2 VSOL 141/2010-B-18
KSBR 40 INS 8929/2009 2 VSOL141/2010-B-18

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Poláška a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Oty anonymizovano , anonymizovano , bytem U cihelny 386, 691 76 Šitbořice, o způsobu řešení úpadku dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17.3.2010, č.j. KSBR 40 INS 8929/2009-B-9,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se v napadených výrocích I. a II. p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně neschválil oddlužení dlužníka povolené usnesením č.j. KSBR 40 INS 8929/2009-A-14 ze dne 3.2.2010 (výrok I.) a prohlásil na majetek dlužníka konkurs (výrok II.). Výrokem III. rozhodl, že konkurs bude považován za nepatrný (výrok III.).

V důvodech rozhodnutí uvedl, že usnesením ze dne 3.2.2010 zjistil úpadek dlužníka a povolil mu oddlužení. Do insolvenčního řízení se přihlásilo 8 nezajištěných věřitelů s pohledávkami ve výši 1.208.855,03 Kč a jeden zajištěný věřitel s pohledávkou ve výši 576.506,-Kč. Na přezkumném jednání dne 17.3.2009 správce i dlužník popřeli pravost a výši pohledávky č. 6 a pohledávka č. 7 byla popřena v částce 228.000,-Kč. Dlužník v současné době pobírá nemocenskou ve výši 10.000,-Kč měsíčně, v případě oddlužení plněním splátkového kalendáře by zaplatil za 5 let nezajištěným věřitelům 194.040,-Kč, tj. 3.234,-Kč měsíčně, což představuje pouze 16,051553 % uspokojení nezajištěných věřitelů. Dlužník by tak nedodržel zákonnou podmínku úhrady 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů. Žádný z věřitelů nesouhlasil s nižší kvótou (§ 392 odst. 1 písm. c/ IZ). Byť dlužník vlastní nemovitost, oceněnou znaleckým posudkem na 77.820,-Kč, možnost oddlužení zpeněžením majetkové podstaty je nereálná, dlužník ostatně tento způsob oddlužení ani nenavrhoval. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že jsou zde okolnosti, které by odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, proto oddlužení dle ust. § 405 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ) neschválil. Současně dle ust. § 405 odst. 2 IZ rozhodl o způsobu řešení úpadku konkursem, který bude řešen jako nepatrný (§ 314 odst. 1 písm. a/ IZ).

Proti výroku I. a II. tohoto rozhodnutí podal dlužník odvolání. Tvrdil, že se stále nachází v pracovní neschopnosti, nicméně chybějící částku potřebnou na splátky při oddlužení (2.418,30 Kč měsíčně) je ochotna doplácet jeho matka Františka Tomková. Nezajištěným věřitelům by tak byl schopen splácet měsíčně 4.904,30 Kč. Dále uvedl, že v nejbližší době jeho sestra zaplatí pohledávky věřitele Raiffeisen stavební spořitelny a.s. ve výši 225.627,-Kč, kde dlužník vystupuje jako ručitel. Zaplacením této pohledávky tak dojde ke snížení nezajištěných závazků dlužníka na 755.228,03 Kč. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal usnesení v napadeném rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1 a 5 o.s.ř.), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

V přezkoumávané věci se dlužník insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení domáhal rozhodnutí o úpadku a jako způsob oddlužení navrhl plnění splátkového kalendáře. V návrhu tvrdil existenci svých závazků vůči nezajištěným věřitelům v celkové výši 926.284,70 Kč a příjem ve výši cca 10.000,-Kč až 11.000,-Kč, který představuje nemocenskou, neboť od dubna 2009 je dlouhodobě v pracovní neschopnosti. Dále tvrdil, že v následujících pěti letech dosáhne celkového příjmu z pracovního poměru cca 780.000,-Kč, kdy je schopen při oddlužení plněním splátkového kalendáře zaplatit cca 6.000,-Kč měsíčně, neboť je svobodný a nemá žádnou vyživovací povinnost. Výši svých příjmů z nemocenské dlužník doložil poštovními poukázkami. Soud prvního stupně usnesením č.j. KSBR 40 INS 8929/2009-A-14 ze dne 3.2.2010 zjistil úpadek dlužníka, povolil mu oddlužení a insolvenčním správcem ustanovil JUDr. Ing. Ivana Rotta. Insolvenční správce dne 26.2.2010 vyhotovil soupis majetkové podstaty dlužníka, ze kterého vyplývá, že dlužník má pouze movité věci, které jsou obtížně zpeněžitelné s minimální prodejní hodnotou. Dále dlužník vlastní nemovitost zapsanou na LV č. 1960 pro k.ú. Šitbořice, která byla oceněna znalcem na 77.820,-Kč. Do seznamu přihlášených pohledávek insolvenční správce zařadil pohledávky 9 věřitelů v celkové výši 1.785.360,87 Kč. Na přezkumném jednání dne 17.3.2010 byly tyto pohledávky přezkoumány a byly zjištěny v částce 980.855.03,-Kč. Na schůzi věřitelů, konané téhož dne, insolvenční správce uvedl, že dlužník je stále v pracovní neschopnosti a z nemocenské ve výši 10.000,-Kč není schopen uhradit ani 30 % přihlášených pohledávek. Následně soud prvního stupně vydal napadené usnesení. Dlužník k podanému odvolání připojil Prohlášení své matky Františky Tomkové, ve kterém jmenovaná uvádí, že bude dlužníkovi hradit částku ve výši 2.814,30 Kč měsíčně jakožto chybějící částku potřebnou na splátky při oddlužení plněním splátkového kalendáře.

Podle ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30% jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle ust. § 398 odst. 1 a 3 IZ oddlužení lze provést zpeněžením majetkové podstaty nebo plněním splátkového kalendáře. Při oddlužení plněním splátkového kalendáře je dlužník povinen po dobu pěti let měsíčně splácet nezajištěným věřitelům ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky. Tuto částku rozvrhne dlužník prostřednictvím insolvenčního správce mezi nezajištěné věřitele podle poměru jejich pohledávek způsobem určeným v rozhodnutí insolvenčního soudu o schválení oddlužení. Zajištění věřitelé se uspokojí jen z výtěžku zpeněžení zajištění; při tomto zpeněžení se postupuje obdobně podle ustanovení o zpeněžení zajištění v konkursu.

Podle § 405 odst. 1 a 2 IZ insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly zamítnutí návrhu na povolení oddlužení; v případě uvedeném v § 402 odst. 5 tak rozhodne namísto rozhodnutí o způsobu oddlužení. Jestliže insolvenční soud oddlužení neschválí, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Pro posouzení důvodnosti podaného odvolání je určující především otázka, zda zjištěné příjmové poměry dlužníka vedou k úvaze, že nezajištění věřitelé obdrží formou srážek z příjmu dlužníka po dobu následujících pěti let hodnotu plnění ve výši nejméně 30% jejich pohledávek. Při hodnocení schopnosti dlužníka vyhovět podmínkám pro povolení řešení jeho úpadku oddlužením je insolvenční soud vázán ust. § 398 odst. 3 věty první IZ a při úvaze, zda je dlužník schopen plnit požadavek stanovený v § 395 odst. 1 písm. b) IZ, musí vycházet z výše splátek odpovídající částkám, které by mohly být v rámci výkonu rozhodnutí či exekuce sráženy z dlužníkova příjmu k uspokojení přednostních pohledávek (dle § 279 odst. 1 o.s.ř. se z čisté mzdy, která zbývá dlužníkovi po odečtení základní nepostižitelné částky, a která se zaokrouhlí směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádří se v celých korunách, srážejí dvě třetiny, třetí třetina zůstává dlužníkovi k volné dispozici).

Dlužníkův současný měsíční příjem činí 10.000,-Kč (nemocenská) a není předpoklad, že by se s ohledem na dlužníkův zdravotní stav v nejbližší době podstatným způsobem zvýšil. Celkové závazky dlužníka vůči nezajištěným věřitelům činí 1.785.361,03 Kč. Při posuzování, zda dlužník je či není schopen splatit nezajištěným věřitelům 30% jejich pohledávek, odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně vychází ze všech přihlášených pohledávek nezajištěných věřitelů (1.785.361,03 Kč) bez ohledu na to, zda byly na přezkumném jednání popřeny či nikoliv. Platí to především o přihlášené pohledávce věřitele SMART HYPO s.r.o, která byla na přezkumném jednání dne 17.3.2010 popřena dlužníkem i insolvenčním správcem. Tato pohledávka vznikla z titulu smlouvy o úvěru č. 8090000413 z 10.8.2009, uzavřené mezi SMART HYPO s.r.o. jako věřitelem, Františkem Vozdeckým jako dlužníkem a Otou Tomkem jako spoludlužníkem. Pohledávka je sice dle smlouvy ze dne 10.8.2009 zajištěna zástavním právem, avšak toto nevázne na majetku dlužníka. Nejedná se proto o pohledávku, kterou by bylo možno v tomto insolvenčním řízení pokládat za zajištěnou ve smyslu ust. § 2 písm. g) IZ. Dokud soud pravomocně nerozhodne o žalobě insolvenčního správce ze dne 2.4.2010 na určení, že pohledávka tohoto věřitele není po právu, musí se k ní při zkoumání schopnosti dlužníka uhradit požadovanou hodnotu plnění (§ 395 odst. 1 písm. b/ IZ) přihlížet. Zohlednit je nutno i pohledávku věřitele Raiffeisen stavební spořitelny, a.s. Byť dlužník v odvolání tvrdí, že tato pohledávka bude zaplacena, dosud se tak nestalo.

S ohledem na výši dlužníkova příjmu (10.000,-Kč) činí základní nezabavitelná částka 5.149,-Kč. Pro přednostní i nepřednostní pohledávky je z příjmu dlužníka možno měsíčně srážet částku maximálně 3.234,-Kč. Je zde proto předpoklad, že by dlužník mohl za pět let z tohoto příjmu uhradit celkem 194.040,-Kč. Pro posouzení schopnosti dlužníka splnit zákonná kriteria pro schválení oddlužení je nutné vzít v úvahu i částku představující odměnu a náhradu výdajů insolvenčního správce. Je tedy třeba hodnotit, zda v případě řešení úpadku oddlužením bude dlužník schopen z doložených příjmů uhradit i pohledávky vzniklé po rozhodnutí o úpadku (§ 168 odst. 2 IZ) a zda i po jejich splnění budou zbylé zdroje postačovat k uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů alespoň v minimální částce (§ 395 odst. 1 písm. b/ IZ). Od částky 194.040,-Kč je proto nutno odečíst nárok insolvenčního správce na odměnu a náhradu jeho výdajů v průběhu pěti let trvání účinků schváleného oddlužení, tj. odměnu ve výši 750,-Kč a náhradu výdajů 150,-Kč za každý započatý měsíc trvání účinků schválení oddlužení dle § 3 písm. b/, § 7 odst. 4 vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, vše navýšeno o částku odpovídající dani z přidané hodnoty (20 %), na kterou má insolvenční správce právo (§ 38 odst. 1 poslední věta IZ). Částka odměny insolvenčního správce a náhrady jeho výdajů, kterou by pro možnost povolení oddlužení musel být dlužník schopen v průběhu pěti let trvání účinků schválení oddlužení minimálně uhradit, činí 64.800,-Kč. Z uvedeného vyplývá, že dlužníkovi nemůže být schváleno oddlužení formou splátkového kalendáře, neboť není schopen v zákonem stanovené lhůtě pěti let a při zákonem určené výši splátek uhradit ze svého příjmu nezajištěným věřitelům částku odpovídající výši 30 % jejich pohledávek. Dlužník je schopen úhrady v částce odpovídající jen 7,24 % uplatněných pohledávek nezajištěných věřitelů (1.785.361,03 Kč).

Dlužníkem předložené Prohlášení Františky Tomkové o tom, že mu bude poskytovat měsíčně částku 2.418,30,-Kč, aby byl schopen uhradit chybějící částky potřebné na splátky při oddlužení není způsobilé osvědčit, že mu bude jmenovaná skutečně pravidelně přispívat uvedenou finanční částku. Doložené prohlášení totiž nezakládá jakýkoliv vymahatelný nárok vůči Františce Tomkové. I kdyby dlužník namísto prohlášení předložil např. platnou darovací smlouvu a částka 2.418,30 Kč by se mohla připočíst k dlužníkově možné měsíční splátce 3.234,-Kč, nedosáhla by celková výše splátek za pět let v ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ určenou hodnotu plnění, které by při oddlužení museli obdržet nezajištění věřitelé. I po započtení Františkou Tomkovou přislíbených částek by dlužník takto věřitelům nezajištěných pohledávek byl schopen uhradit pouze 15,4% jejich přihlášených pohledávek.

Lze tedy uzavřít, že úsudek soudu prvního stupně, že u dlužníka je dán důvod pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení (§ 395 odst. 1, písm. b/ IZ), byl správný. Proto nepochybil, pokud oddlužení dle ust. § 405 odst. 1 IZ neschválil a současně na dlužníkův majetek prohlásil konkurs (§ 405 odst. 2 IZ). Ze všech výše uvedených důvodů postupoval odvolací soud podle ust. § 219 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně v napadených výrocích I. a II. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í přípustné dovolání, ledaže na základě dovolání podaného k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení dospěje dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

V Olomouci dne 10. června 2010

Za správnost vyhotovení: Mgr. Milan Polášek v.r. Jana Fuksíková předseda senátu