2 VSOL 130/2011-A-10
KSOS 39 INS 1737/2011 2 VSOL130/2011-A-10

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Heleny Myškové a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Radky Panáčkové v insolvenční věci dlužníka LUNA-STAR CZ, spol. s r.o., se sídlem 739 91 Jablunkov 291, IČ: 25 87 04 91, o insolvenčním návrhu věřitelky Zuzany anonymizovano , anonymizovano , bytem Lyski 484, 739 91 Jablunkov, rozhodl o odvolání věřitelky proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 15.2.2011, č. j. KSOS 39 INS 1737/2011-A-5,

takto:

I. Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh věřitelky ze dne 27.1.2011 (výrok I.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů insolvenčního řízení (výrok II.).

V důvodech usnesení uvedl, že insolvenčním návrhem doručeným soudu dne 27.1.2011 se věřitelka domáhala rozhodnutí o úpadku dlužníka a prohlášení konkursu na jeho majetek. V návrhu tvrdila, že jí dlužník neuhradil měsíční mzdu za měsíc leden 2009 v celkové výši 3.023,-Kč, dále označila další věřitele dlužníka a uvedla, že vzhledem k tomu, že dlužník má více věřitelů se splatnými závazky, které převyšují jeho majetek, je v úpadku. K návrhu doložila pracovní smlouvu ze dne 25.5.2008, včetně dodatku ze dne 2.6.2008, uznání dluhu ze dne 17.1.2011 a dohodu o rozvázání pracovního poměru ze dne 27.1.2009. Podle soudu prvního stupně věřitelka prokázala svou pohledávku za dlužníkem z titulu mzdových nároků, avšak k prokázání existence úpadku předlužením je nezbytné, aby bylo z insolvenčního návrhu jednoznačně odvoditelné, že dlužník má více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Věřitelka ve svém návrhu neuvedla žádný údaj o výši těchto závazků a zároveň chybí jakékoliv údaje o hodnotě majetku dlužníka. Vzhledem k tomu, že nelze z návrhu dovodit jakoukoliv informaci o výši závazků dlužníka a o hodnotě jeho majetku, postupoval soud podle ust. § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), v platném znění (dále jen IZ ) a insolvenční návrh věřitelky odmítl. O nákladech řízení rozhodl dle ust. § 146 odst. 3 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ).

Proti tomuto rozhodnutí podala odvolání věřitelka Zuzana anonymizovano (dále jen odvolatelka ). Namítala, že soud prvního stupně měl odvolatelku vyzvat k doplnění insolvenčního návrhu dle ust. § 43 o.s.ř. Pokud tak nepostupoval, zatížil řízení vadou, která měla vliv na jeho rozhodnutí. V odvolání odvolatelka označila osm dalších věřitelů dlužníka a uvedla výši jejich pohledávek. Navrhla napadené usnesení zrušit a v insolvenčním řízení pokračovat.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, proto odvolací soud přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že odvolání věřitelky není důvodné.

Kromě náležitostí uvedených v ust. § 103 odst. 1 IZ a § 42 odst. 4 o.s.ř. musí být v insolvenčním návrhu dle ust. § 103 odst. 2 IZ uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, dále skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá. Z ust. § 103 odst. 3, věty druhé IZ dále vyplývá, že insolvenční navrhovatel je povinen k insolvenčnímu návrhu připojit předepsané přílohy a listinné důkazy, kterých se dovolává; přílohy a listiny však nejsou součástí insolvenčního návrhu. Podá-li insolvenční návrh věřitel, je povinen doložit, že má proti dlužníkovi splatnou pohledávku a k návrhu připojit i její přihlášku (§ 105 IZ).

Z ust. § 3 odst. 1 IZ vyplývá, že dlužník je v úpadku (z důvodu insolvence), jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit ( platební neschopnost ). Podle odstavce 2, se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud. Dle odstavce 3, dlužník, který je právnickou osobou nebo fyzickou osobou-podnikatelem, je v úpadku i tehdy, je-li předlužen. O předlužení jde tehdy, má-li dlužník více věřitelů a souhrn jeho závazků převyšuje hodnotu jeho majetku. Při stanovení hodnoty dlužníkova majetku se přihlíží také k další správě jeho majetku, případně k dalšímu provozování jeho podniku, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že dlužník bude moci ve správě majetku nebo v provozu podniku pokračovat.

Podle ust. § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

Mezi znaky úpadku ve formě předlužení patří mnohost věřitelů a dále skutečnost, že souhrn závazků dlužníka převyšuje hodnotu jeho majetku. Pro závěr o existenci úpadku ve formě předlužení předepisuje insolvenční zákon soudu hodnotit výši všech závazků dlužníka a při hodnocení výše majetku dlužníka zohledňovat jeho správu, případně další provozování jeho podniku. Přitom je nutno zohlednit i to, zda bude dlužník moci ve správě majetku nebo provozu podniku pokračovat.

Z obsahu spisu vyplývá, že insolvenční řízení bylo zahájeno dne 27.1.2011, kdy u Krajského soudu v Ostravě podala insolvenční návrh věřitelka Zuzana anonymizovano . V návrhu uvedla, že má za dlužníkem pohledávku z titulu dlužné mzdy ve výši 3.023,-Kč za měsíc leden 2009. Jako další věřitele dlužníka označila Město Jablunkov s pohledávkou za nezaplacení nájmu, VA & JA TABÁK s.r.o. a TS-technické služby, a.s. Dále uvedla, že dlužník má více věřitelů a jeho splatné závazky jsou vyšší než jeho majetek. Navrhla, aby soud rozhodl o úpadku dlužníka a prohlásil na jeho majetek konkurs.

Z těchto tvrzení bylo možno dovodit pouze to, že dlužník má více věřitelů, ale nikoli to, že by ve smyslu ust. § 3 odst. 1 písm. b) a c) IZ měl vůči více věřitelům peněžité závazky po dobu delší třiceti dnů a že by je nebyl schopen plnit. Odvolatelka ani nevylíčila rozhodné skutečnosti, na jejichž základě by bylo možno dospět k závěru, že je dána některá z vyvratitelných právních domněnek vymezených v ust. § 3 odst. 2 IZ, podle nichž se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky. Věřitelka neuvedla konkrétní údaje, z nichž by vyplynulo, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků nebo že je vůči více věřitelům neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti. Ve vztahu k tvrzenému úpadku ve formě předlužení odvolatelka pouze uvedla, že dlužník je v úpadku, neboť má více věřitelů a jeho splatné závazky jsou vyšší než jeho majetek. Jedná se však o pouhé konstatování, nikoliv o uvedení okolností, jež osvědčují dlužníkův úpadek předlužením. Na základě výše uvedených zjištění lze uzavřít, že odvolatelka ve svém insolvenčním návrhu neuvedla konkrétní okolnosti, z nichž závěr o úpadku dlužníka ve formě předlužení vyplývá, tedy neuvedla žádné údaje o výši závazků věřitelů, ani údaje o hodnotě majetku dlužníka. Proto postupoval soud prvního stupně správně, když insolvenční návrh pro vady odmítl podle ust. § 128 odst. 1 IZ.

Námitka odvolatelky, že soud prvního stupně ji měl vyzvat k odstranění vad insolvenčního návrhu postupem podle ust. § 43 o.s.ř. není důvodná. Tento postup je totiž v insolvenčním řízení vyloučen (§ 128 odst. 1 IZ). Vady insolvenčního návrhu může insolvenční navrhovatel odstranit jen do té doby, dokud insolvenční soud nerozhodne o odmítnutí návrhu (srovnej usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 17.3.2008, sp. zn. KSPL 20 INS 437/2008, 1 VSPH 5/2008, zveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 11/2009).

Ze všech výše uvedených důvodů je usnesení soudu prvního stupně věcně správné, proto je odvolací soud podle ust. § 219 o.s.ř. potvrdil, včetně správného rozhodnutí o nákladech řízení.

O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. V odvolacím řízení byl úspěšný dlužník, který by měl proto právo na náhradu nákladů tohoto řízení. Dlužníkovi však dosud žádné náklady odvolacího řízení nevznikly.

P o u č e n í : Proti výroku I. tohoto rozhodnutí j e přípustné podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení tohoto rozhodnutí zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 IZ) k Nejvyššímu soudu ČR v Brně, prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě (§ 7 IZ, § 239 odst. 3, § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Proti výroku II. tohoto rozhodnutí n e n í přípustné dovolání.

V Olomouci dne 26. května 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu