2 VSOL 1264/2015-A-14
KSOL 10 INS 15360/2015 2 VSOL 1264/2015-A-14

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Vojtěcha Brhla a Mgr. Martina Hejdy v insolvenční věci dlužnice Dariny anonymizovano , anonymizovano , bytem 751 15 Čechy 11, o insolvenčním návrhu dlužnice spojeném s návrhem na povolení oddlužení, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, č. j. KSOL 10 INS 15360/2015-A-9 ze dne 27. 10. 2015,

tak to :

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odův odně ní:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci (dále jen insolvenční soud ), uložil dlužnici povinnost zaplatit ve lhůtě sedmi dnů od právní moci usnesení zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč.

V odůvodnění rozhodnutí insolvenční soud uvedl, že se dlužnice insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení ze dne 11. 6. 2015 (č. d. A-1) domáhala vydání rozhodnutí o svém úpadku a jeho řešení oddlužením. Insolvenční soud však z podnětu věřitele Provident Financial s. r. o. (č. d. A-6) zjistil, že dlužnice dne 10. 6. 2015 uzavřela s tímto věřitelem Smlouvu o zápůjčce č. 585284923, na základě které jí byla poskytnuta částka 15.000 Kč a zavázala se vrátit celkem částku 27.541 Kč. Dlužnice si tak pouhý jeden den před podáním insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení vytvořila zcela nový závazek, který je v poměru k ostatním nezajištěným závazkům dlužníka (ve výši 69.799 Kč) v nemalé výši, a to přesto, že se již nacházela v úpadku, když všechny její závazky dle seznamu závazků opatřeného prohlášením o jeho úplnosti a správnosti a vlastnoručním podpisem dlužnice, nabyly splatnosti již v roce 2014 a nejsou dlužnicí hrazeny. Dlužnice si tak nepochybně musela být v době uzavření smlouvy o zápůjčce vědoma, že tento závazek nebude schopna ze svých finančních prostředků uhradit. Před uzavřením této smlouvy pak dlužnice svůj úpadkový stav věřiteli zamlčela a následně závazek vůči věřiteli Provident Financial s.r.o. v seznamu závazků vůbec neuvedla. Insolvenční soud dále z výpisu dlužnice z evidence rejstříku trestů ze dne 5. 6. 2015 zjistil, že dlužnice byla pravomocně odsouzena za úmyslný majetkový trestný čin krádeže dle § 205 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, a to rozhodnutím Okresního soudu v Přerově, č. j. 5 T 215/2014, ze dne 8. 10. 2014, které nabylo právní moci dne 31. 10. 2014, k trestu odnětí svobody se zkušební dobou do 31. 10. 2015. Svým jednáním dlužnice způsobila společnosti ČEZ Distribuce, a.s. škodu nejméně ve výši 1.763 Kč a společnosti RWE GasNet s.r.o. škodu ve výši nejméně 4.884 Kč, přičemž jí bylo rozhodnutím soudu uloženo tuto škodu ve zkušební době uhradit. Ze seznamu závazků dlužnice navíc vyplývá, že dlužnice má pouze dva nezajištěné závazky, a to právě vůči věřiteli RWE GasNet s.r.o. ve výši 25.696 Kč a věřiteli ČEZ Distribuce, a.s. ve výši 44.103 Kč, když je zřejmé, že tyto závazky dlužnici vznikly na základě neoprávněného odběru plynu a elektřiny, pro který byla odsouzena. Insolvenční soud přijal závěr, že dlužnice je sice schopna při stávajícím příjmu, počtu vyživovacích povinností, a výši nezajištěných závazků uhradit plněním splátkového kalendáře pohledávky nezajištěných věřitelů v plné výši, avšak tato skutečnost sama o sobě nemůže omluvit její předchozí nepoctivé jednání. Dobrodiní oddlužení by se mělo dostat pouze těm dlužníkům, kteří přistupují ke svým věřitelům a k návrhu na povolení oddlužení poctivě. Z uvedených důvodů insolvenční soud spatřuje v návrhu dlužnice na povolení oddlužení nepoctivý záměr, což je důvod pro zamítnutí návrhu dle § 395 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ). Jediným v úvahu přicházejícím způsobem řešení úpadku dlužnice je proto dle ustanovení § 396 IZ konkurs. S ohledem na majetek dlužnice tvořený nemovitostí a běžným vybavením domácnosti existuje dle insolvenčního soudu důvodná obava, že v případě prohlášení konkursu by zde nebyly prostředky, které pokryjí náklady insolvenčního řízení a je proto třeba uložit dlužnici jako insolvenčnímu navrhovateli povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení (§ 108 IZ), která zajistí prostředky ke krytí nákladů insolvenčního správce již od okamžiku zjištění úpadku dlužnice zejména nákladů souvisejících se zjišťováním (prověřováním) stavu majetku dlužnice a uplatněním neplatnosti či neúčinnosti jejích právních úkonů, respektive v případě neexistence majetku dlužnice k zaplacení minimální odměny insolvenčního správce. S ohledem na minimální výši odměny insolvenčního správce v částce 45.000 Kč bez DPH a další náklady s konkursem spojené (hotové výdaje insolvenčního správce aj.) byla stanovena výše zálohy částkou 50.000 Kč.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání, ve kterém rozporovala závěr insolvenčního soudu, že podáním návrhu na povolení oddlužení sledovala nepoctivý záměr. Namítala, že se rozhodla vyřešit vyrovnání s věřiteli zpeněžením majetkové podstaty, tj. rodinného domu, přestože by při původně navrhovaném oddlužení plněním splátkového kalendáře byly pohledávky nezajištěných věřitelů zcela uspokojeny. Dlužnice má za to, že tímto naopak projevila svůj poctivý záměr řádně a co nejrychleji se se všemi svými věřiteli vyrovnat. Zálohy na náklady insolvenčního řízení není třeba, neboť tyto náklady budou uhrazeny z prodeje rodinného domu a povinnost zaplatit zálohu má být uložena pouze tam, kde dlužník nemá k dispozici žádný majetek. Navrhla, aby odvolací soud napadené rozhodnutí zrušil.

Podle § 7 IZ nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 395 odst. 1 písm. a) IZ insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat, že jím je sledován nepoctivý záměr.

Dle § 396 IZ jestliže insolvenční soud návrh na povolení oddlužení odmítne, vezme na vědomí jeho zpětvzetí nebo jej zamítne, rozhodne současně o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem.

Podle § 108 odst. 1 a odst. 2 věty prvé IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Insolvenční soud v projednávané věci úplně a správně zjistil skutkový stav, popsaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí, na který odvolací soud plně odkazuje.

Ze závěrů obsažených v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2011, sen. zn. 29 NSČR 14/2009 (publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 14/2012), lze i ve vztahu k ustanovení § 395 IZ, ve znění účinném od 1. 1. 2014, vycházet v tom smyslu, že ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) IZ patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, to jest k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností, a to v závislosti na posouzení konkrétních okolností, jež vyjdou najevo v rámci daného insolvenčního řízení.

Nepoctivý záměr dlužníka ve vztahu k podanému návrhu na povolení oddlužení spatřuje odvolací soud (shodně jako insolvenční soud) v tom, že dlužnice pouhý den před podpisem a podáním návrhu na povolení oddlužení vzala na sebe další závazek vůči společnosti Provident Financial s. r. o., přestože si musela být vědoma, že je v úpadku ve formě platební neschopnosti a tento závazek nebude schopna uhradit. Existenci svého úpadku a dalších splatných závazků věřiteli při uzavírání smlouvy o zápůjčce úmyslně zamlčela, tento nový závazek neuvedla ani v seznamu závazků (jež je přílohou návrhu na povolení oddlužení), o kterém výslovně prohlásila, že je úplný a správný, přičemž výše tohoto závazku představuje cca 40% z hodnoty zbývajících, dlužnicí přiznaných, nezajištěných závazků.

Pokud se dlužnice snažila své jednání vysvětlit tím, že peníze použila pro svou dceru, která je naléhavě potřebovala a následně jí měla na úhradu tohoto závazku poskytnout finanční prostředky, pak odvolací soud považuje toto tvrzení za účelové, neboť při úhradě svých závazků je dlužnice po zahájení insolvenčního řízení limitována ustanovením § 111 odst. 1 IZ. Ostatně ani sama dlužnice dále netvrdila, že by tento závazek ona či její dcera následně uhradily.

Odvolací soud nemohl nepřihlédnout rovněž k tomu, že osm měsíců před podáním návrhu na povolení oddlužení byla dlužnice pravomocně odsouzena pro trestný čin majetkové povahy, když oba její nezajištěné závazky, které v návrhu na povolení oddlužení a seznamu závazků označila, představují škodu, vzniklou v důsledku trestné činnosti dlužnice.

S ohledem na výše popsané skutečnosti dospěl odvolací soud ve shodě se soudem insolvenčním k závěru, že dlužnice je sice v úpadku, avšak podaným návrhem na povolení oddlužení sledovala nepoctivý záměr, a tento návrh bude třeba s odkazem na ustanovení § 395 odst. 1 písm. a) IZ zamítnout a na majetek dlužnice prohlásit konkurs (§ 396 IZ). Na závěru o nepoctivosti dlužnice ve vztahu k řešení svého úpadku oddlužením nic nemění ani její tvrzení, že v případě oddlužení plněním splátkového kalendáře zcela uspokojí pohledávky nezajištěných věřitelů, popřípadě navrhuje řešit své oddlužení zpeněžením majetkové podstaty.

Odvolací soud nepovažuje za důvodnou ani odvolací námitku spočívající v tom, že i při řešení úpadku konkursem nejsou v případě dlužnice splněny podmínky pro uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení, neboť vlastní nemovitost, kterou je možné zpeněžit a z dosaženého výtěžku náklady insolvenčního řízení uhradit.

Konstantní judikatura insolvenčních soudů (viz usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. 4. 2009, č. j. KSOS 33 INS 1040/2009, 2 VSOL 86/2009-A-10, nebo usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 11. 2008 č. j. KSHK 41 INS 4227/2008, 1 VSPH 249/2008-A-15) vychází při aplikaci ustanovení § 108 IZ již od samého počátku účinnosti insolvenčního zákona z předpokladu, že účelem institutu zálohy je především překlenout nedostatek finančních prostředků a umožnit insolvenčnímu správci výkon jeho funkce po rozhodnutí o úpadku, a rovněž poskytnout záruku úhrady odměny a hotových výdajů insolvenčního správce pro případ, že by je nebylo možno uhradit z majetkové podstaty (§ 38 odst. 2 IZ).

Insolvenční soud také nepochybil, pokud v případě dlužnice, která nemá pohotové finanční prostředky, dovodil potřebu uložit povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení v částce 50.000 Kč, když účel a smysl zálohy vysvětlil v odůvodnění napadeného usnesení a uloženou výši zálohy správně zdůvodnil.

Ze všech shora uvedených důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí insolvenčního soudu podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku, dlužníkovi se však doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 5. února 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu