2 VSOL 130/2013-A-9
KSBR 31 INS 26531/2012 2 VSOL 130/2013-A-9

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobová v insolvenční věci dlužnice Jany anonymizovano , anonymizovano , Henčov 36, 586 01 Jihlava, o insolvenčním návrhu dlužnice, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9.11.2012, č. j. KSBR 31 INS 26531/2012-A-4,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že dlužnici se povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč neukládá.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně uložil dlužnici povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč do tří od právní moci usnesení. V důvodech tohoto rozhodnutí uvedl, že postupoval podle ust. § 108 odst. 1, 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ), neboť dospěl k závěru, že složení zálohy na náklady insolvenčního řízení je nutné s ohledem na skutečnost, že majetek dlužnice, který není předmětem zajišťovacích práv, tvoří běžné vybavení domácnosti a po posouzení podmínky pro povolení oddlužení ve vztahu k hodnotě plnění, které by při oddlužení obdrželi nezajištění věřitelé, dospěl k závěru, že s ohledem na výši nezajištěných závazků (304.479 Kč) a příjem dlužnice (7.920 Kč) by v případě oddlužení plněním splátkového kalendáře dlužnice za 5 let trvání oddlužení zaplatila nezajištěným věřitelům částku odpovídající 0 % jejich pohledávek. Jelikož dlužnice nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení, je jediným možným řešením úpadku konkurs. Účelem zálohy je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce bezprostředně po rozhodnutí o úpadku, a tím překlenout prvotní nedostatek peněžních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení. Minimální odměna insolvenčního správce činí při konkursu (bez hotových výdajů) a bez DPH 45.000 Kč.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Tvrdila, že si není vědoma procesních chyb v jejím insolvenčním návrhu, v němž uvedla všechny skutečnosti osvědčující její úpadek, osvědčila své příjmy potvrzením o příjmu za poslední 3 roky, uvedla současný příjem a důkazy označila v návrhu na povolení oddlužení. Dále uvedla, že její závazky činí cca 304.479 Kč, z toho minimálně 30 % tvoří 91.344 Kč. Pobírá důchod ve výši 7.920 Kč, proto navrhla splátku 1.600 Kč pro nezajištěné věřitele a 600 Kč pro insolvenčního správce. Splňuje oddlužení plněním splátkového kalendáře, a proto navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil, rozhodl o úpadku dlužnice, uložil jí zaplatit do tří dnů od právní moci usnesení náklady insolvenčního řízení ve výši 3.000 Kč, ustanovil insolvenčního správce a povolil řešení úpadku oddlužením.

Podle § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212 a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k níže uvedeným závěrům.

Podle ust. § 108 odst. 1 a 2 IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

V přezkoumávané věci se dlužnice insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení ze dne 26.10.2012 domáhala rozhodnutí o úpadku a jako způsob jeho řešení navrhla oddlužení plněním splátkového kalendáře. V návrhu tvrdila, že má závazky v celkové výši cca 304.479 Kč vůči 12 věřitelům, její současný příjem činí 7.920 Kč. Označila 6 svých věřitelů, dále majetek, který není předmětem zajišťovacích práv a pod bodem 18 a 20 insolvenčního návrhu uvedla právní důvod, věřitele a výši závazků. Dále na insolvenčním návrhu poznačila, že seznam příloh dodá Krajskému soudu v Brně do 5 dnů od podání tohoto návrhu na oddlužení. Dne 29.10.2012 byl Krajskému soudu v Brně, pobočka v Jihlavě doručen svazek příloh, který obsahuje čestné prohlášení dlužnice o tom, že není OSVČ, nemá příjmy z podnikání a nikdy je neměla, nikdy neměla žádné zaměstnance a její dluhy nepocházejí z podnikání. Správnost a úplnost tohoto prohlášení dlužnice potvrdila podpisem. Dále je součástí příloh listina označená jako seznam všech závazků dlužnice, v němž je uveden název věřitele, název dokladu, číslo smlouvy, datum od kdy závazky nejsou placeny, číslo exekuce. Seznam majetku dlužnice obsahuje specifikaci movitého majetku (položky 1-17), včetně množství, pořizovací a současné ceny. Další přílohy představují doklady o výši důchodu, poštovní poukázky, mzdové listy a výpis z evidence rejstříku trestů fyzických osob.

Z výše uvedených zjištění odvolacího soudu je zřejmé, že v přezkoumávané věci nebyly splněny podmínky k tomu, aby soud prvního stupně uložil dlužnici povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Jak vyplývá z již ustálené rozhodovací praxe obou odvolacích soudů (viz zejména usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 1 VSPH 96/2008-A, 1 VSPH 110/2008-A, KSUL 44 INS 1893/208, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. 10 v roce 2009), insolvenční soud může uložit insolvenčnímu navrhovateli povinnost k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení teprve tehdy, má-li insolvenční návrh (a jeho obligatorní přílohy) všechny zákonem předepsané náležitosti. Je pojmově vyloučeno činit vůči insolvenčnímu navrhovateli další opatření, je-li insolvenční návrh vadný ve smyslu ust. § 128 odst. 1 IZ nebo nejsou-li k němu připojeny přílohy předepsané ust. § 128 odst. 2 IZ.

V projednávané věci se uvedené závěry prosadí tak, že usnesení o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení je předčasné, neboť soud prvního stupně neměl k dispozici insolvenční návrh, k němuž jsou připojeny všechny obligatorní přílohy obsahující stanovené náležitosti. Jak seznam majetku dlužnice, tak i seznam jejích závazků, totiž nesplňují náležitosti předepsané ust. § 104 odst. 2, 3 a 4 IZ. Proto měl soud prvního stupně vyzvat dlužnici k doplnění chybějících náležitostí obou seznamů a stanovit ji k tomuto úkonu lhůtu. Za daného stavu věci není dosud zřejmé, zda insolvenční návrh dlužnice nebude odmítnut postupem podle ust. § 128 odst. 2 IZ. Z výše uvedených důvodů postupoval odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 o.s.ř. a napadené usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že dlužnici se záloha na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč neukládá.

Pro úplnost odvolací soud poznamenává, že nesdílí názor dlužnice vyjádřený v jejím odvolání, že splňuje podmínky pro povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Na základě předběžného propočtu odvolací soud dospívá k závěru, že z příjmu dlužnice ve výši 7.920 Kč, po odečtení nepostižitelné částky 6.065 Kč, by mohly být použity dvě třetiny (částka 1.236 Kč), což by za 5 let činilo 74.160 Kč. Po odečtení nároku správce (54.000 Kč nebo 65.340 Kč dle plátcovství DPH) by dlužnice zaplatila na pohledávky nezajištěných věřitelů 20.160 Kč (10,08 %) nebo 8.802 Kč (4,41 %).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení je přípustné dovolání, ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR v Brně, prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 25. února 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu