2 VSOL 1233/2016-A-15
KSBR 38 INS 17784/2016 2 VSOL 1233/2016-A-15

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Ivany Wontrobové a JUDr. Vojtěcha Brhla v insolvenční věci dlužníka Bohuslava anonymizovano , anonymizovano , bytem v Brně, Otevřená 247/5, PSČ 641 00, zastoupeného opatrovníkem Marcelou Hlavičkovou, nar. 20.4.1954, bytem v Brně, Otevřená 247/5, PSČ 641 00, o insolvenčním návrhu věřitele JUDr. Antonína anonymizovano , anonymizovano , bytem v Pohořelicích, Zahradní 1333, PSČ 639 00, zastoupeného JUDr. Pavlem Čapčuchem, advokátem, se sídlem v Brně, Orlí 18, PSČ 602 00, rozhodl o odvolání věřitele proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8.8.2016, č. j. KSBR 38 INS 17784/2016-A-6,

t a k t o:

I. Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a insolvenční řízení se z a s t a v u j e.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

O d ů v o d n ě n í:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Brně (dále jen insolvenční soud ) uložil navrhovateli ve lhůtě pěti dnů od právní moci usnesení zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč. Insolvenční soud uzavřel, že vzhledem k tomu, že mu není známo, zda dlužník vlastní disponibilní finanční prostředky nezbytné k úhradě nákladů řízení a navrhovatel podal současně isir.justi ce.cz s insolvenčním návrhem návrh na ustanovení předběžného insolvenčního správce, je třeba podle § 108 zákona č. 182/26 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ ), stanovit zálohu ke krytí předpokládaných nákladů řízení při konkursu, protože prostředky k tomu nelze zajistit jinak.

Proti tomuto usnesení podal navrhovatel odvolání, ve kterém uvedl, že podle § 108 odst. 1 IZ lze uložit zálohu na náklady insolvenčního řízení, pokud nelze zajistit prostředky ke krytí nákladů jinak. Insolvenční soud však k tomuto uvedl pouze to, že mu není známo, zda dlužník vlastní disponibilní finanční prostředky nezbytné k úhradě nákladů řízení. Tento závěr však není odůvodněn žádnou ze skutkových okolností, které by vyplývaly z dokazování ve věci. Dále je odvolatel toho názoru, že nejen disponibilními finančními prostředky lze krýt náklady řízení. K tomuto lze použít i peněžité prostředky získané zpeněžením majetkové podstaty dlužníka. Jak uvedl již v insolvenčním návrhu, existuje majetek ve společném jmění dlužníka a jeho manželky Marcely Hlavičkové, a to-pozemek p. č. 812, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba č. p. 247, rodinný dům, zapsaný v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-město, katastrální území Žebětín, obec Brno a pozemek p. č. St. 11, zastavěná plocha a nádvoří, součástí je stavba č. p. 9, zemědělská usedlost, pozemek p. č. 90, zahrada, pozemek p. č. 91/1, orná půda, zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro Vysočinu, Katastrální pracoviště Bystřice nad Pernštejnem, katastrální území Milasín, obec Milasín. Dále odvolatel uvedl, že částka 50.000,-Kč je nejvyšší možnou zálohou na náklady insolvenčního řízení, jejíž zaplacení může insolvenční soud navrhovateli uložit. Dle odvolatele je nutné uložení povinnosti k zaplacení takto vysoké zálohy odůvodnit konkrétními okolnostmi věci, což insolvenční soud neučinil. Navrhl napadené usnesení zrušit a věc vrátit insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

Podáním ze dne 5.10.2016 vzal navrhovatel insolvenční návrh zpět. Uvedl, že pohledávku navrhovatele ze směnky vystavené dlužníkem dne 3.6.2015 dlužník ke dni 4.10.2016 zaplatil. Současně se navrhovatel vzdal práva na přiznání náhrady nákladů řízení. Navrhl, aby insolvenční soud postupoval podle § 130 odst. 1 IZ a řízení o insolvenčním návrhu zastavil a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.

Podle § 7 věty první IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních. V dané věci se přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb.

Podle § 129 odst. 1 IZ, insolvenční navrhovatel může vzít insolvenční návrh zpět až do vydání rozhodnutí o úpadku nebo do právní moci jiného rozhodnutí o insolvenční návrhu.

Podle § 130 odst. 1 IZ, je-li insolvenční návrh vzat zpět, insolvenční soud řízení zastaví. Je-li insolvenční návrh vzat zpět až poté, co o něm insolvenční soud rozhodl jinak než vydáním rozhodnutí o úpadku, avšak rozhodnutí není dosud v právní moci, insolvenční soud rozhodne též o zrušení rozhodnutí.

Podle § 222a odst. 1 o. s. ř. vezme-li žalobce (navrhovatel) za odvolacího řízení zpět návrh na zahájení řízení, odvolací soud zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zruší rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení zastaví; to neplatí, bylo-li odvolání podáno opožděně nebo někým, kdo k odvolání nebyl oprávněn, anebo proti rozhodnutí, proti němuž není přípustné.

V dané věci neplynou z obsahu spisu žádné pochybnosti o tom, že insolvenční navrhovatel vzal zpět insolvenční návrh v průběhu odvolacího řízení, jehož předmětem bylo odvolání navrhovatele proti usnesení, kterým mu insolvenční soud uložil povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení. Insolvenční řízení je tedy ve fázi, kdy dosud nebylo vydáno rozhodnutí o úpadku a usnesení o uložení povinnosti zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení není v právní moci.

Na základě výše uvedených zjištění dospěl odvolací soud k závěru, že je na místě postup podle § 130 odst. 1 IZ a § 222a odst. 1 o. s. ř., proto napadené usnesení insolvenčního soudu zrušil a insolvenční řízení zastavil.

O nákladech řízení mezi insolvenčním navrhovatelem a dlužníkem rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 2 a § 146 odst. 1, písm. c) o. s. ř. (řízení před insolvenčním soudem) a podle § 224 odst. 1 a § 146 odst. 1, písm. c) o. s. ř. (odvolací řízení). Navrhovatel sice vzal insolvenční návrh zpět poté, co mu jeho pohledávku dlužník uhradil, avšak důvodnost podání insolvenčního návrhu se s ohledem na zvláštní povahu insolvenčního řízení posuzuje nejenom z hlediska věřitelem tvrzené splatné pohledávky za dlužníkem (jak je tomu pravidelně v řízeních o zaplacení). Předmětem insolvenčního řízení je totiž dlužníkův úpadek a způsob jeho řešení. Proto odvolací soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců ode dne doručení k Nejvyššímu soudu v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Brně, pokud napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Toto usnesení se považuje za doručené zveřejněním v insolvenčním rejstříku. Navrhovateli a dlužníku se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 20. října 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu