2 VSOL 1316/2014-A-23
KSBR 33 INS 26922/2014 2 VSOL 1316/2014-A-23

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Petera anonymizovano , anonymizovano , bytem Žďár nad Sázavou, Žižkova 227/1, PSČ 591 01, identifikační číslo 45648549, zastoupeného Mgr. Pavlem Dvořákem, advokátem se sídlem Žďár nad Sázavou, Strojírenská 2269, PSČ 591 01, o insolvenčním návrhu a) dlužníka a b) věřitele M.O.S.T., spol. s r.o., se sídlem Brno, Minská 20, č.p. 898, PSČ 616 00, identifikační číslo 41601602, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soud v Brně č. j. KSBR 33 INS 26922/2014-A-10 ze dne 7.11.2014,

tak to :

Usnesení Krajského soud v Brně č. j. KSBR 33 INS 26922/2014-A-10 ze dne 7.11.2014 se m ě n í tak, že insolvenční soud ukládá dlužníku a věřiteli, aby ve lhůtě 5 dnů od právní moci usnesení zaplatili společně a nerozdílně zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet Krajského soudu v Brně vedený u České národní banky-pobočky Brno, č. účtu 6015-5720621/0710, variabilní symbol 3349269224, konstantní symbol 1148, nebo v hotovosti na pokladně Krajského soudu v Brně-pracoviště Husova 15.

Odův odně ní:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníku, aby ve lhůtě 5 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet specifikovaný ve výroku nebo v hotovosti na pokladně soudu. V důvodech rozhodnutí uvedl, že dlužník podal insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení, z insolvenčního návrhu a jeho příloh vyplývá, že dlužník má 12 věřitelů, vůči nimž má nezajištěné závazky v celkové výši 15.531.852,58 Kč. Dlužník je zaměstnán u obchodní společnosti OVČÁCKÝ SÝR, a.s., jeho pravděpodobná čistá mzda od prosince 2014 bude činit 64.080 Kč, ke kterému dlužník doložil dodatek č. 2 k pracovní smlouvě, ve kterém je stanovena základní mzda dlužníka ve výši 90.000 Kč hrubého s účinností od prosince 2014. Dlužník má vyživovací povinnost ke dvěma nezletilým dětem, které s ním žijí ve společné domácnosti, a dále ke dvěma nezletilým dětem, ve vztahu ke kterým mu byla určena vyživovací povinnost rozhodnutím soudu celkem ve výši 6.000 Kč měsíčně. Majetek dlužníka představují movité věci v odhadované hodnotě celkem 171.100 Kč. S ohledem na hodnotu dlužníkova majetku není možné oddlužení formou zpeněžení majetkové podstaty. Soud proto zkoumal, zda u dlužníka připadá v úvahu oddlužení plněním splátkového kalendáře. S ohledem na výši nezajištěných závazků dlužníka, jeho předpokládaný čistý měsíční příjem a při zohlednění vyživovacích povinností dlužníka lze očekávat, že dlužník by za 5 let nezajištěným věřitelům zaplatil částku 2.676.780 Kč, tj. 17,23 % pohledávek nezajištěných věřitelů. Přitom žádný z věřitelů nesouhlasil s nižším plněním než ve výši 30 % jeho pohledávky. Dlužník tak nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení a jediným možným řešením úpadku dlužníka je tak konkurs. Soud proto uložil dlužníku povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení podle ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ). Přitom přihlédl k tomu, že minimální odměna insolvenčního správce podle ustanovení § 1 odst. 5 vyhl. č. 313/2007 Sb., ve znění pozdějších předpisů, činí při konkursu 45.000 Kč.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Uvedl, že soud prvního stupně se důsledně nevypořádal s jeho předpokládanými příjmy do budoucna, tedy jeho schopnosti uhradit přihlášeným věřitelům formou splátkového kalendáře 30 % jejich pohledávek. Poukázal na to, že součástí jeho příjmů z pracovního poměru do budoucna bude nejen fixní část mzdy uvedená v pracovní smlouvě, ale i podíl na odměnách, jak vyplývá z pracovního výměru, který přikládá. Je tak zřejmé, že jeho mzda může dosahovat až částky přibližně 240.000 Kč hrubého měsíčně, což je mzda v dostatečné výši k tomu, aby byl schopen svým nezajištěným věřitelů uhradit jejich pohledávky nejméně v rozsahu 30 %. Je proto zřejmé, že jeho úpadek je možno řešit formou oddlužení. Navrhl, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. K odvolání dlužník doložil mzdový výměr ze dne 18.9.2014 sjednaný mezi společností OVČÁCKÝ SÝR, a.s. jako zaměstnavatelem a dlužníkem jako zaměstnancem k dodatku č. 2 k pracovní smlouvě. Odvolací soud shledává správná skutková zjištění, která učinil soud prvního stupně z insolvenčního návrhu dlužníka a jeho příloh. Na výzvu odvolacího soudu k doložení potvrzení o čistém měsíčním výdělku za období prosinec 2014 až květen 2015 (usnesením č. j. KSBR 33 INS 26922/2014,-A-19 ze dne 22.6.2015) dlužník doložil mzdové listy za leden až prosinec 2014 a leden až květen 2015, ze kterých vyplývá, že průměrný výdělek dlužníka v roce 2014 činil 12.176 měsíčně (z celkového čistého příjmu 146.116 Kč) a průměrný měsíční výdělek dlužníka za období leden až květen 2015 činil 20.000 Kč (z celkového příjmu ve výši 100.000 Kč). Podáním ze dne 18.12.2014 (doručeným soudu prvního stupně dne 23.12.2014) do insolvenčního řízení dlužníka přistoupil věřitel M.O.S.T., spol. s r.o., IČ 41601602, který ve svém podání tvrdí splatné pohledávky za dlužníkem, a to z titulu smluv o půjčce ze dne 1.2.2010, ze dne 1.3.2010 a ze dne 23.4.2010, na základě kterých Vladimír anonymizovano , anonymizovano , poskytl dlužníkovi a společnosti Cukrárna Myšák s.r.o. peněžité částky celkem ve výši 3.000.000 Kč s tím, že na základě dohody o narovnání ze dne 31.8.2011 se dlužník a společnost Cukrárna Myšák s.r.o. zavázali zaplatit Vladimíru Loukotovi společně a nerozdílně pohledávku ve výši 680.000 Kč splatnou dne 31.12.2011, kterou věřitel nabyl na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17.12.2014. Věřitel tak má za dlužníkem pohledávku ve výši 680.000 Kč na jistině a ve výši 156.078,63 Kč na úrocích z prodlení. Dále tvrdí za dlužníkem splatnou pohledávku v celkové výši 3.450.000 Kč z titulu smlouvy o půjčce uzavřené dne 30.6.2009 mezi Ing. Pavlem anonymizovano , anonymizovano , a dlužníkem a společností ICE ART, s.r.o. a Ing. Kateřinou Freiwaldovou jako společnými a nerozdílnými dlužníky, na základě které byla zapůjčena částka 3.660.000 Kč splatná ke dni 30.6.23010 s tím, že následně bylo uhrazeno toliko 210.000 Kč a věřitel ji nabyl na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 17.12.2014. Věřitel tak má za dlužníkem pohledávku ve výši 3.450.000 Kč na jistině a ve výši 1.194.03,82 Kč na úrocích z prodlení. Dále věřitel tvrdí pohledávku za dlužníkem z titulu smlouvy o půjčce ze dne 30.6.2010 ve znění jejího dodatku ze dne 31.12.2010 uzavřené mezi Ing. Pavlem anonymizovano , anonymizovano , a dlužníkem a společnostmi ICE HARMONY, s.r.o. a CUKRÁRNA MYŠÁK s.r.o. jako společnými a nerozdílnými dlužníky, na základě které byla poskytnuta dlužníkům částka 2.305.000 Kč splatná dne 31.12.2011 a věřitel ji nabyl smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 17.12.2014. Věřitel tak má za dlužníkem pohledávku ve výši 2.350.000 Kč na jistině a ve výši 529.060,65 Kč na úrocích z prodlení.

Podle § 108 odst. 1 a odst. 2 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Podle § 395 odst. 1 písm. b) IZ, insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, bude nižší než 30% jejich pohledávek, ledaže tito věřitelé s nižším plněním souhlasí.

Podle § 396 IZ, jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Podle § 107 odst. 1 a odst. 2 IZ, další insolvenční návrh podaný na majetek téhož dlužníka dříve, než insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, se považuje za přistoupení k řízení. Od okamžiku, kdy takový návrh dojde insolvenčnímu soudu, u kterého probíhá řízení o původním insolvenčním návrhu, se osoba, která jej podala, považuje za dalšího insolvenčního navrhovatele. Pro dalšího insolvenčního navrhovatele platí stav řízení v době jeho přistoupení k řízení.

Na základě zjištění učiněných z insolvenčního návrhu, jeho příloh a listin doložených dlužníkem v odvolacím řízení a po jejich vyhodnocení podle shora uvedených zákonných ustanovení odvolací soud uzavírá, že soud prvního stupně zcela správně dospěl k závěru, že dlužník s ohledem na výši jeho nezajištěných závazků, výši jeho příjmů a vyživovacích povinností k nezletilým dětem (vycházeje z předpokládaného čistého příjmu dlužníka ve výši 64.080 Kč měsíčně) není schopen zaplatit za 5 let trvání oddlužení plněním splátkového kalendáře nejméně 30 % pohledávek nezajištěných věřitelů dlužníka. Současně správně soud prvního stupně dospěl i k závěru, že je zřejmé, že dlužník nemá žádný hodnotný majetek, a proto u něj nepřichází v úvahu ani oddlužení zpeněžením majetkové podstaty. Lze proto očekávat, že dlužníkův návrh na povolení oddlužení bude zamítnut (§ 395 odst. 1, písm. a/ IZ) a současně bude rozhodnuto o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem (§ 396 IZ). Dlužník v odvolání namítl, že u něj lze předpokládat do budoucna příjmy až ve výši 240.000 Kč hrubého měsíčně, avšak na výzvu soudu doložil toliko příjem, který v roce 2015 (za leden až květen 2015) činil průměrně částku 20.000 Kč měsíčně. Dlužník tak nedoložil ani příjmy ve výši, ze které vycházel soud prvního stupně. Jeho odvolací námitka tak není důvodná.

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je pak odůvodněno zejména v těch případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura majetku dlužníka je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky (hotovost nebo prostředky na účtech) k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. Je tomu tak proto, že v konkursu na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře, jako v praxi převažující formy oddlužení, nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se z majetkové podstaty.

Na základě údajů uvedených v insolvenčním návrhu a seznamu majetku je nutno dospět k závěru, že dlužník nemá k dispozici žádné pohotové finanční prostředky, vlastní toliko movitý majetek, ohledně kterého v této fázi insolvenčního řízení nelze uzavřít, zda a za jakou hodnotu bude případně zpeněžen, zda bude postačovat na úhradu nákladů spojených se jeho zpeněžením a uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů, a proto k němu při stanovení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení odvolací soud nepřihlédl.

Soud prvního stupně proto postupoval zcela správně, pokud uložil dlužníku podle ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2 IZ povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, přičemž tuto výši s ohledem na výši odměny insolvenčního správce při způsobu řešení úpadku konkursem, která činí nejméně 45.000 Kč (bez DPH), a nutnost hradit hotové výdaje insolvenčního správce (vyhláška č. 313/2007 Sb. ve znění pozdějších předpisů) shledal odvolací soud zcela přiměřenou.

Odvolací soud však musel přihlédnout k tomu, že do řízení přistoupil další insolvenční navrhovatel věřitel M.O.S.T, spol. s r.o., který je povinen rovněž zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, a to společně a nerozdílně s dlužníkem (§ 108 odst. 2 IZ).

Ze shora uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil tak, že povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč uložil společně a nerozdílně dlužníku a věřiteli, který do řízení přistoupil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku, dlužníku a věřiteli, který do řízení přistoupil, se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 23. července 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu