2 VSOL 143/2015-A-11
KSOS 33 INS 29375/2014 2 VSOL 143/2015-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Vojtěcha Brhla a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Jana anonymizovano , anonymizovano , bytem Valašská Polanka č. p. 10, PSČ 756 11, identifikační číslo 87257106, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. KSOS 33 INS 29375/2014-A-4 ze dne 20.11.2014,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníku, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet soudu specifikovaný ve výroku. V důvodech rozhodnutí uvedl, že dlužník podal insolvenční návrh. Ze seznamu majetku vyplývá, že dlužník nedisponuje dostupnými finančními prostředky, není vlastníkem žádné nemovitosti, vlastní pouze movité věci nepatrné hodnoty. Dlužník tak nemá majetek, který by po prohlášení konkursu umožnil výkon činnosti insolvenčního správce. Soud proto považuje za nezbytné uložit dlužníku podle ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, přičemž je nutno přihlédnout k tomu, že je-li způsob řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí jen odměna insolvenčního správce nejméně 45.000 Kč (dle vyhl. č. 313/2007 Sb.).

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Uvedl, že v současné době je zaměstnán, jeho příjem činí přibližně 14.000 Kč měsíčně čistého. Domnívá se proto, že srážky z jeho příjmů by měly postačovat na náklady insolvenčního

řízení. Navrhl, aby napadené rozhodnutí bylo změněno tak, že se mu povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení neukládá.

Podle § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekucí se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 108 odst. 1 věty první před středníkem a odst. 2 věty první IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že dlužník podal u soudu prvního stupně dne 30.10.2014 insolvenční návrh, kterým se domáhal rozhodnutí o úpadku a prohlášení konkursu na jeho majetek. V návrhu uvedl, že podniká jako fyzická osoba, z podnikání mu zůstaly peněžité závazky vůči věřitelům, jeho závazky celkem činí 618.790,41 Kč, tyto jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a není schopen je plnit. Je v úpadku i ve formě předlužení, neboť hodnota majetku, který tvoří pouze starší movité věci nepatrné hodnoty, činí 14.100 Kč, souhrn závazků tedy převyšuje hodnotu tohoto majetku. V návrhu specifikoval závazky vůči 9 věřitelům tak, že označil věřitele, uvedl právní důvod, výši a splatnost závazku (v letech 2009, 2011, 2012, 2013 a 2014). K návrhu dlužník připojil seznam závazků, seznam majetku a seznam zaměstnanců.

Z výše uvedeného je zřejmé, že dlužník v insolvenčním návrhu vylíčil rozhodné skutečnosti osvědčující jeho úpadek ve formě platební neschopnosti, neboť z jeho tvrzení v insolvenčním návrhu vyplývá, že má více věřitelů (nejméně 2), vůči nimž má peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, které není schopen plnit, neboť je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1 a odst. 2 písm. b/ IZ). Dále je zřejmé, že dlužník vlastní toliko movité věci nepatrné hodnoty, žádné pohotové finanční prostředky (v hotovosti nebo na účtu), ze kterých by bylo možno uhradit náklady insolvenčního řízení bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, dlužník nemá.

Na základě shora uvedeného odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně správně vyhodnotil potřebu zálohy na náklady insolvenčního řízení s ohledem na skutečnost, že v majetku dlužníka se nenacházejí dostatečné disponibilní finanční prostředky, které budou potřeba insolvenčnímu správci bezprostředně po rozhodnutí o úpadku. K tomu odvolací soud poukazuje na účel zálohy na náklady insolvenčního řízení, tj. zajištění řádného výkonu činnosti insolvenčního správce od počátku, a tím překlenutí prvotního nedostatku peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení. Záloha umožní insolvenčnímu správci vymoci nebo zpeněžit majetek dlužníka, uhradit náklady vzniklé při zjišťování dalšího majetku dlužníka, případně jiných osob, který by též mohl náležet do majetkové podstaty dlužníka. Náklady insolvenčního řízení nelze přenášet na stát, který by musel hradit odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce v případě, že by prověřování majetkové situace dlužníka insolvenčním správcem nevedlo ke zjištění a následnému zpeněžení majetku v potřebném rozsahu (§ 38 odst. 2 IZ).

Soud prvního stupně proto postupoval správně podle ustanovení § 108 IZ, když dlužníkovi uložil povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, přičemž i správně stanovil její výši částkou 50.000 Kč, ohledně které relevantně odkázal na vyhlášku č. 313/2007 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

K odvolací námitce dlužníka, že má příjem ze zaměstnání ve výši 14.000 Kč měsíčně a že z tohoto příjmu by mohly být postupně hrazeny náklady insolvenčního řízení, odvolací soud poukazuje na shora uvedený účel zálohy, který by tímto způsobem nemohl být naplněn.

Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 o.s.ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 24. srpna 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu