2 VSOL 1325/2015-A-26
KSBR 27 INS 4597/2015 2 VSOL 1325/2015-A-26

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Waltrové a soudců JUDr. Heleny Myškové a Mgr. Martina Hejdy v insolvenční věci dlužníka Ivana anonymizovano , anonymizovano , IČO 711 66 653, bytem Holandská 4121/1, 796 04 Prostějov, korespondenční adresa Jana Zrzavého 3975, 796 01 Prostějov, o insolvenčním návrhu dlužníka spojeném s návrhem na povolení oddlužení, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 11. 2015, č. j. KSBR 27 INS 4597/2015-A-15

tak to :

I. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 11. 2015, č. j. KSBR 27 INS 4597/2015-A-15, se ve výroku II. m ě n í tak, že se návrh dlužníka na povolení oddlužení odmítá.

II. Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 11. 2015, č. j. KSBR 27 INS 4597/2015-A-15, se ve výroku III. p o t v r z u j e.

Odův odně ní:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Brně (dále jen insolvenční soud ) zjistil úpadek dlužníka Ivana anonymizovano (výrok I.), zamítl jeho návrh na povolení oddlužení (výrok II.), na majetek dlužníka prohlásil konkurs (III.), insolvenčním správcem ustanovil Ing. Josefa Nožičku (výrok IV.), vyslovil, že účinky rozhodnutí o úpadku nastávají okamžikem zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku (výrok

V.), vyzval věřitele, kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili ve lhůtě dvou měsíců od zveřejnění rozhodnutí v insolvenčním rejstříku (výrok VI.) a insolvenčnímu správci sdělili, jaká zajišťovací práva uplatní na věcech, právech, pohledávkách nebo jiných majetkových právech dlužníka (výrok VIII.), vyzval osoby, která mají závazky vůči dlužníkovi, aby napříště plnění neposkytovaly dlužníkovi, ale insolvenčnímu správci (výrok VII.), na den 23. 2. 2016 nařídil přezkumné jednání a svolal schůzi věřitelů (výroky IX., XI), dlužníkovi uložil, aby insolvenčnímu správci odevzdal seznam svého majetku a závazků s uvedením svých dlužníků a věřitelů (výrok XI.) a uložil insolvenčnímu správci povinnost předložit insolvenčnímu soudu seznam přihlášených pohledávek a zprávu o hospodářské situaci dlužníka (výrok XII.).

V odůvodnění rozhodnutí insolvenční soud uvedl, že insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení doručeným insolvenčnímu soudu dne 20. 2. 2015 se dlužník domáhal vydání rozhodnutí o svém úpadku a jeho řešení oddlužením. Dlužník v insolvenčním návrhu a v seznamu závazků výslovně prohlásil, že nemá závazky z podnikání. Insolvenční soud však z obsahu dlužníkem předložených listin zjistil, že závazky dlužníka vůči České republice-Okresní správě sociálního zabezpečení Prostějov a České průmyslové zdravotní pojišťovně jsou závazky z podnikání dlužníka, který podniká na základě živnostenského oprávnění. Ve vztahu k těmto závazkům nejenže dlužník nepředložil souhlas dotčených věřitelů s řešením jeho úpadku oddlužením, nýbrž jejich podnikatelský původ zamlčel, ač byl tento z přeložených listin zcela zjevný. Insolvenční soud z tohoto důvodu návrh dlužníka na povolení oddlužení dle ustanovení § 395 odst. 1, odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen IZ ) zamítl a s odkazem na ustanovení § 396 IZ prohlásil na majetek dlužníka konkurs.

Proti výroku o zamítnutí návrhu na povolení oddlužení (výrok II.) a výroku o prohlášení konkursu (výrok III.) tohoto usnesení podal dlužník odvolání, ve kterém namítal, že mu bylo udělení souhlasu s řešením jeho úpadku oddlužením ze strany České republiky-Okresní správy sociálního zabezpečení Prostějov a České průmyslové zdravotní pojišťovny přislíbeno a proto nebyl žádný důvod k tomu, aby insolvenční soud návrh na povolení oddlužení zamítl a na jeho majetek prohlásil konkurs. Navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil a povolil jeho oddlužení.

Podle § 7 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen IZ ) nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 389 odst. 1 písm. b) IZ, dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o fyzickou osobu, která nemá dluh z podnikání.

Z ustanovení § 389 odst. 2 IZ vyplývá, že dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Dle § 390 odst. 3 IZ návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne rozhodnutím, které doručí dlužníku, osobě, která takový návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání může podat pouze osoba, která takový návrh podala.

Z ustanovení § 396 IZ vyplývá, že pokud insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že insolvenční řízení dlužníka bylo zahájeno insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení, podaným u insolvenčního soudu dne 20. 2. 2015. V návrhu na povolení oddlužení a v seznamu závazků dlužník sice řádně označil také své nezajištěné závazky vůči České republice-Okresní správě sociálního zabezpečení Prostějov a České průmyslové zdravotní pojišťovně, avšak současně výslovně prohlásil, že žádný z jeho závazků nepochází z podnikatelské činnosti. Z dlužníkem připojeného přehledu pohledávek ke dni 2. 2. 2015, vystaveného Okresní správou sociálního zabezpečení Prostějov, je však zřejmé, že pohledávku tohoto věřitele ve výši 129.486 Kč tvoří dlužné zálohy na sociální pojištění a vyměřené penále z neuhrazených záloh dlužníka jako osoby samostatně výdělečně činné, tj. podnikatele. Rovněž z vyúčtování sestaveného ke dni 4. 2. 2015 Českou průmyslovou zdravotní pojišťovnou je zjevné, že dluh ve výši 111.107 Kč představuje dlužné pojistné na zdravotní pojištění, které dlužník jako osoba samostatně výdělečně činná (podnikatel) neuhradil. Závěr insolvenčního soudu, že dlužník má dva nezajištěné závazky z podnikání, je tedy správný, přičemž jako takový nebyl dlužníkem v podaném odvolání zpochybněn.

Odvolací soud dále zjistil, že v průběhu odvolacího řízení bylo insolvenčnímu soudu dne 3. 12. 2015 doručeno vyjádření věřitele České průmyslové zdravotní pojišťovny (č. d. A-17), který uvedl, že s řešením úpadku dlužníka oddlužením souhlasí, a to bez ohledu na skutečnost, že jeho dluh vznikl v souvislosti s podnikatelskou činností. Česká republika-Okresní správa sociálního zabezpečení Prostějov jako věřitel dlužníka ve svém sdělení ze dne 4. 12. 2015 (č. d. A-18) potvrdila, že závazek v aktuální výši 130.465,23 Kč má původ v podnikání dlužníka a uvedla, že rozhodnutí o případném řešení úpadku dlužníka oddlužením ponechává na úvaze soudu, jehož rozhodnutí bude akceptovat.

K předloženým vyjádřením dotčených věřitelů odvolací soud uvádí, že v případě dluhů z podnikání insolvenční zákon formu ani náležitosti souhlasu věřitele s řešením úpadku dlužníka oddlužením sice nepředepisuje, avšak za právně významný souhlas věřitele ve smyslu ustanovení § 389 odst. 2 písm. a) IZ je možno považovat pouze souhlas výslovný, nevzbuzující pochybnost o tom, že věřitel s řešením úpadku oddlužením a všemi z toho plynoucími důsledky bez dalšího souhlasí. Ve smyslu těchto závěrů proto nelze považovat za souhlas věřitele s řešením úpadku dlužníka oddlužením jeho vyjádření, v němž k výslovné žádosti dlužníka pouze uvede, že ponechává rozhodnutí o způsobu řešení úpadku plně na insolvenčním soudu s tím, že jeho rozhodnutí bude respektovat (viz například usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 22. 1. 2016, č. j. KSBR 45 INS 19687/2015, 2 VSOL 9/2016-A-25, usnesení ze dne 20. 10. 2015, č. j. KSOS 39 INS 15030/2015, 2 VSOL 854/2015-A-12 nebo usnesení ze dne 25. 11. 2015, č. j. KSOS 39 INS 15030/2015, 2 VSOL 854/2015-A-12).

Ve světle výše uvedeného dospěl odvolací soud k závěru, že ze strany České republiky-Okresní správy sociálního zabezpečení Prostějov jako věřitele nebyl (na rozdíl od České průmyslové zdravotní pojišťovny) dlužníkovi ve vztahu k jeho nezajištěnému závazku z podnikání souhlas s řešením jeho úpadku oddlužením udělen.

Má-li dlužník dluh z podnikání, přičemž nemá k dispozici souhlas dotčeného věřitele s řešením jeho úpadku oddlužením, a nejde o dluh ve smyslu ustanovení § 389 odst. 2 písm. b) nebo c) IZ, pak dlužník není osobou k podání návrhu na povolení oddlužení oprávněnou (§ 389 odst. 1 písm. b\IZ). Insolvenční soud měl tudíž postupovat dle ustanovení § 390 odst. 3 IZ a návrh dlužníka na povolení oddlužení odmítnout.

Odvolací soud proto ve vztahu k napadenému výroku o zamítnutí návrhu na povolení oddlužení rozhodl dle ustanovení § 220 odst. 1 o. s. ř. tak, že rozhodnutí insolvenčního soudu změnil a návrh dlužníka na povolení oddlužení odmítl (výrok I.)

V případě napadeného výroku o prohlášení konkursu na majetek dlužníka odkazujícího na ustanovení § 396 IZ odvolací soud rozhodnutí insolvenčního soudu dle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil (výrok II.).

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Dlužníkovi a insolvenčnímu správci se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 26. ledna 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu

Vypracoval Mgr. Martin Hejda