2 VSOL 135/2011-A-10
KSBR 26 INS 1220/2011 2 VSOL 135/2011-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Heleny Myškové a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Radky Panáčkové v insolvenční věci dlužníka PEAS Production, s.r.o., se sídlem Hudcova 533/78c, 612 00 Brno, identifikační číslo 27 68 39 68, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8.2.2011, č. j. KSBR 26 INS 1220/2011-A-5,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í jen tak, že dlužníku se u k l á d á, aby ve lhůtě 10 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč na účet nebo v hotovosti do pokladny Krajského soudu v Brně.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně vyzval dlužníka, aby ve lhůtě 10 dnů ode dne doručení usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V důvodech usnesení uvedl, že dne 26.1.2011 byl soudu doručen insolvenční návrh dlužníka, ve kterém dlužník uvedl, že je předlužen, má splatné závazky, více věřitelů a nevlastní žádný majetek. Soud prvního stupně se neztotožnil s názorem dlužníka, že dlužník splňuje podmínky pro zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku. Uvedl, že společnost dlužníka nebyla zrušena rozhodnutím soudu. Zálohu na náklady insolvenčního řízení považoval soud za nezbytnou proto, že má sloužit k tomu, aby při prohlášení konkursu byly zajištěny prostředky ke krytí nákladů insolvenčního řízení, zejména nákladů insolvenčního správce souvisejících se zjišťováním majetku dlužníka a s vymáháním jeho pohledávek do doby než bude možné k tomuto účelu využít výtěžek zpeněžení. V případě, že žádný zpeněžitelný majetek nebude existovat, je záloha potřebná k zajištění úhrady alespoň minimálních nákladů konkursu. Při určení výše zálohy soud vyšel z minimální výše odměny insolvenčního správce při způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (částky 45.000,-Kč) a důvodně očekávaných dalších nákladů vzniklých v souvislosti s konkursem (hotové výdaje správce-cestovní náklady, poštovné, telekomunikační poplatky aj.). S odkazem na ust. § 108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ), uzavřel, že s ohledem na rozsah majetku dlužníka a s přihlédnutím k předpokládaným nákladům řízení je třeba dlužníku stanovit zálohu na náklady insolvenčního řízení, protože prostředky k tomu nelze zajistit jinak.

Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník odvolání. Namítal, že soud prvního stupně nepřihlédl k tomu, že dlužník v současné době nedisponuje žádnými finančními prostředky a nemá žádné dlužníky. Pokud by si půjčil peníze od třetích osob, dopustil by se trestného činu (přečinu) způsobení úpadku a jeho jednatel by se takovým jednáním mohl dopustit trestného činu (přečinu) podvodu. Dále uvedl, že uložení zálohy na náklady insolvenčního řízení není nezbytné, neboť ze zákona plyne, že není povinností soudu, ani zákonnou povinností dlužníka ve všech případech hradit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu projednání.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písmeno c/ IZ), dospěl k níže uvedeným závěrům.

Podle ust. § 108 odst. 1 a 2 IZ, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužník se insolvenčním návrhem ze dne 26.1.2011 domáhal zjištění úpadku a prohlášení konkursu na jeho majetek. V návrhu uvedl, že předmětem jeho podnikání bylo pořádání kulturních produkcí, zábav a provozování zařízení sloužících zábavě a agenturní činnost v oblasti kultury a umění. Dále tvrdil, že nemá žádné zaměstnance, žádný hodnotný majetek, když hodnota jeho majetku je cca 2.600,-Kč (harddisk, drobné vybavení kanceláře a prodlužovací elektrické šňůry a svítidla), nevlastní žádné nemovitosti, nemá žádné pohledávky za třetími osobami, na pokladně má 0,-Kč a zůstatky na bankovních účtech jsou záporné. Dle dlužníka jsou jeho věřiteli Ladislav Petřek s pohledávkou ve výši 5.048.000,-Kč s příslušenstvím, BRISTON Corporation s.r.o. s pohledávkou ve výši 1.264,-Kč, Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním, o.s. s pohledávkou ve výši 84.158,-Kč, Sanitární služby a technika Morava s.r.o. s pohledávkou 142.007,-Kč. V seznamu závazků označil celkem 17 věřitelů s tím, že výše závazků dosahuje 6.150.000,-Kč. Současně dlužník tvrdil, že splňuje podmínky pro zamítnutí návrhu dle ust. § 142 odst. 1 písm. d) IZ.

Na základě shora popsaného stavu věci postupoval soud prvního stupně správně, když dlužníkovi uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Dlužník nedisponuje žádnými finančními prostředky, pouze záloha tak může umožnit insolvenčnímu správci uhradit počáteční náklady, jež obvykle vznikají při zjišťování majetku dlužníka a jeho zpeněžování, bude-li majetek dohledán. Není ani vyloučeno, že záloha bude v další fázi řízení spotřebována při prověřování majetkových poměrů dlužníka z hlediska možné odporovatelnosti, neúčinnosti a neplatnosti právních úkonů.

Správně stanovil soud prvního stupně i výši zálohy na náklady insolvenčního řízení. Při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000,-Kč (§ 1 odst. 1 vyhlášky 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů). Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti i náhrada jeho hotových výdajů, to je cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky). S ohledem na absenci pohotových finančních prostředků dlužníka považuje odvolací soud shodně se soudem prvního stupně částku 50.000,-Kč za odpovídající výši zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Odvolací soud nesdílí názor dlužníka, že v případě obstarání si finančních prostředků k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení od třetích osob se dlužník může vystavit nebezpečí trestního stíhání. V této souvislosti je možno odkázat na důvodovou zprávu k insolvenčnímu zákonu, v jejíž části týkající se § 144 IZ zákonodárce výslovně uvedl, že obavám, že náklady vynaloženými na další vedení insolvenčního řízení, u kterého je od počátku zřejmo, že zde není dostatečný majetek, bude zatěžován stát, lze předejít poukazem na institut zálohy na náklady insolvenčního řízení, z nějž plyne, že až na zákonem odůvodněné výjimky postihuje případná povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení každého insolvenčního navrhovatele . Z uvedeného je nepochybné, že zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení nelze kvalifikovat tak, že by se dlužník dopustil trestného činu (přečinu) způsobení úpadku nebo podvodu. Je pouze věcí dlužníka, jakým způsobem si prostředky k úhradě zálohy opatří. K požadavku dlužníka, aby soud insolvenční návrh zamítl pro nedostatek majetku, odvolací soud uvádí, že tento postup v přezkoumávané věci není možný. Rozhodnutí o zamítnutí insolvenčního návrhu pro nedostatek majetku dlužníka ve smyslu ust. § 144 odst. 1 IZ je totiž podmíněno řadou přesně stanovených předpokladů, které musí být splněny kumulativně. Dlužník přitom nesplňuje jednu ze základních podmínek, neboť společnost dlužníka nebyla zrušena rozhodnutím soudu (§ 144 odst. 1 písm. a/ IZ).

Dlužníkovi nutno přisvědčit v tom, že soud má možnost, nikoliv povinnost, uložit insolvenčnímu navrhovateli zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Nesdílí však již jeho názor, že v přezkoumávané věci dlužníkovi neměla být uložena povinnost k úhradě zálohy. Důvodem pro neuložení povinnosti k úhradě zálohy nemůže být skutečnost, že dlužník nemá žádné pohotové finanční prostředky. Dlužník byl povinen podat insolvenční návrh včas, to je v dostatečném časovém předstihu před tím, než se ocitne v situaci, kdy již nemá finanční prostředky ani na zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení. Při ukládání povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení není podstatné, z jakého důvodu dlužník nemá dostatečný majetek (zda je tomu tak z objektivních příčin nebo následkem neúspěšné podnikatelské činnosti).

Přestože soud prvního stupně nepochybil, pokud dovodil potřebu vyžadovat po dlužníku úhradu zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč, bylo nutno napadené usnesení změnit. Avšak pouze tak, že dlužník se nevyzývá k zaplacení zálohy, ale povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení se mu ukládá, což je v souladu s dikcí § 108 odst. 1 IZ. Dále pak je nutno soudu prvního stupně vytknout, že lhůtu k zaplacení zálohy nesprávně stanovil od doručení usnesení, ačkoliv se jedná o rozhodnutí, proti němuž je odvolání přípustné. Lhůta k zaplacení proto musí být vázána na právní moc usnesení o uložení povinnosti zaplatit zálohu. Proto odvolací soud napadené usnesení v tomto směru podle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil a dlužníkovi uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč ve lhůtě 10 dnů od právní moci usnesení.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 17. května 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu