2 VSOL 1213/2013-A-18
KSBR 39 INS 25850/2013 2 VSOL 1213/2013-A-18

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Ivany Waltrové a soudkyň JUDr. Heleny Myškové a JUDr. Ivany Wontrobové rozhodl v insolvenční věci dlužníka Jana anonymizovano , anonymizovano , bytem Růžová 1001, 763 12 Vizovice, o insolvenčním návrhu dlužníka, o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně, č.j. KSBR 39 INS 25850/2013-A-12 ze dne 14.10.2013,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně, č.j. KSBR 39 INS 25850/2013-A-12 ze dne 14.10.2013 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Usnesením uvedeným v záhlaví tohoto rozhodnutí Krajský soud v Brně odmítl insolvenční návrh dlužníka podle ustanovení § 128 odst. 2 IZ, když zdůvodnil, že přes výzvu z 19.9.2013 ve vztahu k náležitostem insolvenčního návrhu stanoveným v ustanovení § 104 odst. 3 IZ uvedl na jedné straně, že má pouze nezajištěné závazky, a přitom v příloze v seznamu majetku uvedl, že jeho nemovitý majetek je předmětem zajišťovacích práv. Kvůli chybě v rozdělení závazků nelze konstatovat, že by k návrhu byl připojen řádný seznam závazků. Absence rozdělení závazků na zajištěné a nezajištěné navíc způsobuje neschopnost soudu posoudit dlužníkův návrh na povolení oddlužení, protože není možné určit v jaké výši budou uspokojeni dlužníkovi nezajištění věřitelé, když soudu není známo, kteří věřitelé dlužníka jsou vlastně nezajištění. Dále soud prvního stupně uvedl, že odmítá i návrh na povolení oddlužení dle ustanovení § 393 odst. 3 IZ, a zdůvodnil, jakými nedostatky přes výzvu k jejich odstranění návrh dlužníka na povolení oddlužení trpí.

Proti tomuto rozhodnutí podal dlužník odvolání. Uvedl, že nesouhlasí s tvrzeními soudu prvního stupně uvedenými v odůvodnění napadeného usnesení, že vše doložil a že žádá, aby odvolací soud se celou záležitostí zabýval.

S účinností od 1.1.2014 byl insolvenční zákon č. 182/2006 Sb. změněn zákonem č. 294/2013 Sb. Podle článku II., přechodná ustanovení tohoto zákona, zákon č. 182/2006 Sb. ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Rozhodným zněním insolvenčního zákona v přezkoumávané věci je proto insolvenční zákon ve znění účinném od 1.1.2014.

Podle ustanovení § 7 IZ v rozhodném znění, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekucí se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

S účinností od 1.1.2014 byl občanský soudní řád, zákon č. 99/1963 Sb., změněn zákonem č. 293/2013 Sb. Podle článku II., přechodná ustanovení tohoto zákona, bodu 2., pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použije zákon č. 99/1963 Sb. ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

Rozhodným zněním o.s.ř. pro přiměřené použití je proto o.s.ř. ve znění účinném do 31.12.2013.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, odst. 3, odst. 5 a odst. 6 rozhodného znění o.s.ř.), a to přestože odvolatel neuvedl ve svém odvolání odvolací návrh, neboť dle ustanovení § 221a o.s.ř. odvolací soud může rozhodnutí soudu prvního stupně zrušit, i když je navrhována jeho změna a naopak.

V ustanovení § 104 IZ v rozhodném znění i ve znění účinném do 31.12.2013 jsou upraveny náležitosti insolvenčního návrhu dlužníka, a to konkrétně jeho příloh. V odstavci 3 tohoto zákonného ustanovení jsou uvedeny náležitosti seznamu závazků.

Podle ustanovení § 104 odst. 3, věty čtvrté, páté a šesté, a to jak ve znění účinném do 31.12.2013, tak v nyní účinném znění, má-li dlužník věřitele, o kterých je mu známo, že proti němu mají právo na uspokojení ze zajištění, nebo kteří toto právo proti němu uplatňují, uvede je odděleně. U pohledávek těchto věřitelů dále označí věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, u kterých se uplatňuje uspokojení ze zajištění, včetně údaje o tom, které movité věci se nacházejí v držení věřitele nebo třetí osoby, dále označení druhu zajištění a důvodu jeho vzniku. Dále dlužník uvede, zda a v jakém rozsahu právo na uspokojení ze zajištění popírá a proč.

Podle ustanovení § 2, písm. g) IZ v rozhodném znění, je zajištěným věřitelem věřitel, jehož pohledávka je zajištěna majetkem, který náleží do majetkové podstaty, a to jen zástavním právem, zdržovacím právem, omezením převodu nemovitosti, zajišťovacím převodem práva nebo postoupením pohledávky k zajištění anebo obdobným právem podle zahraniční právní úpravy. Ve stejném znění platilo toto ustanovení i do 31.12.2013, pouze bez doplnění slova jen .

Podle ustanovení § 166 IZ v rozhodném znění i ve znění účinném do 31.12.2013, zajištění věřitelé uplatňují své pohledávky přihláškou pohledávky, v níž se musí dovolat svého zajištění, uvést okolnosti, které je osvědčují, a připojit listiny, které se toho týkají. To platí i tehdy, jde-li o zajištěné věřitele, kteří mohou pohledávku vůči dlužníku uspokojit pouze z majetku poskytnutého k zajištění.

Podle ustanovení § 128 odst. 1 IZ, insolvenční návrh, který neobsahuje všechny náležitosti nebo který je nesrozumitelný anebo neurčitý, insolvenční soud odmítne, jestliže pro tyto nedostatky nelze pokračovat v řízení; učiní tak neprodleně, nejpozději do 7 dnů poté, co byl insolvenční návrh podán. Ustanovení § 43 občanského soudního řádu se nepoužije.

Podle ustanovení § 128 odst. 2 IZ v rozhodném znění i ve znění účinném do 31.12.2013, nejsou-li k insolvenčnímu návrhu připojeny zákonem požadované přílohy nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti, určí insolvenční soud navrhovateli lhůtu k doplnění insolvenčního návrhu. Tato lhůta nesmí být delší než 7 dnů; to neplatí, jde-li o insolvenční návrh podle § 98 odst. 1. Nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.

Podle ustanovení § 393 odst. 1, 2 a 3 IZ v rozhodném znění i ve znění účinném do 31.12.2013, neobsahuje-li návrh na povolení oddlužení všechny náležitosti nebo je nesrozumitelný nebo neurčitý, insolvenční soud usnesením vyzve osobu, která jej podala, k jeho opravě nebo doplnění v určené lhůtě, která nesmí být delší než 7 dnů. Současně ji poučí, jak má opravu nebo doplnění provést. Podle odstavce 1 postupuje insolvenční soud i tehdy, nejsou-li k návrhu na povolení oddlužení připojeny zákonem požadované přílohy nebo neobsahují-li tyto přílohy stanovené náležitosti. Návrh na povolení oddlužení insolvenční soud odmítne, není-li přes jeho výzvu řádně doplněn a v řízení o něm nelze pro tento nedostatek pokračovat nebo nejsou-li k němu přes jeho výzvu připojeny zákonem požadované přílohy anebo neobsahují-li tyto přílohy přes jeho výzvu stanovené náležitosti.

Z obsahu insolvenčního spisu, zejména z insolvenčního návrhu dlužníka, vyplývá správnost skutkových zjištění uvedených soudem prvního stupně v odůvodnění napadeného rozhodnutí potud, že dlužník v návrhu uvedl, že všechny jeho závazky jsou závazky nezajištěnými. Rovněž v příloze návrhu-seznamu závazků neoznačil ani jediný ze závazků jako zajištěný a výslovně uvedl, že nezná žádné osoby, které by vůči němu měli jiná majetková práva či pohledávky, přitom však v příloze návrhu-seznamu nemovitého majetku uvedl, že veškerý jeho nemovitý majetek je předmětem zajišťovacích práv, a tuto skutečnost opatřil prohlášením o správnosti a úplnosti a svým podpisem. Soud prvního stupně usnesením ze dne 19.9.2013, které bylo doručeno dlužníkovi 4.10.2013, vyzval dlužníka mimo jiné i k tomu, aby uvedl, které jeho závazky jsou závazky zajištěnými, když v insolvenčním návrhu označil všechny závazky za nezajištěné, ale současně uvedl, že jeho nemovitý majetek je předmětem zajišťovacích práv. V soudem stanovené lhůtě 7 dnů od doručení výzvy dlužník odpověděl podáním doručeným soudu prvního stupně 9.10.2013, v němž však tento rozpor ve svém návrhu a v jeho přílohách neodstranil. Seznam svých nemovitých věcí, který předložil, je opět opatřen prohlášením o tom, že nemovitý majetek je předmětem zajišťovacích práv.

Ze shora citovaného ustanovení § 104 odst. 3 IZ přitom vyplývá, že dlužník je povinen v insolvenčním návrhu označit věřitele, o kterých je mu známo, že proti němu mají právo na uspokojení ze zajištění nebo kteří toto právo proti němu uplatňují, a označit také věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, u kterých se uplatňuje uspokojení ze zajištění, včetně označení druhu zajištění a důvodu jeho vzniku. Z uvedeného tedy vyplývá, že je povinen dlužník v insolvenčním návrhu uvést i tu skutečnost, že je proti němu uplatňováno výlučně uspokojení ze zajištění od věřitele, který může uspokojit svou pohledávku za jiným dlužníkem pouze z majetku dlužníka poskytnutého k zajištění (§ 166 IZ). Zajištěným věřitelem totiž v insolvenčním řízení ve smyslu shora citovaného ustanovení § 2, písm. g) IZ je každý věřitel, jehož pohledávka je zajištěna majetkem náležejícím do majetkové podstaty některým ze zde uvedených způsobů (tedy i věřitel, který vůči dlužníku podávajícímu insolvenční návrh nemá jinou pohledávku než právě pohledávku na uspokojení z majetku poskytnutého k zajištění, který tvoří majetkovou podstatu dlužníka podávajícího insolvenční návrh).

Protože přes výzvu soudu prvního stupně neodstranil dlužník vady příloh insolvenčního návrhu spočívající v tom, že tyto přílohy obsahují rozporné údaje, když v seznamu závazků označuje všechny závazky jako nezajištěné a prohlašuje, že nikdo nemá vůči němu jiná majetková práva, zatímco nemovitý majetek označuje jako majetek, který je předmětem zajišťovacích práv. Neoznačil tedy věřitele, kteří mají vůči němu právo na uspokojení pohledávky ze zajištění, druh zajištění ani důvod jeho vzniku. Soud prvního stupně postupoval zcela správně, když podle ustanovení § 128 odst. 2 IZ insolvenční návrh dlužníka odmítl. Proto odvolací soud podle ustanovení § 219 o.s.ř. napadené usnesení jako ve výroku věcně správné potvrdil.

Odvolací soud má navíc za to, že uvedené vady příloh insolvenčního návrhu jsou takové povahy, že způsobují nesrozumitelnost insolvenčního návrhu, neboť neumožňují soudu pokračovat v řízení, když není možné určit výši uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů, neboť není zřejmé, kteří z dlužníkem uváděných věřitelů jsou věřiteli nezajištěnými. Soud prvního stupně měl proto důvod i pro postup dle § 128 odst. 1 IZ, tj. odmítnutí insolvenčního návrhu pro nesrozumitelnost bez dalšího.

Odvolací soud se z uvedeného důvodu již ani nezabýval tím, jaké byly nedostatky návrhu dlužníka na povolení oddlužení, který s insolvenčním návrhem spojil. Odmítnutím insolvenčního návrhu se totiž i tento návrh na povolení oddlužení stává bezpředmětným. Přitom ke vztahu mezi insolvenčním návrhem a návrhem na povolení oddlužení a k nutnosti rozlišovat tyto dva návrhy jak z hlediska jejich náležitostí, tak z hlediska účinků odmítnutí každého z nich, poukazuje odvolací soud na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky publikované ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. R 88/2010.

Poučení: Proti tomuto usnesení j e přípustné podat dovolání ve lhůtě dvou měsíců od jeho doručení prostřednictvím Krajského soudu v Brně k Nejvyššímu soudu ČR v Brně, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se doručuje i zvláštním způsobem, přičemž lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne doručení usnesení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 27. ledna 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Ivana Waltrová v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu