2 VSOL 149/2011-A-14
KSBR 40 INS 15144/2010 2 VSOL 149/2011-A-14

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Poláška a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka Ing. Jiřího Podhajského, nar. 26.3.1964, bytem Zlínské Paseky 5165, 760 01 Zlín, o insolvenčním návrhu věřitele UniCredit Bank Czech Republic, a.s. se sídlem Na Příkopě 858/20, 111 21 Praha 1, IČ: 64 94 82 42, rozhodl o odvolání věřitele proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14.2.2011, č.j. KSBR 40 INS 15144/2010-A-9,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e m ě n í tak, že insolvenční návrh věřitele s e n e o d m í t á.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh věřitele ze dne 8.12.2010 (výrok I.) a dlužníku nepřiznal náhradu nákladů řízení (výrok II.).

Na odůvodnění uvedl, že ačkoliv věřitel v insolvenčním návrhu podrobně uvedl okolnosti osvědčující jeho oprávnění podat insolvenční návrh, k rozhodujícím skutečnostem svědčícím o úpadku dlužníka neuvedl žádné konkrétní okolnosti. Uvedl pouze to, že dlužník má další splatné závazky vůči společnosti AB-CREDIT, a.s., v jejíž prospěch je vedena exekuce. Věřitel tak pouze v obecné rovině uvedl subjekt, o kterém se domnívá, že je dlužníkovým věřitelem. Zcela pak podle soudu prvního stupně absentuje jakýkoliv konkrétní a rozhodující údaj (popis), že dlužník není schopen své závazky platit. Proto postupoval podle ust. § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) a insolvenční návrh odmítl, když použití ust. § 43 o.s.ř. (odstranění vad návrhu) insolvenční zákon vylučuje.

Proti tomuto usnesení podal věřitel odvolání. V něm vyjádřil názor, že v insolvenčním návrhu splnil náležitosti dle § 103 odst. 2 IZ, spočívající v uvedení rozhodujících skutečností, které osvědčují úpadek dlužníka. V návrhu dostatečně identifikoval dalšího věřitele a uvedl i spisovou značku exekuce, která je na majetek dlužníka vedena. Protože věřitel není účastníkem označeného exekučního řízení, mohl veškeré informace o dalších věřitelích dlužníka a jejich pohledávkách získat pouze z veřejně dostupných zdrojů, tj. z výpisu z katastru nemovitostí. Označením dalšího známého věřitele (AB-CREDIT a.s.) navrhující věřitel podle svého přesvědčení jednoznačně prokázal, že existují další, delší dobu splatné, vykonatelné pohledávky za dlužníkem a tudíž další věřitelé. Sama existence exekučního titulu podle věřitele prokazuje skutečnost, že dlužník nebyl schopen pohledávky dalšího označeného věřitele plnit. Navrhl, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že insolvenční návrh se neodmítá.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou včas, přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

V přezkoumávané věci bylo insolvenčním návrhem věřitele ze dne 8.12.2010, došlým soudu dne 10.12.2010, zahájeno insolvenčního řízení, ve kterém se věřitel domáhá zjištění úpadku dlužníka Ing. Jiřího Podhajského. V návrhu předně vylíčil okolnosti vzniku svých tvrzených pohledávek za dlužníkem ve výši 760.673,-Kč splatnou ke dni 9.6.2010 (ze smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru ze dne 1.6.2005) a 195.256,56 Kč (ze smlouvy o kontokorentním úvěru ze dne 4.7.2008). Dále uvedl, že dlužník se dostal do finančních problémů, v jejichž důsledku má závazky, které jsou po dubu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit, neplní je po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Dalším věřitelem dlužníka je podle navrhujícího věřitele AB-CREDIT, a.s., IČ: 40 52 26 10 s pohledávkou ve výši 17 mil. Kč s příslušenstvím, pro jejíž vymožení byla usnesením Okresního soudu ve Zlíně ze dne 4.9.2008, č.j. 22 Nc 1566/2008-25 nařízena exekuce, která je vedena pod sp. zn. 57 Ex 5860/2008.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. Podle odstavce 2 se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některého ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný nebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Insolvenční návrh musí kromě náležitostí dle § 103 odst. 1 IZ (obecné náležitosti podání dle § 42 odst. 4 o.s.ř., označení dlužníka a navrhujícího věřitele) dále v souladu s ust. § 103 odst. 2 IZ obsahovat vylíčení rozhodujících skutečností, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh (tvrzení o splatné pohledávce navrhujícího věřitele za dlužníkem), i skutečností, které osvědčují úpadek dlužníka. V přezkoumávané věci soud prvního stupně shledal, že insolvenční návrh obsahuje nedostatečné vylíčení rozhodujících skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka.

Odvolací soud má za to, že i při posuzování náležitostí věřitelského návrhu lze vyjít se závěrů formulovaných Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 27.1.2010, sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS ČR pod č. 88 v roce 2010, byť je dovolací soud formuloval výslovně pouze pro insolvenční návrh dlužníka, který není podnikatelem. Rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka ve formě platební neschopnosti, se i u věřitelských návrhů rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů, kteří vůči němu mají pohledávky, jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit.

I věřitelský insolvenční návrh tedy musí obsahovat takové konkrétní údaje, které v případě jejich osvědčení mohou být podkladem pro závěr o naplnění všech znaků úpadku dle § 3 IZ. V přezkoumávané věci byl insolvenční návrh podán pro úpadek ve formě platební neschopnosti dle ust. § 3 odst. 1 IZ. Z obsahu návrhu, jak byl reprodukován shora, podle odvolacího soudu zcela nepochybně vyplývají údaje o existenci více věřitelů dlužníka. Kromě navrhujícího věřitele samotného byla v návrhu za dalšího věřitele řádně označena společnost AB-CREDIT, a.s. s pohledávkou ve výši 17 mil. Kč, pro jejíž vymožení byla Okresním soudem ve Zlíně již dne 4.9.2008 nařízena exekuce. Z uvedeného vyplývá, že podle navrhujícího věřitele má dlužník více věřitelů (navrhujícího věřitele a AB-CREDIT, a.s.), jejichž pohledávky jsou déle než 30 dnů po splatnosti a dlužník je nehradí déle než 3 měsíce po splatnosti (u pohledávky AB-CREDIT, a.s. to vyplývá již z data vydání usnesení Okresního soudu ve Zlíně). Tyto věřitelem poskytnuté údaje zakládají domněnku neschopnosti dlužníka hradit splatné závazky (§ 3 odst. 1 písm. c/ a odst. 2 písm. b/ IZ) a vyvracejí závěr soudu prvního stupně, že v návrhu chybí jakýkoliv konkrétní a rozhodující údaj, že dlužník není schopen své závazky platit. Věřiteli nelze vytýkat, že se pouze domnívá, že označený další věřitel má za dlužníkem splatnou pohledávku. Pochopitelně není vyloučeno, že pohledávka označené společnosti již mohla být uhrazena, neboť věřitel při podání návrhu vycházel z údajů zapsaných v katastru nemovitostí. Z logiky věci plyne, že najisto může v tomto směru navrhující věřitel tvrdit pouze údaje o své pohledávce, u pohledávek dalších označených věřitelů se vždy může jednat pouze o pravděpodobný údaj, jehož správnost bude prověřena v průběhu řízení a zpravidla bude určující pro závěr, zda je možno insolvenčnímu návrhu vyhovět. To však nic nemění na tom, že věřitelem uváděné údaje plně postačují k vylíčení rozhodujících skutečností v míře, která činí návrh projednatelným.

Ze všech uvedených důvodů dospívá odvolací soud k závěru, že insolvenční návrh věřitele obsahuje vylíčení rozhodujících tvrzení v rozsahu, který by-v případě jejich prokázání či osvědčení-postačoval k závěru o úpadku dlužníka pro platební neschopnost. Insolvenční návrh věřitele je tedy projednatelný. Proto odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že insolvenční návrh se neodmítá.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 31. května 2011

Za správnost vyhotovení: Mgr. Milan Polášek v.r. Jana Fuksíková předseda senátu