2 VSOL 1326/2015-B-40
KSBR 24 INS 15829/2011 2 VSOL 1326/2015-B-40

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudců JUDr. Heleny Myškové a Mgr. Martina Hejdy v insolvenční věci dlužníka Mgr. Michala anonymizovano , anonymizovano , bytem Nové Město na Moravě, Radňovice č. 2, PSČ 592 31, IČ: 42318891, o souhlasu s vydáním výtěžku zajištěnému věřiteli, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně, č.j. KSBR 24 INS 15829/2011-B-32, ze dne 15.9.2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně, č.j. KSBR 24 INS 15829/2011-B-32, ze dne 15.9.2015 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Shora uvedeným usnesením udělil insolvenční soud insolvenčnímu správci GESTORE v.o.s., IČ: 28820959, souhlas k tomu, aby vydal výtěžek zpeněžení majetku, a to nemovitostí uvedených ve výroku usnesení, zajištěnému věřiteli E.ON Energie, a.s., IČ: 26078201, ve výši 43.537,58 Kč.

Na odůvodnění tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že tímto rozhodnutím reagoval na žádost insolvenčního správce z 18.8.2015, v níž navrhl, aby soud souhlasil s vydáním tohoto výtěžku zpeněžení uvedenému zajištěnému věřiteli. Přitom insolvenční správce poukázal na to, že dle žádosti z 26.7.2013 byl mu udělen souhlas k vydání výtěžku tomuto zajištěnému věřiteli ve výši 484.536,42 Kč. Přitom však zajištěný věřitel přihlásil do insolvenčního řízení zajištěné pohledávky v celkové výši 528.074 Kč a výtěžek zpeněžení připadající na tohoto zajištěného věřitele činil 612.333 Kč, náklady na zpeněžení připadající na tohoto zajištěného věřitele činily 31.521 Kč, odměna insolvenčního správce ve výši 2 % z částky 528.074 Kč, tj. z částky určené k vydání zajištěnému věřiteli činila částku 10.561,48 Kč plus 21 % DPH 2.117 Kč. Proto částka určená k vydání zajištěnému věřiteli měla správně činit 528.074 Kč. Proto požádal, aby insolvenční soud vyslovil souhlas s vydáním zbývající částky ve výši 43.537,58 Kč. Insolvenční soud dále uvedl, že tento návrh insolvenčního správce byl zveřejněn v insolvenčním rejstříku 28.8.2015 a proti němu v 7denní lhůtě nebyly žádné námitky podány. Insolvenční soud poté vyhodnotil obsah insolvenčního spisu ve vztahu k pohledávce tohoto zajištěného věřitele, výsledkům zpeněžení zajištěných nemovitostí ve veřejné dražbě a výpočtu týkajícího se nákladů spojených se zpeněžením majetku, odměnou dražebníka, nákladům na vyhotovení znaleckého posudku i odměnou insolvenčního správce a uzavřel s poukazem na ustanovení § 305 odst. 1, 298 odst. 1, 2, 4 a § 167 odst. 1 insolvenčního zákona, že návrh insolvenčního správce je věcně správný, a proto mu vyhověl.

Toto usnesení napadl dlužník odvoláním. Uvedl, že nesouhlasí s údaji, které uvedl insolvenční správce ve své žádosti z 26.7.2014 co do výše jednotlivých částek. Nesouhlasí s výší pohledávky zajištěného věřitele, kterou považuje za nesprávnou, a dále má výhrady k výši částky, která byla získána dražbou ze dne 1.3.2013, neboť částku považuje za podhodnocenou, a stejně tak rozporuje i výši odměny dražebníka 393.503 Kč s tím, že tato výše nemá oporu v právním předpise a jejím vyplacením došlo ke snížení výše majetku zahrnutého do podstaty. Odvolací návrh přes výzvu soudu prvního stupně k odvolání dlužník nedoplnil.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212, § 212a odst. 1,2 a 5 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), když v projednání odvolacímu soudu nebránilo to, že odvolatel neuvedl odvolací návrh, neboť odvolací soud může napadené usnesení zrušit, i když je navrhována jeho změna a naopak (§ 221a o.s.ř.) a když odvolací důvody lze podřadit pod ustanovení § 205 odst. 2 písm. c) o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání důvodné není.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá správnost skutkových zjištění soudu prvního stupně uvedených v odůvodnění napadeného usnesení, zejména pokud jde o to, že již usnesením, č.j. KSBR 24 INS 15829/2011-B-13, ze dne 16.8.2013 udělil insolvenční soud insolvenčnímu správci souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení uvedených nemovitostí, a to ve výši 484.536,42 Kč. Toto usnesení přitom bylo vydáváno za účinnosti insolvenčního zákona ve znění účinném do 31.12.2014, v jehož ustanovení § 298 nebylo ještě upraveno jednání o projednání námitek podaných proti zveřejněnému návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení. Přitom již v odůvodnění tohoto usnesení uzavřel insolvenční soud, že zjištěná pohledávka zajištěného věřitele E.ON Energie, a.s., činí 528.074 Kč a náklady spojené se správou a zpeněžením nemovitostí 31.521 Kč, odměna insolvenčního správce včetně DPH 12.016,58 Kč, přestože výtěžek zpeněžení nemovitostí představoval 612.333 Kč, uzavřel v odůvodnění tohoto usnesení insolvenční soud v souladu s návrhem insolvenčního správce, že výtěžek zpeněžení připadající na zajištěného věřitele činí 484.536,42 Kč. Usnesením, č.j. KSBR 24 INS 15829/2011-B-22, ze dne 3.8.2015 uložil soud prvního stupně insolvenčnímu správci, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení předložil návrh na dovydání výtěžku zajištěnému věřiteli E.ON Energie, a.s. Na odůvodnění tohoto usnesení vydaného v rámci dohlédací činnosti (§ 11 odst. 1 IZ) uvedl, že rozhodl usnesením z 16.8.2013 o vydání výtěžku tomuto zajištěnému věřiteli pouze ve výši 484.536,42 Kč, když s ohledem na výši zjištěné pohledávky tohoto zajištěného věřitele (528.074 Kč) a postup při výpočtu čistého výtěžku připadajícího na tohoto věřitele (612.333 Kč jako výtěžek zpeněžení minus 31.521 Kč náklady minus 12.779,39 Kč odměna správce včetně DPH) by příslušela zajištěnému věřiteli částka 528.074 Kč, tedy celá výše jeho zjištěné pohledávky. Insolvenční správce podáním z 18.8.2015 (č.l. B-26 spisu) žádal insolvenční soud o souhlas s vydáním zbývající části výtěžku zpeněžení určeného k vydání zajištěnému věřiteli E.ON Energie, a.s. V tomto podání zdůvodnil, že k již vydané částce 484.536,42 Kč přísluší tomuto zajištěnému věřiteli ještě vydat částku 43.537,58 Kč, výtěžek zpeněžení připadající na tohoto věřitele dosáhl výše 612.333 Kč a po odpočtu nákladů na zpeněžení (31.521 Kč) zůstává částka 580.812 Kč, ze které může dojít k uspokojení tohoto zajištěného věřitele co do 100 % jeho zjištěné pohledávky, tj. 528.074 Kč. Odměna správce pak tvoří 2 % z této částky, tj. 10.561,48 Kč plus DPH 2.217,91 Kč, celkem 12.779,39 Kč. Po odečtení nákladů i odměny tak zbývá částka 568.032,61 Kč a po zaplacení celé zajištěné pohledávky zbývá částka 39.958,61 Kč, která připadá na nezajištěné věřitele. Insolvenční soud dne 27.8.2015 (č.l. B-28) zveřejnil návrh správce na dovydání tohoto výtěžku zpeněžení s tím, že proti tomuto návrhu mohou ostatní věřitelé a dlužník podat do 7 dnů od zveřejnění návrhu v insolvenčním rejstříku námitky a k později podaným námitkám se nepřihlíží. Žádné námitky proti tomuto návrhu podány nebyly, a soud prvního stupně proto rozhodl odvoláním napadeným usnesením.

Ze shora uvedených zjištění z insolvenčního spisu tedy jednoznačně vyplývá, že odvoláním napadeným usnesením již soud prvního stupně pouze opravil částku, která měla být zajištěnému věřiteli z výtěžku zpeněžení zajištění vyplacena v souladu s ustanovením § 298 insolvenčního zákona. Již z tohoto důvodu odvolací námitky dlužníka proti dosažené výši zpeněžení a výši odměny dražebníka (při zpeněžení nemovitostí zajišťujících pohledávku zajištěného věřitele ve veřejné dražbě) jsou zcela irelevantní, neboť byly již vyřešeny v předcházející fázi insolvenčního řízení, a to již v předcházejícím návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli z 26.7.2014 a usnesením, kterým soud uděloval souhlas insolvenčnímu správci s vydáním výtěžku zpeněžení tomuto zajištěnému věřiteli dne 16.8.2013 ve výši 484.536,42 Kč (č.l. B-13 spisu). Neobstojí ani odvolací námitky týkající se výše pohledávky zajištěného věřitele, když z obsahu spisu jednoznačně vyplývá, že tato pohledávka zajištěného věřitele byla v uvedené výši při přezkumném jednání zjištěna.

Odvolací soud považuje za nutné ještě poukázat na skutečnost, že přestože odvoláním napadeným usnesením soud prvního stupně pouze opravoval výši výtěžku zpeněžení určenou k vydání zajištěnému věřiteli, před vydáním odvoláním napadeného usnesení již postupoval podle insolvenčního zákona ve znění účinném od 1.1.2014 (viz přechodná ustanovení k zákonu č. 294/2013 Sb., jímž byl s účinností od 1.1.2014 změněn insolvenční zákon, a to ve vztahu k přezkoumávané věci zejména ustanovení § 298 insolvenčního zákona) a zveřejnil návrh insolvenčního správce na dovydání výtěžku zpeněžení v insolvenčním rejstříku a umožnil věřitelům a dlužníku podat proti tomuto návrhu insolvenčního správce v zákonem stanovené lhůtě námitky. Přitom žádné námitky podány nebyly.

Odvolací soud proto s ohledem na shora uvedené zdůvodnění, když neshledal žádné pochybení ani ve výpočtu částky připadající na zajištěného věřitele, o jejímž vydání takto bylo rozhodnuto dvěma usneseními soudu prvního stupně, a to z 16.8.2013 a napadeným usnesením ze dne 15.9.2015 až do celkové výše zjištěné zajištěné pohledávky, shledal tyto závěry věcně správnými, a proto také odvoláním napadené usnesení jako ve výroku věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci a zajištěnému věřiteli se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž

lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

Olomouc 14. ledna 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu