2 VSOL 1252/2015-A-15
KSBR 45 INS 25097/2015 2 VSOL 1252/2015-A-15

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Ivany Waltrové a Mgr. Martina Hejdy v insolvenční věci dlužníka Luďka anonymizovano , anonymizovano , bytem ve Svatobořicích-Mistříně, Na Pískách 446/17, PSČ 696 04, o insolvenčním návrhu spojeném s návrhem na povolení oddlužení, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 27.10.2015, č. j. KSBR 45 INS 25097/2015-A-9,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e .

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Brně (dále jen insolvenční soud ) uložil dlužníku, aby ve lhůtě tří dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. Insolvenční soud dospěl k závěru, že závazky dlužníka z podnikání brání řešení úpadku oddlužením. Zjistil, že dlužník je od 5.12.2001 veden jako podnikatel a od 28.1.2015 do 28.1.2016 má přerušenou živnost a ze své podnikatelské činnosti má nezajištěné závazky vůči České správě sociálního zabezpečení a Všeobecné zdravotní pojišťovně. V insolvenčním návrhu přitom dokládá pouze souhlas s oddlužením Všeobecné zdravotní pojišťovny. V případě věřitele České správy sociálního zabezpečení netvrdí ani nijak nedokládá, že tento věřitel souhlasí s řešením jeho úpadku oddlužením. Proto není podle § 390 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ ), osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení. Dále insolvenční soud vysvětlil účel zálohy na náklady insolvenčního řízení a odůvodnil její výši.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Nesouhlasil se závěrem insolvenčního soudu, že je dán důvod k odmítnutí návrhu na povolení oddlužení z důvodu existence závazků vzniklých z podnikatelské činnosti dlužníka. Zdůraznil,

že již v insolvenčním návrhu uvedl, že Česká republika-Česká správa sociálního zabezpečení požaduje vydání souhlasu za předčasné. Věřitelé nemohou dopředu vědět, zda bude pro ně řešení pohledávky za dlužníkem oddlužením výhodnější než konkursem či jiným způsobem. Kritérium výhodnosti či nevýhodnosti je však pro věřitele rozhodující . K tomu dále uvedl, že věřitel nevydal vyjádření, zda souhlasí či nesouhlasí, aby jeho závazek byl podroben oddlužení . Dále namítal, že celková výše jeho nezajištěných závazků činí 644.138 Kč, z toho 20.207 Kč pochází z podnikání a že Všeobecná zdravotní pojišťovna vydala písemný souhlas s oddlužením. Poukázal na usnesení ze dne 3.10.2014, č. j. KSBR 31 INS 21436/2014-A-12, podle kterého Krajský soud v Brně dlužníku neuložil povinnost k úhradě zálohy, přestože měl u České správy sociálního zabezpečení dluh a dostal stejnou odpověď. Konečně poukázal na závěry Vrchního soudu v Olomouci vyjádřené v jeho usnesení ze dne 29.1.2014, č. j. 1 VSOL 1197/2013-A-18. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a dlužníkovi povolil oddlužení formou splátkového kalendáře bez zálohy na náklady insolvenčního řízení.

Podle § 7 věty první IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních. V dané věci se přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2, písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 389 odst. 1 písm. b) IZ, dlužník může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením, jde-li o fyzickou osobu, která nemá dluh z podnikání.

Podle § 389 odst. 2 IZ, dluh z podnikání nebrání řešení dlužníkova úpadku nebo hrozícího úpadku oddlužením, jestliže a) s tím souhlasí věřitel, o jehož pohledávku jde, nebo b) jde o pohledávku věřitele, která zůstala neuspokojena po skončení insolvenčního řízení, ve kterém insolvenční soud zrušil konkurs na majetek dlužníka podle § 308 odst. 1 písm. c) nebo d), anebo c) jde o pohledávku zajištěného věřitele.

Podle § 108 odst. 1 a 2 věty prvé IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, je-li to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli-zaměstnanci dlužníka, jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Povinnost zaplatit zálohu neuloží insolvenční soud dlužníku, o jehož insolvenčním návrhu může rozhodnout bez zbytečného odkladu tak, že vydá rozhodnutí o úpadku, s nímž spojí rozhodnutí o povolení oddlužení. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Insolvenční soud učinil ve věci správná zjištění, na základě kterých dospěl ke správným závěrům. Dlužník ve svém odvolání ani skutkový stav věci nezpochybňoval.

Z údajů uvedených v insolvenčním návrhu je zřejmé, že dlužník je v úpadku ve formě platební neschopnosti, neboť má peněžité závazky vůči nejméně 19 věřitelům, které jsou po dobu 30 dnů po lhůtě splatnosti a které není schopen plnit, když je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1, 2 písm. b/ IZ). V samotném insolvenčním návrhu dlužník označil jako své závazky z podnikání závazek ve výši 3.897 Kč vůči Okresní správě sociálního zabezpečení v Hodoníně a ve výši 16.328 Kč vůči Všeobecné zdravotní pojišťovně. Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky ve vyjádření ze dne 11.8.2015 vyslovila souhlas s řešením závazku dlužníka formou oddlužení. Česká republika-Okresní správa sociálního zabezpečení v Hodoníně ve svém sdělení ze dne 10.8.2015 uvedla, že vydání souhlasu považuje za předčasné, když věřitelé nemohou dopředu vědět, zda bude pro ně řešení úpadku oddlužením výhodnější než konkursem či jiným způsobem.

Při zkoumání otázky, zda dlužník, který má dluh z podnikání, je osobou oprávněnou k podání návrhu na povolení oddlužení, je určující, zda existuje některý z důvodů uvedených v § 389 odst. 2 IZ. Proto je nezbytné, aby takový dlužník ve svém návrhu na povolení oddlužení alespoň tvrdil některou z těch skutečností, která vylučuje, aby jeho dluhy z podnikání bránily řešení jeho úpadku oddlužením. Tvrzení, že věřitel považuje vydání souhlasu za předčasné, když věřitelé nemohou dopředu vědět, zda bude pro ně řešení úpadku dlužníka oddlužením výhodnější než konkursem , takovým tvrzením zjevně není. Insolvenční soud v odůvodnění svého usnesení dlužníku náležitě vysvětlil, že insolvenční zákon vyžaduje souhlas nezajištěných věřitelů, jejichž pohledávky vznikly v souvislosti s podnikáním dlužníka, s tím, že úpadek dlužníka bude řešen oddlužením. To předpokládá procesní aktivitu dlužníka před podáním návrhu na povolení oddlužení v tom směru, aby si souhlasy příslušných věřitelů obstaral. Pokud dlužník žádné skutečnosti odůvodňující povolení jeho oddlužení za existence podnikatelského závazku dlužníka ve vztahu k České republice-Okresní správě sociálního zabezpečení ani netvrdí, pak na dlužníka nelze pohlížet jako na osobu oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení. Za této situace tedy insolvenční soud dospěl ke zcela správnému závěru, že jediným možným řešením úpadku dlužníka je konkurs, když jeho návrh na povolení oddlužení bude nutno odmítnout (§ 390 odst. 3 a § 396 IZ).

Pokud dlužník ve svém odvolání poukazoval na závěry označených usnesení Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Brně, nutno poznamenat, že nepřipuštění oddlužení u dlužníků se závazky z podnikání, u nichž dlužník ani netvrdil souhlas věřitelů, je v rozhodovací činnosti zdejšího odvolacího soudu již ustálenou praxí. Z tohoto názoru zjevně vyšel i insolvenční soud.

Ze seznamu majetku dlužníka je zřejmé, že dlužník nemá k dispozici žádné pohotové finanční prostředky, jeho majetek představuje vybavení domácnosti, osobní automobil a nemovitosti, které jsou však předmětem zajištění. Proto je zcela odůvodněna potřeba zálohy na náklady insolvenčního řízení podle § 108 IZ. Účel a smysl zálohy na náklady insolvenčního řízení insolvenční soud přiléhavě vysvětlil a správně odůvodnil i její výši.

Ze všech uvedených důvodů odvolací soud usnesení insolvenčního soudu jako věcně správné potvrdil podle § 219 o. s. ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku. Dlužníku se doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 21. ledna 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu