2 VSOL 145/2013-A-19
KSBR 32 INS 16106/2012 2 VSOL 145/2013-A-19

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužnice Jitky anonymizovano , anonymizovano , bytem Merhautova 441/28, Brno, PSČ 613 00, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně č.j. KSBR 32 INS 16106/2012-A-14 ze dne 17.12.2012

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužnici, aby ve lhůtě 5 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet soudu specifikovaný ve výroku nebo v hotovosti na pokladně soudu.

V důvodech rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že dlužnice podala insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Dlužnice ve svém návrhu tvrdila měsíční průměrný čistý příjem ze závislé činnosti ve výši 11.833 Kč, z listin přiložených k insolvenčnímu návrhu však vyplynulo, že její průměrný měsíční čistý příjem činí 11.740 Kč. Podáním ze dne 22.11.2012 dlužnice sdělila, že se stala nezaměstnanou, žádný svůj příjem netvrdila a ani nedoložila. Dlužnice tak nesplňuje zákonem stanovené podmínky pro povolení oddlužení, neboť nelze důvodně předpokládat, že by při oddlužení nezajištění věřitelé obdrželi 30% výše jejich pohledávek, neboť by neobdrželi ničeho. Pro řízení po zjištění úpadku je tak nezbytné zajistit finanční prostředky, z nichž by byly náklady řízení hrazeny. Účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení. Bez pohotových finančních prostředků, zajištěných právě složením zálohy na náklady řízení, nemůže insolvenční správce svoji funkci řádně vykonávat. Záloha na náklady insolvenčního řízení umožní insolvenčnímu správci hradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužníka, případně jiných osob, který by též mohl náležet do majetkové podstaty dlužníka. Institut zálohy slouží rovněž k úhradě odměny a hotových výdajů insolvenčního správce, není-li možno tyto výdaje zcela uspokojit z majetkové podstaty dlužníka. Minimální odměna insolvenčního správce dle ustanovení § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb. činí při konkursu 45.000 Kč (bez DPH), pouze v krajním případě hradí odměnu na náhradu hotových výdajů insolvenčního správce stát, pokud je není možno hradit z majetkové podstaty či složené zálohy. Soud považuje za nezbytné zaplacení zálohy ve výši 50.000 Kč, a proto postupoval podle ustanovení § 108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (insolvenční zákon, dále jen IZ ) a stanovil zálohu ke krytí nákladů insolvenčního řízení, neboť prostředky k tomu nelze zajisti jinak.

Proti tomuto rozhodnutí podala dlužnice odvolání. Namítla, že soud prvního stupně v napadeném rozhodnutí neuvedl důvody, pro které rozhodl stanovit zálohu v maximální možné výši, respektive z hlediska stanovení výše zálohy aplikoval nesprávné zákonné ustanovení. Podle jejího názoru otázka stavu dlužníkova majetku je rozhodná z hlediska uložení povinnosti zálohu zaplatit. Poukázala na to, že nikoliv z její viny skončil v průběhu insolvenčního řízení její pracovní poměr s tím, že se jí nepodařilo doposud sehnat nové zaměstnání a jediným jejím příjmem je podpora v nezaměstnanosti. Přisvědčila soudu prvního stupně v tom, že jediným možným způsobem řešení jejího úpadku je konkurs, avšak zjevně nepatrný konkurs, neboť je fyzickou osobu-nepodnikatelem a nemá žádný majetek, nelze tedy očekávat žádný výtěžek z rozdělení mezi nezajištěné věřitele, přičemž zajištěné věřitele nemá. Namítla, že soud prvního stupně tyto skutečnosti nezohlednil, a proto nesprávně určil výši zálohy na náklady insolvenčního řízení. Navrhuje proto, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil tak, jak je uvedeno v insolvenčním návrhu.

Podle § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou a včas, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Podle § 108 odst. 1 a odst. 2 věty prvé IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužnice podala dne 2.7.2012 u soudu prvního stupně insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení (na předepsaném formuláři), kterým se domáhala zjištění úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu uvedla, že má 7 peněžitých závazků u 4 věřitelů, které již nebyla schopna splácet, a proto byla nucena zastavit platby s tím, že veškeré závazky jsou po splatnosti po dobu delší 30 dnů. V návrhu dlužnice označila jednotlivé věřitele, právní důvod a výši závazku vůči těmto věřitelům. K návrhu dlužnice doložila seznam závazků, ve kterém označila věřitele, výši závazku a datum jeho splatnosti (k 20.5.2012, 25.5.2012 a 28.5.2012), a to celkem 7 závazků vůči 4 věřitelům. V přiloženém seznamu majetku dlužnice uvedla, že nevlastní žádný majetek, není vlastníkem žádných movitých věcí významnější hodnoty, vlastní pouze věci tvořící obvyklé vybavení domácnosti, nemá žádné pohledávky a žádnou hotovost, ceniny ani peněžní prostředky na bankovních účtech, není vlastníkem žádných jiných aktiv. V podání ze dne 22.11.2012 dlužnice sdělila, že dne 31.7.2012 její pracovní poměr skončil výpovědí zaměstnavatele z důvodu zrušení prodejny, výpovědní lhůta uplynula dne 30.9.2012 a přes veškeré snahy se jí dosud nepodařilo najít nové zaměstnání.

V přezkoumávané věci lze uzavřít, že dlužnice je v úpadku ve formě platební neschopnosti, neboť má více věřitelů (nejméně dva), vůči nimž má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopna plnit, neboť zastavila platby všech (tedy podstatné části) svých závazků (§ 3 odst. 1 a odst. 2 písm. a/ IZ). Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníku, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v případech, kdy podle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky (hotové peníze nebo peníze na účtu) k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. Přitom v konkursu, na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře jako v praxi převažující formy oddlužení, nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se z majetkové podstaty. Pro posouzení správnosti závěru soudu prvního stupně o nutnosti uložení zálohy je proto nutno přezkoumat jeho (předběžný) závěr o tom, že dlužnici nebude povoleno oddlužení.

V přezkoumávané věci lze uzavřít, že oddlužení zpeněžením majetkové podstaty je u dlužnice zřejmě vyloučeno, neboť dlužnice vlastní toliko movité věci představující běžné vybavení domácnosti, které však nemají významnou hodnotu. Pro posouzení přípustnosti oddlužení plněním splátkového kalendáře jsou rozhodné příjmy dlužnice, která však ke dni 30.9.2012 přišla o příjem ze svého pracovního poměru (ze kterého ve svém návrhu vycházela pro stanovení přepokládané výše splátek), jejím jediným příjmem je podpora v nezaměstnanosti. Dlužnice tak není schopna svým nezajištěným věřitelům uhradit potřebných 30% výše jejich pohledávek, přičemž souhlas věřitelů s nižším plněním nedoložila (§ 395 odst. 1 písm. b/ IZ). Soud prvního stupně proto správně dospěl závěru, že jediným možným způsobem řešením úpadku dlužnice je konkurs (§ 396 odst. 1 IZ).

Na základě shora uvedeného je zcela důvodné požadovat po dlužnici (před rozhodnutím o úpadku) zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení podle ustanovení § 108 IZ, neboť tato nemá žádné pohotové finanční prostředky (v hotovosti nebo na účtu). Soud prvního stupně správně poukázal na účel zálohy na náklady insolvenčního řízení. Záloha umožní hradit hotové výdaje insolvenčního správce v řízení v období bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a o způsobu řešení úpadku; insolvenční správce by jinak musel (při nedostatku pohotových peněžních prostředků v majetkové podstatě) nést tyto náklady ze svého, což po něm nelze spravedlivě žádat. V případě, že nebude získán dostatečný výtěžek zpeněžení majetkové podstaty, záloha bude sloužit i k úhradě odměny insolvenčního správce a jeho hotových výdajů. Náklady řízení by jinak musel hradit stát (§ 38 odst. 2 IZ), čemuž má předejít právě institut zálohy. V tom je možno odkázat na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu, v jejíž části týkající se ustanovení § 144 IZ zákonodárce výslovně uvedl, že obávám, že náklady vynaložené na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmé, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z nějž plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky (jež nejsou nikterak četné a statisticky významné) postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele .

Soud prvního stupně též správně stanovil výši zálohy na náklady insolvenčního řízení částkou 50.000 Kč s poukazem na výši odměny insolvenčního správce při konkursu (45.000Kč bez DPH) a jeho předpokládané hotové výdaje (§ 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

Odvolací námitka dlužnice, že vzhledem k její majetkové situaci lze očekávat řešení jejího úpadku formou nepatrného konkursu (§ 414 IZ), a proto není potřebná záloha ve výši 50.000 Kč, důvodná není. V této fázi insolvenčního řízení nelze předjímat, zda bude rozhodnuto o nepatrném konkursu jako zvláštním případu konkursu. Dále je nutno zohlednit, že zákonná úprava nepatrného konkursu, zejména odchylek nepatrného konkursu od konkursu (§ 315 IZ), nemá vliv na odměnu insolvenčního správce při konkursu stanovenou podle ustanovení § 1 vyhl. č. 313/2007 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Na základě shora uvedeného odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně jako věcně správné podle ustanovení § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, přičemž přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 21. března 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Olga Chlebková předsedkyně senátu