2 VSOL 129/2015-B-107
KSBR 40 INS 2420/2011 2 VSOL 129/2015-B-107

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka JUDr. Milana anonymizovano , anonymizovano , bytem Havlíčkova 1144, Zlín-Malenovice, PSČ 763 02, identifikační číslo 66233062, o návrhu dlužníka na vynětí majetku z majetkové podstaty, rozhodl o odvolání insolvenčního správce Mgr. Petra Fišera, se sídlem Benešovo nábř. 3954, Zlín, PSČ 760 01, proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. KSBR 40 INS 2420/2011-B-89 ze dne 29.10.2014,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se v části, kterou bylo vyhověno návrhu dlužníka na vynětí majetku z majetkové podstaty zapsaného v soupise pod položkami č. 2.23, 2.24 a 2.35, který je založen v insolvenčním spise pod č.l. B-80, se m ě n í tak, že tento návrh se z a m í t á .

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně vyhověl návrhu dlužníka na vynětí majetku z majetkové podstaty zapsaného v soupisu pod položkami č. 2.23 až č. 2.31 a č. 2.35, č. 2.38 a č. 2.39, který je založen v insolvenčním spisem pod č.l. B-80. V důvodech rozhodnutí uvedl, že dlužník podal včasný návrh na vynětí movitých věcí ze soupisu majetkové podstaty, insolvenční správce sdělil důvody, pro které tomuto návrhu dlužníka nevyhověl. Soud dospěl k závěru, že movité věci, ohledně kterých žádá dlužník o vynětí, lze považovat za obvyklé vybavení domácnosti, které je z výkonu rozhodnutí vyloučeno, a tudíž do majetkové podstaty nepatří podle ustanovení § 207 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále IZ ). Skutečnost, že věci nebyly po určitou dobu dlužníkem a členy domácnosti užívány, popřípadě byly užívány omezeně, nemá vliv na charakter těchto věcí. Současně soud vzal v úvahu, že se jedná o věci použité a zanedbatelné hodnoty.

Proti tomuto usnesení, výslovně v rozsahu vyloučení movitých věcí pod položkami č. 2.23 (konferenční stůl skleněný), č. 2.24 (jídelní stůl dřevěný a 6 židlí) a č. 2.35 (2 pracovní šuplíkové kontejnery), podal insolvenční správce odvolání. Uvedl, že movité věci pod položkami č. 2.23 a č. 2.24 nemají zanedbatelnou hodnotu, neboť byly vyrobeny na zakázku částečně z masivního dřeva, movité věci pod položkou č. 2.35 nesloužily k uspokojování základních potřeb rodiny, neboť je dlužník měl ve své pracovně, která patrně sloužila převážně k jeho podnikatelské činnosti. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení v tomto rozsahu změnil tak, že návrhu dlužníka na vynětí tohoto majetku z majetkové podstaty nevyhoví.

Podle § 7 věty první IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že předmětné movité věci byly sepsány v aktualizovaném soupisu movitých věcí ze dne 15.4.2013, který byl zveřejněn v insolvenčním rejstříku dne 17.4.2013. Dlužník podáním ze dne 13.5.2013 podal návrh na vyloučení movitých věcí z majetkové podstaty. V návrhu uvedl, že předmětné movité věci jsou podle své povahy movitými věcmi, které slouží jemu a jeho rodinným příslušníkům, včetně dětí, k uspokojování hmotných potřeb domácnosti. Konkrétně se jedná o soustavu věcí sloužících ke stolování a spaní, a o věci, které přímo souvisí s uspokojováním základních potřeb domácnosti a tvoří obvyklé vybavení domácnosti. Insolvenční správce při soupisu majetku nevzal tyto skutečnosti do úvahy. Navrhl, aby byly tyto věci vyňaty ze soupisu majetkové podstaty. Insolvenční správce podáním ze dne 5.6.2013 sdělil soudu, že dne 16.5.2013 mu byl doručen dlužníkův návrh na vyloučení movitých věcí z majetkové podstaty, který zaslal všem členům věřitelského výboru k vyjádření do 2.6.2013, avšak obdržel vyjádření pouze jednoho člena věřitelského výboru, který souhlasí s jeho stanoviskem, aby dlužníku nebylo vyhověno. Důvody pro nevyhovění návrhu spatřoval v tom, že dlužník v rodinném domě v Malenovicích, kde jsou umístěny tyto movité věci, nemohl stabilně bydlet minimálně přes zimní období, neboť v domě nebyla v provozu elektřina ani plyn. Děti sice dlužník má, ale nemá je svěřeny do své výchovy a neplní si ani vyživovací povinnost. Navrhl, aby dlužníkovi nebylo vyhověno.

Podle § 226 odst. 1 a odst. 2 věty prvé IZ, dlužník může uplatnit vynětí majetku z majetkové podstaty jen tehdy, jde-li o věc, právo, pohledávku nebo jinou majetkovou hodnotu, která do majetkové podstaty nepatří podle § 207 a 208; učiní tak vůči insolvenčnímu správci bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět, že došlo k zahrnutí takové věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty do soupisu. V návrhu podle odstavce 1 musí dlužník kromě obecných náležitostí podání označit věc, právo, pohledávku nebo jinou majetkovou hodnotu, o jejíž vynětí ze soupisu žádá, a uvést skutečnosti, ze kterých vyplývá, že tento majetek neměl být sepsán.

Podle § 226 odst. 4 IZ, nejde-li o případy uvedené v odstavci 3, insolvenční správce vyzve věřitelský výbor, aby se k návrhu v určené lhůtě vyjádřil; dospěje-li po uplynutí této lhůty k závěru, že návrhu nelze vyhovět, předloží jej s případným vyjádřením věřitelského výboru a se zprávou o důvodech, pro které majetek nevyloučil, insolvenčnímu soudu; dlužník má právo se k těmto důvodům vyjádřit.

Podle § 226 odst. 5 IZ, o návrhu podle odstavce 1 rozhoduje insolvenční soud v rámci své dohlédací činnosti. Rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné, se doručuje dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru. V době od podání tohoto návrhu do rozhodnutí o něm nesmí insolvenční správce zpeněžit majetek, jehož se návrh týká; § 225 odst. 4 a 5 platí obdobně.

Podle § 207 odst. 1 IZ, nestanoví-li tento zákon jinak, do majetkové podstaty nepatří majetek, který nelze postihnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí; věci sloužící k podnikání dlužníka však z majetkové podstaty vyloučeny nejsou.

Podle § 322 odst. 1 o.s.ř., z věcí, které jsou ve vlastnictví povinného, se nemůže týkat výkon rozhodnutí těch, které povinný potřebuje nezbytně k uspokojování hmotných potřeb svých a své rodiny nebo k plnění svých pracovních úkolů, jakož i jiných věcí, jejichž prodej by byl v rozporu s morálními pravidly.

Podle § 322 odst. 2 písm. a) o.s.ř., takto jsou z výkonu rozhodnutí vyloučeny zejména běžné oděvní součásti, obvyklé vybavení domácnosti.

Odvolací soud především poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 29 Cdo 2133/2011 ze dne 26.2.2002 (přístupné na webových stránkách Nejvyššího soudu), ve kterém Nejvyšší soud uzavřel, že základním hlediskem pro určení toho, zda věci zahrnuté do soupisu, mohou být prodány v dražbě, je jejich nezbytnost při uspokojování hmotných potřeb povinného a jeho rodiny; skutečnost, že věci tvoří obvyklé vybavení domácnosti, ještě neznamená, že jsou z výkonu rozhodnutí vyloučeny. Půjde-li o věc pro povinného a jeho rodinu nezbytnou, pak nepodléhá výkonu rozhodnutí bez ohledu na to, zda ji lze zařadit mezi obvyklé vybavení domácnosti či nikoliv. Naopak platí,

že půjde-li o věc, která není pro uspokojování hmotných potřeb povinného a jeho rodiny nezbytná, může být postižena výkonem rozhodnutí, i když tvoří obvyklé vybavení domácnosti. Okolnost, že povinný (spolu s členy své rodiny) věci postižené výkonem rozhodnutí každodenně užívá k účelu, pro který jsou určeny, popřípadě k jiným účelům, není sama o sobě rozhodná a nevylučuje potřebnost při uspokojování hmotných potřeb ve smyslu § 322 odst. 1 o.s.ř. kvalifikovat jako nikoli nezbytnou. Kritérium nezbytnosti se totiž neodvíjí pouze od četnosti a způsobu užívání věcí, nýbrž má základ v úvaze, zda lze po povinném požadovat, aby při uspokojování základních životních potřeb svých a své rodiny se bez uvedených věcí obešel. V rozhodnutí sp. zn. 20 Cdo 180/2003 ze dne 26.4.2004 (uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 2004, pod č. 62/2004) pak Nejvyšší soud uzavřel, že otázku, zda jde o věci tvořící obvyklé vybavení domácnosti ve smyslu § 322 odst. 2 písm. a) o. s. ř., je nutné posuzovat z hlediska uvozujícího ustanovení § 322 odst. 1 o.s.ř. a tam vtěleného kritéria jejich nezbytné potřeby při uspokojování hmotných potřeb povinného a jeho rodiny; výkonem rozhodnutí proto nelze postihnout jen takový majetek, který slouží k uspokojení těch životních potřeb, které lze hodnotit jako základní. Skutečnost, že určité věci-se zřetelem k aktuálním sociálním standardům-tvoří typické vybavení domácnosti, ještě neznamená, že ve smyslu ustanovení § 322 odst. 1 a odst. 2 písm. a) o. s. ř. jde o věci nezbytně potřebné. Při úvaze, zda daná věc je z výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí podle § 322 o. s. ř. vyloučena, jsou významná i konkrétní zjištění o tom, jaké potřeby jsou jejím prostřednictvím v osobních poměrech povinného a jeho rodiny uspokojovány, jakou roli v jeho osobním rodinném životě hrají, a zda a s jakým (nižším) nákladem jsou uspokojovatelné jinak.

V přezkoumávané věci dlužník svůj návrh na vyloučení movitých věcí ze soupisu majetkové podstaty odůvodnil pouze tak, že se jedná (typicky) o movité věci, které podle své povahy slouží mu a jeho rodině k uspokojování hmotných potřeb domácnosti, neboť se jedná o soustavu věcí sloužící ke stolování, spaní, a o věci, které přímo souvisí s uspokojováním základních potřeb domácnosti a tvoří obvyklé vybavení domácnosti. Dlužník však žádné konkrétní skutečnosti, ze kterých by vyplývalo, jakou roli v jeho osobním životě a rodinném životě při uspokojování jakých základních potřeb jednotlivé movité věci jako nezbytně potřebné hrají, neuvedl. Naopak nelze upřít důvodnost argumentaci insolvenčního správce vyjádřené v jeho odvolání a v podání ze dne 5.6.2013. Za této situace odvolací soud jeho návrh na vyloučení věcí z majetkové podstaty neshledává opodstatněným ve smyslu ustanovení § 226 IZ.

Ze shora uvedených důvodů odvolací soud podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. napadené rozhodnutí změnil tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené zveřejněním v insolvenčním rejstříku. Dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru se doručuje i zvláštním způsobem. Lhůta pro podání dovolání běží od doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 27. srpna 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu