2 VSOL 1273/2016-A-17
KSBR 39 INS 7236/2016 2 VSOL 1273/2016-A-17

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Vojtěcha Brhla a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Libora anonymizovano , anonymizovano , bytem v Maletíně 21, PSČ 789 01, adresa pro doručování Absolonova 2C, Brno, PSČ 624 00, identifikační číslo 74993003, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12.9.2016, č. j. KSBR 39 INS 7236/2016-A-12,

t a k t o:

Usnesení soudu prvního stupně s e p o t v r z u j e.

O d ů v o d n ě n í:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Brně (dále jen insolvenční soud ) uložil dlužníkovi povinnost zaplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci usnesení zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. Insolvenční soud dospěl k závěru, že u dlužníka je dán důvod pro odmítnutí návrhu na povolení oddlužení ve smyslu § 389 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ ), neboť jej podala neoprávněná osoba. Dlužník byl v době od 14.9.2009 do 8.2.2016 podnikající fyzickou osobou zapsanou pod identifikačním číslem 749 93 003, avšak tvrdil, že žádný z jeho závazků nepochází z podnikání. Insolvenční soud tedy dlužníka vyzval, aby vysvětlil, z jakého důvodu vznikl jeho závazek za VZP ČR. Dlužník reagoval doplněním doručeným insolvenčnímu soudu dne 7.9.2016, v němž uvedl, že po dobu aktivního živnostenského oprávnění podnikatelskou činnost nevykonával, tudíž neměl žádné příjmy, ze kterých by mohl své závazky vůči VZP ČR hradit. Z platebního výměru ze dne 8.2.2016 vyplývá, že dlužná částka byla dlužníkovi vyměřena jako osobě samostatně výdělečně činné za období od 20.5.2015 do 8.2.2016, kdy byl jako osoba samostatně výdělečně činná účasten na zdravotním pojištění. Insolvenční soud je toho názoru, že tento dluh bezprostředně souvisí s výkonem podnikatelské činnosti a jako takový se považuje za dluh z podnikání. Není rozhodné, zda byla podnikatelská činnost v daném období skutečně vykonávána, či zda si dlužník isir.justi ce.cz pouze opožděně zrušil živnostenské oprávnění. Je irelevantní tvrzení dlužníka, že po dobu aktivního držení živnostenského listu podnikatelskou činnost nevykonával, neměl tedy žádné příjmy, kterými by mohl hradit své závazky vůči VZP ČR. Pokud dlužník podnikatelskou činnost nevykonával, měl si živnostenské oprávnění zrušit. Dlužník tedy nesplňuje podmínky pro povolení oddlužení a jediným možným řešením jeho úpadku je prohlášení konkursu na jeho majetek. Dále insolvenční soud odkázal na § 108 odst. 1, odst. 2 IZ. Uvedl, že dlužník vlastní pouze věci osobní potřeby (mobilní telefon), dále notebook, tablet, tiskárnu, televizor, set top box, satelit, fotoaparát, hodinky, sjezdové lyže a běžné vybavení domácnosti, v celkové pořizovací ceně cca 50.000,-Kč. Současná hodnota těchto věcí ani jejich stáří není známo. Z insolvenčního návrhu ani ze seznamu majetku nevyplývá, že by dlužník vlastnil další majetek. Dlužník tedy nedisponuje žádnými pohotovými finančními prostředky, z nichž by bylo možné pokrýt náklady na činnost insolvenčního správce. Insolvenční soud proto uložil dlužníkovi zálohu na náklady řízení ve výši 50.000,-Kč a současně vysvětlil smysl této zálohy a odůvodnil její výši.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání, které nijak neodůvodnil.

Podle § 7 věty první IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních. V dané věci se přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k následujícím závěrům.

Podle § 389 odst. 1 písm. b) IZ, dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o fyzickou osobu, která nemá dluh z podnikání.

Podle § 389 odst. 2 IZ, dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Podle § 108 odst. 1 a 2 věty prvé IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Insolvenční soud učinil ve věci správná zjištění, na základě kterých dospěl ke správným závěrům. Dlužník žádným způsobem skutkový stav věci nezpochybňoval.

Dlužník ve svém insolvenčním návrhu uvedl, že byl držitelem živnostenského oprávnění, ale nepodnikal, neměl ani zaměstnání. Mezi jeho závazky uvedenými v insolvenčním návrhu byl i závazek vůči VZP ČR ve výši 39.334,-Kč jako pojistné na všeobecném zdravotním pojištění. Usnesením ze dne 26.8.2016, č. j. KSBR 39 INS 7236/2016-A-10, vyzval insolvenční soud dlužníka k doplnění insolvenčního návrhu o uvedení, z jakého důvodu vznikl závazek za VZP ČR. Podáním ze dne 5.9.2016 dlužník doplnil insolvenční návrh o seznam závazků, ve kterém uvedl i závazek vůči věřiteli VZP ČR ve výši 39.334,-Kč (vyúčtování pojistného na veřejné zdravotní pojištění od 20.5.2015 do 8.2.2016). Tento závazek doložil vyúčtováním pojistného na veřejné zdravotní pojištění 20.5.2015-8.2.2016 vystaveným dne 8.2.2016 Všeobecnou zdravotní pojišťovnou České republiky, regionální pobočkou Ostrava, pobočkou pro Moravskoslezský, Olomoucký a Zlínský kraj. Zároveň prohlásil, že nemá žádné závazky z podnikání. K závazku vůči VZP ČR podotkl, že po dobu aktivního živnostenského listu nevykonával podnikatelskou činnost, tudíž neměl žádné příjmy, kterými by mohl hradit jeho závazky vůči tomuto věřiteli.

Při zkoumání otázky, zda dlužník, který má dluh z podnikání, je osobou oprávněnou k podání návrhu na povolení oddlužení, je určující, zda existuje některý z důvodů uvedených v § 389 odst. 2 IZ. Proto je nezbytné, aby dlužník ve svém návrhu na povolení oddlužení alespoň tvrdil některou z těch skutečností, která vylučuje, aby jeho dluhy z podnikání bránily řešení jeho úpadku oddlužením. Shodně s insolvenčním soudem je odvolací soud toho názoru, že závazek dlužníka vůči Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky z titulu pojistného na veřejné zdravotní pojištění je závazkem, který má podnikatelský charakter. Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 31. 3. 2011, č. j. KSPH 39 INS 4221/2008, 29 NSČR 20/2009-B-32, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 113/2011, odůvodnil závěr, že dluhy vzešlými z podnikání dlužníka, které ve smyslu § 389 odst. 1 IZ zásadně brání povolení oddlužení, mohou být i takové dluhy, které v hmotněprávní rovině nevzešly z (jen) obchodních závazkových vztahů, např. dluhy, jež mají původ v občanskoprávních vztazích, do nichž dlužník vstupoval jako podnikatel, nebo jeho veřejnoprávní dluhy (nedoplatky na daních a na pojistném apod.), měly-li původ v dlužníkově podnikání.

Závazky dlužníka vůči věřiteli Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky je proto třeba považovat za závazky z podnikání ve smyslu § 389 IZ. Pokud dlužník žádné skutečnosti odůvodňující povolení jeho oddlužení za existence podnikatelského závazku ve vztahu k tomuto věřiteli ani netvrdí, pak na dlužníka nelze pohlížet jako na osobu oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení. Za této situace tedy insolvenční soud dospěl ke zcela správnému závěru, že jediným možným řešením úpadku dlužníka je konkurs, když jeho návrh na povolení oddlužení bude nutno odmítnout (§ 390 odst. 3 a § 396 IZ).

Insolvenční soud tedy postupoval správně, když dlužníkovi uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Ze seznamu majetku dlužníka je zřejmé, že nemá k dispozici žádné pohotové finanční prostředky a vlastní pouze movité věci (mobilní telefon Samsung E1200R v pořizovací ceně 1.500,-Kč, notebook Dell Inspiron v pořizovací ceně 13.000,-Kč, tablet iPad2 Apple v pořizovací ceně 11.000,-Kč, inkoustovou tiskárnu Canon Pixman 5000 v pořizovací ceně 5.000,-Kč, multifunkci Canon inkoustovou MP170 v pořizovací ceně 1.900,-Kč, televizor OVP v pořizovací ceně 1.000,-Kč, set top box v pořizovací ceně 500,-Kč, satelitní přijímač Mascom v pořizovací ceně 3.000,-Kč, fotoaparát Olympus v pořizovací ceně 4.900,-Kč, mikrovlnou troubu Zanussi v pořizovací ceně 1.500,-Kč, hodinky Royal London v pořizovací ceně 2.500,-Kč, sjezdové lyže Kastle Impuls 03 v pořizovací ceně 2.000,-Kč, rozkládací pohovku v pořizovací ceně 3.000,-Kč). Ve vztahu k majetku dlužníka je podstatné, že v dané fázi řízení nelze s jistotou odhadnout hodnotu předmětných movitých věcí. Proto je zcela odůvodněna potřeba zálohy na náklady insolvenčního řízení podle § 108 IZ. Účel a smysl zálohy na náklady insolvenčního řízení insolvenční soud přiléhavě vysvětlil a správně odůvodnil i její výši.

Z výše uvedených důvodů odvolací soud usnesení insolvenčního soudu jako věcně správné potvrdil podle § 219 o. s. ř.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Dlužníku se doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 29. listopadu 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu