2 VSOL 131/2011-A-20
KSOS 39 INS 6775/2010 2 VSOL 131/2011-A-20

Usnesení Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Poláška a soudkyň JUDr. Heleny Krejčí a JUDr. Ivany Waltrové v insolvenční věci dlužníka Chirana Group, a.s. v likvidaci , se sídlem Velká 2984/23, 702 00, Ostrava-Moravská Ostrava, IČ 27675050, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze 4.2.2011, č.j. KSOS 39 INS 6775/2010-A-15,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Shora označeným usnesením soud prvního stupně zastavil insolvenční řízení ve věci dlužníka podle ust. § 108 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ), protože dlužník v soudem určené lhůtě nezaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Namítal, že napadené usnesení je nepřezkoumatelné, protože soud se v něm nevypořádal s úvahou, proč řízení zastavil, když podle zákona má možnost tak neučinit. Opakoval své tvrzení, že objektivně nemá možnost zaplatit zálohu proto, že na jeho majetek je vedena exekuce. Proto se v odvolacím řízení domáhá změny napadeného usnesení tak, aby řízení nebylo zastaveno.

Podle § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou včas, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání dlužníka není důvodné.

Podle § 108 odst.1,2,3 IZ insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně. Nebude-li záloha na náklady insolvenčního řízení ve stanovené lhůtě zaplacena, může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu insolvenční řízení zastavit, a neučiní-li tak, může přikročit k jejímu vymáhání; o tom musí insolvenčního navrhovatele poučit.

V tomto řízení, které bylo zahájeno dne 17.6.2010 návrhem dlužníka s účinky téhož dne, insolvenční soud dlužníku usnesením uložil, aby zaplatil zálohu na náklady ve výši 50.000,-Kč ve lhůtě 7 dnů od jeho právní moci, dlužník byl poučen o možnosti zastavení řízení před rozhodnutím o insolvenčním návrhu, pokud nebude záloha zaplacena v určené lhůtě. Lhůta k zaplacení zálohy uběhla v úterý dne 23.11.2010, neboť usnesení nabylo právní moci dne 16.11.2010. Dlužník však zálohu nezaplatil nejen ve lhůtě, ale ani po té v průběhu odvolacího řízení.

Dlužník nesplnil soudem uloženou povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, byť byl o následcích poučen. Soud prvního stupně proto postupoval správně dle § 108 odst. 3 IZ a insolvenční řízení zastavil. Jeho rozhodnutí není nepřezkoumatelné, protože postup dle uvedeného ustanovení závisí na úvaze soudu. Vzhledem k majetkovým poměrům dlužníka (jeho majetek tvoří pohledávky 306.408,81 Kč, z nichž jen pohledávky ve výši 27.000,-Kč hodnotí dlužník jako dobytné) by jiný postup než zastavení řízení byl nehospodárný. Vymáhání nezaplacené zálohy zásadně přichází v úvahu tehdy, je-li insolvenčním navrhovatelem věřitel, tedy osoba od dlužníka odlišná.

K odvolacím námitkám dlužníka, že objektivně není schopen zaplatit zálohu pro probíhající exekuci, odvolací soud odkazuje na svou argumentaci obsaženou v usnesení ze dne 26.10.2010, sen. zn. 2 VSOL 387/2010-A-11.

Usnesení soudu prvního stupně je věcně správné, proto je odvolací soud postupem podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 24. března 2011

Za správnost vyhotovení: Mgr. Milan Polášek v.r. Jana Fuksíková předseda senátu