2 VSOL 132/2011-A-11
KSBR 26 INS 1674/2011 2 VSOL 132/2011-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Heleny Myškové a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Radky Panáčkové v insolvenční věci dlužnice Heleny anonymizovano , anonymizovano , bytem Vídeňská 672, 691 23 Pohořelice, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8.2.2011, č. j. KSBR 26 INS 1674/2011-A-6,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužnici, aby ve lhůtě 5 dnů od právní moci usnesení zaplatila zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč.

V důvodech usnesení uvedl, že dlužnice se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení domáhala rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu označila 7 nezajištěných věřitelů, vůči nimž má závazky ve výši cca 574.000,-Kč. Dále uvedla, že kromě běžného vybavení domácnosti nemá žádný majetek, je vdaná a má jedno dítě. Při hodnocení schopnosti dlužnice vyhovět podmínkám pro povolení řešení úpadku oddlužením dospěl soud prvního stupně k závěru, že v průběhu následujících pěti let by dlužnice mohla uhradit celkem cca 4 % pohledávek nezajištěných věřitelů. Jelikož by nebyla schopna zaplatit nezajištěným věřitelům 30 % jejich pohledávek, nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení formou splátkového kalendáře a jediným řešením jejího úpadku je konkurs. Proto soud dlužnici uložil zálohu na náklady insolvenčního řízení, která slouží k úhradě nákladů vzniklých při zjišťování majetku dlužníka, k úhradě odměny a hotových výdajů insolvenčního správce, není-li možno tyto výdaje zcela uspokojit z majetkové podstaty. Postupoval přitom podle ust. § 108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), v platném znění (dále jen IZ ), když s ohledem na rozsah majetku dlužnice a předpokládaným nákladům řízení při konkursu nelze prostředky k tomu zajistit jinak.

Proti tomuto rozhodnutí podala dlužnice odvolání. Uvedla, že požadavek na složení zálohy na náklady insolvenčního řízení je sice zákonný, avšak dlužnice nemá finanční prostředky. Je v těžké životní situaci a insolvenční řízení je pro ni jedinou možností, jak se vymanit z dluhové pasti, do níž se dostala díky zástupcům finančních organizací, kteří dlužnici přesvědčili o správnosti jejího počínání. První dluhy byla ještě schopna splácet, ale po zdražení všech životních nákladů si již musela brát na uhrazení dluhů další úvěry. Navrhla napadené usnesení zrušit, věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení a zálohu na náklady insolvenčního řízení stanovit ve výši 10.000,-Kč a zbytek rozdělit do 60 splátek.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž musel ve věci nařizovat jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužnice není důvodné.

Podle ust. § 108 odst. 1, odst. 2 IZ, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě stanovil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000,-Kč.

Podle ust. § 395 odst. 1 IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, a) že jím je sledován nepoctivý záměr nebo za b) že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30% jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Z obsahu spisu vyplývá, že dlužnice se insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení ze dne 4.2.2011 domáhala rozhodnutí o úpadku a jako způsob oddlužení navrhla plnění splátkového kalendáře. V návrhu uvedla, že má stalý měsíční příjem ve výši 9.950,-Kč, je vdaná a má jednu vyživovací povinnost. Dále označila 7 svých věřitelů (Česká Spořitelna a.s., ESSOX s.r.o., CETELEM ČR, a.s., CITI BANK EUROPE PLC, HOME CREDIT a.s., GE MONEY BANK a.s. a COFIDIS s.r.o.), vůči nimž má závazky v celkové výši 573.953,-Kč. V seznamu majetku pak označila věci, které tvoří běžné vybavení domácnosti.

Při hodnocení schopnosti dlužníka vyhovět podmínkám pro řešení jeho úpadku oddlužením je insolvenční soud vázán ust. § 398 odst. 3, věty první IZ a při úvaze, zda je dlužník schopen splnit požadavek stanovený v ust. § 395 odst. 1, písm. b) IZ, musí vycházet z výše splátek odpovídající částkám, které by mohly být v rámci výkonu rozhodnutí či exekuce sráženy z dlužníkova pracovního příjmu k uspokojení přednostních pohledávek (dle § 279 odst. 1 o.s.ř. se z čisté mzdy, která zbývá dlužníkovi po odečtení základní nepostižitelné částky a která se zaokrouhlí směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádří se v celých korunách, srážejí dvě třetiny, třetí třetina zůstává dlužníkovi k volné dispozici). V přezkoumávané věci dlužnice doložila, že její čistý měsíční příjem činí cca 9.950,-Kč. Pro přednostní i nepřednostní pohledávky by z příjmu dlužnice bylo možno měsíčně srážet částku 1.306,-Kč a v průběhu následujících pěti let by dlužnice při povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře mohla zaplatit svým nezajištěným věřitelům 78.360,-Kč. Dále je nutno uvést, že při oddlužení plněním splátkového kalendáře činí odměna insolvenčního správce 750,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc a náhrada hotových výdajů 150,-Kč za každý započatý kalendářní měsíc. Celkem se jedná o částku 900,-Kč měsíčně (bez DPH), která představuje pohledávku za podstatou dle ust. § 168 IZ. Z těchto zjištění vyplývá, že dlužnice je schopna v zákonem stanovené lhůtě pěti let a při zákonem určené výši splátek uhradit ze svého příjmu svým nezajištěným věřitelům částku odpovídající 4,24 % jejich pohledávek. Pokud by insolvenční správce byl plátcem daně z přidané hodnoty, jednalo by se o částku odpovídající 2,36 %. Dlužnice tedy není schopna v zákonem stanovené lhůtě pěti let a při zákonem určené výši splátek uhradit ze svého příjmu svým nezajištěným věřitelům částku odpovídající výši 30 % jejich pohledávek a žádný z věřitelů nevyslovil s nižším plněním souhlas.

Za tohoto stavu věci, kdy se jeví pravděpodobným zamítnutí návrhu na povolení oddlužení dle ust. § 395 odst. 1 písm. b) IZ a prohlášení konkursu na majetek dlužnice, je požadavek soudu prvního stupně na složení zálohy na náklady insolvenčního řízení důvodným. Dlužnice nemá žádné volné finanční prostředky a složení zálohy na náklady insolvenčního řízení je tak nezbytné. Jak správně uvedl soud prvního stupně, smyslem zálohy je umožnit činnost insolvenčního správce od počátku jeho ustanovení do funkce. Složená záloha správci umožní hradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužnice, případně jiných osob, který by též mohl náležet do majetkové podstaty dlužníka. Správně stanovil soud prvního stupně i výši zálohy na náklady insolvenčního řízení. Při způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem činí pouze odměna insolvenčního správce minimálně 45.000,-Kč dle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/ 2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů. Dále insolvenčnímu správci náleží v souvislosti s výkonem jeho činnosti i náhrada jeho hotových výdajů, tj. cestovních nákladů, poštovného, telekomunikačních poplatků a ostatních hotových výdajů (§ 7 téže vyhlášky).

Důvodem pro neuložení povinnosti k úhradě zálohy nemůže být skutečnost, že dlužnice v současné době nemá dostatek finančních prostředků. Je zcela na dlužnici, jakým způsobem si prostředky k úhradě zálohy opatří.

Návrh dlužnice, aby zálohu na náklady insolvenčního řízení platila ve splátkách, nelze akceptovat. S ohledem na účel, pro který je zaplacení zálohy vyžadováno (především poskytnutí pohotových finančních prostředků ke krytí počátečních nákladů insolvenčního správce), je nezbytné, aby celá požadovaná záloha byla poskytnuta ještě před rozhodnutím o úpadku dlužnice.

Z výše uvedených důvodů postupoval odvolací soud podle ust. § 219 o.s.ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 18. května 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu