2 VSOL 1226/2015-B-24
KSOS 14 INS 22821/2013 2 VSOL 1226/2015-B-24

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Ivany Waltrové a Mgr. Martina Hejdy v insolvenční věci dlužnice Petry anonymizovano , anonymizovano , bytem v Ostravě-Vítkovicích, Zengrova 64/48, PSČ 703 00, zastoupené Mgr. Danielem Keprtou, advokátem se sídlem v Ostravě, Dlouhá 6, PSČ 702 00, o zrušení schváleného oddlužení, rozhodl o odvolání dlužnice proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 9. 2015, č. j. KSOS 14 INS 22821/2013-B-17,

takto:

Odvolání dlužnice se o d m í t á .

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Ostravě (dále jen insolvenční soud ) zrušil schválené oddlužení dlužnice Petry anonymizovano (výrok I.), na majetek dlužnice prohlásil konkurs, který bude řešen jako nepatrný (výrok II.), vyzval osoby, které mají závazky vůči dlužnici, aby napříště plnění neposkytovaly dlužnici, ale insolvenčnímu správci (výrok III.) a vyslovil, že okamžikem zveřejnění usnesení v insolvenčním rejstříku nastávají účinky prohlášení nepatrného konkursu (výrok IV.).

Insolvenční soud dospěl k závěru, že dlužnice dlouhodobě neplní své povinnosti dle schváleného oddlužení plněním splátkového kalendáře a ani v budoucnu nebude splněna podstatná část splátkového kalendáře. Proto postupoval podle § 418 odst. 1, písm. a) a b) zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), a schválené oddlužení zrušil.

Proti tomuto usnesení podala dlužnice odvolání. Uvedla v něm pouze, že odvolání podává proti všem výrokům usnesení, neboť toto rozhodnutí považuje za nesprávné.

Podle § 7 věty první IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních. V dané věci se přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb.

V poměrech přezkoumávané věci je významné, že insolvenční soud usnesením ze dne 22.10.2015, č. j. KSOS 14 INS 22821/2013-B-19 vyzval dlužnici, aby ve lhůtě 7 dnů od doručení usnesení odstranila vady odvolání tak, že uvede, v čem spatřuje nesprávnost rozhodnutí či postupu soudu (odvolací důvod) a čeho se odvoláním domáhá (odvolací návrh). Současně dlužnici poučil, že nebude-li odvolání ve stanovené lhůtě a stanoveným způsobem doplněno, odvolací soud je odmítne. Toto usnesení bylo doručeno advokátu dlužnice do datové schránky dne 22.10.2015 a dlužnice na něj žádným způsobem nereagovala.

Náležitosti odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně jsou upraveny v § 205 o. s. ř. Podle jeho odstavce 1 musí být v odvolání vedle obecných náležitostí podání (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se napadá, v čem je spatřována nesprávnost tohoto rozhodnutí nebo postupu soudu (odvolací důvod) a čeho se odvolatel domáhá (odvolací návrh). Odvolání proti rozsudku nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, lze zdůvodnit jen důvody, které jsou vyjmenovány v § 205 odst. 2 o. s. ř.

Rozhodnutí, kterým insolvenční soud zrušil schválené oddlužení a na majetek dlužníka prohlásil konkurs, je rozhodnutím ve věci samé (srovnej závěry Nejvyššího soudu formulované v jeho usnesení ze dne 20.1.2011, sen. zn. 29 NSČR 30/2010, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 96, ročník 2011). Odvolání proti tomuto usnesení lze tedy odůvodnit jen důvody vyjmenovanými v § 205 odst. 2 o.s.ř. Z odvolání dlužnice je seznatelné pouze to, že napadla rozhodnutí insolvenčního soudu o zrušení schváleného oddlužení a prohlášení konkursu na její majetek. Je tedy zřejmé, v jakém rozsahu jej napadá, avšak není zřejmé, v čem dlužnice spatřuje nesprávnost rozhodnutí, popřípadě postupu insolvenčního soudu (odvolací důvod) a čeho se domáhá (odvolací návrh). Proto postupoval insolvenční soud správně, pokud usnesením ze dne 22.10.2015 vyzval dlužnici k odstranění vad odvolání v naznačených směrech.

V posuzované věci je podstatné, že dlužnice ve svém odvolání neuvedla žádný odvolací důvod ve smyslu § 205 odst. 2 o. s. ř., když neuvedla, co konkrétně vytýká rozhodnutí nebo postupu insolvenčního soudu, jaké má konkrétní výhrady proti věcné správnosti rozhodnutí, která skutková zjištění insolvenčního soudu jsou nesprávná či nedostatečná a který jeho právní názor pokládá za nesprávný. Odvolací soud nepřezkoumává rozhodnutí insolvenčního soudu ze všech možných hledisek a nemůže sám (bez konkrétní odvolací námitky) přezkoumat správnost úvah a názorů insolvenčního soudu.

Neuvedení odvolacího důvodu brání odvolacímu soudu přezkoumat správnost napadeného usnesení a o odvolání věcně rozhodnout. Proto postupoval odvolací soud podle § 211 a § 43 odst. 2 o. s. ř. a odvolání dlužnice pro vady odmítl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužnici, insolvenčnímu správci a věřitelskému orgánu se doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 19. listopadu 2015

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu