2 VSOL 134/2011-A-10
KSBR 26 INS 1318/2011 2 VSOL 134/2011-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Poláška a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužnice Evy anonymizovano , anonymizovano , bytem Veveří 67, 602 00 Brno-město, zastoupené JUDr. Oldřichem Ševčíkem, advokátem se sídlem Rooseveltova 9, 602 00 Brno, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 7.2.2011, č.j. KSBR 26 INS 1318/2011-A-5,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužnice dle ust. § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ) jako neprojednatelný. Na odůvodnění uvedl, že insolvenční návrh neobsahuje podstatné náležitosti dle § 103 odst. 2 IZ. Rozhodující skutečnosti, které dlužnice v návrhu uvedla, jsou jen obecným popisem úpadku dle ust. § 3 IZ, nejsou konkrétním skutkovým tvrzením, a jako podklad pro rozhodnutí jsou zcela nedostačující. K přílohám návrhu přihlédnout nelze. Dlužnice v návrhu neuvedla, jaká je výše měsíčních splátek jejích závazků, splatnost závazků. Pokud neplní závazky vůbec, tak z jakého důvodu, když pobírá průměrnou mzdu ve výši 16.800,-Kč, je vdaná a vyživované osoby neuvedla.

Proti tomuto rozhodnutí podala dlužnice prostřednictvím svého právního zástupce odvolání. Tvrdila, že insolvenční návrh má všechny náležitosti. Podle jejího názoru z žádného právního předpisu nevyplývá, že nelze přihlédnout k přílohám návrhu. Cituje-li soud v této souvislosti nějaké usnesení , pak podle dlužnice předchozí usnesení v jiné věci není v České republice zdrojem práva, jak je tomu například v USA a ve Velké Británii. Již z množství závazků a z příjmu dlužnice je zřejmé, že není schopna dostát svým závazkům a hrozící úpadek je zřejmý .

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5, 6 o.s.ř.), a aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

V přezkoumávané věci se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení, podaným dne 28.1.2011, dlužnice domáhala rozhodnutí o úpadku a jeho řešení povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V části návrhu určené pro popis rozhodujících skutečností osvědčujících úpadek (bod 21) dlužnice uvedla, že po dobu několika měsíců zpětně není schopna plnit své závazky vyplývající z uzavřených smluv o poskytnutých úvěrech a smluv inkasa (splátky nájemného, elektřiny, plynu atd.). V dalších částech formulářového návrhu dlužnice uvedla, že její stálý měsíční plat činí 22.822,-Kč a hrubý roční plat nepřekročí více jak 200 tis. Kč (bod 8), že nedisponuje žádným majetkem (body 12 a 13) a v bodech 14 a 16 specifikovala celkem osm závazků, a to vždy označením věřitele a výší dlužné částky. Celkem činí výše závazků dlužnice 895.885,-Kč. K návrhu dlužnice nepřipojila seznam majetku a závazků.

Insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí dle § 42 odst. 4 o.s.ř. obsahovat i náležitosti stanovené § 103 odst. 1 a 2 IZ. Pokud je insolvenčním navrhovatelem dlužník, patří mezi tyto zvláštní náležitosti i uvedení skutečností osvědčujících jeho úpadek nebo hrozící úpadek a označení důkazů, kterých se dovolává. Dále musí být z návrhu patrno, čeho se dlužník domáhá.

Podle ust. § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (platební neschopnost). Podle odst. 2 se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud. O hrozící úpadek jde tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků.

Dlužník, který tvrdí, že je v úpadku, popřípadě v hrozícím úpadku, a který navrhuje, aby jeho úpadek byl řešen oddlužením, je povinen podat návrh na oddlužení spolu s insolvenčním návrhem dle § 390 odst. 1 věta první IZ. Návrh na povolení oddlužení lze podle ust. § 391 odst. 2 IZ podat pouze na příslušném formuláři, který může dlužník využít současně i k podání insolvenčního návrhu.

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný nebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Odvolací soud se zcela ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že podaný insolvenční návrh vykazuje vady, které brání pokračování v řízení. Dlužnice v něm sice označila své věřitele a uvedla výši celkem osmi závazků, avšak neuvedla, zda jsou tyto závazky splatné (či alespoň některé z nich) a po jakou dobu je nehradí. Dlužnice tak v návrhu neuvedla tvrzení, která by svědčila o jejím úpadku ve smyslu § 3 odst. 1 IZ, neboť neuvedla konkrétní skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že alespoň dva z vykazovaných závazků jsou déle než 30 dnů po lhůtě splatnosti a že tyto závazky není schopna hradit (§ 3 odst. 1 písm. c/, odst. 2 IZ). Takovýto návrh nemůže být podkladem pro věcné rozhodnutí, soud prvního stupně proto postupoval správně, pokud insolvenční návrh dlužnice podle ust. § 128 odst. 1 IZ odmítl.

Odvolací námitky dlužnice nepovažuje odvolací soud za důvodné. Předně je nutno odmítnout její obecné tvrzení, že insolvenční návrh má všechny náležitosti a je možno podle něho rozhodnout. Z rekapitulace obsahu návrhu a jeho posouzení dle ust. § 104 odst. 2 a § 3 odst. 1 a 2 IZ vyplývá pravý opak, v návrhu absentuje alespoň základní vylíčení skutkových okolností, což brání pokračování v řízení. Ve vztahu k další odvolací argumentaci lze dlužnici přisvědčit snad jedině v tom, že ani judikatura Nejvyššího soudu nepředstavuje podle našeho právního řádu zdroj práva. To však ještě neznamená, že soudy nemohou z rozhodnutí vyšších soudů (zejména Nejvyššího soudu) vycházet v případech, kdy v obdobných věcech aplikují totožné zákonné ustanovení. Naopak je v zájmu naplnění zásady předvídatelnosti soudního rozhodování, aby se soudy při rozhodování v typově shodných věcech nelišily. O nezastupitelné úloze Nejvyššího soudu při sjednocování rozhodovací praxe svědčí ust. § 14 odst. 3 a § 24 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, v platném znění. Soud prvního stupně proto nepochybil, pokud s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.2.2009, sen. zn. 29 NSČR 7/2008, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 91 v roce 2009 vyložil ust. § 103 odst. 2 IZ ve shodě s ustálenou rozhodovací praxí soudů tak, že tvrzení o úpadku musí být obsažena v již insolvenčním návrhu, povinnost vylíčit v insolvenčním návrhu rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka, není splněna tím, že insolvenční navrhovatel ohledně těchto tvrzení odkáže na připojený listinný důkaz. Odchýlit se od těchto závěrů nemá důvod ani odvolací soud. Pro úplnost v této souvislosti podotýká, že dlužnice v přezkoumávané věci v rozporu s ust. § 104 odst.

1 písm. a) a b) IZ nepřipojila k insolvenčnímu návrhu seznam svého majetku a závazků, jakožto obligatorní přílohu insolvenčního návrhu. Konečně nedůvodná je i námitka, že z množství závazků samotného a z příjmu 16.800,-Kč je zřejmé, že dlužnice není schopna dostát svým závazkům . Návrh totiž neobsahuje údaj o splatnosti žádného z vykazovaných závazků ani jiné skutečnosti, z nichž by bylo možno tento údaj dovodit. Není-li známa (z návrhu nevyplývá) splatnost závazků (ani výše splátek, jichž se dlužnice dovolává), nelze pouze z dlužnicí uváděné výše měsíčního příjmu dovodit její neschopnost své závazky hradit.

Z výše uvedených důvodů proto odvolací soud postupoval podle ust. § 219 o.s.ř. a napadené usnesení jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu prostřednictvím Krajského soudu v Brně.

V Olomouci dne 31. května 2011

Za správnost vyhotovení: Mgr. Milan Polášek v.r. Jana Fuksíková předseda senátu