2 VSOL 123/2011-B-34
KSBR 38 INS 4025/2009 2 VSOL 123/2011-B-34

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Heleny Myškové a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka Miroslava anonymizovano , anonymizovano , Mahenova 1827/1, 699 02 Znojmo, identifikační číslo 628 48 020, zastoupeného Mgr. Janem Rotreklem, advokátem se sídlem Ponávka 2, 602 00 Brno, o způsobu řešení úpadku dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8.12.2010, č. j. KSBR 38 INS 4025/2009-B-16,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se z r u š u j e a věc se v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Brně prohlásil na majetek dlužníka Miroslava anonymizovano konkurs (výrok I.) a vyslovil, že účinky prohlášení konkursu nastávají okamžikem zveřejnění usnesení v insolvenční rejstříku (výrok II.).

V důvodech tohoto usnesení uvedl, že dne 21.9.2010 rozhodl o zjištění úpadku dlužníka, avšak rozhodnutí není pravomocné, když dlužník podal proti němu odvolání. Ze zprávy insolvenční správkyně podané na schůzi věřitelů dne 25.11.2010 vyplývá, že dlužník byl podnikatelem a má živnostenské oprávnění na obchodní a zprostředkovatelskou činnost a pilařskou výrobu. V současné době žádnou podnikatelskou činnost neprovozuje. Dále ze zprávy plyne, že s ohledem na počet věřitelů dlužníka a výši jejich pohledávek je jediným způsobem řešení úpadku dlužníka konkurs. Jelikož dlužník byl podnikatelem a řada jeho závazků pochází z podnikání, nelze jeho úpadek řešit oddlužením. Ze zprávy o hospodářské situaci dlužníka ze dne 9.11.2010 dále plyne, že dlužník nesplňuje podmínky ust. § 316 odst. 4 nebo odst. 5 zákona č. 182/2000 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, v platném znění (insolvenční zákon, dále jen IZ ) pro reorganizaci. Proto soud prohlásil na majetek dlužníka konkurs ve lhůtě stanovené v ust. § 149 odst. 1 IZ.

Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník odvolání. Namítal, že soud prvního stupně se vůbec nezabýval možností řešit jeho úpadek formou oddlužení. Podle dlužníka byly podmínky řešení úpadku oddlužením splněny, proto měl soud rozhodnout o oddlužení. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.

Podle ust. § 7 odst. 1 IZ se pro insolvenční řízení a incidenční spory použijí přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou včas a že obsahuje způsobilé odvolací důvody dle ust. § 205 odst. 2 písm. c) a g) o.s.ř., přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a o.s.ř.), a dospěl k níže uvedeným závěrům.

Podle ust. § 148 odst. 1 IZ, insolvenční soud spojí s rozhodnutím o úpadku rozhodnutí o prohlášení konkursu, je-li dlužníkem osoba, u které tento zákon vylučuje řešení úpadku reorganizací nebo oddlužením.

Pokud insolvenční soud nespojí rozhodnutí o způsobu řešení dlužníkova úpadku již s rozhodnutím o úpadku (§ 148 IZ), je dle ust. § 149 odst. 1 IZ povinen rozhodnout o způsobu řešení úpadku samostatným rozhodnutím vydaným do tří měsíců po rozhodnutí o úpadku. Nesmí však rozhodnout dříve než po skončení schůze věřitelů svolané rozhodnutím o úpadku.

Podle ust. § 316 odst. 2 IZ, reorganizací lze řešit úpadek nebo hrozící úpadek dlužníka, který je podnikatelem; reorganizace se týká jeho podniku.

Podle ust. § 389 odst. 1 a odst. 2 IZ, dlužník, který není podnikatelem, může insolvenčnímu soudu navrhnout, aby jeho úpadek nebo jeho hrozící úpadek řešil oddlužením. Jiná osoba než dlužník není oprávněna návrh na oddlužení podat.

Podle ust. § 390 odst. 1 IZ, návrh na povolení oddlužení musí dlužník podat spolu s insolvenčním návrhem. Podá-li insolvenční návrh jiná osoba, lze návrh na povolení oddlužení podat nejpozději do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu dlužníku; o tom musí být dlužník při doručení insolvenčního návrhu poučen.

V přezkoumávané věci je podstatné, že soud prvního stupně usnesením ze dne 21.9.2010 č. j. KSBR 38 INS 4025/2009-A-27 zjistil úpadek dlužníka a insolvenční správkyní ustanovil Ing. Evu Procházkovou. Toto usnesení potvrdil k odvolání dlužníka Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 12.1.2011 č. j. KSBR 38 INS 4225/2009, 2 VSOL 483/2010-B-22. Pokud tedy soud prvního stupně napadeným usnesením rozhodl o způsobu řešení úpadku dlužníka, přičemž toto rozhodnutí vydal do tří měsíců od rozhodnutí o úpadku a poté, co se konala schůze věřitelů svolaná rozhodnutím o úpadku (dne 25.11.2010), byl jeho postup v souladu s ust. § 149 odst. 1 IZ. Správný je rovněž závěr soudu prvního stupně, že dlužník nesplňuje podmínky pro reorganizaci stanovené v ust. § 316 odst. 4 nebo odst. 5 IZ. Ostatně tento postup ani uvedené závěry dlužník ve svém odvolání nezpochybňoval.

Ve vztahu k závěru soudu prvního stupně, že úpadek dlužníka nelze řešit oddlužením, je však odůvodnění napadeného usnesení nepřezkoumatelné. Soud prvního stupně uzavřel, že dlužník byl podnikatelem a řada jeho závazků pochází z podnikání. V této souvislosti odkázal pouze na zjištění učiněná ze zprávy insolvenční správkyně ze dne 9.11.2010 o hospodářské situaci dlužníka. V obecné rovině lze uvést, že pokud by dlužník byl podnikatelem (osobou samostatně výdělečně činnou), nesplňoval by podmínky pro povolení oddlužení. Institut oddlužení, jakožto speciální způsob řešení úpadku, není totiž určen pro všechny dlužníky, ale jen pro dlužníky nepodnikatele. Dlužníkem, který není podnikatelem ve smyslu § 389 odst. 1 IZ, se rozumí taková fyzická nebo právnická osoba, která není zákonem považována za podnikatele a zároveň nemá závazky (dluhy) vzešlé z jejího podnikání. U fyzických osob, které podnikaly na základě živnostenského oprávnění, není pro závěr, že jde o podnikatele, určující pouze jejich zápis v živnostenském rejstříku. Z ust. § 2 odst. 2 písm. b) obchodního zákoníku totiž plyne, že za podnikatele se nepokládá (nejde-li o osobu uvedenou v § 2 odst. 2, písm. a/, c/ a d/ obchodního zákoníku) fyzická osoba, která má živnostenské oprávnění, na jehož základě nepodniká.

V rovině uvedených zjištění a předestřené argumentace nutno akcentovat, že k otázce, za jakých podmínek lze oddlužením řešit i úpadek těch dlužníků, kteří mají dluhy z podnikání, se vyjádřil Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí ze dne 21.4.2009, sp. zn. KSOS 34 INS 625/2008, 29 NSČR 3/2009-A-59, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí pod č. 79/2009. Formuloval závěr, že striktní uplatňování zákonného požadavku, aby do oddlužení nevstupovali ti, kdo mají dluhy z podnikání, může vést v krajních případech k nepřiměřeně tvrdému dopadu do poměrů konkrétního dlužníka. Soud má podle okolností daného případu zvážit, zda by automatická aplikace zásady, podle které osobou oprávněnou podat návrh na povolení oddlužení není dlužník, který-ač již nepodniká-má stále dluhy ze svého podnikání, by nebyl popřen duch zákona a zda tím není upírána možnost pokusit se o oddlužení způsobem předjímaným insolvenčním zákonem dlužníku jako osobě, se kterou institut oddlužení v souladu s účelem, pro který byl zákonodárcem zformulován, typově počítá. Existenci rozumného důvodu nepokládat za překážku bránící uplatnění oddlužení neuhrazený dluh z dlužníkova dřívějšího podnikání, insolvenční soud uváží vždy především s přihlédnutím k době vzniku konkrétního dlužníkova závazku (dluhu) z podnikání, k době ukončení dlužníkova podnikání, k četnosti neuhrazených dlužníkových závazků (dluhů) z podnikání, k výši konkrétního dlužníkova závazku (dluhu) z podnikání v porovnání s celkovou výší všech dlužníkových závazků, a k tomu, zda věřitel, o jehož pohledávku jde, je srozuměn s tím, že tato pohledávka bude podrobena režimu oddlužení.

V posuzované věci však soud prvního stupně vůbec nehodnotil, které konkrétní závazky dlužníka vzešly z jeho podnikání, v jaké výši a jakém poměru. Z obsahu oddílu P spisu přitom vyplývá, že věřitel Raiffeisen stavební spořitelna a.s. přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku ve výši 208.000,-Kč z titulu stavebního spoření, věřitel Finanční úřad Znojmo pohledávku ve výši 65.946,-Kč z titulu daňových nedoplatků (daň z příjmu fyzických osob, DPH), věřitel Zdravotní pojišťovna MVČR pohledávku ve výši 4.832,-Kč z titulu pojistného na veřejné zdravotní pojištění, věřitel Frenn Trading B.V. směnečnou pohledávku ve výši 1.774.946,-Kč, věřitel BCP s.r.o. směnečnou pohledávku ve výši 232.432,-Kč, věřitel Lesní společnost Jihlava, a.s. pohledávku za dodávku řeziva ve výši 290.425,-Kč a věřitel AB CREDIT a.s. směnečnou pohledávku ve výši 3.396.758,-Kč.

Shora uvedený popis závazků dlužníka, resp. právní důvody přihlášených pohledávek, nenasvědčují tomu, že se jedná v převážné většině o závazky dlužníka z jeho podnikatelské činnosti. Při hodnocení podmínek pro povolení oddlužení soud prvního stupně zcela pominul i tvrzení insolvenční správkyně, že životní potřeby dlužníka jsou zajišťovány příjmem, kterým je odměna dlužníka jako jednatele firmy DARNELY, s.r.o. Proto lze uzavřít, že pro nedostatek shora naznačených zjištění a úvah je napadené usnesení prvního stupně ve vztahu k jeho závěru o nemožnosti řešit úpadek dlužníka formou oddlužení nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a ve svém důsledku nesprávné.

Dalším důvodem, pro který nebylo možno napadené usnesení potvrdit, je skutečnost, že z obsahu spisu neplyne, že by dlužník byl poučen podle ust. § 390 odst. 1, věta druhá IZ o tom, že návrh na povolení oddlužení lze podat nejpozději do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu. Ze spisu se ani nepodává, že soud prvního stupně v souladu se zákonnou úpravou doručil insolvenční návrh do vlastních rukou dlužníka, jak to stanoví § 103 odst. 4, věta první IZ. Na tuto skutečnost přitom dlužník upozornil již ve svém vyjádření k insolvenčnímu návrhu ze dne 13.8.2009. Uvedené skutečnosti představují vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a za odvolacího řízení nemohla být zjednána náprava (§ 219a odst. 1, písm. a/ o.s.ř.). Lze tedy uzavřít, že soud prvního stupně rozhodl o způsobu řešení úpadku, aniž by dlužníku začala běžet lhůta, v níž lze podat návrh na povolení oddlužení. Tímto postupem zatížil řízení vadou podle ust. § 229 odst. 3 o.s.ř, jejíž náprava je v odvolacím řízení vyloučena.

Ze všech výše uvedených důvodů postupoval odvolací soud podle ust. § 219 odst. 1, písm. a) a písm. b) o.s.ř., napadené usnesení zrušil a věc vrátil podle ust. § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř. soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V něm soud prvního stupně nejprve řádně doručí dlužníku insolvenční návrh a současně s tím jej poučí o tom, že do 30 dnů od doručení insolvenčního návrhu může podat návrh na povolení oddlužení. V závislosti na výsledcích dalšího řízení soud prvního stupně opětovně rozhodne o způsobu řešení úpadku dlužníka.

P o u č e n í: Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

V Olomouci dne 15. dubna 2011

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Jana Fuksíková předsedkyně senátu