2 VSOL 124/2013-A-16
KSOS 38 INS 30062/2012 2 VSOL 124/2013-A-16

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Wontrobové a JUDr. Ivany Waltrové v insolvenční věci dlužnice Ivany anonymizovano , anonymizovano , bytem Obránců míru 891/11, Kopřivnice, PSČ 742 21, o insolvenčním návrhu dlužnice, o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č.j. KSOS 38 INS 30062/2012-A-7 ze dne 4.1.2013

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se p o t v r z u j e.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh dlužnice.

V důvodech rozhodnutí uvedl, že dlužnice podala insolvenční návrh s návrhem na povolení oddlužení, kterým se domáhala rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení. Z důvodu vad příloh insolvenčního návrhu, jakož i vad příloh návrhu na povolení oddlužení, soud vyzval dlužnici usnesením ze dne 7.12.2012 k doplnění insolvenčního návrhu spojeného s návrhem na povolení oddlužení ve lhůtě 7 kalendářních dnů. Toto usnesení bylo dlužnici doručeno dne 11.12.2012, dlužnice dne 20.12.2012 požádala o prodloužení lhůty s tím, že během tohoto dne návrh doplní, následně dne 2.1.2013 opětovně požádala o prodloužení lhůty do 3.1.2013.

Dlužnice však na výzvu soudu nereagovala. Soud proto podle ustanovení § 128 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, ve znění pozdějších předpisů, dále jen IZ ), její insolvenční návrh odmítl.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání, které nijak neodůvodnila.

Podle § 7 odst. 1 IZ, pro insolvenční řízení a pro incidenční spory se použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Podle § 103 odst. 1 věty první a odst. 2 IZ, insolvenční návrh musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a označení dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. V insolvenčním návrhu musí být dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se jím insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle § 3 odst. 1 a odst. 2 IZ, dlužník je v úpadku, jestliže má a) více věřitelů a b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit (dále jen platební neschopnost ). Má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je b) neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužnice podala u soudu prvního stupně dne 29.11.2012 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení (na předepsaném formuláři), kterým se domáhala zjištění úpadku a povolení oddlužení plněním splátkového kalendáře. Ve vztahu ke skutečnostem osvědčujícím její úpadek dlužnice uvedla, že její finanční situace je taková, že má několik věřitelů, kteří po ní požadují dlužné částky, pohledávky jsou mnohem déle než 3 měsíce po splatnosti a probíhá několik exekučních řízení (přičemž označila jednotlivá exekuční řízení uvedením exekutora a osoby oprávněné) s tím, že věřitelé a exekutoři požadují celkem přibližně 405.000 Kč, které není schopna splatit. V popisu závazků dlužnice označila závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-nevykonatelné a závazky, ze kterých nevyplývá právo na uspokojení ze zajištění-vykonatelné, celkem vůči 14 věřitelům tak, že uvedla toliko název věřitele a výši závazku. Jako přílohy dlužnice k návrhu doložila listiny osvědčující její úpadek (exekuční příkazy, výzvy k zaplacení dluhu apod.). Usnesením č.j. KSOS 38 INS 30062/2012-A-3 ze dne 7.12.2012 byla dlužnice soudem prvního stupně vyzvána, aby ve lhůtě 7 kalendářních dnů ode dne doručení písemného vyhotovení usnesení doplnila insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení tak, že připojí seznam majetku a seznam závazků, k tomu byla konkrétně poučena, které údaje má v těchto seznamech uvést, dále byla vyzvána k doplnění dalších údajů týkající se výše závazků, jejího případného podnikání a doložení dalších listin k návrhu na povolení oddlužení.

Na základě shora uvedených zjištění odvolací soud sice přisvědčuje soudu prvního stupně, že je dán důvod k odmítnutí insolvenčního návrhu dlužnice, avšak nikoli podle ustanovení § 128 odst. 2 IZ, tedy že k insolvenčnímu návrhu nejsou připojeny zákonem předepsané přílohy, ale z důvodu, že insolvenční návrh dlužnice je vadný (neprojednatelný) ve smyslu ustanovení § 128 odst. 1 IZ.

U dlužníka, který není podnikatelem, se rozhodujícími skutečnostmi, které osvědčují úpadek dlužníka, rozumí vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů (nejméně dva), kteří vůči němu mají pohledávky (vůči nimž má peněžité závazky), jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, a tyto závazky není schopen plnit. Přitom v otázce (ne)schopnosti dlužníka plnit uvedené závazky (§ 3 odst. 1 písm. c/ IZ) může být konkrétní dlužníkovo tvrzení v insolvenčním návrhu, z nějž takový úsudek plyne, nahrazeno tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků (§ 3 odst. 2 písm. a/ IZ), nebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že dlužník tyto závazky neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 2 písm. b/ IZ), anebo tvrzením, z nějž lze dovodit, že uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí (§ 3 odst. 2 písm. c/ IZ). K tomu například viz usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A ze dne 27.1.2010 (publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod poř. č. 88/2010).

V přezkoumávané věci odvolací soud dospěl k závěru, že dlužnice v popisu rozhodujících skutečností osvědčujících její úpadek uvedla toliko skutečnosti, ze kterých vyplývá, že má více věřitelů (§ 3 odst. 1, písm. a/ IZ), avšak neuvedla žádná konkrétní tvrzení, ze kterých by bylo možno dovodit, že má vůči těmto věřitelům peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti (§ 3 odst. 1, písm. b/ IZ), které není schopna plnit (§ 3 odst. 1, písm. c/ IZ ve spojení s § 3 odst. 2 písm. a/ až c/ IZ). Dlužnice sice v insolvenčním návrhu označila své věřitele a jejich pohledávky, neuvedla však žádné konkrétní skutečnosti, ze kterých by bylo možno dovodit, že její peněžité závazky vůči těmto věřitelům jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a že závazky není schopna plnit, neboť zastavila platby podstatné části svých peněžitých závazků, případně je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, případně uspokojení některých ze splatných peněžitých pohledávek vůči ní není možné dosáhnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí. Pouhá citace zákonného ustanovení, tedy že má peněžité závazky vůči více věřitelům po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti a že probíhají exekuční řízení, takovým konkrétním tvrzením není.

Ze shora uvedených důvodů insolvenční návrh dlužnice trpí vadami, které způsobují jeho neprojednatelnost a brání tak pokračování v insolvenčním řízení, přičemž ustanovení § 128 odst. 1 IZ výslovně stanoví, že je-li vadný insolvenční návrh (z důvodu, že neobsahuje všechny náležitosti nebo je nesrozumitelný anebo neurčitý) ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije, tedy insolvenční navrhovatel není soudem vyzýván k odstranění vad insolvenčního návrhu.

S ohledem na shora uvedené postup soudu prvního stupně, který vyzval dlužnici k doložení povinných příloh k insolvenčnímu návrhu (seznamů dle ustanovení § 104 IZ) byl již nadbytečný, neboť soud prvního stupně měl splněny podmínky k odmítnutí insolvenčního návrhu dlužnice pro jeho vady bránící pokračování v řízení podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ. Byť soud prvního stupně postupoval při odmítnutí insolvenčního návrhu dlužnice podle ustanovení § 128 odst. 2 IZ, je jeho rozhodnutí ve výroku věcně správné. Proto odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil podle ustanovení § 219 o.s.ř.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne jeho doručení k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici se však doručuje i zvláštním

způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 26. února 2013

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu