2 VSOL 127/2018-A-38
č. j. KSOL 16 INS 15203/2017 2 VSOL 127/2018-A-38

USNESENÍ

Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vojtěcha Brhla a soudců Mgr. Martina Hejdy a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci

dlužnice: Kateřina anonymizovano , anonymizovano bytem Rožňavská 624/4, 779 00 Olomouc-Nové Sady

o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci ze dne 29. 1. 2018, č. j. KSOL 16 INS 15203/2017-A-31

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě-pobočka v Olomouci ze dne 29. 1. 2018, č. j. KSOL 16 INS 15203/2017-A-31 se mění tak, že se dlužnici ukládá povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30 000 Kč do 7 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

1. Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Ostravě-pobočka v Olomouci (dále jen insolvenční soud ) uložil dlužnici povinnost zaplatit ve lhůtě 7 dnů od právní moci usnesení zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50 000 Kč.

2. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že se dlužnice insolvenčním návrhem ze dne 13. 7. 2017 domáhala zjištění svého úpadku a jako způsob jeho řešení navrhla konkurs. Úpadek dlužnice má insolvenční soud s ohledem na obsah insolvenčního návrhu a seznam závazků za osvědčený. Majetek dlužnice představuje toliko spoluvlastnický podíl na nemovitostech, který byl dle tvrzení dlužnice v exekučním řízení oceněn částkou 915 000 Kč. Dále připomněl, že insolvenčnímu správci takřka ihned po ustanovení do funkce a prohlášení konkursu na majetek dlužnice vznikají náklady spojené s prověřováním majetkové podstaty a náklady spojené s jejím zachováním, udržováním a správou. Jedná se především o náklady spojené s oceněním nemovitosti, pojištění nemovitosti atd., a po insolvenčním správci nelze spravedlivě požadovat, aby tyto náklady nesl ze svého. Důvodem pro uložení povinnosti k úhradě zálohy je i skutečnost, že soudu je z úřední činnosti známa značná problematičnost zpeněžování spoluvlastnických podílů na nemovitých věcech, kdy tyto podíly se následně reálně zpeněžují za ceny výrazně nižší, než jsou ceny uvedené ve znaleckých posudcích. Odměna insolvenčního správce z výtěžku zpeněžení takového majetku se následně pohybuje pod hranicí minimální odměny insolvenční správce, která je v konkursu stanovena ve výši 45 000 Kč (54 450 Kč s DPH) a zbylou odměnu poté insolvenčnímu správci doplácí stát, což je považováno za nežádoucí. isir.justi ce.cz -2-KSOL 16 INS 15203/2017

S ohledem na výše uvedené insolvenční soud uložil dlužnici povinnost k úhradě zálohy na náklady insolvenčního řízení ve výši 50 000 Kč.

3. Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Namítala, že nedisponuje finančními prostředky, ze kterých by zálohu na náklady insolvenčního řízení byla schopna uhradit. Jejím jediným příjmem je příspěvek na živobytí a příspěvek na bydlení. Proto navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil.

4. Podle § 7 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

5. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k následujícím závěrům.

6. Podle § 108 odst. 2 IZ může insolvenční soud před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci nebo bývalému zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení.

7. Podle § 108 odst. 3 IZ výši zálohy podle odstavce 2 může insolvenční soud určit až do částky 50 000 Kč. Je-li insolvenčních navrhovatelů více, jsou povinni zaplatit zálohu společně a nerozdílně.

8. Insolvenční soud učinil ve věci správná zjištění, na základě kterých dospěl ke správným závěrům. Dlužnice v podaném odvolání zjištěný skutkový stav věci nezpochybňovala.

9. Ze seznamu majetku dlužnice se podává, že dlužnice vlastní spoluvlastnický podíl o velikosti jedné poloviny na nemovitostech zapsaných v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Olomouc, na LV č. 233. Dlužnice nemá pohotové finanční prostředky a její movitý majetek představují věci osobní potřeby a vybavení domácnosti.

10. Konstantní judikatura insolvenčních soudů (viz usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 4. 2009, č. j. KSOS 33 INS 1040/2009, 2 VSOL 86/2009-A-10, nebo usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 11. 2008 č. j. KSHK 41 INS 4227/2008,

Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá -3-KSOL 16 INS 15203/2017

1 VSPH 249/2008-A-15) vychází při aplikaci ustanovení § 108 IZ již od samého počátku účinnosti insolvenčního zákona z předpokladu, že účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků a umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce po rozhodnutí o úpadku, a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ).

11. Rovněž je třeba zmínit, že účelem institutu zálohy na náklady insolvenčního řízení je vyloučit či alespoň minimalizovat situace, kdy by náklady insolvenčního řízení dlužníka, jež mají být hrazeny z majetkové podstaty, musel nést stát (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2013, sen. zn. 29 NSČR 39/2013, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 103/2013).

12. Po vyhodnocení výše uvedených zjištění a s přihlédnutím k citovaným judikatorním závěrům se odvolací soud ztotožňuje s názorem insolvenčního soudu, že v přezkoumávané věci je třeba dlužnici uložit povinnost k úhradě zálohy z důvodu pokrytí počátečních nákladů insolvenčního řízení.

13. Při úvaze o výši zálohy na náklady insolvenčního řízení je však podstatné, že dlužnice sice nemá pohotové finanční prostředky, avšak vlastní spoluvlastnický podíl o velikosti jedné poloviny na nemovitostech, k jejichž ceně dlužnice uvedla částku cca 915.000 Kč. Dlužnice tedy není nemajetná a lze předpokládat, že v insolvenčním řízení získá insolvenční správce prostředky zpeněžením uvedeného majetku dlužnice.

14. Jak správně uvedl insolvenční soud, účelem zálohy je zejména umožnit výkon činnosti insolvenčního správce od zjištění úpadku a překlenout nedostatek pohotových finančních prostředků na krytí nákladů insolvenčního řízení do doby, než bude možné zpeněžit majetkovou podstatu. Za tyto náklady insolvenčního řízení lze považovat hotové výdaje vynaložené na pořízení soupisu majetkové podstaty, její správu a náklady na zpeněžování, mezi něž patří především cestovné, náklady na ocenění majetkové podstaty, správní poplatky, inzerce, účetní služby. Přitom je nutno mít na zřeteli, že se nejedná o celkové náklady, jež budou v průběhu řízení spojeny s prověřováním stavu dlužníka, jeho správou a zpeněžováním, nýbrž jen o ty náklady, které bude nezbytné uhradit do doby, kdy lze předpokládat dosažení výtěžku zpeněžením majetkové podstaty alespoň v rozsahu, jež bude postačovat k průběžné úhradě dalších vznikajících nákladů. Po zvážení těchto kritérií a s přihlédnutím ke struktuře majetku dlužnice, dospěl odvolací soud k závěru, že v posuzované věci je přiměřená záloha na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000 Kč.

15. Námitka dlužnice, že nemá k dispozici finanční prostředky k zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení je s ohledem na shora uvedené pro rozhodnutí o uložení povinnosti insolvenčnímu navrhovateli zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení i pro stanovení její výše právně bezvýznamná.

16. Za tohoto stavu věci postupoval odvolací soud podle § 220 odst. 1 o. s. ř. a napadené usnesení insolvenčního soudu změnil tak, že dlužnici uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 30.000 Kč ve lhůtě 7 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá -4-KSOL 16 INS 15203/2017

17. Odvolací soud nepřehlédl, že přihlášený věřitel č. 1 Pavel Mojžíš zaplatil dne 19. 2. 2018 pod variabilním symbolem uvedeným v napadeném rozhodnutí na účet insolvenčního soudu částku 50 000 Kč (č. d. A-35), avšak tohoto věřitele nelze považovat za dalšího insolvenčního navrhovatele ve smyslu § 107 odst. 1 IZ, neboť ve svém podání ze dne 3. 1. 2018 (č. d. A-28) toliko navrhl, aby na majetek dlužnice byl prohlášen konkurs. Jeho podání je proto dle označení i obsahu třeba považovat za návrh na způsob řešení úpadku dlužnice a nikoli za další insolvenční návrh podaný na majetek dlužnice dříve, než insolvenční soud vydá rozhodnutí o úpadku. Povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení může být uložena pouze insolvenčnímu navrhovateli. Zaplacení částky 50 000 Kč přihlášeným věřitelem proto nelze bez dalšího považovat za splnění povinnosti dlužnice jako insolvenční navrhovatelky zaplatit insolvenčním soudem vyměřenou zálohu na náklady insolvenčního řízení.

Poučení:

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené zveřejněním v insolvenčním rejstříku; dlužnici se doručuje i zvláštním způsobem.

Olomouc 27. února 2018

JUDr. Vojtěch Brhel v.r. předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Renáta Hrubá