2 VSOL 137/2012-A-13
KSOS 36 INS 21639/2011 2 VSOL 137/2012-A-13

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Anny Hradilové a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužníka Lukáše Golombka, 14.2.1986, identifikační číslo: 762 56 251, bytem Ostrava-Poruba, U Oblouku 501/5, PSČ 708 00, o insolvenčním návrhu dlužníka spojeném s návrhem na povolení oddlužení, rozhodl o odvolání dlužníka ze dne 18.2.2012 proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31.1.2012. č.j. KSOS 36 INS 21639/2011-A-8

t a k t o: Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31.1.2012. č.j. KSOS 36 INS 21639/2011-A-8, se p o t v r z u j e.

O d ů v o d n ě n í:

Shora označeným usnesením Krajský soud v Ostravě s poukazem na ust. § 129 a § 130 zák. č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon-dále jen IZ ) zastavil řízení z důvodu, že dlužník vzal svůj návrh u jednání dne 26.1.2012 zpět.

Proti tomuto usnesení podal dlužník včasné odvolání. Uvedl, že dne 26.1.2012 proběhlo slyšení k jeho návrhu, přičemž toto řízení je druhé v pořadí, obě byly přiděleny stejnému soudci. V obou řízeních byl opakovaně vyzván k doplnění svých návrhů, byť oba byly řádně vyplněny a dle názoru dlužníka splňoval podmínky pro povolení oddlužení. Je svobodný, stále zaměstnán a má pravidelný příjem. Na radu soudce při slyšení o prvním insolvenčním návrhu změnil zaměstnání, kde má o něco vyšší příjem s výhledem na jeho pravidelné zvyšování, se zaměstnavatelem se dohodl i na další práci, kterou vykonává na základě písemné dohody i toto soudci oznámil. Dále na doporoučení soudce, při slyšení o jeho prvním návrhu na oddlužení, požádal svého bratra o poskytnutí daru formou měsíčních částek 2.000,-Kč a ten byl soudu doložen i s ověřeným podpisem dárce. Dle jeho propočtů v obou případech mohl plnit své závazky v minimální požadované výši 30%, v druhém případě dokonce ve výši 50%. Proto poznámku soudce, že zaplacení minimálních 30% dluhů není důvodem k tomu, aby byla insolvence schválena, považuje za nepochopitelnou. Soudce odmítl zahrnout dar bratra do jeho příjmů a dokonce i jeho nynější příjmy ze zaměstnání nepovažuje za dostatečné. Pro dlužníka je zarážející i to, že soudci nevyhovuje i jeho pracovní zařazení a vyzval jej, aby odjel do Prahy dělat zedníka. Prohlásil, že v jeho případě nevidí žádnou snahu, přestože dlužník všechna doporučení soudce splnil. Soudce dokonce prohlásil, že pokud dlužník najde odvahu podat další návrh na insolvenci, bude celou věc na 100% soudit opět on sám a ukončí bez dalšího jeho návrh prohlášením konkursu. Jednání soudce je proto neetické, arogantní a zřejmě i podjaté. Vzhledem k tomu jak probíhalo slyšení a především s ohledem na upozornění soudce, že pokud bude dlužník trvat na návrhu, ukončí jej konkursem, vzal dlužník svůj návrh pod tlakem této informace zpět. Konkurs však jeho situaci nevyřeší, nepřinese nic dobrého ani věřitelům; splátkový kalendář je proto jediným možným řešením. Když se pak seznámil v insolvenčním rejstříku s jiným řízením, např. vedeném pod sp. zn. KSOS 39 INS 243/2011 a dalšími, zjistil, že postup soudce v jeho případě nebyl standardní, naopak lze jej považovat za zaujatý. Řízení totiž nikdy nedospělo zásahem soudce do té fáze, aby bylo možno přezkoumat jeho závazky, případně, aby bylo možno v některých případech dojít k jejich odmítnutí z důvodů, že odporují dobrým mravům, případně, že smlouvy o půjčkách (kde byly sjednány rozhodčí doložky) nesplňují zákonné podmínky pro uplatnění pohledávek. Ze všech těchto důvodů dlužník odvolává své zpětvzetí návrhu a nesouhlasí se zastavením jeho insolvenčního řízení.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.) a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle ust. § 129 odst. 1 IZ platí, že insolvenční navrhovatel může vzít insolvenční návrh zpět až do vydání rozhodnutí o úpadku nebo do právní moci jiného rozhodnutí o insolvenčním návrhu a ustanovení § 130 odst. 1 IZ věta prvá dále stanoví, že je-li insolvenční návrh vzat zpět, insolvenční soud řízení zastaví.

V přezkoumávaném z obsahu spisu soudu prvního stupně vyplývá, že insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na oddlužení, doručeným Krajskému soudu v Ostravě dne 23.11.2011 se dlužník domáhal zjištění svého úpadku a jeho řešení oddlužením formou splátkového kalendáře. V návrhu uvedl, že nejméně 5 jeho závazků je po splatnosti déle jak 3 měsíce, další jsou po splatnosti déle než 30 dnů, jeho příjmy ze zaměstnání činí 10.900,-Kč měsíčně, dále má příjem v podobě daru 2.000,-Kč, nemá žádnou vyživovací povinnost, za 5 let se jedná o částku 774.000,-Kč. Ke svému majetku uvedl, že vlastní toliko PC sestavu v pořizovací ceně 25.000,-Kč (nyní se jedná dle dlužníka o hodnotu 3.500,-Kč). V seznamu závazků dlužník označil 11 nezajištěných věřitelů s celkovou výší pohledávek 811.628,-Kč (z tohoto 8 nevykonatelných, 3 vykonatelné, 2 závazky ve výši celkem 3.840,-Kč pochází z podnikání), jednoho věřitele zajištěného s pohledávkou ve výši 100.467,70 Kč, celkem závazky ve výši 912.095,60 Kč.

Ke svému návrhu dlužník předložil mimo jiné rozhodnutí Magistrátu města Ostravy, Živnostenského úřadu ze dne 11.5.2011 o zrušení živnostenského oprávnění, pracovní smlouvu uzavřenou s Globus ČR, k.s. dne 29.6.2011, darovací smlouvu ze dne 15.12.2011, dohodu o provedení práce ze dne 29.9.2011, doklady o svých příjmech za srpen až říjen 2011.

Ze shora uvedené pracovní smlouvy vyplývá, že byla s výše uvedeným zaměstnavatelem uzavřena na dobu určitou do 31.12.2011, dlužník měl dne 1.8.2011 nastoupit do práce jako prodavač.

Dle doložených výplatních listin měl dlužník za srpen 2011 čistý příjem 10.172,-Kč, za září 2011 11.062,-Kč a za říjen 2011 10.148,-Kč; průměrný čistý příjem za uvedené tři měsíce činil 10.460,-Kč, nikoliv 10.900,-Kč, jak tvrdil dlužník v návrhu.

Dle doložené darovací smlouvy ze dne 15.11.2011 se bratr dlužníka zavázal po dobu oddlužení dlužníkovi přispívat 2.000,-Kč, jeho příjem činí dle dohody o provedení práce 6.450,-Kč.

Předložená dohoda o provedení práce ze dne 29.9.2011 byla uzavřena mezi bratrem dlužníka Ondřejem Golombkem (nar. 21.8.1992) a Společenstvím domu čp. 1234,1235,1236,1237 a 1238 Ostrava-Hrabůvka, ul. Fr. Hajdy, s paušálem měsíčně 6.450,-Kč-vždy po odevzdání výkazů, dohoda je uzavřena na dobu určitou od 1.10.2011 do 31.12.2011.

Dále dlužník předložil doklady o svých příjmech za rok 2008, 2009 a 2010, nicméně čistý měsíční příjem za leden 2011 až červenec 2011 ke svému návrhu nepředložil; doložil toliko evidenční list důchodového pojištění za uvedené období z něhož vyplývá, že za tuto dobu činil jeho vyměřovací základ 77.828,-Kč (dlužník v tuto dobu pracoval u AHOLD Czech Republic, a.s. Brno, kde pracoval od 1.8.2007 do 31.7.2011).

Z protokolu o slyšení ze dne 26.1.2012 dále odvolací zjistil, že soudce upozornil dlužníka na problém předložené darovací smlouvy v souvislosti s dohodou o provedení práce, s tím, že nejde o stabilní příjem po celou dobu trvání oddlužení, navíc, že jde o příjem natolik nízký, že by dárce byl značně zatížen. Za těchto okolností byl dlužník upozorněn na možnost neakceptace daru a řešení jeho úpadku konkursem na místo požadovaného oddlužení. Dále soudce na adresu dlužníka sdělil, že jeho situaci může vyřešit jen zvýšení jeho vlastních příjmů či jejich dorovnání formou daru od dárce, u nějž bude předpoklad, že bude schopen dar plnit po celou dobu oddlužení a dal dlužníku na zvážení, zda návrh doplní, případně zda vyčká rozhodnutí soudu, či zda vezme návrh zpět. Na to dlužník prohlásil, že bere insolvenční návrh, včetně návrhu na oddlužení zpět, což stvrdil svým podpisem.

Na to vydal soud prvního stupně nyní odvoláním napadené usnesení.

Ze shora uvedených zjištění nemá odvolací soud žádné pochybnosti o tom, že dlužník u jednání dne 26.1.2011 učinil vůči soudu prvního stupně zcela jednoznačný procesní úkon, kterým vzal svůj insolvenční návrh, včetně návrhu na oddlužení, účinně zpět. Za těchto okolností již dlužník nemá možnost tento úkon zpětvzetí svého návrhu (jak to učinil ve svém odvolání ze dne 18.2.2011) odvolat (§ 41a odst. 4 o.s.ř.). Z těchto důvodů postupoval soud prvního stupně zcela správně pokud předmětné insolvenční řízení napadeným usnesením zastavil.

K odvolací námitce dlužníka, že splňoval podmínky oddlužení formou splátkového kalendáře a jednání soudce bylo v jeho případě arogantní, neetické či dokonce podjaté je nutno uvést, že žádná z těchto námitek není důvodná.

S ohledem na výši doloženého čistého průměrného příjmu dlužníka za srpen až říjen 2011 (v částce 10.460,-Kč), při zjištění, že závazky dlužníka vůči nezajištěným věřitelům činí cca 811.628,-Kč, by dlužník byl schopen těmto nezajištěným věřitelům uhradit, po odpočtu nezabavitelných částek, za pět let toliko 14,77 %-16,10 %, podle toho zda ustanovený insolvenční správce by byl či nebyl plátcem daně z přidané hodnoty. V této souvislosti nelze rovněž přehlédnout, že dlužník doložil pracovní smlouvu, která byla uzavřena pouze na dobu určitou a měla skončit 31.12.2011. Odvolací soud se rovněž ztotožňuje se soudem prvního stupně, že na základě doložených příjmů dárce (bratra dlužníka) zde jsou vážné pochybnosti o schopnosti tohoto dárce po dobu 5 let uvedenou částku 2.000,-Kč měsíčně dlužníku poskytovat, nehledě k tomu, že i jeho dohoda o provedení práce byla uzavřena na dobu toliko do 31.12.2011. Jiné očekávané příjmy, a to ani své ani dárce pro rok 2012 dlužník nedoložil. Zcela oprávněně za těchto okolností soud prvního stupně (soudce) dlužníku předestřel, že pokud svůj návrh dostačujícími příjmy (svými či dárce) nedoloží, pak nemusí být se svým návrhem na oddlužení úspěšný a jeho úpadek bude možno řešit pouze konkursem.

Pokud tedy soudce rozhodující v této věci dlužníku předestřel, že dle jeho předběžného posouzení podmínky pro oddlužení nesplňuje a dal dlužníku na zváží, zda návrh doplní, či zda vyčká na rozhodnutí soudu, či zda vezme návrh zpět, pak v daném poučení a postupu nelze spatřovat ani aroganci, či neetický přístup ani podjatost rozhodujícího soudce.

Odvolací soud proto uzavírá, že v dané věci rozhodující soudce Mgr. Petr Budín není vůči dlužníku podjatý a pokud dlužník vzal svůj návrh zpět, pak postupoval v souladu se zákonem, když předmětné insolvenční řízení zastavil.

Ze všech shora uvedených důvodů proto postupoval odvolací soud dle ustanovení § 219 o.s.ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné. Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvláštním způsobem (§ 74, § 75 IZ).

V Olomouci dne 19. března 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Anna Hradilová v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu