2 VSOL 133/2012-A-12
KSOL 10 INS 22793/2011 2 VSOL 133/2012-A-12

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Heleny Krejčí v insolvenční věci dlužnice Hany anonymizovano , anonymizovano , bytem Široká 8/2, 750 02 Přerov IV, Újezdec, adresa pro doručování: Odborný léčebný ústav Paseka, 783 97 Paseka 145, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci ze dne 3.2.2012, č. j. KSOL 10 INS 22793/2011-A-7,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění: V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužnici, aby ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V důvodech usnesení uvedl, že dne 7.12.2011 bylo insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení dlužnice zahájeno insolvenční řízení. Soud prvního stupně zjistil, dlužnice byla rok před podáním insolvenčního návrhu vlastníkem id. 1/2 nemovitostí zapsaných na LV č. 603 pro katastrální území Újezdec u Přerova. Darovací smlouva uzavřená s Radomírem anonymizovano , synem dlužnice, byla uzavřena dne 18.10.2011 a právní účinky vkladu nastaly ke dni 21.10.2011. Soud tedy vyhodnotil jednání dlužnice jako jednání sledující nepoctivý záměr, když převodem nemovitosti na syna, osobu blízkou dlužnici, se dlužnice zbavila podstatné části svého majetku, a to bezprostředně před podáním insolvenčního návrhu. Podle soudu prvního stupně převodem spoluvlastnického podílu k nemovitosti došlo k úmyslnému zkrácení uspokojení věřitelů, a to zejména s ohledem na skutečnost, že dlužnice tento převod ve svém insolvenčním návrhu nevzpomněla. Navíc dlužnice předmětnou nemovitost užívá, když v ní má hlášen trvalý pobyt. Z doplněného seznamu závazků navíc soud zjistil, že dlužnice zastavila platby svým věřitelům v září 2011, přičemž k převodu nemovitosti došlo v době, kdy dlužnice zastavila platby svým věřitelům. Dále soud uvedl, právní úkon dlužnice, kterým převedla spoluvlastnický podíl k nemovitosti na syna, znemožnil zákonem předvídanou možnost věřitelů zvolit způsob oddlužení dlužnice na schůzi věřitelů. Pokud dlužnice zamýšlela bezprostředně před podáním insolvenčního návrhu převést nemovitost na syna, měla možnost uvědomit o zamýšleném převodu své věřitele a doložit soudu jejich stanovisko. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že návrhem dlužnice je sledován nepoctivý záměr, který je důvodem pro zamítnutí insolvenčního návrhu a prohlášení konkursu. Proto postupoval dle ust. § 108 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ) a uložil dlužnici zálohu na náklady insolvenčního řízení, a to s ohledem na majetek dlužnice a výši pohotových finančních prostředků, když existuje důvodná obava, že v případě prohlášení konkursu by neexistovaly prostředky ke krytí nákladů insolvenčního řízení.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. V něm uvedla, že v září 2011 nemohla své závazky splácet, a proto darovala svému synovi polovinu nemovitosti, neboť to byl on, kdo do domu investoval a žije v něm se svou rodinou. Nemohla dovolit, aby dům zabavil exekutor a syn přišel o své úspory, které do domu investoval. Nesouhlasila se závěrem soudu prvního stupně, že úmyslně darovala polovinu nemovitosti synovi, aby se vyhnula uspokojení ostatních věřitelů. Požádala odvolací soud o přehodnocení celé situace.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle ust. § 108 odst. 1 a 2 IZ, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka, a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Podle ust. § 389 odst. 1 IZ, je osobou, která může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby její úpadek nebo její hrozící úpadek řešil oddlužením, dlužník, který není podnikatelem.

Podle ust. § 395 odst. 1 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30 % jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužnice se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení doručeným soudu prvního stupně dne 7.12.2011 domáhala rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu tvrdila, že má celkem 8 věřitelů, celková výše jejich závazků činí 387.825,64,-Kč a pobírá plný invalidní důchod ve výši 8.543,-Kč. Dále uvedla, že do finančních problémů se dostala postupně od roku 2009, kdy prodělala operaci, byla dlouhodobě v pracovní neschopnosti a přišla o práci. V seznamu majetku dlužnice označila pouze movité věci představující vybavení domácnosti (např. kuchyňská linka, obývací stěna, atp.). Z výpisu z katastru nemovitostí ke dni 20.12.2011 bylo zjištěno, že dlužnice uzavřela dne 18.10.2011 darovací smlouvu s Radomírem anonymizovano , jejímž předmětem byla id. 1/2 nemovitosti zapsané v katastrálním území Újezdec u Přerova. Právní účinky vkladu nastaly ke dni 21.10.2011. V doplněném podání ze dne 13.1.2012 dlužnice sdělila, že její závazky vůči věřiteli Home Credit a.s. jsou po splatnosti déle jak 8 měsíců, vůči věřiteli PROFI CREDIT Czech, a.s. dokonce 9 měsíců po splatnosti a závazky vůči Michalu anonymizovano a Sávu anonymizovano jsou po splatnosti 5 měsíců.

Podle názoru odvolacího soudu není vyloučeno, aby soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu požadoval po dlužníkovi jako insolvenčním navrhovateli zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení i v případě, že se současně domáhá povolení oddlužení. Potřeba složení zálohy na náklady insolvenčního řízení vyvstane zejména v situaci, kdy by v případě rozhodnutí o úpadku dlužníka byl návrh na povolení oddlužení zamítnut nebo odmítnut a dle ust. § 396 odst. 1 IZ bylo rozhodnuto o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem. Jednání dlužnice z doby před podáním insolvenčního návrhu nasvědčuje tomu, že k této situaci může dojít i v posuzované věci. Pokud totiž dlužnice zhruba dva měsíce před podáním insolvenčního návrhu a návrhu na povolení oddlužení uzavřela darovací smlouvu se svým synem o převodu nemovitosti, je opodstatněná úvaha soudu prvního stupně, že toto jednání může být považováno za nepoctivý záměr dlužnice ve smyslu § 395 odst. 1, písm. a) IZ, neboť tímto úkonem dlužnice zkrátila uspokojení věřitelů. Převod spoluvlastnického podílu dlužnice k nemovitosti na jejího syna v době před podáním insolvenčního návrhu je možno považovat za právní úkon, kterým se dlužnice zbavila svého majetku, a znemožnila svým věřitelům zvolit si v insolvenčním řízení způsob oddlužení dlužnice, jak správně uzavřel soud prvního stupně. V této souvislosti je podstatné také to, že v době uzavření darovací smlouvy o převodu nemovitostí dlužnice věděla, že má neuhrazené závazky po lhůtě splatnosti vůči více věřitelům (Home Credit a.s. a PROFI CREDIT Czech, a.s.). Zákonným důsledkem zamítnutí návrhu na povolení oddlužení je pak rozhodnutí o způsobu řešení úpadku dlužnice konkursem (§ 396 odst. 1 IZ).

Za této situace je požadavek soudu prvního stupně na složení zálohy na náklady insolvenčního řízení důvodný. Dlužnice nemá žádné finanční prostředky a její majetek tvoří pouze movité věci (vybavení domácnosti). Složení zálohy na náklady insolvenčního řízení je nezbytné již proto, že jejím smyslem a účelem je umožnit činnost insolvenčního správce od počátku jeho ustanovení do funkce. Jeví se pravděpodobným, že insolvenční správce podá odpůrčí žalobu dle ust. § 239 IZ o vydání plnění z neúčinného právního úkonu do majetkové podstaty a proto lze předpokládat i vznik nákladů s tímto sporem spojených. Složená záloha správci dále umožní zpeněžit majetek dlužnice a uhradit náklady vzniklé při zjišťování dalšího majetku dlužnice, případně jiných osob, který by též mohl náležet do majetkové podstaty dlužnice.

Důvodem pro neuložení povinnosti k zaplacení zálohy nemůže být skutečnost, že dlužnice v současné době nemá dostatek finančních prostředků k její úhradě. Je zcela na dlužnici, jakým způsobem si prostředky k úhradě zálohy opatří.

Správně stanovil soud prvního stupně i výši zálohy na náklady insolvenčního řízení. Při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000,-Kč (§ 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů). Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti i náhrada jeho hotových výdajů, tj. cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky).

Z výše uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 8. března 2012

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu