2 VSOL 1305/2015-A-17
KSBR 32 INS 21359/2015 2 VSOL 1305/2015-A-17

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Vojtěcha Brhla a Mgr. Martina Hejdy v insolvenční věci dlužníka Karla anonymizovano , anonymizovano , IČO 18186238, bytem V Chalupách 127/4, 696 18 Lužice, o insolvenčním návrhu věřitelky Romany anonymizovano , anonymizovano , bytem Polní 1170/2, 696 01 Rohatec, rozhodl o odvolání insolvenční navrhovatelky proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 32 INS 21359/2015-A-11 ze dne 7. 10. 2015,

takto:

Usnesení soud prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Brně (dále jen insolvenční soud ) uložil insolvenční navrhovatelce povinnost zaplatit ve lhůtě pěti dnů od právní moci usnesení zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V odůvodnění rozhodnutí insolvenční soud uvedl, že insolvenční řízení dlužníka bylo zahájeno insolvenčním návrhem věřitelky ze dne 21. 8. 2015 (č. d. A-1). Dlužník se na výzvu insolvenčního soudu ze dne 27. 8. 2015 (č. d. A-5) k insolvenčnímu návrhu věřitelky nevyjádřil a nepředložil vyžadované seznamy majetku, závazků a zaměstnanců. Z obsahu insolvenčního spisu nevyplývá, že by dlužník disponoval majetkem (především pohotovými peněžními prostředky, které je třeba zajistit na úhradu nákladů insolvenčního řízení) a jsou u něj dány podmínky pro zjištění úpadku a prohlášení konkursu. Insolvenční soud uvedl, že účelem zálohy na náklady insolvenčního řízení je zejména umožnit výkon

činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení. Bez pohotových finančních prostředků, zajištěných právě složením zálohy na náklady řízení, nemůže insolvenční správce svoji funkci bezprostředně po zjištění úpadku do doby zpeněžení majetku řádně vykonávat. Složená záloha na náklady insolvenčního řízení správci umožní uhradit náklady vzniklé při zjišťování majetku dlužníka, případně jiných osob, který by též mohl náležet do majetkové podstaty dlužníka. Institut zálohy slouží taktéž k úhradě odměny a hotových výdajů insolvenčního správce, není-li možno tyto výdaje zcela uspokojit z majetkové podstaty dlužníka. Pouze v krajním případě hradí odměnu a náhradu hotových výdajů insolvenčního správce stát, a to tehdy, pokud je není možno uhradit z majetkové podstaty či složené zálohy. Z uvedených důvodů insolvenční soud uložil insolvenční navrhovatelce povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, a to ve výši 50.000 Kč.

Proti tomuto usnesení podala insolvenční navrhovatelka (dále jen odvolatelka ) odvolání, ve kterém namítala, že povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení lze insolvenčnímu navrhovateli uložit pouze tehdy, pokud náklady insolvenčního řízené nebude možné uhradit z výtěžku zpeněžení dlužníkova majetku. Dle údajů z katastru nemovitostí vlastní dlužník nemovitosti, jejichž cena dle znaleckého posudku činí 3,4 mil. Kč. Z výtěžku zpeněžení těchto nemovitostí budou náklady insolvenčního řízení uhrazeny a není proto důvod povinnost k zaplacení zálohy ukládat. Navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil.

Podle § 7 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 108 odst. 1 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

Dle § 108 odst. 2 IZ může insolvenční soud určit výši zálohy až do částky 50.000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

Podle § 38 odst. 1 IZ má insolvenční správce právo na odměnu a náhradu hotových výdajů. V případě konkursu se výše odměny určí z počtu přezkoumaných přihlášek pohledávek a z výtěžku zpeněžení určeného k rozdělení mezi věřitele. Je-li insolvenční správce plátcem daně z přidané hodnoty, náleží mu k odměně a k náhradě hotových výdajů částka odpovídající této dani, kterou je insolvenční správce povinen z odměny a z náhrady hotových výdajů odvést podle zvláštního právního předpisu.

Z ustanovení § 38 odst. 2 IZ vyplývá, že odměna a náhrada hotových výdajů insolvenčního správce se uspokojují z majetkové podstaty, a pokud k tomu nestačí, ze zálohy na náklady insolvenčního řízení; není-li jejich uspokojení z těchto zdrojů možné, hradí je stát, nejvýše však 50.000 Kč na odměně insolvenčního správce a 50.000 Kč na náhradě hotových výdajů insolvenčního správce.

Dle § 38 odst. 6 IZ způsob určení odměny, některých hotových výdajů insolvenčního správce a způsob jejich úhrady státem stanoví prováděcí právní předpis.

Tímto předpisem je vyhláška č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen vyhláška ).

Podle § 1 odst. 5 vyhlášky platí, že pokud je způsobem řešení dlužníkova úpadku konkurs, činí odměna insolvenčního správce nejméně 45.000 Kč.

Dle § 8 odst. 1 vyhlášky nelze-li odměnu insolvenčního správce zcela nebo zčásti uhradit z majetkové podstaty nebo ze zálohy na náklady insolvenčního řízení, hradí ji stát v rozsahu, v jakém nemůže být uhrazena z těchto zdrojů, nejvýše však 50.000 Kč.

Podle § 8 odst. 2 vyhlášky nelze-li náhradu hotových výdajů insolvenčního správce zcela nebo zčásti uhradit z majetkové podstaty nebo ze zálohy na náklady insolvenčního řízení, hradí ji stát v rozsahu, v jakém nemůže být uhrazena z těchto zdrojů, nejvýše však 50.000 Kč.

Z obsahu insolvenčního spisu odvolací soud zjistil, že insolvenční řízení dlužníka bylo zahájeno insolvenčním návrhem odvolatelky podaným u insolvenčního soudu dne 21. 8. 2015, kterým se tato domáhala vydání rozhodnutí o úpadku dlužníka a jeho řešení konkursem. Odvolatelka uvedla, že má za dlužníkem pohledávku ve výši 100.000 Kč s příslušenstvím, která se stala splatnou dne 31. 12. 2014. V insolvenčním návrhu označila další dva věřitele (PROFI CREDIT Czech a.s. a Všeobecnou zdravotní pojišťovnu České republiky), kteří mají vůči dlužníkovi pohledávku splatnou po dobu delší než tři měsíce, a připojila k němu přihlášku své pohledávky (P1). Usnesením ze dne 27. 8. 2015 (č. d. A-5) byl dlužník vyzván, aby se ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení k insolvenčnímu návrhu písemně vyjádřil a předložil insolvenčnímu soudu seznam svého majetku včetně svých pohledávek, seznam svých závazků s uvedením věřitelů a seznam svých zaměstnanců. Toto usnesení, které bylo dlužníkovi doručeno dne 4. 9. 2015, obsahovalo rovněž poučení o obsahových náležitostech vyžadovaných seznamů, o následcích jejich nepředložení a o možnosti podání návrhu na povolení oddlužení. Na tuto výzvu dlužník nereagoval. V insolvenčním návrhu označení věřitelé na výzvu insolvenčního soudu existenci svých splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníkovi potvrdili a doložili (č. d. A-8 a A-9). Existence majetku dlužníka, především pohotových finančních prostředků, z obsahu insolvenčního spisu nevyplývá.

Odvolací soud má shodně jako soud insolvenční za to, že s ohledem na dosavadní průběh insolvenčního řízení lze konstatovat, že se rozhodnutí o úpadku dlužníka jeví jako velmi pravděpodobné, přičemž jediným možným způsobem řešení dlužníka je konkurs.

Konstantní judikatura insolvenčních soudů (viz usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 4. 2009, č. j. KSOS 33 INS 1040/2009, 2 VSOL 86/2009-A-10, nebo usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 11. 2008 č. j. KSHK 41 INS 4227/2008, 1 VSPH 249/2008-A-15) vychází při aplikaci ustanovení § 108 IZ již od samého počátku účinnosti insolvenčního zákona z předpokladu, že účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků a umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce po rozhodnutí o úpadku, a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ).

Ve vztahu k odvolatelkou tvrzenému majetku dlužníka odvolací soud zjistil, že jako vlastník nemovitostí zapsaných na LV č. 3068 pro k. ú. a obec Lužice u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrální pracoviště Hodonín, je v katastru nemovitostí zapsána Hana Hytychová, V Chalupách 127/4, 696 18 Lužice, a nikoli dlužník.

Za situace, kdy není znám žádný majetek dlužníka, jsou dle názoru odvolacího soudu naplněny důvody pro uložení povinnosti odvolatelce (jako insolvenční navrhovatelce) zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení a je tedy namístě zabývat se její výší, jež byla insolvenčním soudem stanovena v maximální možné částce 50.000 Kč.

Odvolací soud v této souvislosti připomíná, že minimální odměna insolvenčního správce činí dle § 1 odst. 5 vyhlášky č. 313/2007 Sb., o odměně insolvenčního správce, o náhradách jeho hotových výdajů, o odměně členů a náhradníků věřitelského výboru a o náhradách jejich nutných výdajů, ve znění pozdějších předpisů, při řešení úpadku dlužníka konkursem částku 45.000 Kč (tj. 54.450 Kč s DPH), a že lze očekávat vznik i hotových výdajů insolvenčního správce ve smyslu § 7 této vyhlášky, jež se uspokojují z majetkové podstaty, a není-li to možné ze zálohy na náklady insolvenčního řízení (§ 38 odst. 2 IZ).

Odvolací soud ze shora uvedených důvodů považuje napadené rozhodnutí, kterým byla odvolatelce uložena povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč, za věcně správné, když pro uložení zálohy byly splněny všechny zákonem stanovené předpoklady a vyměřená výše zálohy je ve vztahu ke konkrétním okolnostem projednávané věci odpovídající.

Z uvedeného důvodu odvolací soud napadené rozhodnutí insolvenčního soudu podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku, insolvenčnímu navrhovateli se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 5. února 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu