2 VSOL 1210/2013-A-11
KSBR 39 INS 29246/2013 2 VSOL 1210/2013-A-11

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudkyň JUDr. Ivany Waltrové a JUDr. Ivany Wontrobové v insolvenční věci dlužníka VENTURE BRNO, s.r.o., se sídlem tř. Kpt. Jaroše 1922/3, Černá Pole, 602 00 Brno, identifikační číslo 63491494, zastoupeného JUDr. Martinou Skřivánkovou, advokátkou se sídlem Mezírka 1, Brno PSČ 602 00, o insolvenčním návrhu dlužníka, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Brně, č.j. KSBR 39 INS 29246/2013-A-5 ze dne 21.10.2013,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně se m ě n í tak, že povinnost zaplacení zálohy na náklady insolvenčního řízení se neukládá.

Odůvodnění:

Usnesením označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí soud uložil dlužníkovi, aby ve lhůtě 3 dnů od právní moci usnesení zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení v částce 50.000 Kč na účet soudu specifikovaný ve výroku rozhodnutí. V důvodech rozhodnutí uvedl, že dlužník podal insolvenční návrh, ze kterého vyplývá, že nevlastní žádný majetek, nedisponuje hotovými finančními prostředky, kterými by bylo možno pokrýt náklady na činnost insolvenčního správce v případě, že by byl shledán úpadek dlužníka. Soud proto uložil dlužníku povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení ve výši 50.000 Kč podle ustanovení § 108 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů (insolvenční zákon, dále jen IZ ).

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Uvedl, že není v jeho možnostech provést úhradu požadované zálohy na náklady konkursu, neboť nemá žádný majetek. Podle jeho názoru je rozhodnutí soudu prvního stupně i nepřezkoumatelné pro nedostatečné odůvodnění, když potřeba zálohy na náklady insolvenčního řízení není odůvodněna konkrétními okolnostmi případu, tedy z jakého důvodu budou prostředky v této konkrétní výši pro toto konkrétní řízení nutné s tím, že s ohledem na skutečnost, že dlužník nemá žádný majetek, je pravděpodobné, že k žádnému zpeněžování nedojde, a proto tedy nebude přicházet v úvahu minimální odměna insolvenčního správce ve výši 45.000 Kč spolu s daní z přidané hodnoty.

Podle § 7 věty před středníkem IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních.

Podle čl. II přechodných ustanovení zákona č. 294/2013 Sb., tj. novely IZ účinné od 1.1.2014, zákon č. 182/2006 Sb., ve znění účinném přede ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona platí i pro insolvenční řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, právní účinky úkonů, které v insolvenčním řízení nastaly přede dnem účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno oprávněnou osobou a včas, přezkoumal napadené usnesení, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212 a § 212a odst. 1, odst. 5 a odst. 6 o.s.ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání lze vyhovět, byť z jiných důvodů.

Podle § 108 odst. 1 věty prvé a druhé a odst. 2 věty prvé IZ, insolvenční soud může před rozhodnutím o insolvenčním návrhu uložit insolvenčnímu navrhovateli, aby ve stanovené lhůtě zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, jestliže je to nutné ke krytí nákladů řízení a prostředky k tomu nelze zajistit jinak.; to platí i tehdy, je-li zřejmé, že dlužník nemá žádný majetek. Tuto zálohu nelze uložit insolvenčnímu navrhovateli, který je zaměstnancem dlužníka a jehož pohledávka spočívá pouze v pracovněprávních nárocích. Výši zálohy může insolvenční soud určit až do částky 50.000 Kč.

Z obsahu insolvenčního spisu vyplývá, že dlužník podal dne 18.10.2013 u soudu prvního stupně insolvenční návrh, ve kterém uvedl, že předchozí insolvenční řízení zahájená na návrh dvou věřitelů měla likvidační dopad na jeho podnikatelskou činnost, v současné době není schopen platit splatné závazky a jeho závazky převyšují majetek. V návrhu dlužník konkrétně označil 16 závazků, ve vztahu ke kterým označil věřitele, uvedl výši a splatnost závazků (v letech 2005, 2006, 2009, 20011, 2012 a 2013). Současně v návrhu uvedl, že je možné, že existují další krátkodobé závazky dle závěrky z 31.12.2012 ve výši přibližně 147.000 Kč, ale tyto nejsou blíže určeny, neboť nemá dostupné účetní doklady, když je zapůjčil pro účely trestního řízení. Poté, co bude vráceno účetnictví, může návrh doplnit. K návrhu dlužník připojil seznam majetku a seznam zaměstnanců s prohlášením o jejich úplnosti a správnosti, které podepsal. Současně dlužník k návrhu připojil seznam závazků (seznam věřitelů), ve kterém uvedl shodné závazky jako v návrhu s tím, že je možné, že existují další krátkodobé závazky dle závěrky z 31.12.2012 ve výši přibližně 147.000 Kč, tyto jsou blíže neurčeny, neboť nejsou dostupné účetní doklady, a proto nelze říct, zda seznam je úplný a správný. Seznam závazků dlužník podepsal.

Podle § 104 odst. 1 IZ, podá-li insolvenční návrh dlužník, je povinen k němu připojit a) seznam svého majetku včetně svých pohledávek s uvedením svých dlužníků (dále jen seznam majetku ), b) seznam svých závazků s uvedením svých věřitelů (dále jen seznam závazků ), c) seznam svých zaměstnanců, d) listiny, které dokládají úpadek nebo hrozící úpadek.

Podle § 104 odst. 4 věty třetí IZ, předložené seznamy musí dlužník podepsat a výslovně v nich uvést, že jsou správné a úplné.

Z výše uvedeného je zřejmé, že dlužník k insolvenčnímu návrhu nedoložil řádný seznam závazků ve smyslu ustanovení § 104 odst. 1 písm. b) a odst. 4 věty třetí IZ, když v seznamu závazků dlužník neuvedl všechny své závazky a neprohlásil, že seznam závazků je úplný a správný. Lze proto uzavřít, že zákonem požadovaná příloha-seznam závazků neobsahuje zákonem stanovené náležitosti, a proto soud prvního stupně měl nejprve podle ustanovení § 128 odst. 2 IZ vyzvat dlužníka k doplnění insolvenčního návrhu ve lhůtě stanovené tímto ustanovením s poučením, že nebude-li insolvenční návrh ve stanovené lhůtě doplněn, insolvenční soud jej odmítne.

Z ustanovení § 108 přitom vyplývá, že insolvenční soud může uložit insolvenčnímu navrhovateli (i dlužníku, je-li navrhovatelem), aby zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení teprve tehdy, má-li insolvenční návrh všechny zákonem předepsané náležitosti. Je pojmově vyloučeno činit vůči insolvenčnímu navrhovateli další opatření, je-li insolvenční návrh buď vadný ve smyslu ustanovení § 128 odst. 1 IZ, anebo nejsou-li k němu připojeny zákonem předepsané přílohy ve smyslu ustanovení § 128 odst. 2 IZ (viz rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. KSUL 44 INS 1893/2008, 1 VSPH 96/2008-A, 1 VSPH 110/2008-A ze dne 16.7.2008, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu České republiky svazku 1, ročník 2009, pod č. 10/2009).

Na základě shora uvedeného soud prvního stupně neměl splněny podmínky pro postup podle ustanovení § 108 IZ k uložení povinnosti dlužníku zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení; rozhodnutí soudu prvního stupně je proto předčasné.

Ze shora uvedených důvodů odvolací soud napadené rozhodnutí soudu prvního stupně změnil podle ustanovení § 220 odst. 1 o.s.ř. tak, že povinnost zaplatit zálohu na náklady insolvenčního řízení se neukládá.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e n í dovolání přípustné.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku se však doručuje i zvlášť. Lhůta k podání dovolání běží od doručení zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 28. ledna 2014

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková, v.r. Jitka Jahodová předsedkyně senátu