2 VSOL 139/2012-A-13
KSBR 29 INS 284/2012 2 VSOL 139/2012-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka MARKO COMPANY s.r.o.-v likvidaci, se sídlem Kobližná 18, 602 00 Brno, IČ: 63 47 50 14, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2.2.2012, č. j. KSBR 29 INS 284/2012-A-8,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění: V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V důvodech usnesení uvedl, že dlužník dne 5.1.2012 podal u soudu insolvenční návrh, kterým se domáhal vydání rozhodnutí o úpadku. Podle soudu prvního stupně nemůže výši zálohy na náklady insolvenčního řízení ovlivnit ani tvrzení dlužníka, že likvidátor nedohledal žádný majetek dlužníka, kromě pokladní hotovosti v částce 3.354,-Kč. Výši zálohy určil v maximální možné částce 50.000,-Kč podle ust. § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, který stanoví minimální odměnu insolvenčního správce ve výši 45.000,-Kč v případě řešení úpadku konkursem. Smyslem zálohy je umožnit působení insolvenčního správce bezprostředně po vydání rozhodnutí o úpadku, kdy výdaje na činnost insolvenčního správce nelze dosud krýt z výtěžku zpeněžení podstaty. Těmito výdaji jsou poštovné a platby za telekomunikační služby, cestovné, náklady soupisu majetkové podstaty, jejího ocenění a zpeněžení (inzerce, znalecké posudky), správní poplatky, náklady účetních, daňových a archivačních služeb apod. Úhradu těchto výdajů není možné odkládat až do doby, kdy se podaří zpeněžením majetkové podstaty získat finanční prostředky. Povinností dlužníka bylo podat insolvenční návrh v dostatečném časovém předstihu před tím, než se ocitne v situaci, kdy již nemá finanční prostředky ani na zaplacení zálohy. Smyslem a cílem insolvenčního řízení není odstraňování nefunkčních společností z obchodního rejstříku , ale uspořádání vztahů mezi dlužníkem a jeho věřiteli. Dlužník si musí být vědom skutečnosti, že k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení může být soudem vyzván. Proto postupoval soud v souladu s ust. § 108 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ) a uložil dlužníkovi zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Tvrdil, že likvidátor nebyl úspěšný při zjišťování účetnictví, ani v dohledání jakýchkoliv aktivit dlužníka, s výjimkou stavu pokladní hotovosti v částce 3.354,-Kč. Dále sdělil, že návrh podal likvidátor, jenž je jedním ze společníků a jednatelů dlužníka. Byl však v posledních letech nevýkonným jednatelem a pasivním společníkem, na obchodní chod dlužníka neměl žádný vliv. Proto nemohl podat insolvenční návrh dříve, než byla zahájena likvidace. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení dlužníkovi neuložil.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle ust. § 108 odst. 1 a 2 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužník se insolvenčním návrhem ze dne 5.1.2012 domáhal rozhodnutí o úpadku, prohlášení konkursu, případně zamítnutí návrhu pro nedostatek majetku dlužníka. V návrhu tvrdil, že má dva věřitele, a to Telefónicu O2 Czech Czech republic, a.s. s pohledávkou ve výši 17.101,-Kč a Janu Nechvátalovou s pohledávkou ve výši 3.000,-Kč. Dále uvedl, že společnost je od roku 2003 předlužena, nemá žádné zaměstnance, na pokladně má finanční hotovost 3.354,-Kč a nemá žádné pohledávky ani majetek. Na základě shora popsaného stavu věci postupoval soud prvního stupně správně, když dlužníkovi uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Dlužník má finanční prostředky v zanedbatelné výši a pouze záloha tak může umožnit insolvenčnímu správci uhradit počáteční náklady, jež obvykle vznikají při zjišťování majetku dlužníka a jeho zpeněžování, bude-li majetek dohledán. Není ani vyloučeno, že záloha bude v další fázi řízení spotřebována při prověřování majetkových poměrů dlužníka z hlediska možné odporovatelnosti, neúčinnosti a neplatnosti právních úkonů. Důvodem pro neuložení povinnosti k zaplacení zálohy nemůže být skutečnost, že dlužník nemá dostatek finančních prostředků, ze kterých by mohla být požadovaná záloha zaplacena. Jak správně zdůraznil soud prvního stupně, podle ust. § 98 odst. 1 a 2 IZ byl dlužník povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o svém úpadku. Povinností dlužníka bylo podat insolvenční návrh v dostatečném časovém předstihu před tím, než se ocitl v situaci, kdy již nemá finanční prostředky ani na zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. K tvrzení dlužníka, že společnost je od roku 2003 ve stavu předlužení, nelze neuvést, že v době před 1.1.2008 povinnost podat včas návrh na prohlášení konkursu vyplývala z ust. § 3 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31.12.2007.

Odvolací námitka, že současný likvidátor nemohl jako jednatel podat insolvenční návrh dříve, neboť v posledních letech byl nevýkonným jednatelem, je nevýznamná. Z výkladu § 21 odst. 1 o.s.ř. totiž plyne, že za právnickou osobu jedná při procesních úkonech její statutární orgán, kterým je u dlužníka (společnosti s ručeným omezeným) každý jeho jednatel. Zcela nerozhodné je to, zda některý z jednatelů je po určitou dobu fakticky nevýkonným jednatelem.

Správně stanovil soud prvního stupně i výši zálohy na náklady insolvenčního řízení. Při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000,-Kč (§ 1 odst. 1 vyhlášky 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů). Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti i náhrada jeho hotových výdajů, to je cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky). Proto odvolací soud shodně se soudem prvního stupně považuje částku 50.000,-Kč za odpovídající výši zálohy na náklady insolvenčního řízení.

K požadavku dlužníka, aby soud insolvenční návrh zamítl pro nedostatek majetku, odvolací soud uvádí, že tento postup v přezkoumávané věci není možný. Rozhodnutí o zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku dlužníka ve smyslu ust. § 144 odst. 1 IZ je totiž podmíněno řadou přesně stanovených předpokladů, které musí být splněny kumulativně. Dlužník přitom nesplňuje jednu ze základních podmínek, neboť jeho likvidátor Gjon Merdita nebyl jmenován soudem ze seznamu insolvenčních správců (§ 144 odst. 1 písm. b/ IZ). Ze všech výše uvedených důvodů je usnesení soudu prvního stupně věcně správné, proto je odvolací soud podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 21. března 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu