2 VSOL 1287/2015-B-25
KSOS 25 INS 23880/2014 2 VSOL 1287/2015-B-25

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Ivany Waltrové a Mgr. Martina Hejdy v insolvenční věci dlužníků a) Radky anonymizovano , anonymizovano , bytem Ladova 292/5, 736 01 Havířov-Šumbark, b) Jana anonymizovano , anonymizovano , bytem Ladova 292/5, 736 01 Havířov-Šumbark, o žádosti dlužníků o stanovení jiné výše měsíční splátky, rozhodl o odvolání dlužníků proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. KSOS 25 INS 23880/2014-B-18 ze dne 9. 11. 2015,

tak to :

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odův odně ní:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Ostravě (dále jen insolvenční soud ) zamítl žádost dlužníků o stanovení jiné výše měsíčních splátek, podanou v průběhu realizace schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře. V odůvodnění rozhodnutí insolvenční soud uvedl, že usnesením ze dne 29. 6. 2015, č. j. KSOS 25 INS 23880/2014-B-7, schválil oddlužení dlužníků plněním splátkového kalendáře a uložil jim povinnost platit měsíčně nezajištěným věřitelům prostřednictvím insolvenčního správce ze svých příjmů částku ve stejném rozsahu, v jakém z nich mohou být při výkonu rozhodnutí nebo při exekuci uspokojeny přednostní pohledávky, a to počínaje měsícem červencem 2015. Podáním ze dne 2. 10. 2015 požádali dlužníci, aby jim byla soudem snížena výše měsíčních splátek, a to na částku 9.000 Kč měsíčně. Svou žádost odůvodnili tím, že se jim navýšily náklady na živobytí, došlo k onemocnění matky dlužnice a), o kterou pečují, a dlužnice a) je sama ve špatném zdravotním stavu. Insolvenční soud vycházeje z výše nezajištěných pohledávek 1.363.504,03 Kč a výše dosud uskutečněných splátek 27.588,50 Kč zjistil, že pro uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů ve výši alespoň 50 % by měsíční částka vyplácená věřitelům musela činit minimálně 12.175 Kč. Celková měsíční splátka dlužníků (včetně zálohy na odměnu a hotové výdaje insolvenčního správce) by po zbývající dobu trvání oddlužení, tj. po dobu 56 měsíců, musela celkem činit minimálně 13.809 Kč. V případě dlužníky navrhované výše měsíční splátky by však předpokládané uspokojení nezajištěných věřitelů činilo pouze 30,25 %. Insolvenční soud s odkazem na ustanovení § 407 odst. 3 a § 398 odst. 4 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), uzavřel, že hodnota plnění, kterou by obdrželi nezajištění věřitelé při dlužníky navrhované výši měsíčních splátek, byla nižší než 50 % jejich pohledávek a nejsou tak splněny podmínky pro změnu usnesení o schválení oddlužení a ponechání vyšší než nepostižitelné částky dlužníkům.

Proti tomuto usnesení podali dlužníci odvolání, ve kterém namítali, že jimi navrhovaná výše měsíční splátky by postačovala k upokojení pohledávek nezajištěných věřitelů přesahujícímu 30 %. Shodně jako v podané žádosti dlužníci odkazovali na zhoršený zdravotní stav dlužnice a), náklady spojené s péčí o invalidní matku dlužnice a) a náklady vzniklé dlužnici a) dojížděním do nového zaměstnání. Dlužníci dále poukázali na náklady spojené se zájmovou činností a zdravotním stavem svých dvou nezletilých synů. V neposlední řadě sdělili, že Česká pojišťovna, a.s. uplatnila v září 2015 požadavek na zaplacení částky 33.000 Kč z titulu vrácení vyplacených provizí za pojistné smlouvy uzavřené dlužnicí a) jako bývalým obchodním zástupcem, jež byly následně stornovány. Navrhli, aby odvolací soud napadené rozhodnutí změnil a stanovil výši měsíčních splátek v částce 9.000 Kč.

Podle § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobami oprávněnými, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 407 odst. 3 IZ rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře insolvenční soud i bez návrhu změní, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání stanovených měsíčních splátek; ustanovení § 418 odst. 1 písm. b) tím není dotčeno.

Z ustanovení § 398 odst. 4 IZ vyplývá, že dlužníku, který o to požádal v návrhu na povolení oddlužení, může insolvenční soud stanovit jinou výši měsíčních splátek. Učiní tak jen tehdy, lze-li se zřetelem ke všem okolnostem důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50 % jejich pohledávek, anebo stejná nebo vyšší než hodnota plnění, na které se tito věřitelé s dlužníkem dohodli. Přitom dále přihlédne k důvodům, které vedly k dlužníkovu úpadku, k celkové výši dlužníkových závazků, k dosavadní a očekávané výši dlužníkových příjmů, k opatřením, která dlužník činí k zachování a zvýšení svých příjmů a ke snížení svých závazků, a k doporučení věřitelů.

Dle názoru odvolacího soudu insolvenční soud v projednávané věci správně a úplně zjistil skutkový stav, obsažený v odůvodnění napadeného rozhodnutí, na který odvolací soud pro stručnost odkazuje. V této souvislosti je třeba zejména připomenout, že v případě dlužníky navrhované výše měsíční splátky 9.000 Kč by předpokládané uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů činilo 30,25 %. Tento závěr pak dlužníci v podaném odvolání nijak nerozporovali.

K možnému stanovení jiné výše měsíční splátky v průběhu schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře se Vrchní soud v Olomouci vyjádřil v usnesení ze dne 13. 1. 2016, č. j. KSOS 33 INS 8892/2011, 2 VSOL 1208/2015-B-46, kde uvedl, že změní-li se po rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře podstatně okolnosti rozhodující pro výši a další trvání stanovených měsíčních splátek, insolvenční soud podle § 407 odst. 3 IZ může toto rozhodnutí (i bez návrhu) změnit. To znamená, že pokud dlužníkovy příjmy generují zákonnou měsíční splátku umožňující uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v rozsahu vyšším než 50 % (nebo vyšším než s věřiteli dohodnutém), avšak jeho ostatní poměry se po schválení splátkového kalendáře podstatně změnily, anebo pokud dlužník nově dosahuje takových příjmů a jeho stávající poměry to odůvodňují, může insolvenční soud podle § 407 odst. 3 IZ určit dlužníku nižší splátku. To ovšem za splnění obdobných podmínek, jaké jsou zákonem stanoveny pro posouzení žádosti o nižší splátky podávané s návrhem na povolení oddlužení, tedy i za trvání kritéria minimálně 50 % uspokojení nezajištěných věřitelů (či minimálně té nižší míry uspokojení, na níž se s dlužníkem dohodli). K řečenému lze doplnit, že úprava obsažená v § 398 odst. 4 větě třetí a čtvrté IZ ponechává insolvenčnímu soudu určitou míru uvážení k tomu, aby v mezích zákonem definovaných kritérií v každém jednotlivém případě určil, zda a v jakém rozsahu stanoví dlužníku v rozsahu vytčeném § 398 odst. 4 větou třetí IZ nižší než zákonem určené měsíční splátky.

Nejvyšší soud v usnesení ze dne 24. 7. 2014, sen. zn. 29 NSCR 53/2012 (publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 10/2015) uzavřel, že ustanovení § 398 odst. 4 insolvenčního zákona patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle tam určených kritérií dle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností, jež tato kritéria naplňují. Žádá-li dlužník ve smyslu ustanovení § 391 odst. 2 insolvenčního zákona a § 398 odst. 4 insolvenčního zákona pro případ schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře o stanovení nižších než zákonem určených měsíčních splátek, insolvenční soud žádosti nevyhoví, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem nelze důvodně předpokládat, že hodnota plnění, které při oddlužení obdrží nezajištění věřitelé, bude stejná nebo vyšší než 50 % jejich pohledávek.

Insolvenční soud tedy postupoval zcela správně, jestliže žádost dlužníků o stanovení výše měsíčních splátek v částce 9.000 Kč zamítl s odůvodněním, že míra uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů by při této výši měsíčních splátek dosáhla pouze 30,25 %, tj. byla nižší než 50%. Dlužníci pak ani netvrdili, že by se na tomto nižším plnění s věřiteli dohodli.

Za této situace nemají v odvolání tvrzené skutečnosti týkající se zhoršení majetkových poměrů dlužníků, jejich sociální situace a zdravotního stavu, ani existence případné pohledávky České pojišťovny, a.s. vůči dlužnici a), na rozhodnutí o podaném odvolání žádný vliv.

Z uvedených důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí insolvenčního soudu podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení l z e podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníkům a insolvenčnímu správci se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 28. ledna 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Vladimíra Kvapilová předsedkyně senátu