2 VSOL 124/2011-A-16
KSBR 40 INS 13139/2010 2 VSOL 124/2011-A-16

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Milana Poláška a soudkyň JUDr. Anny Hradilové a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka Jiřího Staňka, bytem Habří 502, 675 71 Náměšť nad Oslavou, o insolvenčním návrhu věřitele UniCredit Bank Czech Republic, a.s. se sídlem Na Příkopě 858/20, 111 21 Praha 1, IČ: 64 94 82 42, rozhodl o odvolání věřitele proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1.2.2011, č.j. KSBR 40 INS 13139/2010-A-11,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e m ě n í tak, že insolvenční návrh věřitele s e n e o d m í t á.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením soud prvního stupně odmítl insolvenční návrh věřitele ze dne 3.11.2010 (výrok I.). Současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a že věřiteli bude vrácena zaplacená záloha na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000,-Kč (výroky II. a III.).

Na odůvodnění uvedl, že věřitel sice podrobně uvedl okolnosti osvědčující jeho oprávnění podat insolvenční návrh, avšak k rozhodujícím skutečnostem, svědčícím o úpadku dlužníka, neuvedl žádné konkrétní okolnosti. Věřitel pouze v obecné rovině uvedl subjekty, o kterých se domnívá, že jsou dlužníkovými věřiteli, aniž by tvrdil konkrétní okolnosti svědčící o tom, že jejich pohledávky jsou existentní. Zcela pak podle soudu prvního stupně absentuje jakýkoliv konkrétní údaj, že dlužník není schopen své závazky platit. Pokud se věřitel domnívá, že vzhledem k zápisu v katastru nemovitostí má dlužník závazky starší tří měsíců, musel by tento údaj být dále doplněn uvedením konkrétních skutečností, že se jedná o neschopnost dlužníka platit podstatnou část svých peněžitých závazků. Proto postupoval podle ust. § 128 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen IZ ) a insolvenční návrh odmítl, když použití ust. § 43 o.s.ř. (odstranění vad návrhu) insolvenční zákon vylučuje.

Proti tomuto rozhodnutí podal věřitel odvolání. V něm vyjádřil názor, že insolvenční návrh splňuje náležitosti dle § 103 odst. 2 IZ, spočívající v uvedení rozhodujících skutečností, které osvědčují úpadek dlužníka. V návrhu označil další věřitele a uvedl i spisové značky exekucí, které jsou na dlužníka vedeny. Výtku, že neuvedl konkrétní údaje (zejm. splatnost závazků) má věřitel za zcela absurdní , neboť u ostatních věřitelů dlužníka uvedl, že ve všech případech existují exekuční příkazy z roku 2007 a 2009, z čehož jednoznačně vyplývá, že zde existují další, delší dobu splatné vykonatelné pohledávky za dlužníkem. Navrhl, aby odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně změnil.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou včas, přezkoumal napadené usnesení, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o.s.ř.), a aniž by ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí není správné.

Podle § 103 odst. 1 IZ, musí insolvenční návrh kromě obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) obsahovat označení insolvenčního navrhovatele a insolvenčního dlužníka, kterého se týká, popřípadě označení jejich zástupců. Dle odstavce 2 musí být v insolvenčním návrhu dále uvedeny rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka nebo jeho hrozící úpadek, skutečnosti, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh, není-li insolvenčním navrhovatelem dlužník, označeny důkazy, kterých se insolvenční navrhovatel dovolává, a musí z něj být patrno, čeho se insolvenční navrhovatel domáhá.

Podle § 3 odst. 1 IZ je dlužník v úpadku, jestliže má a) více věřitelů, b) peněžité závazky po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a c) tyto závazky není schopen plnit. Podle odstavce 2 se má za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže a) zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo b) je neplní po dobu delší tří měsíců po lhůtě splatnosti, nebo c) není možné dosáhnout uspokojení některého ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo d) nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.

Podle § 128 odst. 1 IZ insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný nebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 o.s.ř. se nepoužije.

V přezkoumávané věci podal věřitel dne 8.11.2010 návrh na zahájení insolvenčního řízení, kterým se domáhá vydání rozhodnutí o zjištění úpadku dlužníka Jiřího Staňka. V návrhu předně vylíčil okolnosti vzniku jeho tvrzených vykonatelných pohledávek za dlužníkem ve výši 517.455,98 Kč a 139.170,73 Kč, které dlužník neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. Dále uvedl, že již dne 28.3.2006 podal návrh na nařízení exekuce u Exekutorského úřadu Praha 6, JUDr. Jan Grosam , přičemž tímto úřadem byl podán exekuční příkaz k prodeji nemovitosti č.j. 025 Ex-4233/2006 ze dne 11.9.2006 . Kromě toho věřitel v návrhu tvrdil, že dlužník má finanční problémy, v jejichž důsledku má závazky po dobu delší než 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit, neplní je po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti. V návrhu označil za další věřitele ČR-Českou správu sociálního zabezpečení, Všeobecnou zdravotní pojišťovnu ČR a LEXICO, a.s., IČ: 25 85 62 35 a u každého z nich uvedl výši pohledávky (pohledávek), pro které byl nařízen výkon rozhodnutí zřízením soudcovského zástavního práva k nemovitému majetku dlužníka. U každé pohledávky označil příslušné usnesení exekučního soudu vždy datem jeho vydání a spisovou značkou, z nichž je zřejmé, že všechna řízení byla zahájena před rokem 2010. Dále za věřitele označil Finanční úřad v Náměšti nad Oslavou s pohledávkou ve výši 79.310,-Kč, pro kterou byl nařízen výkon rozhodnutí zřízení zástavního práva rozhodnutím správce daně ze dne 13.10.2003.

Insolvenční návrh musí kromě náležitostí dle § 103 odst. 1 IZ (obecné náležitosti podání dle § 42 odst. 4 o.s.ř., označení dlužníka a navrhujícího věřitele), dále v souladu s ust. § 103 odst. 2 IZ obsahovat vylíčení rozhodujících skutečností, ze kterých vyplývá oprávnění podat návrh (tvrzení o splatné pohledávce navrhujícího věřitele za dlužníkem), i skutečností, které osvědčují úpadek dlužníka. V přezkoumávané věci soud prvního stupně insolvenčnímu návrhu vytýkal nedostatečně vylíčení rozhodujících skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka.

Odvolací soud má za to, že při řešení otázky, co jsou ony rozhodující skutečnosti, které osvědčují úpadek dlužníka, lze vyjít se závěrů formulovaných Nejvyšším soudem v usnesení ze dne 27.1.2010, sp. zn. KSBR 37 INS 294/2008, 29 NSČR 1/2008-A, publikovaném ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek NS ČR pod č. 88 v roce 2010, byť je dovolací soud formuloval výslovně pouze pro insolvenční návrh dlužníka, který není podnikatelem. Těmito rozhodujícími skutečnostmi se i u věřitelských návrhů musí rozumět vylíčení konkrétních okolností, z nichž insolvenční soud (shledá-li je pravdivými) bude moci uzavřít, že dlužník má více věřitelů, kteří vůči němu mají pohledávky, jež jsou po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti a tyto závazky není schopen plnit.

I věřitelský Insolvenční návrh tedy musí obsahovat takové konkrétní údaje, které v případě jejich osvědčení mohou být podkladem pro závěr o naplnění všech znaků úpadku dle § 3 IZ. V přezkoumávané věci byl insolvenční návrh podán pro

úpadek ve formě platební neschopnosti dle ust. § 3 odst. 1 IZ. Z obsahu návrhu, jak byl reprodukován shora, podle odvolacího soudu zcela nepochybně vyplývají údaje o existenci více věřitelů dlužníka. Kromě navrhujícího věřitele samotného byli v návrhu řádně označeni další čtyři věřitelé dlužníka. Skutečnost, že se jedná o věřitele s pohledávkami po splatnosti déle než 30 dnů, lze u věřitelů ČR-České správy sociálního zabezpečení, Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky a LEXICO, a.s. dovodit již ze spisových značek probíhajících exekučních řízení. Z nich se podává, že všechny tyto pohledávky se staly vykonatelnými (a musely tedy být splatné) nejpozději v roce 2009. Z uvedeného zároveň logicky vyplývá, že dlužník tyto závazky neplní déle než 3 měsíce po lhůtě splatnosti, čímž je založena domněnka neschopnosti dlužníka hradit splatné závazky (§ 3 odst. 1 písm. c/ a odst. 2 písm. b/ IZ). Věřiteli nelze vytýkat, že se pouze domnívá, že označené subjekty mají za dlužníkem splatné pohledávky. Pochopitelně není vyloučeno, že pohledávky uvedených subjektů již mohly být uhrazeny, neboť věřitel při podání návrhu vycházel z údajů zapsaných v katastru nemovitostí. Z logiky věci plyne, že najisto může v tomto směru navrhující věřitel tvrdit pouze údaje o své pohledávce, u pohledávek dalších označených věřitelů se vždy může jednat pouze o pravděpodobný údaj, jehož správnost bude prověřena v průběhu řízení a zpravidla bude určující pro závěr, zda je možno insolvenčnímu návrhu vyhovět. To však nic nemění na tom, že věřitelem uváděné údaje plně postačují k vylíčení rozhodujících skutečností v míře, která činí návrh projednatelným. Soud prvního stupně se dále mýlí i v tom, pokud u věřitelem dovozované domněnky platební neschopnosti dle ust. § 3 odst. 2 písm. b) IZ uvádí, že se musí jednat o neschopnost dlužníka platit podstatnou část svých peněžitých závazků. Nic takového se z označeného zákonného ustanovení nepodává. Požadavkem, aby se jednalo o podstatnou část peněžitých závazků dlužníka, zákon podmiňuje založení domněnky dle ust. § 3 odst. 2 písm. a) IZ.

Lze tedy shrnout, že insolvenční návrh věřitele obsahuje vylíčení rozhodujících tvrzení v rozsahu, který by-v případě prokázání či osvědčení těchto tvrzení-postačoval k závěru o úpadku dlužníka pro platební neschopnost a je projednatelný. Proto odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 o.s.ř. a usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že insolvenční návrh se neodmítá.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 28. dubna 2011

Za správnost vyhotovení: Mgr. Milan Polášek v.r. Jana Fuksíková předseda senátu