2 VSOL 1208/2015-B-46
KSOS 33 INS 8892/2011 2 VSOL 1208/2015-B-46

Usnesení

Vrchní soud v Olomouci v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Heleny Myškové a soudců JUDr. Vojtěcha Brhla a Mgr. Martina Hejdy v insolvenční věci dlužníka Jaroslava anonymizovano , anonymizovano , bytem v Karviné, Novém Městě, Janáčkova 1139/6, PSČ 735 06, rozhodl o odvolání dlužníka proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 10. 2015, č. j. KSOS 33 INS 8892/2011-B-41,

takto:

Usnesení soudu prvního stupně s e potvrzuje.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Ostravě (dále jen insolvenční soud ) zamítl návrh, aby bylo změněno usnesení o schválení oddlužení tak, že dlužníkovi bude postihováno ve prospěch věřitelů měsíčně jen 3.500 Kč.

V odůvodnění svého usnesení insolvenční soud uvedl, že dlužník podáním došlým soudu dne 24.9.2015 navrhl, aby mu byla nad rámec částky určené při schválení oddlužení ponechána další částka. Žádost odůvodnil tím, že ke dni 30.9.2015 bude jeho manželka propuštěna ze zaměstnání a není pravděpodobné, že si najde novou práci. S odkazem na § 407 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon, dále jen IZ ), insolvenční soud návrhu nevyhověl, když dospěl k závěru, že mezi kritérii uvedenými v § 398 odst. 4 IZ není zahrnuta sociální situace dlužníka a jeho rodiny. Je tomu tak záměrně, neboť tuto situaci nelze řešit na úkor věřitelů, když každé zvýšení částky pro dlužníka současně vede ke snížení částky pro věřitele. Vyživovací povinnost dlužníka vůči manželce je automaticky zohledňována navýšením nepostižitelné částky, která každý měsíc zůstává dlužníkovi. Jiným způsobem tuto skutečnost zohledňovat nelze.

Proti tomuto usnesení podal dlužník odvolání. Zdůraznil, že manželka dlužníka byla propuštěna ze zaměstnání ze zdravotních důvodů, ne vlastní vinou. V současné době je vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání a stále se léčí. Žádost o invalidní důchod jí byla zamítnuta, práci si hledá, avšak se záporným výsledkem. Současný příjem dlužníka činí 12.200 Kč, z toho hradí náklady na bydlení cca 10.000 Kč. Hledal si levnější bydlení a byl ochoten nastěhovat se i do bytu 0+1, přestože má nezletilé dítě. Jeho žádosti o výměnu bytu však nebylo vyhověno proto, že se nachází v insolvenci. Navíc soukromí pronajímatelé žádají vysokou kauci (někdy až pět nájmů dopředu), na což dlužník nemá finanční prostředky. Podle názoru dlužníka je ztráta příjmů podstatnou změnou okolností. Existence prostředků pro živobytí, dopravu do zaměstnání, stravu a ošacení pro dítě, školní potřeby a pomůcky je podstatnou okolností k tomu, aby dlužník mohl řádně plnit podmínky insolvenčního řízení. Za částku 2.000 Kč měsíčně nemůže tříčlenná rodina vyžít. Navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a žádosti dlužníka o změnu výše splátek vyhověl.

Podle § 7 věty první IZ, nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř. ) týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních. V dané věci se přiměřeně aplikuje občanský soudní řád ve znění novely provedené s účinností od 1.1.2014 zákonem č. 293/2013 Sb.

Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno včas a osobou oprávněnou, přezkoumal napadené usnesení insolvenčního soudu včetně řízení, které jeho vydání přecházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 a 6 o. s. ř.), aniž ve věci nařizoval jednání (§ 94 odst. 2 písm. c/ IZ), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Insolvenční soud učinil ve věci správná zjištění z návrhu dlužníka označeného jako žádost o určení postižitelné částky, který byl insolvenčnímu soudu doručen dne 24.9.2015. V rovině skutkového stavu odvolací soud pouze doplňuje, že oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře schválil insolvenční soud usnesením ze dne 22.8.2011, které usnesením ze dne 28.5.2012 změnil tak, že počínaje červnem 2012 část mzdy dlužníka odpovídající práci přesčas vydá insolvenční správce dlužníkovi. Následně usnesením ze dne 6.9.2012 změnil poměr uspokojení pohledávky věřitele č. 3.

Změní-li se po rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře podstatně okolnosti rozhodující pro výši a další trvání stanovených měsíčních splátek, insolvenční soud podle § 407 odst. 3 IZ může toto rozhodnutí (i bez návrhu) změnit. To znamená, že pokud dlužníkovy příjmy generují zákonnou měsíční splátku umožňující uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů v rozsahu vyšším než 50 % (nebo vyšším než s věřiteli dohodnutém), avšak jeho ostatní poměry se po schválení splátkového kalendáře podstatně změnily, anebo pokud dlužník nově dosahuje takových příjmů a jeho stávající poměry to odůvodňují, může insolvenční soud podle § 407 odst. 3 IZ určit dlužníku nižší splátku. To ovšem za splnění obdobných podmínek, jaké jsou zákonem stanoveny pro posouzení žádosti o nižší splátky podávané s návrhem na povolení oddlužení, tedy i za trvání kritéria minimálně 50 % uspokojení nezajištěných věřitelů (či minimálně té nižší míry uspokojení, na níž se s dlužníkem dohodli).

K řečenému lze doplnit, že úprava obsažená v § 398 odst. 4 větě třetí a čtvrté IZ ponechává insolvenčnímu soudu určitou míru uvážení k tomu, aby v mezích zákonem definovaných kritérií v každém jednotlivém případě určil, zda a v jakém rozsahu stanoví dlužníku v rozsahu vytčeném § 398 odst. 4 větou třetí IZ nižší než zákonem určené měsíční splátky.

V posuzované věci se odvolací soud ztotožňuje s názorem insolvenčního soudu, že sociální situaci dlužníka a jeho rodiny nelze řešit na úkor věřitelů a že vyživovací povinnost dlužníka vůči manželce je zohledňována navýšením nepostižitelné částky, která každý měsíc zůstává dlužníkovi. Dlužníkem avizované snížení přijmu manželky v důsledku jejího propuštění ze zaměstnání (byť ze zdravotních důvodů) není možno považovat za podstatnou změnu okolností rozhodných pro výši a další trvání stanovených měsíčních splátek.

Lze tedy uzavřít, že insolvenční soud správně dovodil, že dlužníkem uvedené skutečnosti nesvědčí o podstatné změně okolností ve smyslu § 407 odst. 3 IZ. Proto odvolací soud napadené usnesení insolvenčního soudu jako věcně správné potvrdil podle § 219 o. s. ř.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR v Brně prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci a věřitelskému orgánu se doručuje i zvláštním způsobem.

V Olomouci dne 13. ledna 2016

Za správnost vyhotovení: JUDr. Helena Myšková v.r. Renáta Hrubá předsedkyně senátu