2 VSOL 140/2011-A-11
KSBR 37 INS 2083/2011 2 VSOL 140/2011-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Poláška a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka Stanislava anonymizovano , anonymizovano , bytem Nám. 8. května 1, 675 55 Hrotovice, zastoupeného JUDr. Boženou Kopeckou, advokátkou se sídlem Bráfova 52, 674 01 Třebíč, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 17.2.2011, č.j. KSBR 37 INS 2083/2011-A-5, takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužníka pro vady dne ust. § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ). V důvodech usnesení uvedl, že dlužník se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení ze dne 7.2.2011 domáhal rozhodnutí o úpadku a zároveň povolení oddlužení. Podle soudu prvního stupně z tvrzení obsažených v návrhu dlužníka sice lze dovodit mnohost věřitelů, žádného z nich však dlužník konkrétně neuvedl, stejně tak jako to, které závazky vůči kterým věřitelům jsou po lhůtě splatnosti 30 dnů a z jakého důvodu není schopen tyto závazky plnit. Listinami připojenými k insolvenčnímu návrhu se nezabýval, neboť skutečnosti osvědčující úpadek dlužníka musí být uvedeny v insolvenčním návrhu.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. V něm uvedl, že souhlasí se soudem prvního stupně v tom směru, že insolvenční návrh neobsahuje všechny náležitosti. V odvolání proto specifikoval závazky, které jsou po lhůtě splatnosti, a rozvedl tvrzení o zastavení plateb podstatné části svých závazků. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil k novému rozhodnutí.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.), a aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání je nedůvodné.

Podle ust. § 103 odst. 1 IZ musí insolvenční návrh kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. Podává-li insolvenční návrh dlužník, musí v něm podle § 103 odst. 2 IZ uvést k rozhodující skutečnosti osvědčující jeho úpadek nebo hrozící úpadek a označit důkazy, kterých se dovolává. Dále musí být z návrhu patrno, čeho se dlužník domáhá.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ, je dlužník v úpadku (z důvodu platební neschopnosti), jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po době splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. Podle odstavce 2 se má za to, že dlužník není schopen své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu insolvenční soud uložil.

Z ust. § 128 odst. 1 IZ vyplývá, že insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti, nebo který je nesrozumitelný nebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení. Učiní tak neprodleně, nejpozději do sedmi dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Dlužník, který tvrdí svůj úpadek, popřípadě hrozící úpadek, a který navrhuje, aby jeho úpadek byl řešen oddlužením, je povinen podat návrh na oddlužení spolu s insolvenčním návrhem. Návrh na povolení oddlužení lze podle § 391 odst. 2 IZ podat pouze na formuláři, který umožňuje, aby jej dlužník využil i k podání insolvenčního návrhu. Dlužník může podat insolvenční návrh na tomto příslušném formuláři (pokud hodlá současně navrhnout i povolení oddlužení) anebo samostatným podáním.

V přezkoumávané věci se dlužník insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení ze dne 7.2.2011 domáhal rozhodnutí o úpadku a jako způsob oddlužení navrhoval plnění splátkového kalendáře. V návrhu (jeho bodu 21, určeného pro popis rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek) uvedl, že si půjčil peníze v době, kdy u manželky po narození syna dne 14.8.2006 propukla choroba a dlužník musel pečovat o dvě děti, takže nemohl zůstat v pracovním poměru u firmy EGM, s.r.o. Měl za to, že jakmile se situace zlepší, půjčky bez problému splatí. Dále tvrdil, že v současné době již není schopen splácet, co věřitelé požadují, i když má slušný příjem. V bodech 14 a 15 formulářového návrhu označil věřitele, uvedl výši a důvod vzniku jejich nevykonatelných pohledávek a dále označil vykonatelný závazek vůči věřiteli Home Credit, a.s. (bod 16). K insolvenčnímu návrhu sice dlužník připojil seznamu závazků, avšak neopatřil jej svým podpisem a prohlášením o jeho správnosti a úplnosti.

Po vyhodnocení obsahu dlužníkova návrhu dospívá odvolací soud shodně se soudem prvního stupně k závěru, že podaný insolvenční návrh vykazuje vady, které brání pokračování v řízení. Z údajů a tvrzení obsažených v bodech 14 a 21, ani ve spojení se skutečnostmi uvedenými v dalších částech společného návrhu, nelze dovodit rozhodující skutečnosti, jež by (v případě osvědčení jejich pravdivosti) byly podkladem k závěru o úpadku dlužníka (§ 103 odst. 2 IZ, § 3 odst. 1 IZ). Z uvedených údajů nevyplývají žádné konkrétní informace, z nichž by bylo možno dovodit, že dlužník má závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a že tyto závazky není schopen plnit. Návrh tedy neobsahuje dostatečné vylíčení rozhodujících skutečnosti a je neprojednatelný. Proto postupoval soud prvního stupně správně, když tento insolvenční návrh dlužníka dle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítl.

Pokud se dlužník v rámci svého odvolání pokusil insolvenční návrh doplnit o chybějící tvrzení (uvedení splatnosti jednotlivých závazků), je k tomu třeba uvést, že podle ustálené judikatury může dlužník vady insolvenčního návrhu odstranit jen do doby, než insolvenční soud rozhodne o odmítnutí návrhu (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17.3.2008, sp. zn. KSPL 20 INS 437/2008, 1 VSPH 5/2008, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 11 v roce 2009). V odvolacím řízení tak nelze přihlížet k tvrzením, které dlužník za účelem odstranění vad návrhu uvedl až v podaném odvolání.

Ze všech shora uvedených důvodů proto postupoval odvolací soud dle ust. § 219 o.s.ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e přípustné dovolání, které lze podat ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení zvláštním způsobem prostřednictvím Krajského soudu v Brně k Nejvyššímu soudu ČR v Brně (§ 7 IZ, § 239 odst. 3, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Olomouci dne 31. května 2011

Za správnost vyhotovení: Mgr. Milan Polášek v.r. Jana Fuksíková předseda senátu