2 VSOL 1307/2014-A-18
KSBR 29 INS 23343/2014 2 VSOL 1307/2014-A-18

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudců JUDr. Vojtěcha Brhla a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníků a) Ivy anonymizovano , anonymizovano , bytem Větrná 342, Hvozdná, PSČ 763 10, IČ 49161971, b) Roberta anonymizovano , anonymizovano , bytem tamtéž, o insolvenčním návrhu dlužníků a věřitele Ing. Vladimíra anonymizovano , anonymizovano , bytem Kyjevská 42/11, České Budějovice, PSČ 370 05, zastoupeného Mgr. Janem Úlehlou, advokátem se sídlem Krajinská 37, České Budějovice, PSČ 370 01, rozhodl o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 29 INS 23343/2014-A-12 ze dne 7.11.2014,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 29 INS 23343/2014-A-12 ze dne 7.11.2014 se m ě n í tak, že insolvenční soud ukládá dlužníkům a věřiteli, aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto usnesení zaplatili společně a nerozdílně na účet soudu č. 6015-5720621/0710, konstantní symbol 1148, variabilní symbol 2949233434, vedený u ČNB Brno-město, zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně uložil dlužníkům, aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení zaplatili společně a nerozdílně zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč na účet soudu specifikovaný ve výroku. V důvodech rozhodnutí uvedl, že dlužníci podali insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení. Soud zjistil, že dlužnice Iva anonymizovano není osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení, neboť má dluhy z podnikání a věřitelé, o jejichž nezajištěnou pohledávku jde, s řešením úpadku dlužnice oddlužením nesouhlasí. Aby byl společný návrh na povolení oddlužení manželů úspěšný, je podle ustanovení § 394a odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), nutné, aby každý z manželů byl samostatně oprávněn podat návrh na povolení oddlužení. Je však zřejmé, že soud by musel podle ustanovení § 393 odst. 3 IZ společný návrh dlužníků na povolení oddlužení odmítnout a současně podle ustanovení § 396 IZ rozhodnout o způsobu řešení úpadku dlužníka konkursem. Z insolvenčního návrhu a seznamu majetku dlužníků vyplývá, že dlužníci sice vlastní nemovitý a movitý majetek a obchodní podíl ve společnosti s ručením omezeným. Soudu však není známa cena nemovitostí, nadto nemovitosti slouží k zajištění pohledávek věřitelů dlužníků, a proto není zřejmé, zda z výtěžku zpeněžení nemovitostí lze uspokojit pohledávky všech zajištěných věřitelů, jakož i odměnu a náklady insolvenčního správce spojené s jejich zpeněžením. Obdobně u movitého majetku dlužníků není zřejmé, zda lze očekávat jeho zpeněžení. Ohledně obchodního podílu dlužníci sami uvedli, že jeho hodnota je nulová. Soud proto uložil dlužníkům povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení podle ustanovení § 108 IZ ve výši 50.000 Kč. Přitom přihlédl k tomu, že minimální odměna insolvenčního správce při řešení úpadku konkursem činí 45.000 Kč a insolvenční správce má dále právo na náhradu hotových výdajů.

Proti tomuto usnesení podali dlužníci společné odvolání. Uvedli, že nesouhlasí s právním názorem soudu prvního stupně o nepřípustnosti oddlužení podnikající fyzické osoby s ohledem na novou právní úpravu ustanovení § 389 odst. 2 IZ, kdy oddlužení je možné v případě, že daná osoba splňuje podmínky tohoto zákonného ustanovení. Dále namítli, že uložená záloha je nepřiměřeně vysoká, neboť neodpovídá jejich majetkovým poměrům, úpadku a v zásadě jim brání dosažení oddlužení. Navrhli, aby napadené rozhodnutí bylo změněno tak, že se jim ukládá společně a nerozdílně zaplatit zálohu na nákladu insolvenčního řízení ve výši 5.000 Kč.

Podle § 7 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobami k tomuto úkonu oprávněnými, odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 7 IZ, § 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání nejsou důvodná.

Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že dlužníci podali u soudu prvního stupně dne 27.8.2014 společně jako manželé insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení (na předepsaném formuláři), kterým se domáhali rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení. K návrhu dlužníci doložili mimo jiné seznam závazků, ve kterém uvedli závazky vůči 15 věřitelům (splatné v jednotlivých letech 2007 až 2013 a v roce 2016), z toho nezajištěný závazek vůči Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky ve výši 11.447 Kč a nezajištěný závazek vůči České republice-Okresní správě sociálního zabezpečení Zlín ve výši 35.993 Kč. Dále k návrhu připojili seznam majetku, ve kterém uvedli obchodní podíl ve společnosti R.O.I. TRANS spol. s r.o., IČ 63481481, jehož hodnotu uvedli nulovou, movité věci představující běžné vybavení domácnosti v odhadované hodnotě 10.000 Kč, vozidlo Ford Transit v odhadované hodnotě 5.000 Kč, vozidlo Volkswagen Crafter v odhadované hodnotě 540.000 Kč (v seznamu závazků dlužníci uvedli, že toto vozidlo je předmětem zajištění pro pohledávku věřitele OFFICIAL ELECTRONIC, s.r.o. ve výši 540.000 Kč splatnou v roce 2016) a nemovitosti v k.ú. a obec Hvozdná a v k.ú. Salaš u Zlína, obec Zlín v odhadované hodnotě celkem 2.700.000 Kč. Podle výpisu z katastru nemovitostí LV č. 18 pro k.ú. Salaš u Zlína, obec Zlín, vedeného u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Zlín (doloženého k návrhu) nemovitosti zapsané na tomto LV v podílovém spoluvlastnictví dlužníka, Miroslava Vršky a Libora Vršky (každý ideální 1/3 těchto nemovitostí) jsou tyto nemovitosti zatíženy zástavními právy pro pohledávky věřitelů České kanceláře pojistitelů ve výši 16.739 Kč s příslušenstvím, Profidebt, s.r.o. ve výši 132.489 Kč s příslušenstvím, Československé obchodní banky, a.s. ve výši 868.857,45 Kč s příslušenstvím, Hypoteční banky, a.s. ve výši 700.000 Kč a věřitele Generali Pojišťovna a.s. (výše pohledávky není ve výpisu uvedena). Podle výpisu z katastru nemovitostí LV č. 779 pro k.ú. a obec Hvozdná, vedeného u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Zlín (doloženého k návrhu) nemovitost zapsaná na tomto LV ve vlastnictví dlužnice Ivy anonymizovano je zatížena zástavními právy pro pohledávky věřitelů RWE GasNet, s.r.o. ve výši 39.376,63 Kč, České republiky -Finančního úřadu pro Zlínský kraj ve výši 171.654 Kč, MUDr. Filipa Brodana ve výši 1.490 Kč s příslušenstvím, České kanceláře pojistitelů ve výši 16.739 Kč s příslušenstvím, GE Money Bank, a.s. ve výši 8.157 Kč s příslušenstvím, Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky ve výši 3.648 Kč s příslušenstvím, Českého inkasního kapitálu, a.s. ve výši 30.219,46 Kč s příslušenstvím, Československé obchodní banky, a.s. ve výši 868.857,45 Kč s příslušenstvím, Ing. Vladimíra Kebla ve výši 2.100.000 Kč s příslušenstvím, Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky ve výši 23.568 Kč s příslušenstvím. Na výzvu soudu prvního stupně usnesením č.j. KSBR 29 INS 2334/2014-A-9 ze dne 16.10.2014 věřitel Česká republika-Česká správa sociálního zabezpečení sdělil, že nesouhlasí, aby pohledávka z podnikání za dlužnicí ve výši 51.077 Kč byla podrobena režimu oddlužení. Podáním ze dne 29.10.2014 věřitel Všeobecná zdravotní pojišťovna

České republiky sdělil soudu, že nesouhlasí s podrobením závazků dlužnice režimu oddlužení.

Podáním ze dne 17.4.2015 (doručeným soudu prvního stupně téhož dne) do insolvenčního řízení dlužníka přistoupil věřitel Ing. Vladimír Kebl. V podání tvrdí splatnou pohledávku za dlužnicí ve výši 100.161 Kč, přiznanou pravomocným elektronickým platebním rozkazem Okresního soudu ve Zlíně č. j. 24 ERo 14/2008-24 ze dne 5.1.2009, vykonatelnou dne 25.4.2009, a dále zajištěnou pohledávku za oběma dlužníky ve výši 2.100.000 Kč ze smlouvy o půjčce s dohodou o přímé vykonatelnosti uzavřené formou notářského zápisu č.j. NZ 511/2007, N 551/2007 ze dne 21.9.2007 (sepsaného notářem JUDr. Ivanem Kočerem, se sídlem České Budějovice), splatnou dne 21.3.2008. Tyto pohledávky současně do insolvenčního řízení dlužníků přihlásil (a tyto jsou vedeny pod č. přihlášek P4 a P5). Současně k přihlášce pohledávky č. P4 doložil mimo jiné výpis z katastru nemovitostí LV č. 751 pro k.ú. a obec Hvozdná, vedený u Katastrálního úřadu pro Zlínský kraj, Katastrální pracoviště Zlín, dle kterého nemovitosti zapsané v podílovém spoluvlastnictví dlužnice a společnosti Moravia Investing, s.r.o. (každý ideální 1/2 těchto nemovitostí) jsou zatíženy zástavními právy pro pohledávky stejných věřitelů jako u nemovitostí zapsaných na LV č. 779 pro k. ú. a obec Hvozdná.

Podle § 108 odst. 1 a odst. 2 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Podle § 389 odst. 1 písm. b) IZ, dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o fyzickou osobu, která nemá dluhy z podnikání.

Podle § 389 odst. 2 IZ, dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Podle § 390 odst. 3 IZ, návrh na povolení oddlužení podaný opožděně nebo někým, kdo k tomu nebyl oprávněn, insolvenční soud odmítne rozhodnutím, které doručí dlužníku, osobě, která takový návrh podala, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. Odvolání může podat pouze osoba, která takový návrh podala.

Podle § 396 IZ, v případě, že soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Podle § 107 odst. 1 a odst. 2 IZ, další insolvenční návrh podaný na majetek téhož dlužníka dříve, než insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku, se považuje za přistoupení k řízení. Od okamžiku, kdy takový návrh dojde insolvenčnímu soudu, u kterého probíhá řízení o původním insolvenčním návrhu, se osoba, která jej podala, považuje za dalšího insolvenčního navrhovatele. Pro dalšího insolvenčního navrhovatele platí stav řízení v době jeho přistoupení k řízení.

Na základě zjištění učiněných z insolvenčního návrhu a jeho příloh a po jejich vyhodnocení podle shora uvedených zákonných ustanovení odvolací soud uzavírá, že soud prvního stupně učinil z insolvenčního návrhu a jeho příloh správná skutková zjištění a tato i správně vyhodnotil. Soud prvního stupně zcela správně uzavřel, že dlužnice má dva nezajištěné závazky z podnikání, přičemž neuvedla ani neprokázala žádnou ze skutečností uvedených v ustanovení § 389 odst. 2 písm. a) a b) IZ, která by umožňovala i přesto, že dlužnice má dluhy z podnikání, řešit úpadek dlužníků-manželů oddlužením. Naopak oba věřitelé vyslovili nesouhlas s oddlužením. Dlužnice proto není osobou oprávněnou k podání návrhu na povolení oddlužení, což je skutečností odůvodňující odmítnutí návrhu na povolení oddlužení dlužníků -manželů podle ustanovení § 390 odst. 3 IZ (s poukazem na ustanovení § 394a odst. 1 IZ) a rozhodnutí o způsobu řešení jejich úpadku konkursem podle ustanovení § 396 IZ.

Uložení povinnosti zaplatit zálohu dlužníkovi, který podal insolvenční návrh, je pak odůvodněno zejména v těch případech, kdy dle předběžného závěru insolvenčního soudu bude úpadek dlužníka řešen konkursem a struktura majetku dlužníka je taková, že po rozhodnutí o úpadku nebudou v majetkové podstatě dostatečné pohotové peněžní prostředky (hotovost nebo prostředky na účtech) k zajištění činnosti insolvenčního správce, případně ani není zřejmé, zda majetek dlužníka postačuje k úhradě nákladů konkursu. Je tomu tak proto, že v konkursu na rozdíl od oddlužení plněním splátkového kalendáře, jako v praxi převažující formy oddlužení, nejsou náklady řízení hrazeny postupně, ale vznikají ve větší míře krátce po rozhodnutí o úpadku a hradí se z majetkové podstaty.

Na základě údajů uvedených v insolvenčním návrhu a seznamu majetku je nutno dospět k závěru, že dlužníci nemají k dispozici žádné pohotové finanční prostředky, vlastní toliko movité věci nepatrné hodnoty, případně majetek (movitou věc a nemovitosti), který je předmětem zajištění závazků dlužníků. V této fázi insolvenčního řízení nelze uzavřít, zda a za jakou hodnotu bude tento majetek zpeněžen, zda bude postačovat na úhradu nákladů spojených se jeho zpeněžením a uspokojení pohledávek zajištěných věřitelů, a proto k němu při stanovení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení odvolací soud nepřihlédl.

Soud prvního stupně proto postupoval zcela správně, pokud uložil dlužníkům podle ustanovení § 108 odst. 1 a odst. 2 IZ povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, přičemž tuto výši shledal odvolací soud zcela přiměřenou, a to s ohledem na výši odměny insolvenčního správce při způsobu řešení úpadku konkursem, která činí nejméně 45.000 Kč (bez DPH), a nutnost hradit hotové výdaje insolvenčního správce (vyhláška č. 313/2007 Sb. ve znění pozdějších předpisů). Odvolací soud však musel přihlédnout k tomu, že do řízení přistoupil jako další insolvenční navrhovatel věřitel Ing. Vladimír Kebl (§ 107 odst. 1 a odst. 2 IZ), který je povinen rovněž jako insolvenční navrhovatel zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, a to společně a nerozdílně s dlužníky.

Ze shora uvedených důvodů odvolací soud napadené usnesení podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. změnil tak, že povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč uložil společně a nerozdílně dlužníkům a insolvenčnímu navrhovateli, který do řízení přistoupil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku, dlužníkům a insolvenčnímu navrhovateli, který do řízení přistoupil, se však doručuje i zvláštním způsobem.

Vypracovala: JUDr. Ivana Wontrobová

V Olomouci dne 14. května 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová, v.r. Zuzana Žádníková předsedkyně senátu