2 VSOL 1306/2015-B-148
KSBR 44 INS 11231/2011 2 VSOL 1306/2015-B-148

Us ne s e ní

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudců JUDr. Heleny Myškové a Mgr. Martina Hejdy v insolvenční věci dlužníka Europé Integrée, spol. s r.o., IČ: 28302869, se sídlem Na Královkách 930, 664 34 Kuřim, zastoupeného obecným zmocněncem Mgr. Markem Čechem, Na Královkách 930, 664 34 Kuřim, o odvolání Hany Čechové, bytem Na Královkách 930, 664 34 Kuřim, jednatelky dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně, č.j. KSBR 44 INS 11231/2011-B-134, ze dne 4.11.2015

tak to:

Usnesení Krajského soudu v Brně, č.j. KSBR 44 INS 11231/2011-B-134, ze dne 4.11.2015 se po tv rz uje .

Odův odně ní:

Shora uvedeným usnesením soud prvního stupně uložil jednatelce dlužníka pořádkovou pokutu ve výši 7.000 Kč s tím, že je povinna ji zaplatit na označený účet Krajského soudu v Brně do tří dnů od právní moci usnesení nebo hotově na pokladně soudu.

Na odůvodnění tohoto usnesení soud prvního stupně uvedl, že k předložení seznamu majetku včetně pohledávek s uvedením dlužníků a závazků, věřitelů a seznamu zaměstnanců byl dlužník vyzván jednak usnesením ze dne 1.7.2011, následně pak usnesením ze 7.12.2012, jímž byl mimo jiné zjištěn úpadek dlužníka, protože dlužník na tyto výzvy nereagoval, vyzval soud usnesením z 25.3.2013 jednatele dlužníka, aby do 7 dnů od doručení usnesení předal insolvenčnímu správci

účetnictví a veškerou smluvní dokumentaci a poskytl mu součinnost potřebnou k tomu, aby insolvenční správce mohl zjistit dlužníkův majetek. Protože jednatel dlužníka na výzvu nereagoval, vyzval ho ke splnění této povinnost soud prvního stupně opětovně usnesením ze dne 1.7.2013 ve lhůtě 5 dnů. Protože však dlužník neplní povinnosti uložené insolvenčním zákonem ani soudem, které se týkají osvědčení jeho majetkové situace, vyhověl insolvenční soud návrhu insolvenčního správce a předvolal jednatele dlužníka za účelem jeho výslechu a jeho prohlášení o majetku dlužníka. Z výslechu, který byl nařízen na termíny 27.8.2015 a 1.10.2015, se jednatel dlužníka řádně omluvil, avšak k výslechu nařízenému na 22.10.2015 se bez řádné omluvy jednatel dlužníka nedostavil. Proto soud prvního stupně s poukazem na ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen IZ ), a ustanovení § 53 odst. 1 o.s.ř. uložil jednateli dlužníka pořádkovou pokutu, kterou považuje za přiměřenou míře porušení povinností dlužníka, když dlužník ani jeho jednatel přes výzvy insolvenčního soudu nepředložili soudu a správci řádný seznam majetku dlužníka včetně pohledávek, seznam závazků a dokumenty týkající se dlužníkových majetkových poměrů včetně dlužníkových závazků. Dále proto, že se jednatel dlužníka opakovaně nedostavil k výslechu, čímž hrubě narušuje průběh insolvenčního řízení, a svým jednáním spočívajícím v neposkytnutí všestranné součinnosti vědomě ztěžuje práci insolvenčního správce při zjišťování majetkové podstaty dlužníka (§ 210 odst. 1, 2 IZ, § 211 odst. 1 IZ). Současně soud prvního stupně poučil jednatele dlužníka o tom, že uložení pořádkové pokuty ho nezbavuje povinnosti poskytnout správci všestrannou součinnost při zjišťování majetkové podstaty a na základě předvolání se dostavit k výslechu a prohlášení o majetku dlužníka.

Toto usnesení napadla odvoláním jednatelka dlužníka Hana Čechová. Napadené usnesení označila za účelové, lživé, věcně nesprávné a opírající se o neexistující důkazy. Uvedla, že v první řadě namítá podjatost soudu, konkrétně soudce Mgr. Boháčka, který dle ní vede řízení účelově konfrontačním způsobem namísto toho, aby se zaměřil na samu podstatu řízení, to je zpeněžení majetku dlužníka. Dále uvedla, proč má za to, že postup insolvenčního správce při prodeji majetku dlužníka není správný, a že jeho důsledkem je propad hodnoty majetku dlužníka, za což viní rovněž rozhodujícího soudce Mgr. Boháčka. Dále poukázala na to, že insolvenčním správcem nikdy jako jednatelka dlužníka nebyla vyzvána k jakékoliv součinnosti, korespondence dlužníka s insolvenčním správcem byla řešena obecným zmocněncem dlužníka s tím, že dle jejího názoru oddlužení za dlužníka má řešit tento obecný zmocněnec. Dále poukázala na to, že pokud soud nařídil jednání a předvolal ji řádně a včas se omluvila s odkazem na své zdravotní problémy, a protože soud nerespektuje ochranu citlivých osobních údajů a byl vyzván k odstranění některých zveřejněných písemností, což bohorovně ignoroval , neposkytuje soudu konkrétní informace. Poukázala na problémy se svým zdravotním stavem, s tím, že bližší podrobnosti nehodlá soudu sdělovat, protože nerespektuje ochranu osobních údajů. Dále poukázala na to, že již soudu sdělovala, že namísto ní měl předvolat člověka, který firmu dlužníka řídil a který na rozdíl od ní všechno ví, tedy obecného zmocněnce. Soud tedy měl vyhovět jejím návrhům a předvolat

Mgr. Čecha. Protože tak neučinil, vnímá jednání soudce Mgr. Boháčka jako konfrontační a k soudu se dostaví poté, co bude uznána práceschopnou, výhradně však v doprovodu své právní zástupkyně. Dále poukázala na to, že spolu s obecným zmocněncem pochybuje o odborné způsobilosti insolvenčního správce a že z pozice jednatelky nebyla odvolána, protože pro své majetkové poměry nebyla schopna uhradit soudní poplatek. Navrhla, aby napadené usnesení bylo zrušeno.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá správnost skutkových zjištění, která uvedl soud prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení, pokud jde o opakované výzvy dlužníku a následně jednatelce dlužníka k předložení podkladů týkajících se majetku, pohledávek a závazků dlužníka. Přitom usnesení z 25.3.2013, kterým byla vyzvána jednatelka dlužníka, aby ve lhůtě 7 dnů předala insolvenčnímu správci účetnictví a veškerou smluvní dokumentaci a poskytla mu nezbytnou součinnost potřebnou ke zjištění dlužníkova majetku, jí bylo doručeno 28.3.2013 další usnesení z 1.7.2013, kterým byla opakovaně vyzvána k předložení téže dokumentace ve lhůtě 5 dnů od doručení usnesení, jí bylo doručeno 4.7.2013. Dlužnice však na výzvy nereagovala. Z obsahu spisu vyplývá rovněž správnost skutkových zjištění uvedených soudem prvního stupně v odůvodnění napadeného usnesení, pokud jde o předvolání jednatelky dlužníka za účelem výslechu a prohlášení o majetku dlužníka, i pokud jde o to, že se jednatelka dlužníka z výslechu nařízeného na 27.8.2015 a 1.10.2015 omluvila, ale k výslechu nařízenému na 22.10.2015 se nedostavila. Přitom předvolání k tomuto výslechu jí bylo doručeno 25.9.2015. Dne 11.10.2015 doručila jednatelka dlužníka insolvenčnímu soudu podání, v němž sdělila, že na termín výslechu 22.10.2015 má dlouhodobě plánovanou návštěvu neuroložky, která byla plánována ještě před jejím nástupcem do lázní, proto že se jednání neúčastní. Dále uvedla, že ve věci pohledávek a závazků společnosti dlužníka má soud relevantní informace a že již nemá k věci co dodat. Nato insolvenční soud usnesením ze dne 13.10.2015 doručeným jednatelce dlužníka 13.10.2015 ji vyzval, aby ve lhůtě tří dnů od doručení usnesení doložila důvod, pro který se nemůže dostavit k výslechu nařízenému na 22.10.2015 v 11.45 hod. Jednatelka dlužníka podáním doručeným insolvenčnímu soudu 14.10.2015 sdělila, že svou omluvu upřesňuje tak, že její neurolog, u kterého se léčí, je v Praze a konzultace je plánována na 14. hod., proto se dostavit k výslechu nemůže, neboť by se nestihla přemístit do Prahy. Jaké budou další kroky v její léčbě, není schopna soudu říci, stejně jako případná další plánovaná vyšetření, o kterých rozhodne lékařka až 22.10.2015. Proto se z jednání soudu omlouvá. Uvedla, že již několikrát sdělila, že o pohledávkách nic neví, nic k tomu soudu neřekne, vše měl na starosti její manžel, a pokud by soud chtěl problematiku objasnit, předvolal by jejího manžela, pana Marka Čecha. Dále uvedla, že již jednatelkou společnosti není, a protože soud i přes toto ujištění trvá na její přítomnosti, trvá i ona na přítomnosti své advokátky, na což má ze zákona nárok, a tuto zplnomocní po svém návratu. K prohlášení o majetku dne 20.10.2015 se jednatelka dlužníka nedostavila a soud následně počtvrté výslech jednatele dlužníka k jeho prohlášení o majetku dlužníka nařídil na 10.12.2015. Dále z obsahu spisu vyplývá, že rozhodující soudce se k námitce podjatosti vyjádřil podáním ze dne

24.11.2015 tak, že nemá žádný poměr k věci, účastníkům ani jejich zástupcům, který by odůvodňoval pochybnosti o jeho nepodjatosti.

Podle ustanovení § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak, nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou k tomuto úkonu oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Vrchní soud v Olomouci se především zabýval tím, zda je důvodnou námitka podjatosti, kterou vznesla odvolatelka jako součást svých odvolacích námitek. Důvody, ve kterých odvolatelka spatřuje důvody pro vyloučení rozhodujícího soudce Mgr. Martina Boháčka, však spočívají výlučně v okolnostech spočívajících v postupu soudce v přezkoumávané věci. Odvolatelka totiž důvod pro vyloučení soudce spatřuje, jak výslovně uvedla, ve způsobu, jakým vede řízení, v jeho údajné nečinnosti. Dále pak v tom, že nesouhlasí s tím, aby ji předvolával k výslechu ohledně majetku dlužníka, když dle jejího názoru nemůže v této věci ničeho vypovědět, a měl by tedy vyslýchat obecného zmocněnce. Jak však vyplývá z výslovného znění ustanovení § 14 odst. 4 o.s.ř. (§ 7 IZ), důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. Z vyjádření rozhodujícího soudce k vznesené námitce podjatosti vyplývá, že ani on sám si není vědom žádných okolností, které by odůvodňovaly pochybnosti o jeho nepodjatosti, a stejně tak ani z obsahu spisu žádné takové okolnosti nevyplývají. Proto Vrchní soud v Olomouci neshledal námitku podjatosti rozhodujícího soudce důvodnou.

S ohledem na shora uvedený obsah insolvenčního spisu pak odvolací soud uzavírá, že jednatelka dlužníka neplní své povinnosti uvedené v soudem prvního stupně citovaném ustanovení § 210 odst. 1 a 2 IZ, a to přes opakované výzvy insolvenčního soudu, které jí byly řádně doručeny. Omluvy jednatelky dlužníka z nařízených výslechů dne 27.8.2015 a 1.10.2015 vzal soud prvního stupně za důvodné, a nařídil tedy její výslech na další termín 22.10.2015. Shora citované omluvy jednatelky dlužníka z tohoto výslechu však ani odvolací soud nepovažuje za řádnou omluvu. K tomu považuje za nutné uvést, že není věcí jednatelky dlužníka poučovat insolvenční soud o tom, koho má k majetku dlužníka vyslýchat. Je její povinností k výslechu nařízenému soudem se řádně dostavit a uposlechnout příkazu soudu a plnit povinnosti, které jí jako statutárnímu orgánu dlužníka ukládá insolvenční zákon (§ 210 odst. 1,2 IZ). Této povinnosti se nemůže zprostit tvrzením,

že o majetku dlužníka nic neví a že má soud vyslýchat k této skutečnosti někoho jiného. V tomto směru soud prvního stupně správně aplikoval i ustanovení § 53 odst. 1 občanského soudního řádu se zřetelem na shora citované ustanovení § 7 insolvenčního zákona. Jednatelka dlužníka nepochybně svým přístupem v průběhu celého řízení ztěžuje postup v insolvenčním řízení a narušuje jeho průběh, když neposkytuje insolvenčnímu soudu ani správci potřebnou součinnost. Soud prvního stupně tedy důvodně uložil jednatelce dlužnice pořádkovou pokutu ve výši, kterou i odvolací soud považuje za přiměřenou míře porušení jejích povinností. Odvolací soud považuje za nutné uvést i to, že pokud jednatelka dlužnice tvrdila, že jednatelkou již není, pak taková skutečnost z aktuálního výpisu z obchodního rejstříku nevyplývá a jednatelka dlužníka ani žádné listiny prokazující jí tvrzenou skutečnost nedoložila a v podaném odvolání v podstatě potvrzuje, že je stále jednatelkou dlužníka. Navíc dle ustanovení § 210 odst. 2 IZ, na které soud prvního stupně správně poukázal, povinnosti statutárního orgánu musí plnit i v případě, že by toto její postavení zaniklo v posledních 3 měsících před zahájením insolvenčního řízení.

Odvolací soud proto ze shora uvedených důvodů postupoval podle ustanovení § 219 o.s.ř. (§ 7 IZ) a odvoláním napadené usnesení jako ve výroku věcně správné potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

Olomouc 10. prosince 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu