2 VSOL 1335/2015-A-16
KSBR 40 INS 24344/2015 2 VSOL 1335/2015-A-16

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Vojtěcha Brhla a Mgr. Martina Hejdy v insolvenční věci dlužníka Františka anonymizovano , anonymizovano , 671 72 Miroslavské Knínice 1, t. č. ve Věznici Oráčov, 270 32 Oráčov 159, o insolvenčním návrhu věřitele Pelko real a.s., IČO 27919536, se sídlem Dyjská 845/4, 196 00 Praha, rozhodl o odvolání insolvenčního navrhovatele proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 40 INS 24344/2015-A-11 ze dne 24. 11. 2015,

takto:

Usnesení soud prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Brně (dále jen insolvenční soud ) uložil insolvenčnímu navrhovateli povinnost zaplatit ve lhůtě pěti dnů od právní moci usnesení zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V odůvodnění rozhodnutí insolvenční soud uvedl, že insolvenční řízení dlužníka bylo zahájeno insolvenčním návrhem věřitele ze dne 29. 9. 2015 (č. d. A-1). Z obsahu insolvenčního spisu nevyplývá, že by dlužník, u něhož jsou dány podmínky pro zjištění úpadku a prohlášení konkursu, disponoval pohotovými peněžními prostředky, které je třeba zajistit na úhradu nákladů insolvenčního řízení. Podle ustanovení § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., ve znění pozdějších předpisů, činí minimální odměna insolvenčního správce při řešení úpadku konkursem částku Kč 45.000 bez DPH, přičemž je nutno očekávat, že insolvenčnímu správci vzniknou i hotové výdaje (cestovné, poštovné, poplatky za telekomunikační služby, inzerce, správní poplatky, náklady soupisu majetkové podstaty apod.). Jelikož nelze úhradu těchto výdajů odkládat, výdaje je nutno hradit ihned, považuje insolvenční soud složení zálohy na náklady insolvenčního řízení za nezbytné. Po insolvenčním správci nelze spravedlivě požadovat, aby nesl náklady do doby zpeněžení majetku dlužníka z vlastních prostředků.

Proti tomuto usnesení podal insolvenční navrhovatel (dále jen odvolatel ) odvolání, ve kterém rozporoval výši zálohy, která byla uložena v nejvyšší možné výši. Uvedl, že hodnota nemovitostí ve vlastnictví dlužníka je maximálně 300.000 Kč, jiný majetek nemá a je tak zjevné, že pohledávka odvolatele nebude uspokojena. Uložená záloha tak pouze navýší ztrátu odvolatele, neboť její vrácení v rámci insolvenčního řízení nelze očekávat. Navrhl, aby odvolací soud snížil výši zálohy na přiměřenou míru.

Podle § 7 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 108 odst. 1 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Dle § 108 odst. 2 IZ může insolvenční soud určit výši zálohy až do částky 50.000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Podle § 38 odst. 1 IZ má insolvenční správce právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek a z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele.

Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu.

Z ustanovení § 38 odst. 2 IZ vyplývá, že odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce se uspokojují z majetkové podstaty, a pokud k tomu nestačí, ze zálohy na náklady insolvenčního řízení; není-li jejich uspokojení z těchto zdrojů možné, hradí je stát, nejvýše však 50.000 Kč na odměně insolvenčního správce a 50.000 Kč na náhradě hotových výdajů insolvenčního správce.

Dle § 38 odst. 6 IZ způsob určení odměny, některých hotových výdajů insolvenčního správce a způsob jejich úhrady státem stanoví prováděcí právní předpis.

Tímto předpisem je vyhláška č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen vyhláška ).

Podle § 1 odst. 5 vyhlášky platí, že pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí odměna insolvenčního správce nejméně 45.000 Kč.

Dle § 8 odst. 1 vyhlášky nelze-li odměnu insolvenčního správce zcela nebo zčásti uhradit z majetkové podstaty nebo ze zálohy na náklady insolvenčního řízení, hradí ji stát v rozsahu, v jakém nemůže být uhrazena z těchto zdrojů, nejvýše však 50.000 Kč.

Podle § 8 odst. 2 vyhlášky nelze-li náhradu hotových výdajů insolvenčního správce zcela nebo zčásti uhradit z majetkové podstaty nebo ze zálohy na náklady insolvenčního řízení, hradí ji stát v rozsahu, v jakém nemůže být uhrazena z těchto zdrojů, nejvýše však 50.000 Kč.

Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že insolvenční řízení dlužníka bylo zahájeno insolvenčním návrhem odvolatele podaným u insolvenčního soudu dne 29. 9. 2015, kterým se tento domáhal vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka a jeho řešení konkursem. Odvolatel uvedl, že má za dlužníkem pohledávku ve výši 751.339,49 Kč, splatnou dne 30. 5. 2015, která je pro částku 4.171,33 Kč zajištěna zástavním právem k nemovitostem dlužníka zapsaným na LV č. 41 pro k. ú. Plaveč u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Znojmo. V insolvenčním návrhu označil odvolatel další dva věřitele (PROFI SERRAGHIS LOAN MANAGEMENT LTD a Všeobecnou zdravotní pojišťovnu České republiky), kteří mají vůči dlužníkovi pohledávku splatnou po dobu delší než tři měsíce, a připojil k němu přihlášku své pohledávky (P1). Usnesením ze dne 5. 10. 2015 (č. d. A-4) byl dlužník vyzván, aby se ve lhůtě 30 dnů od doručení tohoto usnesení k insolvenčnímu návrhu písemně vyjádřil a předložil insolvenčnímu soudu seznam svého majetku včetně svých pohledávek, seznam svých závazků s uvedením věřitelů a seznam svých zaměstnanců. Toto usnesení, které bylo dlužníkovi doručeno dne 9. 10. 2015, obsahovalo rovněž poučení o obsahových náležitostech vyžadovaných seznamů, o následcích jejich nepředložení a o možnosti podání návrhu na povolení oddlužení. Dlužník na výzvu reagoval podáním ze dne 20. 10. 2015 (č. d. A-7) označeným jako návrh na povolení oddlužení, ke kterému však požadované seznamy nepřipojil. Usnesením ze dne 21. 10. 2015 (č. d. A-9), doručeným dlužníkovi dne 26. 10. 2015, byl dlužník vyzván, aby ve lhůtě 7 dnů podal návrh na povolení oddlužení na připojeném formuláři a předložil seznam svého majetku, seznam svých závazků a seznam svých zaměstnanců. Tuto povinnost dlužník ke dni rozhodnutí odvolacího soudu nesplnil. Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky jako v insolvenčním návrhu označený věřitel na výzvu insolvenčního soudu existenci své splatné peněžité pohledávky vůči dlužníkovi ve výši 128.568 Kč potvrdila a doložila (č. d. A-6). S výjimkou výše uvedených nemovitostí existence jiného majetku dlužníka, především pohotových finančních prostředků, z obsahu insolvenčního spisu nevyplývá.

Odvolací soud má shodně jako soud insolvenční za to, že s ohledem na dosavadní průběh insolvenčního řízení lze konstatovat, že se rozhodnutí o úpadku dlužníka jeví jako velmi pravděpodobné, přičemž jediným možným způsobem řešení dlužníka je konkurs.

Konstantní judikatura insolvenčních soudů (viz například usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 4. 2009, č. j. KSOS 33 INS 1040/2009, 2 VSOL 86/2009-A-10, nebo usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 11. 2008 č. j. KSHK 41 INS 4227/2008, 1 VSPH 249/2008-A-15) vychází při aplikaci ustanovení § 108 IZ již od samého počátku účinnosti insolvenčního zákona z předpokladu, že účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků a umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce po rozhodnutí o úpadku, a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ).

Za situace, kdy kromě nemovitostí není existence jiného majetku dlužníka (zejména pohotových finančních prostředků) známa, jsou dle názoru odvolacího soudu naplněny důvody pro uložení povinnosti odvolateli (jako insolvenčnímu navrhovateli) zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení a je tedy namístě zabývat se její výší, jež byla insolvenčním soudem stanovena v maximální možné částce 50.000 Kč.

Odvolací soud v této souvislosti připomíná, že minimální odměna insolvenčního správce činí dle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, ve znění pozdějších předpisů, při řešení úpadku dlužníka konkursem částku 45.000 Kč (tj. 54.450 Kč s DPH), a je třeba očekávat vznik hotových výdajů insolvenčního správce ve smyslu § 7 této vyhlášky, jež se uspokojují z majetkové podstaty, a není-li to možné ze zálohy na náklady insolvenčního řízení (§ 38 odst. 2 IZ).

Odvolací soud ze shora uvedených důvodů považuje napadené rozhodnutí, kterým byla odvolateli uložena povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, za věcně správné, když pro uložení zálohy byly splněny všechny zákonem stanovené předpoklady a vyměřená výše zálohy je ve vztahu ke konkrétním okolnostem projednávané věci odpovídající.

Tvrzení odvolatele, že s ohledem na majetkovou situaci dlužníka nebude jeho pohledávka v insolvenčním řízení uspokojena, je ve vztahu k rozhodování o uložení povinnosti insolvenčnímu navrhovateli zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení a stanovení její výše právně bezvýznamné.

Z uvedeného důvodu odvolací soud napadené rozhodnutí insolvenčního soudu podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku, insolvenčnímu navrhovateli se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 10. února 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu