii pracovní smlouvy, uzavřené dne 30.8.2010 mezi Ing. Karlem Šmerkem, realitní agentura, a dlužnicí. V ní je stanovena hrubá měsíční mzda dlužnice ve výši 15.000,-Kč. Následně soud prvního stupně usnesením ze dne 3.11.2010, č.j. KSBR 24 INS 8110/2010-A-10, které bylo dlužnici doručeno dne 9.11.2010, vyzval dlužnici, aby ve lhůtě 7 dnů od doručení usnesení doložila výši svého čistého příjmu ze zaměstnání. Dlužnice již na tuto výzvu ve stanovené lhůtě soudu ničeho nesdělila a ani v průběhu odvolací řízení nedoložila výši svého čistého příjmu.

Pro posouzení správnosti napadeného usnesení jsou významné skutečnosti, uvedené v insolvenčním návrhu a jeho doplnění. Pokud dlužnice až v odvolacím řízení tvrdila, že má příjem ze zaměstnání, avšak ani po výzvě soudu nedoložila svůj čistý měsíční příjem, nelze učinit jiný závěr, než že jejímu návrhu na oddlužení nebude možno vyhovět. K jinému závěru totiž soud nemá podklady. Předběžné hodnocení předpokladů, zda dlužnice splňuje podmínky pro povolení oddlužení ve smyslu ust. § 398 odst. 3 věty první IZ a ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ, tedy zda lze důvodně předpokládat, že při oddlužení plněním splátkového kalendáře bude schopna svým nezajištěným věřitelům uhradit minimálně 30% jejich pohledávek (za předpokladu, že nesouhlasí s nižším plněním) může soud učinit jen na základě doloženého čistého příjmu dlužnice. Jinými slovy, za situace, kdy z návrhu dlužnice plyne, že nemá žádný příjem, nemůže soud dovodit nic jiného než to, že jediným v úvahu přicházejícím řešením úpadku dlužnice je konkurs.

Vzhledem k majetkové situaci dlužnice, která vlastní jen čtyři movité věci, představující vybavení domácnosti, a nemá žádné pohotové finanční prostředky je evidentní, že náklady insolvenčního řízení lze krýt jedině zálohou. Tento závěr soudu prvního stupně je správný. Smyslem zálohy je umožnit činnost insolvenčního správce již od počátku jeho ustavení do funkce. Složená záloha správci umožní uhradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužnice, případně jiných osob, který by též mohl náležet do její majetkové podstaty.

Správně stanovil soud prvního stupně i výši zálohy na náklady insolvenčního řízení. Kromě výše uvedeného účelu slouží záloha i jako záruka úhrady odměny a hotových výdajů správce, není-li možno tyto nároky (zcela) uspokojit z majetkové podstaty. Při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000,-Kč dle § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti i náhrada jeho hotových výdajů, tj. cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky).

Důvodem pro neuložení povinnosti k zaplacení zálohy nemůže být skutečnost, že dlužnice nemá dostatek finančních prostředků k její úhradě. Je zcela na dlužnici, bude-li trvat na projednání insolvenčního návrhu i za situace, kdy se jeví pravděpodobným řešení úpadku konkursem, jakým způsobem si prostředky k úhradě zálohy opatří.

Přestože soud prvního stupně správně dovodil, že v této věci je zálohy na náklady insolvenčního řízení třeba a správně stanovil i její výši, nelze napadené usnesení potvrdit. Soud prvního stupně totiž nesprávně formuloval výrok svého rozhodnutí. Dlužnici vyzval k zaplacení zálohy, ačkoliv správně měl dlužnici uložit povinnost zaplatit zálohu v určené výši tak, aby výrok usnesení byl v souladu s dikcí ust. § 108 odst. 1 IZ. Proto odvolací soud napadené usnesení v tomto směru podle ust. § 220 odst. 3 o.s.ř. změnil a dlužnici uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 22. března 2011

Za správnost vyhotovení: Mgr. Milan Polášek v.r. Jana Fuksíková předseda senátu