2 VSOL 1340/2015-B-33
KSOS 25 INS 2151/2014 2 VSOL 1340/2015-B-33

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Ivany Waltrové a Mgr. Martina Hejdy v insolvenční věci dlužnice Dagmar anonymizovano , anonymizovano , bytem v Jarcové 153, PSČ 757 01, o zrušení schváleného oddlužení, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. KSOS 25 INS 2151/2014-B-18 ze dne 5. 10. 2015, takto:

Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku I. p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Ostravě (dále jen insolvenční soud ) zrušil oddlužení dlužnice schválené usnesením ze dne 2.6.2014 (výrok I.), na majetek dlužnice prohlásil konkurs, který bude projednáván jako konkurs nepatrný (výrok II.) a rozhodl, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku (výrok III.).

V důvodech usnesení insolvenční soud zrekapituloval průběh dosavadního insolvenčního řízení s důrazem na skutečnost, že usnesením ze dne 2.6.2014 schválil oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře s termínem první splátky do 31.7.2014. S poukazem na závěry insolvenčního správce uvedené v jeho postupně podávaných zprávách a závěry jednání konaného dne 24.9.2015 uzavřel, že dlužnice nehradí řádně splátky, není plněna smlouva o důchodu a odhadované procento uspokojení věřitelů je cca 3,4 %. Darovací smlouva není plněna od září 2014, dlužnice ukončila pracovní poměr ve zkušební době dne 22.9.2015. Dospěl k závěru, že dlužnice porušuje povinnosti vyplývající z plnění oddlužení, když nehradí v pravidelných měsíčních splátkách řádné splátky věřitelům a nehradí odměnu insolvenčního správce. V daném řízení je nízký předpoklad, že dlužnice splní podstatnou část splátkového kalendáře. Proto postupoval podle§ 418 odst. 1, písm. a) a b) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ ), a oddlužení dlužnice zrušil.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Uvedla, že dne 22.9.2015 ukončila smlouvu se zaměstnavatelem, ale v lednu 2016 se bude vracet zpět do pracovního poměru. Poté by chtěla dluh splácet a uhradit zbytek pohledávek. Požádala odvolací soud o posečkání .

Podle § 7 věty první IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních. V dané věci se přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1. 1. 2014 zákonem č. 293/2013 Sb.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou včas a obsahuje způsobilý odvolací důvod dle § 205 odst. 2, písm. g) o. s. ř., přezkoumal usnesení insolvenčního soudu včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 3 a 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Insolvenční soud učinil ve věci správná zjištění o dosavadním průběhu řízení a dále zjištění z průběžných zpráv insolvenčního správce. Skutkový stav věci dlužnice ani nezpochybňovala.

Odvolací soud doplnil dokazování zprávou insolvenčního správce Ing. Oldřicha Fabiána ze dne 26.1.2016. Vyplývá z ní, že nezajištěným věřitelům bylo za období od 7/2014 do 8/2015 uhrazeno celkem 3.022 Kč, což činí 0,88 % ze zjištěných pohledávek. Insolvenčnímu správci byla za toto období uhrazena záloha na odměnu a hotové výdaje v částce 6.868 Kč. Smlouva o důchodu nebyla od 9/2014 plněna. V době od 1.4.2015 do 13.9.2015 byla dlužnice vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání na Úřadu práce ČR, Krajské pobočce ve Zlíně, kontaktním pracovišti Valašské Meziříčí. Podporu v nezaměstnanosti nepobírala. Pracovní poměr vykonávaný u Medionom s. r. o., agentura práce, od 14.9.2015 do 22.9.2015, byl ukončen ve zkušební době. Od tohoto data není evidována na úřadu práce a není v zaměstnaneckém poměru. Dlužnice dosud uhradila nezajištěným věřitelům a insolvenčnímu správci částku celkem 9.890 Kč, pro splnění podmínky pro osvobození dlužnice od placení pohledávek jí zbývá k úhradě částka 158.136 Kč (168.026 Kč-9.890 Kč). Do konce schváleného oddlužení schází 41 měsíců, což znamená, že dlužnice by od února 2016 musela pravidelně měsíčně hradit na oddlužení částku cca 3.860 Kč.

Ani po takto provedeném dokazování nemá odvolací soud důvod odchýlit se od závěrů insolvenčního soudu, které považuje za správné. Lze tedy shrnout, že oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře schválil insolvenční soud usnesením č. j. KSOS 25 INS 5121/2014-B-3 ze dne 2.6.2014. Dlužnice plnila splátkový kalendář od července 2014, přičemž za období šesti měsíců (do prosince 2014) uhradila nezajištěným věřitelům částku 3.022 Kč. Z opakovaných zpráv insolvenčního správce vyplynulo, že darovací smlouva není plněna od září 2014, dlužnice nehradí řádně splátky a nezajištění věřitelé by po dobu trvání oddlužení byli uspokojeni v rozsahu menším než 30 % jejich pohledávek. Ani po podání odvolání nedošlo na straně dlužnice k žádné změně poměrů, které by měly vliv na plnění splátkového kalendáře. Z údajů, které uvedl insolvenční správce ve své zprávě ze dne 26.1.2016, vyplývá, že od počátku plnění splátkového kalendáře (července 2014) dosud, tedy za období 19 měsíců, uhradila dlužnice nezajištěným věřitelům pouze 0,88 % jejich zjištěných pohledávek a insolvenčnímu správci zaplatila zálohu na odměnu a jeho hotové výdaje ve výši 6.868 Kč.

Podle § 418 odst. 1 IZ, insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b) se ukáže, že podstatnou část splátkového kalendáře nebude možné splnit, nebo c) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, anebo d) to navrhne dlužník.

Podle § 418 odst. 4 IZ, rozhodnutí podle odstavce 1 a 3 může insolvenční soud vydat, jen dokud nevezme na vědomí splnění oddlužení. Učiní tak po jednání, ke kterému předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl. Rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a) až c) může insolvenční soud vydat i bez návrhu.

V insolvenčním řízení dlužnice byly zjištěny pohledávky nezajištěných věřitelů v celkové výši 342.285,66 Kč. V průběhu oddlužení plněním splátkového kalendáře dlužnice zaplatila na úhradu pohledávek těchto věřitelů pouze částku 3.022 Kč a insolvenčnímu správci uhradila zálohu na odměnu a hotové výdaje celkem v částce 6.868 Kč. Aby dlužnice mohla být osvobozena od placení pohledávek svých věřitelů ve smyslu § 414 IZ, musela by do konce splátkového kalendáře uhradit částku celkem 158.136 Kč. K tomu lze dále uvést, že částku 3.022 Kč poskytla dlužnice nezajištěným věřitelům v době prvních šesti měsíců plnění splátkového kalendáře, později již neprovedla žádné platby. To ve svém důsledku znamená, že k úhradě dosavadních i budoucích pohledávek za podstatou a zjištěných nezajištěných pohledávek by dlužnice musela nyní zaplatit celkem částku 158.136 Kč, což za 41 měsíců představuje částku 3.860 Kč měsíčně. V případě dlužnice se tato částka jeví jako nereálná.

K tvrzení dlužnice, že se snaží získat zaměstnání, ale neumožňuje jí to její vážný zdravotní stav, lze poznamenat, že není důvod domnívat se, že tato tvrzení dlužnice nejsou pravdivá a že o zlepšení své finanční situace neusiluje. Přesto k tomuto zlepšení v průběhu schváleného oddlužení nedošlo. Na zvýšení příjmů měla dlužnice dostatečný časový prostor a insolvenční soud i insolvenční správce poskytli dlužnici poučení o důsledcích jejího dalšího neplnění povinností.

V posuzované věci lze tedy uzavřít, že dlužnice s ohledem na dosud poskytnuté platby za účelem splnění oddlužení splátkovým kalendářem není schopna splnit podstatnou část splátkového kalendáře. Shodně s insolvenčním soudem je odvolací soud také toho názoru, že dlužnice v průběhu oddlužení splátkovým kalendářem prokázala, že není schopna plnit podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení. Za tohoto stavu věci postupoval insolvenční soud správně, když schválené oddlužení zrušil (§ 418 odst. 1, písm. a/ a b/ IZ). Odvolací soud proto usnesení insolvenčního soudu ve výroku I. jako věcně správné potvrdil podle § 219 o. s. ř.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené zveřejněním v insolvenčním rejstříku. Dlužnici, věřitelskému orgánu a insolvenčnímu správci se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 4. února 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu