2 VSOL 142/2013-A-12
KSOL 16 INS 30573/2012 2 VSOL 142/2013-A-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Lukáše anonymizovano , anonymizovano , bytem Olbramice 47, PSČ 783 22, zastoupeného advokátkou Mgr. Dagmar Beníkovou, se sídlem Olomouc, Legionářská 3, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci č.j. KSOL 16 INS 30573/2012-A-3 ze dne 17.12.2012,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci č.j. KSOL 16 INS 30573/2012-A-3 ze dne 17.12.2012 se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě, pobočce v Olomouci k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Shora uvedeným usnesením uložil insolvenční soud dlužníkovi, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení zaplatil na záloze na náklady insolvenčního řízení 50.000 Kč na označený účet Krajského soudu v Ostravě.

Na odůvodnění tohoto rozhodnutí insolvenční soud uvedl, že dlužník se domáhal svým návrhem povolení oddlužení s tím, že pobírá mzdu v průměrné výši 15.000 Kč čistého měsíčně. Z přiložených listin však vyplývá, že této mzdy dosáhl pouze v roce 2010, když v roce 2011 již činila jeho průměrná čistá měsíční mzda 12.724 Kč, v roce 2012 leden až červen dosáhl celkové mzdy 63.712 Kč a v období červenec, srpen a září 2012 pobíral pouze dávky nemocenského pojištění, z toho vyplývá průměrný měsíční příjem pouze ve výši 7.998 Kč. Jiný příjem dlužník nedoložil. Ze seznamu jeho závazků pak vyplývá, že má dluhy u nezajištěných věřitelů v celkové výši 280.370 Kč. Se zřetelem na výši dlužníkových závazků a výši jeho aktuálního příjmu dospěl insolvenční soud k závěru, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé dlužníka, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, s ohledem na aktuální pobírané nemocenské dávky by věřitelé obdrželi pouze 7,62 % pohledávek. Žádný z věřitelů navíc nevyslovil s nižším plněním souhlas. Proto jediným v úvahu přicházejícím způsobem řešení dlužníkova úpadku je konkurs (§ 395 odst. 1, písm. b/ IZ). Protože dlužník nedisponuje žádnou hotovostí, má majetek nepatrné hodnoty, insolvenční soud s poukazem na ustanovení § 108 IZ vzhledem k tomu, že je obava, že by zde nebyly prostředky k pokrytí nákladů insolvenčního řízení, a s ohledem na výši minimální odměny insolvenčního správce v případě prohlášení konkursu (45.000 Kč dle vyhlášky 313/2007 Sb.) a nutnosti náhrady jeho hotových výdajů, uložil povinnost dlužníku zaplatit na záloze na náklady insolvenčního řízení částku 50.000 Kč.

Toto rozhodnutí napadl dlužník odvoláním. Uvedl, že se závěrem insolvenčního soudu nesouhlasí, jeho pracovní neschopnost již skončila a má pravidelný příjem u svého zaměstnavatele, prakticky v totožné výši, jaký pobíral před pracovní neschopností. Navíc uvedl, že rodina je připravena s ním uzavřít darovací smlouvu, podle které mu bude poskytovat dar ve výši minimálně 2.000 Kč měsíčně, počínaje měsícem, v němž bude rozhodnuto o oddlužení, a to po celou dobu trvání oddlužení. Odvolatel má proto za to, že dar a srážky z jeho mzdy postačí na to, aby mohl své nezajištěné věřitele v průběhu příštích pěti let uspokojit z více než 30 % a rovněž aby mohl zaplatit náklady insolvenčního řízení. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších doplnění (dále jen IZ ), pro insolvenční řízení a incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k následujícím závěrům.

Podle § 108 odst. 1, odst. 2, věty prvé IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá správnost skutkových a právních závěrů uvedených insolvenčním soudem v odůvodnění napadeného rozhodnutí, pokud jde o výši průměrného čistého měsíčního příjmu dlužníka v letech 2010, 2011 a 2012, i pokud jde o výši jeho nemocenských dávek, které byly doloženy jako jeho jediný příjem v období od července do září 2012, stejně tak, pokud jde o výši celkových nezajištěných závazků dlužníka. Bylo tedy doloženo, že dlužník je v úpadku, neboť má více věřitelů s peněžitými závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit (s ohledem na výši a splatnost závazků dle lhůty k plnění určené v pravomocném soudním rozhodnutí a splatnosti faktury advokáta, které tvoří přílohy k insolvenčnímu návrhu), když je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti. Pokud jde o majetek dlužníka, pak vlastní běžné věci osobní potřeby a jiný majetek pouze nepatrné hodnoty. Insolvenční soud s ohledem na to, že v době jeho rozhodování jediným příjmem dlužníka byly dávky nemocenského pojištění v měsíční výši cca 7.998 Kč, zcela správně uzavřel, že s ohledem na výši jeho závazků 280.370 Kč nesplní dlužník v případě schválení oddlužení svým nezajištěným věřitelům zákonné minimum 30 % jejich závazků za pět let trvání oddlužení, a zcela správně tedy uzavřel, že jedinou možností řešení úpadku dlužníka je konkurs, pro který je potřeba, aby dlužník zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení se zřetelem k tomu, že nemá k dispozici ani hotové finanční prostředky, ani dostatek majetku, který by zajistil po jeho zpeněžení úhradu nákladů insolvenčního řízení. Zcela správně také insolvenční soud rozhodl o výši zálohy s ohledem na minimální výši odměny insolvenčního správce a nutnost hrazení i dalších jeho nákladů (vyhláška 313/2007 Sb.).

Judikatura soudů se totiž ustálila na závěru, že uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je odůvodněno zejména v těch případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura dlužníkova majetku je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky k zajištění činnosti insolvenčního správce, popřípadě ani není zřejmé, zda majetek dlužníka bude postačovat k úhradě nákladů konkursu. Je tomu tak z toho důvodu, že v konkursu na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře nejsou náklady řízení hrazeny postupně v průběhu dlouhodobého procesu, ale ve větší míře vznikají krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se právě z majetkové podstaty. Proto také pro posouzení správnosti závěru soudu prvního stupně o nutnosti uložení zálohy je třeba přezkoumat závěr o tom, že dlužníku nebude povolení oddlužení.

V odvolacím řízení na základě výzvy odvolacího soudu doložil dlužník darovací smlouvu, kterou uzavřel jako obdarovaný s dárci, manžely Janou a Radomírem Oškrkanými. Z této darovací smlouvy vyplývá, že dárci se zavazují obdarovanému poskytovat pravidelně měsíčně počínaje měsícem, v němž nabude právní moci usnesení o schválení oddlužení dlužníka formou splátkového kalendáře, částku 2.000 Kč po dobu pěti let a obdarovaný prohlašuje, že tento dar od dárců přijímá a zavazuje se jej použít pouze pro účely splnění oddlužení. Smlouva je opatřena ověřenými podpisy obdarovaného i obou dárců. Mimoto dlužník doložil na výzvu odvolacího soudu také výši svého aktuálního příjmu doložením výplatního lístku za leden 2013 u společnosti GEMO OLOMOUC, spol. s r.o., ze které vyplývá, že jeho čistý měsíční příjem za tento měsíc činil 12.575 Kč.

Na základě těchto nových skutečností doložených v odvolacím řízení tedy aktuální výše čistého příjmu dlužníka i doložení daru, který bude dlužníku podle předložené darovací smlouvy poskytován, dospěl odvolací soud k závěru, že za dobu pěti let by při těchto příjmech byl schopen zaplatit dlužník pohledávky svých nezajištěných věřitelů nejen v minimální výši 30% stanovené zákonem, ale v celém rozsahu. Tato podmínka pro povolení jeho oddlužení by tedy byla splněna.

S ohledem na tyto nové skutečnosti doložené v odvolacím řízení odvolacímu soudu nezbylo než postupovat podle ustanovení § 219a odst. 1, písm. a) o.s.ř. (§ 7 odst. 1 IZ) a napadené usnesení zrušit a věc vrátit insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

Insolvenční soud se v dalším řízení bude zabývat tím, zda jsou u dlužníka splněny i ostatní podmínky (§ 395 IZ) pro povolení oddlužení dlužníka, a na základě výsledku tohoto hodnocení se pak bude zabývat opětovně tím, zda je potřeba ukládat dlužníku zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení, a v kladném případě pak, v jaké výši.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e přípustné podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem; lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 15. března 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu